Nebojte se udělat první krok, radí držitelka stipendia za vydařenou bakalářku

8. 8. 2018
Andrea Křivánková se v bakalářské práci zabývala vztahem lidí k jejich okolí. Foto: David Kohout

Pozorovala, jak se lidé chovají ve svém okolí a nechala je kreslit myšlenkové mapy. Za svou bakalářskou práci získala Andrea Křivánková ocenění v podobě Stipendia Inocence Arnošta Bláhy. Při tvorbě odborné práce je podle ní nejdůležitější nebát se začít. „Spousta lidí má problém udělat první krok, zkrátka se jim do toho nechce,“ myslí si dnes už studentka magisterského oboru environmentálních studií.

Ne každý ví, že i za bakalářskou práci lze získat ocenění. Mezi devět studentů, vždy jednoho z každé katedry fakulty sociálních studií, vedení fakulty každoročně rozdělí padesát tisíc korun. Místo v devítce nejlepších si letos vysloužila i Andrea Křivánková, která psala práci na téma Zeleň nebo beton? Postoje starousedlíků a novousedlíků ke změnám horní Bystrce. Nominovala ji katedra environmentálních studií. „Jsem velmi hrdá. Je hezké, když člověk získá ocenění za něco, na čem si dal záležet,“ usmívá se Křivánková. E-mail s oznámením o udělení stipendia přitom málem vymazala, protože si myslela, že se jedná o nevyžádanou poštu.

Ve své bakalářské práci se zabývala především tím, jestli se nějak liší pohled obyvatel Brna-Bystrce na změny v jejich okolí podle toho, zda v místě bydlí už dlouho, nebo se nedávno přistěhovali. „Zajímalo mě, co je příčinou toho, že člověk v nějakém městě rád tráví čas. Začala jsem se o to víc zajímat a dopracovala jsem se až k tématu starousedlíků a novousedlíků,“ vzpomíná studentka. Aby získala potřebná data, použila hned několik technik, mezi něž patří nezúčastněné pozorování, rozhovory, ale i méně používané mentální mapy.

Nezačínejte psát na slepo a udělejte si nejdřív přehled, doporučuje oceněná studentka

Nechtěla nic nechat náhodě, a tak se Křivánková začala na svou bakalářku připravovat už před začátkem jejího prvního semináře k bakalářské práci. „Do psaní bakalářky jsem se hrnula. Jsem tak trochu poctivka a nedalo by mi hrotit to narychlo, takže jsem si dala čas a začala si načítat texty už v srpnu,“ přiznává držitelka stipendia za vydařenou bakalářskou práci.

Začít s diplomovou prací včas by doporučila i ostatním. „Nejít do toho na slepo, ale udělat si nejprve přehled, o čem reálně chci psát a jestli to má smysl. A taky zjistit, jestli je k tomuto tématu už dostatek literatury,“ popisuje studentka první kroky k úspěšnému zvládnutí bakalářky.

Pak následovalo hned několik schůzek s vedoucím práce Janem Dostalíkem. Křivánková se s ním znala už z předmětu Architektura a město. Jelikož na tento předmět ve své práci navazovala, rozhodla se oslovit právě jeho. „Několikrát jsme si spolu sedli a povídali si o nápadech, jakým směrem se dát. Byl to brainstorming. Postupně jsme se dopracovali k tomu, že jsem se zaměřila na lidi a jejich vztahu k místu a k zeleni. Od začátku jsem směřovala ke kvalitativnímu výzkumu, takže jsem si nedávala přesné definice,“ vysvětluje studentka svůj postup.

Schůzky s vedoucím práce jí posloužily jako inspirace. Samotný text pak řešili přes e-maily plné poznámek a doporučení. „Moje zásluha na této práci byla spíše v roli konzultanta než vedoucího. Bakalářka je hlavně výsledkem autorky samotné,“ vyjadřuje se ke spolupráci Dostalík.

Ocenění za vydařenou bakalářku předal Křivánkové děkan Břetislav Dančák. Foto: David Kohout

V prvním semináři nenapsala ani čárku

Ačkoliv se studentka oceněné práce pustila do příprav už o prázdninách, naplno se bakalářce začala věnovat až počátkem druhého semináře k bakalářské práci. „Popravdě jsem v tom prvním semestru ještě nenapsala ani čárku,“ přiznává, ale hned dodává, že přečetla spoustu knížek a vytvořila si plán. „Přesně jsem si nalinkovala, jak to bude vypadat. Měla jsem jasno, co budu dělat a mému vedoucímu to stačilo,“ konstatuje autorka oceněné práce.

