Vyučovat na katedře psychologie fakulty sociálních studií začal Jan Šerek už při magisterském studiu. Netrvalo dlouho a stal se také výzkumníkem v Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny, kde svoji vědeckovýzkumnou činnost dodnes zaměřuje například na občanskou a politickou socializaci. Tento měsíc převzal od rektora Masarykovy univerzity Martina Bareše jmenovací dekret a stal se oficiálním docentem v oboru sociální psychologie. Za svou výuku také letos jako jeden ze tří pedagogů získal Cenu rektora pro vynikající pedagogy, na kterou studenti nominovali 1 415 vyučujících. O početnosti konkurence až do tohoto rozhovoru nevěděl. „O to je pro mě ocenění příjemnější,“ přiznává.
Neumím si představit, že bych se měl jednoho nebo druhého vzdát. Považuju se tedy rovnocenně za obojí. Občas mám ale pocit, že jedna má část trochu trpí, když věnuju čas té druhé. Chci dělat dobrý výzkum a zároveň dobře učit, často proto bohužel bojuju s časem.
Dostal jsem se na všechny obory a nechtěl jsem se ani jednoho vzdát. Zároveň jsem měl chuť studovat všechno. Tak jsem si řekl, že to zkusím. Psychologii a politologii jsem studoval jako dvojobor na fakultě sociálních studií, filozofii jako jednoobor na filozofické fakultě.
Šlo to. Samozřejmě musel jsem se občas individuálně domlouvat s vyučujícími hlavně ohledně seminářů, které se mi občas kryly. Sladění studií ale nakonec nebylo až tak těžké, jak jsem si původně myslel.
Chci být tolerantní, i když individuální přístup má své limity. Nechci být nespravedlivý vůči ostatním studentům, například tím, že bych snižoval požadavky. Poslední dobou se velmi často individuální přístup týká studentů, kteří chtějí jet do zahraničí na Erasmus. Aby studenti nemuseli po návratu prodlužovat studium, domlouvám se s nimi, že splní například nějaké úkoly na dálku.
Nemám pocit, že bych se chtěl vracet někam zpátky. Samozřejmě studentské období mělo něco do sebe. Když mladý člověk studuje, má pocit, že má mnoho otevřených možností, je také bezstarostnější a má více času, což je podle mě super. Fáze dospělosti, ve které se nyní nacházím, mi připadá jako paradoxní, a možná proto zajímavá směs rutiny s neustálými změnami. Dobře se to ukazuje na životě s dětmi. Každodenní fungování se stane usedlejší a pravidelnější, ale jak děti rostou a neustále se mění, neustále se objevují nové, dříve neznámé situace, které musím řešit. Podobně to mám i v práci. Oproti studentským časům jsem se díky vlastní výuce a výzkumu úžeji zaměřil na určitá témata a můžu se jim věnovat hlouběji. To však neznamená, že by mě kvůli tomu má práce začala nudit, spíše naopak – čím víc jdu do hloubky, tím víc to teprve začíná být zajímavé.
Pramení hlavně z mé zvědavosti a požitku nad věcmi přemýšlet. Baví mě zjišťovat, jak různé oblasti fungují.
Když mi bylo tak pět let, chtěl jsem být doktorem. Teď jsem doktor psychologie, takže mi to vyšlo alespoň napůl.
Mám pocit, že moje první přednášky byly dost hrozné. Když jsem učil politickou psychologii úplně poprvé,byl jsem ještě magisterský student v posledním semestru. Kolega, který tento předmět učil přede mnou, mě nechal odpřednášet asi dvě témata, abych se do učení postupně dostával. Tou dobou už jsem totiž věděl, že se dostanu na doktorát. Jak se hodina konkrétně odehrávala, si radši vůbec nepamatuju.
Své první prezentace jsem nejprve až příliš předpřipravoval, což vedlo k tomu, že jsem jen opakoval, co jsem měl v prezentaci. Dnes už přednášky nemám připravené tak do detailu, takže nemluvím celou dobu jen já a nechávám prostor pro dotazy studentů. Na přednáškách psychologie téma často ilustruju na příkladech, a protože je už nemám připravené, občas se mi podaří, aby byly i vtipné.
