Nezaměstnanost studentů sociálních věd je mýtus, tvrdí nový vedoucí katedry sociologie

10. 1. 2018
Tomáš Katrňák vyučuje především v magisterském programu, letos se ale studentům sociologie představí i v bakalářském kurzu. Foto: Marie Drahoňovská

Šest let působí jako proděkan pro zahraniční vztahy fakulty sociálních studií. V březnu se Tomáš Katrňák postaví do čela katedry sociologie. „Na kolegiu děkana si vlastně jen vyměním židli,“ směje se sociolog. Zároveň ale přiznává, že kdyby ho kolegové do funkce vedoucího katedry nepostrčili, sám by se nepřihlásil. Jedná se totiž o práci s lidmi a ta mu připadá nejsložitější. Za svůj cíl si klade studium sociologie zatraktivnit, přilákat víc studentů, a především jim ukázat, že i navazující magisterské a doktorské studium sociologie má smysl.  

Začíná rok 2018 a vy se v něm stanete vedoucím katedry sociologie. Dával jste si ve spojitosti s tím nějaké novoroční předsevzetí? 

Upřímně řečeno nedával, ale samozřejmě jsem nad tím hodně přemýšlel. Bude to pro mě změna. Teď ještě působím ve funkci proděkana pro zahraniční vztahy, ale od 1. března už budu ve vedení sociologie a tím pro mě pozice proděkana končí.  

Bylo pro vás těžké vybrat si mezi těmito dvěma důležitými pozicemi?  

Proděkana jsem dělal šest let a myslím si, že to bylo tak akorát, i když funkční období by mi vypršelo až za dva roky. Přece jen už se pro mě spousta činností stávala rutinou. Jako nový vedoucí katedry sociologie bych byl rád, kdyby za mě tu pozici převzal nějaký kolega či kolegyně ze sociologie, aby katedra měla zastoupení ve vedení fakulty

Říkáte, že se pro vás práce proděkana už stávala rutinou. Jakým činnostem jste se věnoval?

Zabýval jsem se vším, co se týkalo zahraniční spolupráce mezi fakultou sociálních studií a zahraničními fakultami. Ať už ve výuce, vědě, nebo třeba projektové spolupráce. Řešil jsem také veškeré smlouvy, na jejichž základě pak studenti i zaměstnanci vyjíždí na hostující univerzity. Na starosti jsem měl také rozvoj a udržování anglických studijních programů a cizojazyčnou výuku na fakultě.

Proč se postavíte do čela katedry sociologie až 1. března, a ne už na začátku nového semestru? 

Současnému vedoucímu katedry, Csabovi Szaló, končí jmenování až posledního února 2018, a tak své působení samozřejmě dotáhne do konce.  

Jak vás napadlo kandidovat na pozici vedoucího katedry? 

Hlavním impulsem pro mě bylo, že mě oslovilo několik lidí, mezi nimi i děkan. Sám jsem tak silnou ambici být vedoucím katedry neměl, je to totiž práce s lidmi a ta je vždy nejtěžší. Takhle to ale ve mně začalo hlodat, říkal jsem si, co kdybych to přece jen zkusil. Nakonec jsem do toho šel.  

Vedení katedry pro vás bude něco nového, hledáte někde inspiraci? 

Bavím se s ostatními vedoucími kateder, to ano, ale na druhou stranu bych tu funkci nepřeceňoval. Je to úřad a člověk musí jednat podle pravidel, která jsou nastavena. Nějaká svévole, že by si člověk mohl dělat, co by chtěl, to nejde. 

Trh práce je lačný po vysokoškolácích, soudí Katrňák

Jak se díváte na současný stav katedry sociologie? 

Kdysi bývala katedra sociologie naprostou špičkou, ale teď se trochu propadla a některé katedry na fakultě ji předběhly. Celkově katedra není ve špatné kondici, ale mohla by být v lepší. Na problematiku se dívám z hlediska financí, prestiže a zájmu studentů. Právě malý zájem o studium sociologie je pro nás v současnosti největším problémem. Úbytek studentů ale není otázkou jen pro brněnskou katedru sociologie, ve světě obecně nejsou dnes sociální vědy příliš populární. Přede mnou teď stojí úkol studium sociologie zatraktivnit, protože když bude víc studentů, bude víc práce a tím pádem i víc peněz. Vědu děláme dohromady pořád stejně. Katedra je na tom dobře i co se týče internacionalizace. Nabízíme dokonce i několik magisterských oborů v angličtině. Chtěl bych svému nástupci katedru předat aspoň v takovém stavu, v jakém ji obdržím, ideálně ještě v lepším. 

