Slavnostní tečka za studiem. Co od promocí čekat a jak se na ně připravit?
Kdo je spectabilis nebo jak na promocích správně složit slib? Popisujeme, jak se na ceremoniál ukončující studium připravit.
Ve vzduchu je cítit jaro. Tají poslední zbytky sněhu, ptáci cvrlikají a studenti Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity se z pohodlí domova připojují na přednášky a semináře, někteří dokonce ještě v pyžamu a s kartáčkem v puse. Začíná nový semestr. Bude to už téměř rok, co jsem naposledy vkročila na fakultu. Tři semestry, polovinu svého bakalářského studia, strávím jako barevné kolečko v Microsoft Teams s iniciálami KF.
Zkušeně usedám v teplácích a vytahaném tričku k počítači. Distanční výuka je pro mě už rutinní záležitostí. Zaposlouchávám se do rušivých zvuků neztišených mikrofonů a výzev vyučujících, abychom si zapnuli kamery – díky bohu za těch pár statečných, kteří se vždy obětují pro tým.
Otázkou zůstává, zda se mi tentokrát podaří na výuku v domácím prostředí soustředit. Nebudu při hodinách opakovaně odbíhat do kuchyně a více než výkladu pedagogů se věnovat krásám a tajům naší ledničky? Neupoutá mou pozornost po dvaceti minutách přednášky zaprášená police, která přímo vybízí k úklidu celého pokoje?
Snad už se konečně poučím. Dohánět vše ve zkouškovém totiž není úplně nejrozumnější. Kromě obrovského spánkového deficitu si potom úspěšné zakončení semestru vyžaduje i nezdravě velké množství kofeinu.
Ostatně jsem zvědavá, kolik srdečních zástav zase prodělám. S oblibou mě přepadají při každém výpadku internetu nebo když počítač přestane reagovat na mé urputné bušení do kláves a zuřivé klikání myší. Zejména u zkoušek jde o vskutku adrenalinový zážitek.
Nepopírám, že distanční výuka má i své výhody. Člověk si může přispat, aniž by pak musel zběsile dobíhat šalinu. Díky nahrávkám přednášek zase můžete studovat i ty předměty, které se v rozvrhu kryjí. S trochou představivosti se tak můžete cítit jako Hermiona Grangerová s obracečem času.
Navzdory nepolevující snaze vyučujících zachovat kvalitu a úroveň výuky i v online podobě, jsem z distanční formy výuky už unavená a otrávená. Trvá to příliš dlouho. Chybí mi spolužáci, přímý kontakt s vyučujícími, káva z krmítka a vlastně už i jakákoliv motivace ke studiu.
Deprimovaně se od loňského března dívám na asi dvě stě padesátou tiskovku vlády. O vysokých školách zase ani zmínka. V médiích se o nás úplně přestalo mluvit. Návrat na univerzity je v nedohlednu. Skoro až zamilovaně vzpomínám na loňské jaro, kdy chtěl komunista Ondráček posílat vysokoškolské studenty na pole a na podzim, když nás vláda vyháněla z kolejí. Pro kolegy z katedry politologie musí jít nepochybně o vzrušující období. Za to chudáci environmentalisté si musí trhat vlasy při pohledu na jednorázové roušky poházené po ulicích.
Je březen, sluneční paprsky se líně derou přes okna. Jen z té představy, že i další měsíce nebudu trávit v posluchárnách se spolužáky, ale zavřená v místnosti o pár metrech čtverečních, se mi dělá špatně. Jak tak ale koukám na ta další barevná kolečka s iniciálami spolužáků, uvědomuju si, že jsme v tom všichni spolu. Tak to ještě vydržme, ať se všichni můžeme co nejdříve sejít v atriu a pořádně se na té fakultě sociálních studií zase socializovat.
O autorce
Kristýna Férová studuje na fakultě sociálních studií ve čtvrtém semestru bakalářského studia žurnalistiku a mediální studia společně s mezinárodními vztahy. Pochází z Liberce, momentálně ale žije v Brně. Ve volném čase se ráda věnuje čtení, tvůrčímu psaní, cestování a tanci.
Kdo je spectabilis nebo jak na promocích správně složit slib? Popisujeme, jak se na ceremoniál ukončující studium připravit.
Masarykova univerzita jako první z českých a slovenských vysokých škol na podzim otevře studijní obor Soudobé dějiny. Budoucím studentům přiblíží historii po roce 1945 a nabídne pestrou praxi.