Tvrzení, že kvůli technologiím lidé hloupnou, je stereotypní, říká profesor

Umíte si představit život bez technologií?

Já bez nich dokonce žil, ale rozhodně se mi po takovém životě nestýská. Kdybych ztratil přístup například k počítači, necítil bych se vůbec pohodlně. S trochou nadsázky bych se bez internetu a elektřiny cítil podobně jako bez vody a tepla. Mnoho věcí, na které jsou lidé zvyklí díky novým technologiím, se stalo běžnou součástí života a já neříkám, že by život bez nich byl nemožný, ale určitě by byl nekomfortní.

Jak tedy nové technologie změnily náš život v 21. století?

Kdybychom před dvaceti lety usnuli a probudili se dneska, nepoznali bychom velkou část našich životů. Změnilo by se všechno; od toho, jak pracujeme, navazujeme vztahy, až po styl komunikace. Současný život označuju slovem „narušený,“ ale v dobrém slova smyslu. Na lidech zůstává, aby se snažili pochopit změny, které s technikou přišly a aby se sami rozhodli, které z nich přijmou.

A měli bychom se pokoušet ty změny zastavit nebo aspoň zpomalovat?

Na to není jasná odpověď. Některým změnám bychom se měli vyhýbat, jiné zase s radostí uvítat. Ale pravdou zůstává, že s rozvojem moderních technologií souvisí spousta negativních věcí. Existují obavy o naše soukromí na internetu, nebo o ztrátu samotné kultury. Tištěné knihy jsou totiž něco, co naše děti už možná nebudou znát, jelikož se všechno digitalizuje. Někdo může mít strach taky o zaměstnanost, protože technologie nahrazují lidskou činnost. Takže ano, jsou tady věci, kterých bychom se sice měli obávat, ale není to úplně důvod k panice. Právě panice a jakýmsi stereotypům bychom se měli vyhnout, pokud přemýšlíme o budoucnosti technologií.

Přesto jste v rozhovoru pro izraelský online magazín CTECH řekl, že jste v otázce nových médií a jejich vlivu na lidský život extrémní optimista, proč?

Jak jsem říkal, některé prvky bychom měli s radostí vítat. Například vy, když jste přišla na naši schůzku, okamžitě jste zapnula diktafon v telefonu. Kdybychom tento rozhovor dělali před dvaceti lety, vypadalo by to úplně jinak. Kdyby mi někdo dal na výběr, jestli si chci vyměnit život s mým dědečkem nebo vnukem, bez váhání bych volil vnukův život. Budoucí generace totiž budou žít delší, šťastnější a zdravější život. A to z velké části díky technologiím. Myslím, že můj optimismus živí vývoj, kterého jsme svědky. Svět se pořád lepší, je v něm méně hladu a utrpení. Ekonomika roste a vidíme taky více demokracie než před několika desítkami let. Technologie nám usnadňují životy.

Takže vás neznepokojuje, když například v restauraci vidíte dva lidi, kteří se místo na sebe dívají na své telefony?

Stejné by to bylo, kdyby přišli dva lidé do restaurace a otevřeli si noviny. Chci tím říct, že důležitou roli hraje pouhá zdvořilost. Pokud ji někteří lidé nemají, nemůže za to jejich chytrý telefon. Ale je tady i jiný aspekt, na který bychom se měli zaměřit. S mobily se vlastně lidé stávají více společenskými. Já si teď například můžu vytáhnout mobil a věnovat mu více pozornosti než vám. Ale jen proto, že jeho prostřednictvím komunikuju se svým vnukem. Nebude to zdvořilé, ale neznamená to, že nejsem společenský. Je stereotypem říkat, že kvůli technologiím lidé hloupnou a odcizují se ostatním. Je potřeba, aby lidé pochopili, že trávit čas na mobilu může být také důležité, protože tak jsme stále ve spojení s ostatními. Spíše než dělat pesimistické nebo fantastické závěry o budoucnosti používání moderních technologií, měli bychom se zaměřit na to, jak nový svět pochopit a jak s technologiemi pracovat.

Ve své vědecké činnosti se zabýváte tématem počítače jako média. Můžete blíže popsat, co děláte?

Všichni známe klasická média jako rádio, televize a kino. To vše se teď slučuje do jednoho přístroje. Počítače, chytré telefony a tablety se staly prostředníky pro konzumaci zpráv, zábavy, ale také vědomostí a pro propojování lidí a budování lidských vztahů. Společnost je na začátku procesu, kdy začala svůj život a práci přesouvat do online prostředí. Je na čase začít se ptát, co to pro společnost znamená a jak s touto realitou pracovat. A jak toto všechno zkoumám? Vnímám technologie z programátorského hlediska.

Takže vy jste taky programátor?

Ano, ale programování není jediná věc, kterou se zabývám. Musím taky pochopit psychologii a sociologii. Tyto vědy existovaly odděleně, ale jen do té doby, než jsme část našich životů převedli do počítače. Nezajímá mě tedy jedna konkrétní disciplína, ale počítač jako komunikační kanál, který lidem přenáší různá sdělení. Musím vědět, jak programovat, ale taky rozumět lidem, kteří do digitálního světa vstupují.

Na čem konkrétním v současné době pracujete?