Proč by studenti měli mít zájem o sociologii? 

Z pohledu celospolečenského přínosu sociologie pojmenovává fenomény a problémy společnosti. Tvoří obecný pohled na věci, který je založený na výzkumu. Ve chvíli, kdy je problém správně pojmenovaný, může přijít nějaké politické opatření, například u bezdomovectví nebo nerovného oceňování mužů a žen v zaměstnání. Nebýt sociologie, nikdo tyto problémy nepojmenuje a nikdo se jimi nezačne zabývat. Jako společnost bychom pak na tom byli hůř. Sociologie taky říká, že jedinci se bude žít dobře, když se bude žít dobře všem. Je to reflexe společnosti, ve které žijeme. Na katedře vzděláváme lidi, kteří jsou kritičtí ke společnosti, jsou schopni o tématech psát, veřejně vystupovat a diskutovat.

Co je tedy podle vás důvodem úbytku zájmu o studium sociologie?

Nevýhodou sociologie je, že se zabývá něčím, čím se zabývá vlastně každý. Jsou to společenské problémy, které řešíme my, řeší je naši rodiče i prarodiče… Oni to ale vidí ze své individuální perspektivy. Sociologové tomu říkají laické koncepty, které stojí na hliněných nohou. Jsou plné rozporů a zbortí se při první racionální konfrontaci. Sociologie ale nabízí konceptuální pojmenování reality založené na datech a racionální argumentaci. Nabízí tedy nový, jiný pohled na věci kolem nás, který však není pro všechny stejně akceptovatelný.  

Podle vás se studenti sociologie nemusí bát o svou budoucnost? 

Pravdou je, že máme velmi nízkou nezaměstnanost. Řeči o tom, že lidé se sociálním vzděláním jsou nezaměstnatelní, považuji za mýtus. Data mluví jasně. Uplatnění našich studentů a studentek je vysoké (Středisko vzdělávací politiky uvádí, že z absolventů fakulty sociálních studií, kteří studium ukončili v roce 2017, je nezaměstnaných méně než deset procent, pozn. redakce), takže jim můžeme nabídnout dobrou startovní pozici na trhu práce. Vy mi možná teď nevěříte, protože se na to díváte ze své perspektivy, jako studentka, která teď řeší, co z ní jednou bude, ale věřte mi, trh práce je lačný po vysokoškolácích. Ještě jimi není dostatečně nasycen. Dnes žijeme v historicky nejpříznivější době, což je ale spojené s extrémními změnami. Neustále se něco mění, a právě to znamená obrovský rozmach pro mladé lidí, kteří se těmto změnám přizpůsobí snáze než starší lidé.   

Kam absolventi sociologie nejčastěji míří? 

Vzděláváme člověka, který dokáže manipulovat se symboly, tedy umí pojmenovat věci kolem sebe takovým způsobem, že to proměňuje vnímání světa ostatních. Přichází s nápady a inovacemi a nabízí řešení na individuální i na kolektivní úrovni společnosti. Může se uplatnit například ve vědě a výzkumu, v marketingu a průzkumu trhu, v datové žurnalistice, nebo v soukromém sektoru. Nemá ale jednoznačné určení. Pokud studujete medicínu, je jasné, že se tímto oborem budete zabývat. Někdo to považuje za výhodu, ale může to být i nevýhoda.

Proč?

