Brno se mu nelíbilo, při studiu si ho zamiloval. Myšlení politologa teď využívá v byznysu

16. 10. 2017
Jan Vlachynský vystudoval bakalářskou politologii a psychologii. Od roku 2009 podniká v Brně. Foto: Veronika Krejčí

Na fakultě sociálních studií úspěšně absolvoval dvouoborové studium politologie a psychologie. Absolvent Jan Vlachynský však nakonec nepracuje jako psycholog, ani jako politolog. Znalosti z vystudovaných oborů uplatňuje jako vedoucí jedněch z prosperujících podniků v Brně. Založil a provozuje Bar, který neexistuje, Super Panda Circus a také 4pokoje. Podniky jsou vyhlášené večerní atmosférou, kdy do nich chodí lidé na míchané nápoje.

Proč jste se rozhodl jít studovat na fakultu sociálních studií?

Už na střední škole jsem věděl, že chci studovat politologii. Měli jsme tam totiž předmět Základy společenských věd, který mě opravdu bavil a zároveň jsem v něm byl i dobrý.

Věděl jste od začátku, že je pro vás brněnská politologie správnou volbou?

Nevím, jak je to dneska, ale v době, kdy jsem se o studium na fakultě ucházel, vycházela z různých srovnání a žebříčků brněnská politologie jako ta nejlepší v celé republice. A já, ačkoli jsem do Brna nechtěl jít studovat, nakonec jsem tam skončil.

Proč jste nechtěl jít do Brna?

Z Brna jsem si před nástupem na politologii vybavil jen pohled z vlaku na nádraží nebo na to, jak to před hlavním nádražím vypadá. Brno se mi jednoduše nelíbilo. Ale škola tam byla nejlepší v oboru, který jsem chtěl studovat, a to převážilo. Nakonec jsem rád, že tomu tak bylo. Dokonce musím říct, že jsem si Brno po prvním roce studia zamiloval.

Z jakého důvodu jste na Brno změnil názor?

První rok studia jsem bydlel v nevzhledném paneláku na Lesné, což pro mě, jako člověka, který vyrůstal ve velkém domě se zahradou, byla velká změna. Navíc jsem musel jezdit tři čtvrtě hodiny do školy a do centra, takže jsme trávili většinu času v hospůdkách v Lesné. Podle mě jsem si ale obecně Brno zamiloval ve chvíli, kdy jsem ho více poznal.

S kamarády vymyslel stánky s Turbomoštem

Kdy jste se rozhodl, že budete podnikat v pohostinství?

Když jsem na fakultě studoval druhým rokem, potkal jsem tam kamaráda Adama Vodičku, který jel pak další rok pryč do zahraničí. Po něm jsem převzal distribuci Hostětínských moštů po brněnských kavárnách, jelikož mi to připadalo zajímavější než moje práce, kterou jsem měl tehdy v čajovně. Při rozvážení jsme se dostali do celé řady malých kaváren a taky čajoven a začínali jsme se dovídat, jak takové podniky fungují. Přemýšleli jsme, jak by se dala spolupráce rozvinout dál a jak bychom se mohli dostat k penězům, protože z toho rozvozu jich moc nebylo.

Co jste vymysleli?

Když jsem byl na Aljašce, jednou nám kamarádi říkali, že chodí v zimě na brigádu na vánoční trhy, protože si tam na brigádě vydělají hodně peněz. A nás napadlo, kolik bychom si vydělali jako provozovatelé stánku. Chtěli jsme se posunout na vyšší úroveň při práci s moštem, a tak jsme vymysleli stánky s Turbomoštem. Poprvé jsme je představili na vánočních trzích na Zelňáku v roce 2009. Svařili jsme skořici, hřebíček a badyán, přidali stoprocentní jablečný mošt z Bílých Karpat a doplnili pravou jablkovicí. Ohlasy byly úžasné a my jsme okamžitě věděli, že jsme se trefili. Do té doby bylo totiž běžné míchat nejlevnější víno s granulovaným kořenícím přípravkem a říkat tomu svařák. Vlastně náhodou jsme tehdy vytvořili něco poctivého.