Dělám na více projektech současně, některé jsou dlouhodobější. Například se už dva roky podílím na velkém výzkumu, ve kterém se s výzkumným týmem zaměřujeme na odlišnosti mezi lidmi, kteří mají přístup k moderním technologiím a těmi, kteří ho z ekonomických, sociálních nebo náboženských důvodů nemají. Sledujeme, jaké jsou mezi nimi rozdíly a snažíme se přijít na způsob, jak tuto propast odstranit. Taky pracuju na návrhu online systému, který by umožnil komunikaci lidí ve velkém měřítku. Normálně je ve školní třídě kolem 20 žáků, kteří si mezi sebou povídají. Ale co kdyby si takto mohlo povídat třeba tisíc lidí? To je pro mě zajímavá výzva, umožnit takovému množství lidí, aby na sebe v jeden okamžik mohli zároveň mluvit a slyšet se. Usnadnilo by to proces rozhodování a bylo by to velmi užitečné pro různé organizace, jejich vedení, nebo i pro univerzity.

To se podobá MOOC programu, hromadnému otevřenému online kurzu, který vyučujete na Harvardu.

Ano, MOOC bych popsal jako další generaci vysokoškolského vyučování. Díky tomuto programu se přednášek účastní velký počet studentů, kteří plní své úkoly a učí se online. MOOC programy ale mají své velké nedostatky. Mají enormně vysoké procento studentů, kteří kurz nedokončí. To je problém, který bych se chtěl pokusit vyřešit.

A už víte jak?

Problémů je hned několik. Lidé jsou pořád zvyklí na starý systém výuky, a tak mají s vyučujícím raději přímý kontakt. Zatím se nenaučili, jak prostřednictvím počítače nahradit přímý kontakt s učitelem. Neúspěšnost MOOC kurzů může také souviset s tím, že se studenti hůře soustředí, když jsou sami. Při hodnocení úspěšnosti kurzů počítám i s možností, že studenti možná už na začátku počítají s tím, že kurz nedokončí, ale chtějí ho jen zkusit. Klasická výuka, jak ji známe, ale taky není moc efektivní.  Studenti chodí do třídy, protože musí. Proto si nemyslím, že klasická výuka je lepší než MOOC.

Jako výzkumník a přednášející jste navštívil už mnoho univerzit. Například tu v Oxfordu, Standfordu, nebo Berkeley. Patří nějaká univerzita nebo její studenti k vaší oblíbené?

Velmi rád se vracím tady do Brna. Na fakultě sociálních studií jsem po páté a vždy si velmi užívám zdejší pohostinnost, areál fakulty a jeho atmosféru. Doposud jsem tu vždy odpřednášel jen jednotlivé lekce, tento semestr učím poprvé celý kurz. Kurz je rozdělený na čtyři přednášky, dvě jsem měl v listopadu a další dvě nyní v prosinci. Je tedy příliš brzo na nějaké závěry ohledně zdejších studentů. Mám ale rád i ostatní místa. Kdyby se mi nějaká univerzita nezalíbila, už bych ji nenavštívil. Nejčastěji ale přednáším na univerzitách v Izraeli.

O čem je váš kurz Political Culture/Clutter, který na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity vedete?

Je vlastně o všem, o čem jsme se až doposud bavili. V podstatě o tom, jak rozvoj moderních technologií změnil náš život. Ve svých lekcích se snažím zapojovat studenty do diskusí, hodně s nimi mluvím. Taky se snažím vybrat jim co nejzajímavější materiály ke čtení, ale využívám i videa. Na přednáškách probírám celkem osm témat, které změnily moderní technologie. Je to vzdálenost a čas, protože v době internetu už lidé nemusí být ve stejný čas na stejném místě, aby se domluvili. S tím souvisí také celková změna toho, jak mezi sebou komunikujeme. Změnilo se i naše pojetí soukromí, postoj k tištěným knihám a ovládání naší paměti. Už si věci nemusíme pamatovat, protože si je za nás pamatují naše zařízení. Rovněž způsoby vyučování se díky technologiím značně proměnily. Posledním tématem je změna vnímání pravdy. Tomuto tématu se já osobně nejvíce věnuju ve své vědecké činnosti, společně se zkoumáním proměny komunikace. Falešné zprávy jsou v posledních letech velmi ožehavým tématem.

V souvislosti s tím se začíná mluvit také o tom, zda bychom měli na internetu zavést nějakou cenzuru. Co si o tom myslíte vy?

Svoboda na internetu si bohužel vybírá svou daň v podobě morálního úpadku lidí. Na síti někdy narazím na nepřijatelné komentáře, které bych nejraději neviděl. Pokud bych je mohl cenzurovat podle svých vlastních kritérií, pak bych pro takové řešení byl nakloněný. Ale vím, že to není možné a jsem si celkem jistý, že ani objektivní cenzura není možná, každý má pochopitelně jiná kritéria. Když jednou začnete s mazáním příspěvků, může se to velmi rychle zvrtnout. Proto, kdybych si měl vybrat mezi světem, ve kterém existuje cenzura a jen slušné komentáře a světem s necenzurovanou sítí, ve kterém ale panuje svoboda projevu, vyberu si určitě druhou možnost.