Řeknu-li to s nadsázkou, tak například vyučí-li se někdo zámečníkem, má jasné určení, ale ve chvíli, kdy budou všechny dveře na elektronickou kartu, stane se nezaměstnatelný, protože neumí nic jiného. Sociologové nemají přesně dané své určení, ale jsou flexibilní. Když dostanou úkol, vědí, kam jít a kde v knihovně hledat odpovědi, ví, jak věci prezentovat, jak argumentovat, a to je dnes ohromně ceněné. Vysoká škola není učiliště, kde se naučíte vše pro vaše budoucí zaměstnání. Naši studenti volají, že chtějí více praxe, ale ne všechny firmy potřebují studenty s praxí. Spousta z nich chce někoho, kdo čte knihy a kdo jim řekne, co mají dělat jinak. Můj kamarád říká: „Kdo volá po praxi, ať jde na učiliště.“ Podle mě musí být nějaká střední cesta, člověk si má zkusit praxi, ale zároveň znát teorii.  

Fakulta v současnosti prochází změnami ve struktuře studia, většina kateder mění svůj dosavadní studijní plán. Jaké novinky chystáte na sociologii? 

První věc, která už začala a kterou budu muset dokončit, je transformace bakalářského programu. Jednou z výzev budou také ústní státnice, které chystáme. Nejvíce teď ale přemýšlíme o tom, jak přilákat studenty. Zjistili jsme, že o bakalářské studium je ještě poměrně zájem, každoročně se zapíše 150 studujících, horší je to ale s magisterským, tam se počet zapsaných studentů pohybuje okolo 40. Bakaláři tvrdí, že pro ně už navazující studium nemá přidanou hodnotu, že už se vše naučili na bakaláři. Přede mnou tedy stojí úkol zprůchodnit cestu mezi bakalářským studiem a navazujícím magisterským studiem.  

Jak toho chcete dosáhnout? 

Mým cílem je vytvořit na magistru několik specializací. Mezi nimi by se měly objevit specializace na genderová studia, sociální antropologii, populační studia a sociální stratifikaci nebo na urbánní či migrační studia. Tento výčet nicméně není zatím ještě uzavřený a není vyloučeno, že další specializace přibudou. Student bude muset absolvovat předměty ze své specializace, ze kterých pak složí i státnice. Kromě státnic ze sociologie tak student získá dovětek k diplomu za obor, na který se specializoval. Pokud by student nestihl absolvovat všechny předměty ze specializace, nic se nestane a získá titul z obecné sociologie. Už na bakaláři by se měly postupně objevovat povinně volitelné předměty, které studenty seznámí se specializacemi na magistru, aby si uměli představit, jak to pak bude vypadat a zjistili, co je baví. Struktura povinných předmětů ale zůstane stejná. Magisterské studium by taky mělo mít větší kapacitu, aby z něj pak více studentů pokračovalo na doktorské studium.  

Takže se především zabýváte změnou magisterského programu? 

Podle mě se to nedá rozdělovat. Když uděláme změny na magistru, ovlivní to i bakaláře. Je potřeba to brát jako celek.  

Před Vánoci se strhla velká debata na téma zrušení samostatného oboru genderová studia. Co si o tom myslíte vy? 

Zánik genderu je strašně špatné označení, a trápí mě, že to vrhá špatné světlo i na celou katedru. U genderových studií je problém, že má málo studentů a studentek, a to opravdu málo. To znamená třeba do desítky. My bychom ten obor rádi zachovali, ale to jde těžko, když se na něj hlásí tak málo lidí. Proto z něj bude bakalářská specializace. Všechny ty předměty se budou i nadále vyučovat, i státnice budou stejné, akorát už to nebude samostatný obor. Navíc, podle mě na trhu práce budou mít ti studenti a studentky jistou výhodu, protože budou moci říci, že vystudovali sociologii se zaměřením na gender. Já bych to proto spíš viděl jako klad, ale ne všichni souhlasí. Do jisté míry chápu pozici studujících, kteří se bojí, že něco zaniká a tím pádem končí svět, ale takto to není.  

Studenti z bakaláře, magistra i doktorského studia si budou vyměňovat své zkušenosti

Podílíte se v současnosti na nějakém výzkumu? 