Těžko říct, protože jako vyučující nemám jednoznačnou zpětnou vazbu. Mnoho studentů chodí na hodiny s počítačem, kam si píšou poznámky a já vlastně nevím, jestli si je skutečně dělají nebo zda s někým konverzují na Messengeru. Indikátorem může být, zda mají studenti při mé přednášce otázky nebo zda je na konci nějaká diskuse. Ale i pokud není, nemusí to nutně znamenat, že jsem je nezaujal, pouze se už nemají na co zeptat. Proto si myslím, že je velmi důležitá zpětná vazba v informačním systému, kterou si vždy pečlivě čtu. Pokud by si tedy studenti měli něco odnést z tohoto rozhovoru, tak aby vyplňovali ankety včetně slovních hodnocení. Je to pro mě i mnohé další vyučující hodně důležité.
Občas zpětnou vazbu dělám formou dotazníků, hlavně v nových kurzech nebo předmětech, které učím delší dobu a radikálně je změním. Vlastní dotazník v prvních semestrech rozešlu studentům a ptám se v něm na užitečnost konkrétních témat a četby a podle toho se snažím obsah kurzu upravit.
Snažím se, aby bylo vyučování co nejpřátelštější. Doufám, že se mi to daří. Nechci, aby byli studenti ve stresu, protože když je člověk v klidu, lépe se učí komplexní věci. Také usiluju o to, aby studenti měli radost, že se něco nového dozvídají.
Obecně učím sociální a politickou psychologii na bakalářském stupni. Vyučuju i teoretický předmět s názvem Psychologické teorie, který je pro magistry. Potom učím v některých kurzech, kde mám jen pár přednášek a pár seminářů.
Zabývám se občanskou socializací, občanskou aktivitou a občanským vývojem u mladých lidí. Výzkum se zejména týká otázek, jak si mladí vytvářejí postoje k různým společenským tématům.
To se úplně nedá. Občanskou aktivitu usnadňují některé dispozice, se kterými se člověk narodí nebo si je vytvoří brzy v životě. Zároveň se ale obecně podceňuje i to, že je občanská participace často otázkou náhody. To znamená, že se člověk ocitne náhodou v určitý čas na určitém místě, a to spustí sled reakcí. Velkou roli tvoří také kultura, respektive společenské klima. Mladá generace nasává názory svých rodičů, které se sice nějak liší, ale do určité míry navazují na předchozí generace.
Musím se přiznat, že teď už ne. Mám tři děti, s nimiž trávím své volné chvíle.
(smích) To je právě ta volnočasová aktivita, na kterou momentálně nemám tolik času, kolik bych chtěl. S mým působením na Masarykově univerzitě přímo nesouvisí. Ale je pravda, že se ve svém výzkumu hodně zabývám občanskou socializací a občanskou aktivitou, takže volně se dá říci, že moje zapojení do iniciativy je případ nějaké občanské aktivity. Jejím cílem je upozornit, že v Brně je celá řada nevyužívaných prostorů, které často vlastní město a které zbytečně chátrají. Chtěli bychom je znovu obnovit například pro kulturní aktivity. Před dvěma lety jsme uspěli s bývalým kinem Sibiř. Dohodli jsme se s městskou částí Brno-sever, která ho má ve své správě,na symbolickém pronájmu. Pokoušíme se tam rozjet kulturní aktivity a ukázat, že kolektiv dobrovolníků dokáže ten prostor smysluplně využívat. Nyní jsou tam párkrát do měsíce koncerty, diskuse nebo tam promítáme filmy.
Pokud za aktivistu považujeme občansky aktivního člověka, pak asi ano. Z časových důvodů ale nyní velmi aktivním občanem nejsem.
V první řadě z ní mám radost. Také je to příjemná zpětná vazba od studentů k mé výuce. Je to pro mě dobrá zpráva, že studenty mé přednášky a semináře baví a že jim k něčemu jsou.
Zatím ještě nikam. Mám ji doma zavřenou ve skříňce, a to hlavně proto, aby se mi k tomu nedostaly děti. Zálibou mé nejmladší jedenáctiměsíční dcery je nyní otevíraní všeho možného, tak jsem cenu schoval, aby na ni nedosáhla. Jinak mám v plánu si cenu zarámovat a pověsit do pracovny na fakultě sociálních studií.
Z praktického hlediska výuky a výzkumu se v tuto chvíli nic zásadního nemění. Do budoucna to patrně bude znamenat více povinností souvisejících například s garancí vyučovaných předmětů.
To v tuto chvíli opravdu nevím. Pokud ano, vidím to jako dalekou budoucnost.
