Den s knihovnicí: desetitisíce titulů, knížka okousaná opicí, dřevěný Helmut a e-maily ve tři ráno

V knihovně fakulty sociálních studií je k dispozici přes pětasedmdesát tisíc publikací. Studenti si knihovnu oblíbili, nechodí si tam jen půjčovat četbu, ale zdarma mohou využít i jiné služby. K dispozici mají sluchátka, flash disky, nabíjecí zařízení nebo třeba tiskárny, skenery a studovny. Knihovna je jedním z nejtišších prostředí na fakultě. Redaktorka fakultního časopisu Atrium strávila jeden den s knihovnicí, aby poznala, co všechno se tam děje.

Knihovníci z fakulty sociálních studií jsou techničtí nadšenci a v knihovně neustále něco vylepšují. Aktivně žijí na sociálních sítích a komunikují se čtenáři. Vytváří nejrůznější ankety pro studenty, kteří už rozhodli třeba o vzniku nových seminárních studoven a budou navrhovat i jejich vybavení. Kromě knih mají studenti v knihovně též bezplatný přístup k mnoha světovým elektronickým databázím, v nichž lze najít desetitisíce vědeckých článků a publikací. Univerzita za odborné akademické zdroje ročně zaplatí třicet až čtyřicet milionů korun. Ke zdrojům se studenti mohou dostat i mimo univerzitu díky vzdálenému přístupu.

Fakultní knihovna otevírá v devět hodin ráno, s knihovnicí Anetou Pilátovou se však scházím už po osmé. Chci vidět, co se mezi regály děje mimo pracovní dobu. Chvíli trvá, než objevím kanceláře knihovny zastrčené u zadního vchodu fakulty sociálních studií. Od pracovního stolu ke knihovnímu pultu to není zrovna blízko, cestou je třeba projít polovinu atria.

Před začátkem otevírací doby se z kanceláře přesunujeme mezi police s knihami. „Než otevřeme, musíme vyvětrat, zapnout kopírky, doplnit do nich papír, vyměnit včerejší noviny za dnešní a zalít květiny,“ vyjmenovává knihovnice Aneta Pilátová při procházení mezi opuštěnými regály. Všechny činnosti už obstaraly další knihovnice, takže při ranní procházce potemnělou knihovnou už jenom kontroluje, jestli je na denním tisku správné datum a zda na čtyřech multifukčních kopírkách svítí kontrolka oznamující, že je přístroj zapnutý.

V knihovně si lze půjčit celkem sedmdesát pět tisíc publikací, z toho třicet tisíc leží ve skladu. Od ostatních knihoven Masarykovy univerzity se knihovna fakulty sociálních studií liší jedinečným systémem značení knih. Barevné proužky seskupují knihy podle oborů a usnadňují čtenářům vyhledávání.

Všechny knihy se také před zařazením do polic musí takzvaně uzamknout. Nikdo je nepřivazuje na řetěz, stačí je pouze na pár vteřin přiložit k šedivému přístroji u pultu, který si pamatuje, jaké publikace mají v knihovně zůstat. Pokud by někdo chtěl z knihovny vynést titul, který předtím knihovnice pomyslně neodemkly, spustil by se alarm u vstupní brány.

O prázdninách knihovníci dělají revize knih

O prázdninách se ochrana knih ještě zlepší. Knihovna přejde na modernější systém čipů. „Na léto jsme naplánovali velkou revizi knih, je to něco jako inventura v obchodě, děláme ji jednou za pět let. Musíme zkontrolovat každou knihu, kterou v knihovně máme. Přitom všechny tituly opatříme čipem. Jsme techničtí nadšenci, takže se moc těšíme,“ dělí se o své vyhlídky na léto Pilátová. Kromě čipů přibude i širší brána ke vstupu do knihovny a nový self-check, tedy samoobslužné zařízení, kde si studenti mohou knihy půjčit bez asistence zaměstnanců.

Knihovníci oproti představě některých studentů netráví prázdniny u moře, místo toho uklízí a přesouvají knížky do skladu. „Vedeme si statistiky půjčovanosti. Podle nich vyhodnotíme, které knihy se půjčují méně a ty přesuneme do skladu. Naopak knihy, u kterých se frekvence půjčovanosti zvýšila, vracíme nahoru do knihovny,“ popisuje Pilátová. Označení titulu ve skladu se liší od toho v knihovně, a tak každý rok přeznačují knihovníci ručně mezi třemi až čtyřmi tisíci knih.

Zastavujeme se u polic s časopisy. Knihovna odebírá 145 různých titulů. „Na Facebooku máme i rubriku Časopis měsíce, kde propagujeme třeba nově odebírané časopisy nebo časopisy s vysokou citovaností,“ poznamenává Pilátová. Časopisy, které jsou v regálech označené žlutou nálepkou, jsou pro čtenáře dostupné i online.

