Kuchařka nemá být jen o tom, jak si udělat dobrý knedlík, říká foodwriterka Pospěchová

30. 5. 2018
Petra Pospěchová má kromě vaření ráda i tradice a lezení po skalách. Foto: archiv Havlín

Chodí po horách, píše kuchařky a přispívá do novin. Absolventka sociologie Petra Pospěchová se věnuje foodwritingu, tedy psaní o jídle. Před pěti lety vydala knihu Regionální kuchařka, o tři roky později přidala Outdoorovou kuchařku, kde se čtenáři dozví, jak uvařit dobré jídlo i na horské túře v třech tisících metrech nad mořem.

Na bakalářském stupni jste studovala mediální studia a žurnalistiku v kombinaci se sociologií. Proč jste si na magistru vybrala sociologii a ne žurnalistiku, které se teď věnujete?

Protože v novinách jsem pracovala už od osmnácti let, při studiu žurnalistiky jsem brzy pochopila, že psát už mě nikdo nenaučí a zdokonalím se jedině v redakci. Zároveň mě ale neuvěřitelně nadchla sociologie, kterou jsem nejdřív brala spíš jako druhý obor. Zprvu jsem pořád něco nestíhala, zároveň mě ale studium hrozně bavilo a věděla jsem, že mě to někam posune.

Jak jste se dostala k psaní o gastronomii?

Když jsme začala pracovat v časopise Týden, chtěla jsem si najít nějaké vlastní téma, na které bych se specializovala. O jídle v té době téměř nikdo nepsal a bylo to spíš nenovinářské téma. Dodnes si pamatuju, jak jsem navrhla svému tehdejšímu šéfovi Davidu Pernerovi, že bych chtěla napsat šestistránkový článek o čokoládě. Řekl mi, že je to blbost a nikdo to nebude číst. Nakonec článek vyšel a měl skvělé čtenářské ohlasy.

Co je pro vás při psaní kuchařky nejtěžší?

Hlavně asi vymyslet koncept, vytvořit něco, co tu ještě nebylo. Nedokážu napsat knížku, kde by byly jen recepty. Potřebuju, aby měla nějakou historii a aby sdělila něco víc než jen jak si udělat dobrý knedlík.

Kromě horolezectví má Petra Pospěchová ráda i regionální zvyky a tradice. Foto: archiv Havlín

Poklad české kuchyně jsou polévky a koláče

Vaše první kniha, Regionální kuchařka, vyšla v roce 2013. Jak se zrodil nápad na její napsání?

Oslovila mě majitelka nakladatelství Smart Press Martina Boledovičová s tím, že ráda čte mé články a chtěla by, abych v jejich vydavatelství, které se věnuje kuchařkám, něco publikovala. Moc se mi do toho nechtělo, protože jsem měla své práce dost, a tak jsem spíš přemýšlela, co jí mám navrhnout, aby to nechtěla a napadla mě kuchařka z Valašska. Domluvily jsme se, že se sejdeme v kavárně a probereme to. Den předtím jsem se ale s kamarádem opila a na schůzku šla s kocovinou. Martina Boledovičová řekla, že Valašská kuchařka je sice hezká, ale téma je to spíš menšinové, a jestli nemám ještě jiný nápad. Byla jsem v náladě „udělám cokoliv“ a navrhla jsem jí, že bych napsala regionální kuchařku za celé Česko.

To je rozsáhlé téma. Kde jste začala?

Rok jsem strávila etnografickým výzkumem jednotlivých oblastí: jezdila jsem po babičkách a národopiscích, studovala jsem české národopisné časopisy. Bylo to skvělé, ale opravdu náročné.

Říkala jste, že nejdůležitější je koncept. Jaký byl koncept vaší první knihy?

Celou kuchařku jsem se snažila stavět jako národopisně kuchařský spis. Neměla to být jen čistá knížka receptů, ale chtěla jsem v ní zachytit bohatství a různorodost české, moravské a slezské kulinární tradice, která je na malou plochu Česka neuvěřitelně bohatá. Na začátku každé kapitoly popisuju kulinární tradici a typické suroviny pro příslušnou oblast a pak je tam asi deset až dvanáct typických receptů z regionu. Někde je tradice živá a recepty jsem musela pečlivě vybírat, jinde jsem byla ráda, že jsem těch deset receptů dala dohromady.