Na Aljašce jste také pracoval. Jak dlouho jste tam byl a co jste tam dělal?

Strávil jsem tam pět sezon, které každý rok trvaly od měsíce a půl do čtyř měsíců. Začínal jsem tak, že jsem čistil ryby od vnitřností na páse, pak jsem se ve druhém roce dostal do mrazírenské sekce, kde jsme skládali ryby na pás, ale v minus dvaceti nebo třiceti stupních. A nakonec jsem té sekci šéfoval a řešil jsem spolu s kamarádem Andrejem Vališem, jak mít co nejlepší produkci, což se nám povedlo, protože jsme zvýšili produktivitu o dvacet procent. A dodnes je ta továrna nejproduktivnější na světě.

S Andrejem Vališem jste také zakládal vaše známé brněnské podniky, Bar, který neexistuje, Super Panda Circus a také 4pokoje.

Poznal jsem se s ním ve skautu v Uherském Hradišti, odkud oba pocházíme. Potom jsme spolu začali cestovat, jeli jsme například ruskou Transsibiřskou magistrálou, a právě tam jsme se dohodli, že jednou něco spolu založíme. Na těch vánočních trzích jsme vůbec nevěděli, do čeho jdeme, jen jsme si s očekáváním postavili stánek. Když jsme zjistili, co obnáší být v přímém kontaktu s lidmi, chytlo nás to a začalo bavit. Přechod k barům už byl cílený, jelikož protože nás práce s lidmi bavila tolik, že nám to nestačilo jen v jednom měsíci v roce. S Andrejem máme byznys dohromady, máme shodné podíly, přičemž Bar, který neexistuje máme napůl a u zbylých podniků mají podíl i jiní lidé – máme dalších sedm partnerů, kteří se podílejí na chodu našich podniků. Ale lze očekávat, že nás s dalším růstem našeho podnikání bude ještě víc.

S jakou motivací jste podniky zakládali?

Obecně jsme chtěli lidem přinést věci, které by jim dělaly radost, aby odcházeli spokojení. Jde nám hlavně o zážitek, který zprostředkováváme hostům. Například Bar, který neexistuje jsme otevřeli, protože jsme hledali, co pro nás je pravý koktejlový bar a jak by měl vypadat. Neměli jsme žádnou konkrétní představu, protože jsme do takových podniků nikdy nechodili, takže když jsme se rozhodli Bar, který neexistuje založit, objeli jsme několik koktejlových barů, abychom si utvořili obrázek o tom, co se nám líbí a jak bychom to chtěli mít.

A vaše další podniky?

Třeba podnik Super Panda Circus byl čistě autorský, kdy jsme si řekli, že všechny koktejlové bary vypadají podobně, a tak jsme chtěli přijít s něčím jiným, unikátním, přičemž jsme inspiraci čerpali v galeriích nebo například v divadlech spíš než v koktejlových barech. 4Pokoje pak pro nás představovaly intelektuální výzvu v tom, jak se dá udělat dobrý nonstop, který bude reflektovat, co lidé hledají v jednotlivých fázích dne. Neinspirovali jsme se přitom na nějakých konkrétních místech.

Co z vaší strany obnáší provozování podniků?

Pravidelně chodím do práce kolem deváté hodiny ráno a dá se říct, že zajišťuju chod našich barů. Scházím se s dodavateli, externími spolupracovníky, členy týmu, zkrátka se všemi, bez nichž by to nemohlo fungovat. Občas se stane, že v práci zůstanu až do půlnoci. Poslední dobou se ale snažím práci více rozdělovat mezi větší množství lidí, protože se chci více věnovat svým dvěma malým dětem.

Psychologie mu pomáhá číst lidi

Je něco, co z politologie uplatníte ve vaší současné práci?

Určitě, úplně stoprocentně. Pamatuju si, že nás učil v předmětu Teorie her a politologické rozhodování Roman Chytilek, který se nás už v prváku ptal, jestli víme, kde se absolventi politologie uplatňují nejvíc. Všichni jsme si mysleli, že například jako političtí analytici nebo něco podobného. Správná odpověď ale byla, že jako ředitelé hypermarketů.