Zdá se jí, že práci věnovala víc času než její vrstevníci. V posledním semestru už měla dostudováno a mohla se tak plně soustředit na psaní bakalářské práce a na státnice. „Bylo příjemné, že jsem nehrotila každou volnou chvíli, ale pracovala jsem jen tehdy, když se mi chtělo. Dopsala jsem dokonce dva týdny před termínem, to se málo komu stane,“ směje se Křivánková, která před letními státnicemi stihla i dovolenou s přítelem.

Svou práci začala nezúčastněným pozorováním. „Protože v horní Bystrci žiju, tak se mi to vše dělo přímo za barákem. I potom, co už jsem začala psát, jsem chodila na procházky, dívala jsem se, kde lidé tráví čas, u čeho se zastavují, poslouchala, o čem se baví,“ vyjmenovává autorka bakalářské práce. Přiznává, že pracovat na tématu, které je člověku blízké, může přinést i rizika. Musela se od tématu odpoutat a vycházet pouze z toho, co ji lidé řekli.

Po pozorování se dostaly na řadu rozhovory. Své respondenty vybírala Andrea náhodně, zkrátka si je „odchytla“ na ulici. Právě tuto část dnes hodnotí jako nejsložitější. „Strašně moc lidí mě odmítalo. Souhlasil tak jeden z deseti a mě už to pak opravdu nebavilo. Když lidem řeknete, že to potřebujete do školy, souhlasí. Ale když po nich pak chcete dvě hodiny u nich doma, tak odmítnou,“ objasňuje Křivánková jeden z důvodů, proč nakonec do svého výzkumu zahrnula jen čtyři respondenty. Druhým důvodem bylo, že podle ní bakalářka není od toho, aby člověk něco vyzkoumal, ale aby si vyzkoušel techniku výzkumu, a na to ji čtyři respondenti stačili.

Mentální mapy odhalily nevyřčené

Zajímavou částí rozhovorů byly také mentální mapy, tedy grafické ztvárnění myšlenek. Křivánková se je naučila využívat ve výuce a rozhodla se je použít i ve své bakalářce. „Řekla jsem respondentům, ať mi namalují horní Bystrc. Pozorovala jsem, co kreslí jako první, co jako druhé, co zvýrazňují, co kreslí menší, větší, jaké dělají linie… to všechno znázorňuje, co je pro ně důležité a kde tráví nejvíc času,“ vysvětluje autorka oceněné práce. I podle těchto map následně určovala, zda se starousedlíci staví ke změnám v jejich prostředí hůře než novousedlíci, jak předpokládala.

Výsledek výzkumu překvapivě nenaplnil její očekávání. Délka obývání horní Bystrce neměla žádný vliv na to, jak respondenti vnímali své okolí a jak přistupovali ke změnám v infrastruktuře.

Vztah lidí k místu, kde žijí, ve spojení s přírodou byl v Česku zatím neprozkoumanou oblastí. „Práce vynikala především tématem, které je aktuální a lokální, zároveň má ale přesahy v globálním měřítku i do několika odborných disciplín, jako je psychologie, sociologie, ale i veřejná správa a urbanismus,“ hodnotí klady bakalářky její vedoucí Dostalík. Možná právě tyto aspekty přispěly k tomu, že Křivánková získala za svou práci ocenění I. A. Bláhy, které má dát studentům najevo, že se v akademické sféře vydali správným směrem.

Křivánková ale kariéru ve výzkumu zatím neplánuje. „Environmentalistika je velkým aspektem mého života. Proto jsem se rozhodla pokračovat na tomto oboru i na magistru, i když jinak chci pracovat spíš v komunikaci s veřejností,“ přiznává Andrea, která na bakalářském stupni studovala environmentalistiku v kombinaci s mediálními studii a žurnalistikou.

Studium Andreu baví. „Environmentální studia dělám proto, že mě to zajímá, nikoli pro titul. Baví mě chodit na přednášky, ze kterých si domů odnesu věci, které se mě týkají,“ uzavírá Křivánková.

Pro stipendium I. A. Bláhy si Křivánková přišla společně s dalšími osmi studenty. Foto: David Kohout

Medailon

Na fakultu sociálních studií přišla Andrea Křívánková s tím, že se chce věnovat žurnalistice. Vzhledem k tomu, že se obor mediální studia a žurnalistika dal studovat pouze v kombinaci s jiným oborem, nastoupila současně i na katedru environmentálních studií. "Enviro", jak se ve zkratce oboru říká, si nakonec zamilovala a považuje ho za důležitou součást svého každodenního života. "Když se vás to jednou dotkne, není to ani tak studium nebo práce, ale spíš zájem," vysvětluje.