Na policích si všímám pestrobarevných tašek s logem knihovny. „Zatím je jenom půjčujeme, ale příští rok bychom je chtěli i prodávat. Bude to první propagační materiál knihovny,“ oznamuje hrdě Pilátová. Tašky jsou z recyklovaného materiálu, knihovna tak vychází vstříc lidem, kterým záleží na životním prostředí. Studenti mají také možnost kopírovat na recyklovaný papír.

Studenti mohou rozhodnout o vzhledu
i vybavení knihovny

Procházíme jednotlivé studovny, celkem jich je v knihovně jedenáct. Nejvzdálenější studovna, kterou na mapce označuje tmavě modrá barva, ukrývá osmnáct počítačů. Někdy je využívají vyučující pro písemné státnice nebo pro školení, většinou však slouží studentům a dalším návštěvníkům knihovny.

V suterénu se nacházejí tři seminární studovny, které studenti využívají pro skupinové projekty nebo studium. Zájemci si největší studovnu až pro patnáct lidí mohou zarezervovat na stránkách knihovny. Najdou v ní audiovizuální systém, takže si na plátně mohou přehrávat prezentace i videa. „Neustále přemýšlíme, jak bychom seminární studovny vylepšili. Protože se nám zdají trochu prázdné, uvažujeme, že bychom tam pověsili nějaké obrazy nebo nechali něco namalovat na stěny. Nejspíš se v anketě zeptáme studentů, co by chtěli oni,“ přemýšlí Pilátová při pohledu na bílé stěny dvou menších studoven. Už jejich výstavbu si studenti odhlasovali v anketě.

Knihovnice otevírá záhadné dveře u studoven. Konečně se dostáváme na místa, která jinak nejsou studentům přístupná. Nejdřív si prohlížím výtah, kterým se vozí knihy z patra do suterénu. Není nijak velký, člověk by se do něj vešel stěží, ale pro přesun knih stačí. Výtah používají pomocníci z řad studentů, kteří mají za úkol každou hodinu odnést do skladu vrácené knihy a vyzvednout tituly, které si naopak chce ze skladu někdo půjčit.

Za rohem od výtahu jsou dveře do skladu, místnosti plné starších knih. Jsou obložené pytli s pískem, o které bych nejspíš zakopla, kdyby mě na ně Pilátová včas neupozornila. „Když hodně prší, do chodby zatéká voda,“ objasňuje. Pytle jsou v chodbě preventivně, aby zadržely vodu a nepustily ji ke knihám v době silných přívalových dešťů.

Ve skladu přecpaném regály zabarvenými fakultním tmavozeleným odstínem se cítím trochu stísněně. Pilátová ukazuje, jak se jednotlivé police přesunují pomocí kruhů připomínajících kormidla. Prohlížím si řady starších knih úplně na začátku skladu. „Historický fond nemáme, nejstarší knihy jsou staré pár desítek let,“ vysvětluje Pilátová.

Úzkou chodbičkou se dostáváme na konec skladu. Desítky polic stále zejí prázdnotou, takže vedení knihovny může dokupovat nové tituly. Za rok 2016 se knihovní fond rozrostl o více než dva a půl tisíce titulů. Knihovna přitom ročně vyřadí kolem sto padesáti titulů.

Barevné značení knih je výjimečné na celé univerzitě

Prohlídku knihovny končíme u vchodu, kde stojí dřevěný box s dírou ve víku. Jmenuje se Helmut a vedení knihovny ho nechalo vyrobit na míru. Studenti do něj můžou vrátit knihy i v době, kdy je knihovna zavřená. Pilátová otevírá box a vytahuje z něj desítky knih. Zajímá mě, jestli se knihy nepoškodí, když je studenti do dřevěné bedny vhazují. Pilátová však pochybnosti rozptyluje. „Helmut je polstrovaný, knihy padají do měkkého,“ ujišťuje a nechává mě osahat nadýchané polštářky pokrývající vnitřní stěny boxu.

Box zavíráme a knihy odnášíme k výpůjčnímu pultu, kde čekají další dvě knihovnice. Přívětivě vyhlížející dáma Blanka Farkašová sedí před obrazovkou jednoho z počítačů, její kolegyně Pavlína Pokorná mě s širokým úsměvem vítá na prahu knihovny a pomáhá nám s hromadou vrácených knih.

Knihovnice mi nabízejí, abych si vyzkoušela proces vracení knih. Čárové kódy na knihách přikládám ke čtečce a na obrazovce vyskakují údaje o tom, kdo si knížku půjčil a jak dlouho ji měl u sebe. U jedné z knih se objevuje oznámení o desetikorunové pokutě. „Protože je to knížka z boxu, pokutu promineme. Čtenář ji měl vrátit v pátek, ale protože box vybíráme až v pondělí, započítaly se mu dva dny zpoždění,“ vysvětluje Farkašová, zatímco její kolegyně ukazují, jak se pokuta promíjí. Stačí pár kliknutí a pokuta jako by neexistovala.