Proč si myslíte, že je to právě tato profese?

Podle mě je to docela logické. V řídicích pozicích se totiž hodně uplatňují principy moci, které se na politologii vyučují. V obecné rovině si proto myslím, že politologické uvažování je dobré pro byznys, protože mi pomáhá ve vedení týmu a jeho organizaci. A pak je tu ještě psychologie, kterou jsem také studoval a která je všude a je aplikovatelná snad na všechno, minimálně její seberozvojová část, protože mi pomáhá čist lidi a udělat si představu, jak by se k nim mělo přistupovat. Tyto poznatky se pak snažím předat našemu stočlennému týmu, aby mohl poskytovat lidem co nejlepší zážitky.

Měl jste myšlenku, že byste chtěl pracovat někde, kde byste uplatnil přímo obsah vámi studovaných oborů?

Nikdy jsem nechtěl dělat například nic v politologických kruzích nebo si to aspoň nevybavuju. Ale jak už jsem řekl, myslím, že vystudované obory, tedy politologii a psychologii, ve své práci uplatňuju hodně, možná dokonce i více než někdo, kdo má blíže k politice nebo psychologii.

Je nějaký z podniků, který máte raději než ty ostatní?

Ne, není. Samozřejmě se na každý podnik dívám trochu jinak. Tak například 4pokoje jsou takové naše miminko, které je v začátcích svého fungování, a pak je tu třeba Bar, který neexistuje coby náš největší podnik. Takže se na to dívám podle toho, v jaké fázi vývoje daný podnik je, ale rozhodně nemůžu říct, že bych měl nějaký z nich raději. Myslím, že kdybych to dokázal, mohl bych to s těmi dalšími zabalit.

Máte už v hlavě nějaké nápady, co byste chtěl v budoucnu založit?

Máme opravdu hodně nápadů. S oblibou ale říkám, že zase tolik nejde o nápad, ale jde spíš o to, jak se jej podaří uvést v život. Teď určitě víme, že v létě rozjedeme výrobu naší Zázračné limonády, u které je cílem, aby byla k dostání, jak se s oblibou říká i jinde v Brně než u nás. Příští rok v červnu budeme také otevírat nový podnik na Zelném trhu, což bude restaurace a půjde o náš největší projekt. Ve zmiňovaných případech už asi ale ani nejde mluvit o nápadu, protože obě věci jsou již v poměrně vysoké fázi vývoje.

Uvažovali jste někdy, že byste expandovali se svými podniky i mimo Brno?

Ano, uvažovali jsme o tom a jednou se to asi i stane. Zatím ale nemáme žádný konkrétní plán.

Nebojíte se, že by touto expanzí ztratily vaše podniky nějakou pomyslnou brněnskou exkluzivitu?

Tady jde opět o to, o jakém podniku se bavíme. Bar, který neexistuje nebude určitě v jiném městě než v Brně. Pokud bude Super Panda Circus v jiném městě, tak to bude jiné a bude v nějakém velkém zahraničním městě, plánujeme například Barcelonu, takže uvidíme, jak to dopadne. 4pokoje jsou pak podnik, jenž je vymyšlený tak, aby byl replikovatelný ve větších českých městech, ale jestli a jak se to stane, na to teď neumím odpovědět.

Medailon

Jana Vlachynského nejvíc baví práce s lidmi. Foto: Veronika Krejčí

Jan Vlachynský vystudoval bakalářskou politologii a psychologii na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Už při studiu jej pohltilo cestování, navštívil Zanzibar, Indii nebo Thajsko. Po návratu na jih Moravy, se začal věnovat distribuci Hostětínských moštů po Brně a se svým kolegou začali na brněnských vánočních trzích prodávat Turbomošt, tedy teplý mošt s jablkovicí.

Podnikatelský zlom nastal v září 2012, kdy se svým společníkem Andrejem Vališem otevřeli Bar, který neexistuje na rohu brněnské Kozí a Dvořákovy ulice v Brně. Druhý bar Super Panda Circus na sebe nenechal dlouho čekat a otevření se dočkal v roce 2014.