Čím je podle vás česká kuchyně výjimečná?

Slýchám, že omáčkami, ale ty podle mě moc výjimečné nejsou, protože je mají téměř v každé zemi. Poklad české kuchyně jsou ale polévky a koláče. V každém kraji jsou jiné varianty, různé plněné buchty, frgále, chodské zdobené koláče, šátečky a další. To nikde jinde nemají.

O české kuchyni se říká, že je dost tučná a někteří lidé dnes proto tradiční česká jídla moc nevaří.

Tradiční česká kuchyně je sice relativně hutná, zčásti je to ale dáno geografickými podmínkami. V určitých ročních obdobích je v Česku celkem zima a tělo musí někde vzít energii, aby přežilo. Také si myslím, že i v tradičních receptech se najde řada takových, které by i skalní vyznavač zdravé stravy ocenil. Třeba kontrabáš, což je vlastně jen zapékaná kaše z pohanky, brambor a cibule. 

Jaký region je vám kulinářsky nejbližší?

Asi Valašsko, kde jsem vyrůstala. Baví mě hlavně přímočarost a jednoduchost místní kuchyně. Je tu jen pár základních surovin, ze kterých lze ale udělat spoustu dobrých věcí.

Petra Pospěchová se vydává na hory v Česku i v zahraničí. Foto: archiv Petra Pospěchová

Usušit se dá i vývar

Co vás inspirovalo k napsání druhé knihy, Outdoorové kuchařky?

S přáteli hodně jezdím na hory, v zimě i v létě. Pořád se mě někdo ptal, co vařím. Říkali, že to mám lepší než oni a že to chutná jako jídlo, i když jsme ve třech tisících metrech nad mořem. Uvědomila jsem si, že léta vytvářím imaginární kuchařku na treky a přišlo mi logické vše sepsat. Kuchařku jsem pak rozčlenila podle obtížnosti výprav a obsahuje také část věnovanou výletům s dětmi.

Jaké nejdrsnější podmínky jste při vaření na túrách zažila?

V Rumunsku se nám jednou stalo, že plynové vařiče kvůli nízkým teplotám nefungovaly, a tak všech osm lidí vařilo na jednom benzínovém vařiči. V Himalájích se nám zase nekvalitním benzinem ucpala tryska u vařiče, takže jsem připravovala všechno jídlo nastudeno.

Mnoho receptů v kuchařce je z ne úplně obvyklých surovin, často dostupných jen ve zdravých výživách nebo specializovaných asijských obchodech. Není lepší dostupnost a nižší cena důvod, proč mnoho cestovatelů na výpravách přežívá na instantních polévkách a kaších?

V receptech jsou někdy dražší suroviny, třeba dýňové nudle nebo rostlina quinoa, která se dává do salátů a ze semen se vyrábí mouka. Je to ale daň za pestrost. Když jedu na třítýdenní trek, a budu jíst jen ovesné vločky a nudle, rychle mě to omrzí. Řekla bych ale, že ve většině případů kuchařka horské vaření spíš zlevní. Důležitá je taky příprava, třeba sušit lze prakticky cokoliv, dokonce i sýr nebo vývar.

V kuchařce se krátce zabýváte i historií. Jak se změnilo stravování horolezců a turistů?

Lidem chvíli trvalo, než zjistili, že na horách jsou nejdůležitější skladnost, hmotnost a rychlá příprava. Před sto lety s sebou nosili třeba vajíčka, konzervy nebo marmeládu ve sklenici a taky na túrách hodně pili alkohol. Výrazně se posunuly i technologie. Vybavení je dnes lehčí a efektivnější.

Máte v plánu vydat další kuchařku?

Teď jsem spokojená, že nic vydávat nemusím. Moje nakladatelka se už pár měsíců neozvala a já si užívám vzácné období klidu.