Na katedře environmnetálních studiích napsala studentka i svou bakalářskou práci na téma Zeleň nebo beton? Postoje starousedlíků a novousedlíků ke změnám horní Bystrce a dostala za ní ocenění I. A. Bláhy, které fakulta uděluje studentům za mimořádně povedené diplomové práce.

Ve volném čase se věnuje tanci všeho druhu od párových tanců zouk a kizombu přes argentinské tango, coast swing a salsu až po contemporary. Ráda maluje a zahradničí v komunitní zahradě. "Práce na zahradě je nejlepší, protože jsou kolem mě lidé a pracujeme společně. Když něco nevím, poradím se s nimi, nebo když je třeba udělat něco většího, jde to snáz, když je víc rukou," vysvětluje Křivánková svou zálibu v komunitních zahradách.

Mentální mapy

Mentální nebo také myšlenkové mapy v práci Andreji Křivánkové zobrazují individuální představu lidí o místě, které znají. Z takto vytvořených map mohla studentka vyčíst, jak jejich autoři dané místo interpretují, jaký k němu mají vztah nebo sledovat reakci lidí na změny v jejich prostředí a pozorovat, jak chápou svět kolem sebe.

Podle hustoty bodů a jejich zvýraznění lze rozeznat, která místa jsou pro autora mapy významná. Foto: archiv Andreji Křivánkové

Řekli o ní

Spolupracovat s Andreou na její bakalářské práci bylo příjemné. Naše setkání byla jasná, konstruktivní a inspirativní. Myslím, že její práce vyniká především tím, že je aktuální a lokální, ale zároveň má přesahy v globálním měřítku i do několika odborných disciplín, jako je psychologie, sociologie, nebo veřejná správa a urbanismus. To, že její práce byla oceněná stipendiem I. A. Bláhy mě samozřejmě potěšilo, o to víc, že moje zásluhy na její práci nebyly zase tak velké, ale práce byla především výsledkem autorky samotné. Byla to také první práce pod mým vedením, která získala ocenění. Jan Dostalík, vedoucí práce
Andrejku musí věci především bavit. Je pak horlivá a schopná pracovat nonstop. Neřeší, že je potřeba spát, že je unavená nebo zrovna onemocněla, problémy přejde, jako by neexistovaly, a to na ni obdivuji. Není ten typ člověka, který čeká na ostatní, ale naopak udává trend i tempo. Díky tomu je originální, obdivovaná i úspěšná. Ráda vytváří originální věci a přesně tak přistupovala i ke své bakalářce. Domů se chodila jen vyspat, případně si uvařit a přes den stíhala tolik aktivit, že to vypadalo, že vůbec žádnou bakalářku nepíše. Zvenčí to působilo jednoduše, ale doma jsme pak viděli, jak různé věci dohání po nocích. Je ochotná jít nadoraz s energií, až je to nezdravé. Andrejka vyniká tvořivostí, soustředěním, logikou i inteligencí. Když jsem já psal svou diplomovou práci, nepodařilo se to podle mých představ, ale když jsem se dozvěděl o úspěchu Andrejky, měl jsem dvojnásobnou radost. Věděl jsem, co cítí a byl jsem hrdý a šťastný. Ale nejen pro Andrejčin úspěch, ale především za to, že je šťastná a spokojená s tím, jak se jí to povedlo. Filip Křivánek, bratr
S Andy jsem se seznámila v prvním ročníku na fakultě sociálních studií. Obě jsme studovaly Mediální studia a žurnalistiku a Environmentální studia. Nejprve jsme spolu jen spolupracovaly na projektu, nezůstalo to ale jen u jednoho a časem jsme spolu začaly vysílat ve studentském Radiu R a setkávat se i mimo univerzitu, nejčastěji s šálkem dobré kávy v ruce. To, že Andy získala za svou bakalářskou práci ocenění I. A. Bláhy, mě velmi potěšilo. Vždy jsem obdivovala její nadšení a odhodlanost pro projekty, ve kterých vidí smysl. Bakalářská práce byla bezpochyby jedním z nich. Adéla Sojková, kamarádka a kolegyně
Autorka: Marie Drahoňovská