Poslední počin Vlachynského a jeho kolegy je založení podniku s názvem 4pokoje, který funguje téměř nonstop. V červnu příštího roku plánují otevřít restauraci na Zelném trhu, a tím rozšířit portfolio svých podniků.

Jan Vlachynský má třicet let, dvě děti a volný čas nejraději tráví doma s rodinou.

ZAJÍMAVOSTI

V čem jsou podle Vlachynského jeho podniky v Brně úspěšné?

Podle něj je to zážitkem, který si odnesou z návštěvy podniků. O úspěšnosti svědčí také to, že jsou takřka neustále plné. „Daří se nám tak trochu nastavovat kulturu pití v Brně, protože spousta námi zaváděných věcí se rychle uchytí i v jiných podnicích. Ale pochopitelně nejzásadnější jsou lidé, kteří u nás pracují, protože bez nich by se nám nikdy nepodařilo něco takového vytvořit,“ říká podnikatel.

O Baru, který neexistuje, psal i světový deník New York Times. Jak tuto publicitu vnímá majitel a projevuje se nějak ve fungování podniků?

Jan Vlachynský si myslí, že obecně v Brně neustále zlehka přibývá zahraničních turistů. „Nevím, nakolik na tom má vliv recenze nebo článek v New York Times, i když nějaký určitě ano. Fakt, že se o Baru, který neexistuje, ale i obecně brněnských barech píše v zahraničí, je daný spíš vlivem města Brna. Samozřejmě jsem rád, když o nás New York Times napíšou něco hezkého, ale asi bych nepřeceňoval vliv toho baru,“ připouští.

Řekli o něm

Jan byl bystrý, prostořeký a velmi dobrosrdečný student. Dva obrazy mi zůstaly. První, když se mnou s podlitinou pod okem diskutoval v semináři po noci, v níž evidentně sbíral nápady pro své budoucí podnikání; a druhý, když jsem ocenil jeho prostorovou inteligenci a řekl mu, že je ho pro akademii škoda a doporučil mu, aby se orientoval víc prakticky. Roman Chytilek, vyučující z dob studia na fakultě sociálních studií
Můj manžel je svůj, hodně originální, zkrátka jiný než ostatní. Dělá si věci tak, jak se to líbí jemu a ne podle zaběhlých způsobů. Přemýšlí, jak se říká, mimo krabici a je velmi inovativní. Olga Vlachynská, manželka
Honza byl vždy dobrým kolegou, na kterého se dalo stoprocentně spolehnout, a zůstává jím i nadále. V těžké chvíli kolegy vyslechne a pokud chtějí, pomůže jim najít cestu ven ze složité situace. Je skvělý leader, který dokáže v týmu vzbudit zájem a záleží mu na osobním rozvoji ostatních kolegů. Občas mám pocit, že jeho vize jsou tak velké, že jich nikdy nemůže dosáhnout. Na druhou stranu se část z nich už splnila, takže je možné, že budu sám překvapený. Andrej Vališ, kolega
Honza je jednoduše úžasný člověk. Seznámili jsme se na fakultě sociálních studií, přičemž naše první společné „dílo“ bylo zvládnutí zkoušky z tehdy obávané statistiky. Věděli jsme oba, že se to musíme naučit, a tak jsme dva týdny seděli v příkladech a po semestru, kdy jsme tomu až tak moc nedali, všechno dohnali a nakonec vybojovali docela dobrý výsledek. A nebylo to zbytečné, doteď oba se statistikou často pracujeme i v rámci naší „barové“ práce. Tímto posílám poděkování panu doktoru Ježkovi z katedry psychologie. Honza umí být až neuvěřitelně pozorný vůči potenciálu, který ve vás dřímá. Nebojí se dovolit lidem kolem sebe dát prostor k rozvoji a zároveň jim přitom být oporou. Zjednodušeně řečeno, když chcete, tak s Honzou můžete. Adam Vodička, kolega a kamarád ze školy
Autor: Jan Jakovljevič