Outdoorová kuchařka obsahuje recepty na zimní výpravy i výlety s dětmi. Foto: Smart Press

Petra Pospěchová vařila v Alpách i v Himalájích. Foto: David Turecký

Medailon

Petra Pospěchová se narodila v roce 1978 Olomouci, dětství prožila na Valašsku a na Hané. Na fakultě sociálních studií vystudovala sociologii, v bakalářském studiu navíc v kombinaci se žurnalistikou. Od osmnácti let píše do novin, pracovala v časopisu Týden nebo Hospodářské noviny. Čtvrtým rokem píše na volné noze a texty o gastronomii přispívá do Lidových novin nebo časopisu Reportér. V roce 2013 vydala v  nakladatelství Smart Press Regionální kuchařku, o tři roky později napsala Outdoorovou kuchařku. Její největší zálibou jsou hory a turistika. Pravidelně vyráží na letní i zimní treky v Česku i v zahraničí. „Loňskou zimu už jsem si pomalu mohla žádat o slovenské občanství, jak jsem tam byla často,“ směje se Pospěchová. Kromě lezení po skalách má ráda také folklor. Poslední dva roky se pod vedením kamarádky zdokonaluje ve zpěvu.

Obě knihy Petry Pospěchové si studenti budou moct přečíst ve fakultní knihovně.

Regionální kuchařka

Kuchařku o regionálních kuchyních Česka vydala Pospěchová v roce 2013. Foto: archiv Smart Press

Outdorová kuchařka

Jak vařit na výletech v přírodě radí Pospěchová ve své druhé publikaci z roku 2016. Foto: archiv Smart Press

Kapr namodro podle Petry Pospěchové

1 kapr o hmotnosti lehce přes 1 kg, 2 cibule, 2 mrkve, 1 menší celer, 1 menší pórek, 2 bobkové listy, 5 zrnek nového koření, 10 zrnek pepře, 3 lžíce citronové šťávy, 100 ml octa, sůl

V hrnci přivedeme k varu asi litr vody. Cibuli oloupeme a nakrájíme na kolečka, mrkev a celer oškrábeme, očistíme a nakrájíme na menší kostečky. Pórek očistíme a naporcujeme na tenčí půlkolečka. Zeleninu vložíme do vroucí vody, přidáme k ní bobkový list, ocet, pepř a nové koření. Necháme lehce probublávat asi půl hodiny.

Kapra omyjeme, vykucháme a očistíme od šupin. Pozor – kůže musí zůstat nepoškozená. Vnitřek kapra pokapeme citronovou šťávou a osolíme. Pak jej vložíme do zeleninového vývaru a necháme táhnout asi dvacet minut. Teplotu v hrnci držíme lehce pod bodem varu. Hotového kapra naporcujeme a podáváme s vařenými bramborami či bramborovým salátem.

Zdroj: Regionální kuchařka / nakladatelství Smart Press

Řekli o ní

Moje sestra krásně píše a taky je ohromně sečtělá. Už když jsme byli malí, četla hodně knížek, a i dnes mě pořád udivuje tím, kolik toho přečte. Miluje psané slovo a na jejich knížkách se to podle mě pozná. Navíc právě outdoorová kuchařka je celá o ní: ségra ví spoustu věcí o jídle, hrozně ráda chodí na hory a dovede o tom všem perfektně psát. Vidím v ní člověka, který dělá, co ho baví, a dělá to výborně. Jsem na ni pyšný. Pavel Pospěch, bratr
Kulinární texty Petry Pospěchové jsem četla moc ráda v časopisu Týden. Bavil mě její styl, obdivovala jsem její obrovský přehled. Pak jsme se potkaly naživo, a tehdy jsme vymyslely a postupně vytvořily krásné knihy. Regionální kuchařka i Outdoorová kuchařka vycházejí z její vášně pro cestování. Kromě skvěle fungujících receptů umí Petra i vyprávět. A vypráví s duší, protože to, co píše, žije a důvěrně zná. Své cesty a zkušenosti dokázala promítnout do slov, a tak se o ně podělit s ostatními. Přála bych si více takových skvělých autorů, jako je Petra a více takových báječných knih s duší. Martina Boledovičová, nakladatelka Smart Press
S Petrou se znám už dlouho. Pamatuju si na jeden výrazný zážitek z doby, kdy jsme oba pracovali v Hospodářských novinách. Tvořili jsme článek o horolezci Reinholdu Messnerovi. Bylo to v zimě a z Mnichova nám uletělo letadlo. Spali jsme tehdy v letištní hale, obalení fotografickou technikou, aby nám ji nikdo neukradl, a hrozně jsme se těšili, až nás pustí dovnitř do tepla. Petru asi nejvíc vystihuje, když řeknu, že je děvčica z Moravy. A má ráda slivovici. David Turecký, fotograf a kamarád
Autorka: Helena Havranová