Snažím se, ale jako proděkan dělám spoustu administrativní práce a času na vědu ubývá. V současné době mám před sebou poslední rok řešení projektu Český panel domácností, na kterém dohromady se Sociologickým ústavem Akademie věd a Centrem pro ekonomický výzkum pracuju už čtyři roky. Na začátku bylo šest tisíc domácnosti a dvanáct tisíc respondentů, a ty sledujeme v čase. Je to jeden z prvních rozsáhlejších sociologických výzkumů po roce 1989, který zohledňuje čas jako faktor vysvětlující sociální fenomény, a to na úrovni jednotlivce i domácnosti. Co se u nich děje, jak se rozvádějí a pak zase párují, jestli mají děti… Čas je přitom velice důležitý, teprve po nějaké době totiž můžeme vidět rozdíly.

Vedení katedry vám nejspíš zabere hodně času. Počítáte s tím, že vám tato funkce přinese nějaké změny v životě? 

Myslím si, že pozice proděkana pro mě byla dobrou praxí. Z hlediska časové náročnosti bude podle mě tato funkce dost podobná, jen se budu zabývat jinými činnostmi. Daleko horší by bylo, kdybych proděkanem nebyl, to by pak byl velký náraz. Takhle si ale v podstatě jen na kolegiu děkana vyměním židli, řeknu-li to symbolicky.   

Když jsem se na vás ptala studentů a studentek sociologie, mnozí vás neznali a ani netušili, že se má vedení katedry měnit. Máte v plánu se před uvedením do funkce se studenty sejít, představit se jim?  

Upřímně řečeno jsem ještě tak daleko nepřemýšlel, ale teď jste mi vnukla myšlenku, že to asi udělám. Sice nastoupím až v polovině semestru, ale to asi nevadí. Nějak bych se ale studentům a studentkám představit měl. Rád bych také navázal na tradici, kdy se představitelé kateder scházeli se studenty vždy jednou za rok na začátku semestru. Mělo by to být neformální sekání, jakési sociologické okénko, kde by si mezi sebou studenti z bakaláře, magistra i z doktorského studia vyměnili poznatky a navzájem se lákali ke studiu, nebo i odrazovali… Já tedy doufám spíš v to lákání (smích). 

Kde se s vámi studenti mohli doposud setkat? 

Učím pár předmětů na magistru, jako třeba sociálně stratifikační výzkummetodologické kurzy i anglické kurzy. Letos se ale vrátím i na bakaláře, kde budu učit jeden povinný metodologický kurz – metodologie sociálních věd po Martinovi Kreidlovi, takže i tam mě studenti a studentky budou moci potkat.  

Čeho byste se ve funkci vedoucího katedry rád vyvaroval?

Nerad bych opustil to, co mě baví nejvíc – bádat, číst, psát a samozřejmě učit. Zároveň rád sportuji, pohyb je pro mě životně důležitý, takže i na ten bych si chtěl vždy udělat čas.

Tomáš Katrňák se věnuje dlouhodobému výzkumu českých domácností. Foto: Marie Drahoňovská

Medailon 

Dnes čtyřiačtyřicetiletý Tomáš Katrňák už v mládí tušil, že je pro něj sociologie to pravé. Proto po střední škole vystudoval na Masarykově univerzitě nejprve sociologii a religionistiku a v sociologii potom pokračoval i v magisterském a doktorském programu. V roce 2009 získal na fakultě sociálních studií titul docent. Specializuje se na sociologii stratifikace a nerovnosti, třídní analýzu, sociální mobilitu a sociální statistiku. „Člověka to někdy baví míň a někdy víc, jsou to časová období, která se střídají. Zatím mě to ale pořád baví natolik, že mě nenapadlo sociologii opustit a věnovat se něčemu jinému,“ popisuje svůj vztah k této vědě Katrňák. 

Nastupující vedoucí katedry sociologie je autorem mnoha publikací. Řadí se mezi ně například knihy Spříznění volbou?, Návrat k sociálnímu původu, nebo Třídní analýza a sociální mobilita.  Práce na sociologických výzkumech Katrňáka stále naplňují a rád by se jim věnoval i při své pozici vedoucího katedry.  

Nejradši Katrňák bádá, čte odborné knihy a články nebo píše akademické texty. Díky svým výzkumům cestoval a publikoval po celé Evropě, na půl roku se podíval i do Japonska, kde na Tohoku univerzitě v Sendai pracoval na projektu pro Centrum sociální stratifikace a nerovnosti. Znalosti cizích kultur zúročil, když se v roce 2011 stal proděkanem pro zahraniční vztahy fakulty sociálních studií. 