Knihy do polic vracejí studenti, kteří jsou v knihovně na brigádě. Rozdělují je podle signatury, tedy označení na hřbetu. Knihovna fakulty sociálních studií používá svůj vlastní systém značení. „Aby se snáz dohledávaly, jsou signatury knih barevně rozlišené podle oborů. V žádné jiné knihovně na Masarykově univerzitě takový systém nepoužívají,“ sděluje Pilátová a ukazuje barevný štítek na jednom z výtisků.

Kromě vracení a přenášení knih mají asistenti za úkol radit čtenářům. „Pomáháme třeba s tiskem,“ vysvětluje zpoza informačního pultu studentka Lenka Řičánková. Za ní visí několik sluchátek, která nabízejí čtenářům k půjčení. Kromě nich si mohou návštěvníci knihovny půjčit i flash disky, klíče od skříněk k odložení věcí nebo i lanka k notebookům, aby se zabránilo jejich krádeži.

Kniha z oddělení environmentálních studií
zachutnala opicím

Po návratu z obědové pauzy mě knihovnice vítají s kousky čokolády v ruce. „Před chvílí sem přišel jeden náš čtenář. Navštěvoval knihovnu skoro každý den. Teď dostudoval, a tak nám přinesl čokoládu za to, že jsme mu pomáhaly. Bude se nám po něm stýskat, ale třeba se rozhodne ještě pokračovat na magisterském studiu,“ vysvětluje knihovnice Pokorná.

S čtenáři mají knihovníci velmi dobré vztahy. „Za čtrnáct let, co tu pracuju, jsem zažila jen jednoho problematického čtenáře. Nevracel knížky ve více knihovnách, nakonec se to řešilo soudně,“ vzpomíná Farkašová. Zapálený knihomol, který zapomínal půjčené tituly vracet, nebyl student, nýbrž externí čtenář. Za poplatek totiž mohou univerzitní knihovny navštěvovat i lidé mimo univerzitu. Knihovna fakulty sociálních studií registruje přes pět tisíc čtenářů, z toho necelé dvě stovky tvoří právě externí čtenáři.

Studenti jsou sice podle knihovnic bezproblémoví, ale občas se ke knihám nechovají hezky. „Někdy nám vracejí knihy umazané, ale na to jsme připravení,“ sděluje knihovnice Lucie Kuchtíčková Fišerová a ukazuje na balíček papírových ubrousků. Vedle něj leží i pevná lepící páska, kterou se spravují hřbety knih.

Že se ubrousky a páska hodí, dokazují příhody s nenechavými zvířaty. „Jednou nám studentka vrátila knížku okousanou od opice. Nejednou nám někdo přinesl knížky oslintané od psa, ale opice nás opravdu překvapila,“ vzpomíná Pilátová. Radí, abych si do Asie nebrala knížky z oddělení environmentalistiky. Opicím podle všeho chutnají.

Hovor přerušuje studentka, která má neobvyklou prosbu. Chtěla by si nabít powerbanku, přenosný zdroj energie pro nejrůznější přístroje a vrátit se pro ni zase za pár minut. Přestože taková činnost není v nabídce služeb, Kuchtíčková Fisherová neváhá a nachází pro studentčinu powerbanku volnou zásuvku.

Podle Pilátové to není zdaleka nejzvláštnější žádost. „O zkouškovém sem přibíhají vystresovaní studenti, kteří před testem zjistili, že si zapomněli tužku. Samozřejmě jim psací potřeby půjčíme,“ sděluje Pilátová a vytahuje barevné archy papíru. Mezi půjčováním knih a vyřizováním nejrůznějších žádostí stíhá knihovnice nařezat nové záložky, které rovnou rozdává příchozím čtenářům.

Pilátová se nevěnuje pouze práci za pultem, navrhuje také grafiku knihovních materiálů a vyřizuje e-maily. Studenti knihovníkům nejčastěji píšou, když potřebují prodloužit výpůjční dobu. „Někdy přicházejí i zoufalé zprávy nadepsané ‚Pomoc!‘. E-maily upozorňující na konec výpůjční doby totiž systém automaticky posílá třeba ve tři ráno. Ospalí studenti, kteří jdou v té době teprve spát, se leknou a neví, co s tím. Snažím se jim co nejdříve odepsat a vše vyřešit,“ vysvětluje Pilátová. Kromě prodloužení výpůjční lhůty žádají studenti pracovníky knihovny, aby jim poradili s citováním zdrojů nebo vyhledáváním v databázích.

Někdy studenti posílají i návrhy na nákup publikací, které jim v knihovně chybí. „Hlavně nám píšou ti, kteří vyjeli na zahraniční pobyt a četli tam něco zajímavého, co jim v naší knihovně chybí,“ popisuje Pilátová. Na internetové stránce knihovny lze přes formulář požádat o zakoupení literatury, studenti však raději využívají e-mail.

Do konce pracovní doby zbývá knihovnicím ještě pár hodin, ale já už jsem zralá na šlofíka. Obdivuju, jak zvládají za jeden den vyřídit tolik různorodých úkolů, a ještě s úsměvem vyhovět všem žádostem čtenářů.