Medailon
Jan Šerek vystudoval psychologii a politologii na fakultě sociálních studií a na filozofické fakultě vystudoval filozofii. Působí na Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny, kde svoji vědeckovýzkumnou činnost zaměřuje například na občanskou a politickou socializaci. Od svého magisterského studia také vyučuje na katedře psychologie předměty zaměřené na sociální a politickou psychologii. Na začátku akademického roku 2019/2020 si za svoji výuku převzal Cenu rektora pro vynikající pedagogy.Tento měsíc si od rektora Martina Bareše převzal jmenovací dekret a stal se oficiálně docentem. Svůj volný čas tráví s manželkou a se svými třemi dcerami – šestiletou Sofií, čtyřletou Izoldou a jedenáctiměsíční Hedvikou.
Cena rektora Masarykovy univerzity pro vynikající pedagogy
Cílem každoroční soutěže je ocenit excelentní pedagogickou činnost zaměstnanců Masarykovy univerzitu. Pedagoga mohou nominovat všichni studenti i děkani fakult. Výsledky soutěže vyhodnocuje komise rektora ustavená k tomuto účelu. Soutěž má tři kategorie: přírodní vědy a lékařství, společenské a humanitní vědy, ekonomie a informatika. Tento rok mohli studenti a děkani nominovat pedagogy přes univerzitní informační systém, kdy nominovali celkem 1 415 pedagogů. Ze slavnostního zahájení akademického roku 2019/2020 si vítězní pedagogové odnesli bronzovou medaili, která se uděluje pracovníkům univerzity, kteří dosáhli mimořádných výsledků a přispěli k rozvoji vysokého školství a Masarykovy univerzity. Za přírodní vědy a lékařství byl oceněn Martin Čuta, za ekonomii a informatiku Valdemar Švábenský, a za společenské a humanitní vědy Jan Šerek.
„Udělení ceny pro pedagogy právě Honzovi mě nijak nepřekvapuje. Sice jsem neměla možnost poznat ho v učitelské roli, zato vidím, kolik práce a starostí mu dělají studenti a přednášky o víkendech, večerech a dovolených. Učení je pro něj v práci prioritou a naplněním i v momentech, kdy mohl sáhnout po prestižnějších a lépe placených činnostech. Prostě ho to baví. Ve společnosti je spíše nemluva, ale mí přátelé si jej přesto cení jako „toho správného“ psychologa.“
Renata Šerek, manželka
„Honzu si pamatuju už z bakalářských seminářů sociální psychologie, kdy dokázal klasická témata podat s tolik potřebnou kritickou perspektivou. V současné době je mým konzultantem v doktorském studiu. Vážím si jeho podněcujícího,otevřeného a vstřícného přístupu. Jeho zaměření na občanskou participaci mladých lidí není tématem, kterým by se psychologie běžně zabývala. Tím více ale oceňuju, že díky jeho práci našla politická psychologie na fakultě své místo. V době, kdy se zdá, že čelíme nezájmu lidí o dění kolem sebe a zároveň veřejné debatě, která se odehrává mezi dvěma názorově vyhraněnými skupinami, je nesmírně důležité se těmto tématům věnovat. Honza svým působením inspiruje další mladé výzkumníky a výzkumnice v jejich zájmu o obor, kde se prolínají témata psychologie a občanské společnosti.“
Bronislav Farkač, doktorský student psychologie
„S Honzou je radost na čemkoli spolupracovat, což určitě potvrdí kolegové od nás i ze zahraničí, alei studenti. Je pečlivý, má velmi dobré nápady, a udržuje si příjemně kritický nadhled a schopnost zvažovat věci z více stran. Stejně důležité ale je, že Honza je jednoduše strašně fajn člověk, se kterým každého baví diskutovat. Jeho vstřícný přístup určitě oceňuje spousta studentů, kteří s ním konzultují své závěrečné práce a kteří se po jejich úspěšném obhájení pravidelně vracejí, aby mu ještě jednou osobně poděkovali za spolupráci. Honza přitom i přes spoustu času a energie vložené do učení neslevuje ani z vědecké práce. Je jedním z lidí, kteří výborně zvládají jak učení, tak i výzkum.“
Hana Macháčková, kolegyně
Ocenění, sport, komentované prohlídky a občerstvení. Studenti a zaměstnanci se v úterý setkali na tradičním Dni fakulty, který opět doprovázel bohatý program. Letošní ročník ve fotografiích.
Pracovní skupina pro udržitelnost se na fakultě sociálních studií schází v novém složení. Na co se chce v budoucnu zaměřit a jak téma udržitelnosti rezonuje na celouniverzitní úrovni?