Tomáš Katrňák se ve své kariéře vydal do Japonska i do Spojených států amerických. Foto: archiv Tomáše Katrňáka

Kromě vědy má ale sociolog zálibu i ve sportech. Má rád fyzickou námahu a pohyb zkrátka potřebuje k životu. Proto v létě jezdí na kole a v zimě pak bicykl mění za lyže. Dříve se také intenzivně věnoval sportovnímu lezení. V létě lezl na skalách, v zimě na lezecké stěně. Dnes se ale už více věnuje kolu. Když má čas, zajde se svými dvěma už dospívajícími dětmi na brusle nebo do bazénu.

Ve volném čase se sociolog rád sportuje. Foto: archiv Tomáše Katrňáka

V současnosti ho baví hlavně kolo a lyže. Foto: archiv Tomáše Katrňáka

Řekli o něm

Tomáš Katrňák byl doktorandem profesora Iva Možného, významné postavy československé sociologie a zakladatele naší fakulty. Několik let před Tomášem jsem tu čest měl i já. Přes naše rozdílné teoretické zájmy, jsme toho s Tomášem měli mnoho ke sdílení. Vypovídá o tom například i studie, kterou jsme spolu s Tomášem psali o Pierru Bourdieu do čísla Sociálních studií věnovaného sedmdesátinám našeho společného učitele. Byla to pro mě zajímavá zkušenost a rád na naše společné uvažování vzpomínám. Svou doktorskou práci Tomáš založil na kvalitativním sociologickém výzkumu, pak se ale obrátil ke kvantitativním metodám, které používá ve své sociologické práci dodnes. Když o něm uvažuji jako o budoucím vedoucím katedry sociologie, je pro mě podstatné, že Tomáš je zkušený ve všech zmíněných oblastech sociologického pole, tedy v teoretické, kvantitativní a kvalitativní sociologii. Vidím v tom garanci toho, že jako nový vedoucí katedry bude mít smysl pro udržení rovnováhy mezi těmito tradicemi na naší katedře i do budoucna. Csaba Szálo, současný vedoucí katedry sociologie
Tomáše jsem poprvé potkala na prestižní mezinárodní konferenci o sociální stratifikaci RC28. A potkáváme se tam pravidelně. Nevím, zda mohu použít frázi, že je „jednoznačně tím nejsvětovějším českým sociologem“. Každopádně můžu s čistým svědomím napsat, že Tomáš patří mezi těch několik českých sociologů, kterým se podařilo proniknout na mezinárodní scénu a mezi špičky v oboru sociální stratifikace, které se na RC28 scházejí. Sympatické na něm je, že pokud se mu něčí práce nelíbí, bez obalu mu to řekne. Jeho kritické poznámky jsou ale věcné a pomáhají podívat se na problém z jiné stránky. S Tomášem se nepotkáváme jen na zahraničních konferencích, ale spolupracujeme také na projektech. Pokud bych měla na základě této zkušenosti vyzdvihnout nějakou jeho vlastnost, tak to je jeho schopnost delegovat úkoly. Pro budoucího vedoucího katedry asi nemůže být nic užitečnějšího. Dana Hamplová, dlouholetá známá
Kým je pro mě Tomáš Katrňák? Už dávno to napsal výborně filozof Václav Černý. Dobrý vědec (i člověk) musí být jako led, který zároveň hoří. Musí mít zároveň razantní odstup od svých přání a preferencí, aby byl schopen realitě pokládat vážně míněné otázky, a zároveň musí hořet zájmem, aby dokázal klást otázky, které na dobu i téma „sedí“. Tomáš Katrňák je pro mě (vědecky i lidsky) spojení obou těchto vlastností. Vnitřní poctivost a neschopnost přijmout klam či sebeklam a zároveň pevné hodnotové ukotvení. Do toho, co jsem právě řekl, mi také sedí, že je dobrý horolezec. Bohuslav Binka , vedoucí katedry environmentálních studií
Autor: Marie Drahoňovská