Jak řešit problematiku integrace imigrantů? Výzkumník přenese poznatky z Bostonu do Brna

Roman Baláž chtěl primárně studovat žurnalistiku, sociální práci si zvolil jako druhý obor. „Dělal jsem v té době dobrovolníka v pražské organizaci Asistence, kde jsem pomáhal vozíčkářům pohybovat se po Praze,“ vysvětluje svůj výběr. Nakonec ho ale více zaujala sociální práce, ve které pokračoval na magisterském stupni. Na žurnalistiku ale nezanevřel, propojil oba své obory a devět let pracoval jako redaktor časopisu Sociální práce. „Postupem času jsem zjistil, že novinařina není nic pro mě. Představu o práci novináře jsem měl hodně zidealizovanou, o sociálních pracovnících jsem žádnou představu neměl a skutečnost mě příjemně překvapila,“ říká Baláž.

Nevěděl, co dál, tak začal studovat

Studovat nicméně nezačal hned po střední škole. „Mimo jiné jsem pracoval jako krupiér v kasinu a bavilo mě to. Myslím, že je to ale práce hlavně pro mladé lidi. Když jsem tedy přemýšlel, co dál, napadlo mě začít studovat,“ vzpomíná Baláž, který začal studovat asi ve svých osmadvaceti letech.

Kvůli nutnosti uživit rodinu po celou dobu studia zároveň na plný úvazek pracoval, například jako vedoucí a sociální pracovník osobní asistence v charitě ve Znojmě, kde tehdy bydlel. „Myslím, že spojení práce a studia je skvělé. Neustále jsem se snažil propojovat informace, které jsem studiem získal s praktickými zkušenostmi z práce a bral si z obou těchto světů vždy to, co se mi v tu chvíli zdálo nejsmysluplnější,“ vysvětluje.

Aby se člověk stal dobrým sociálním pracovníkem, je podle Baláže klíčová otevřenost. „Dobrého sociálního pracovníka z vás dělá, když svým klientům dáte najevo, že jste jen člověk a můžete se mýlit. Jste tu ale pro ně a uděláte maximum, abyste jim pomohli se dostat z problémů,“ míní Baláž, který v minulosti pracoval především s lidmi s postižením a s imigranty. Podle něj je dnes velká tendence sociální práci profesionalizovat. „Vzdělání k tomu pomáhá, ale ne každý, kdo obor vystuduje, je automaticky dobrý sociální pracovník,“ dodává.

Zaměřuju se na konflikty představ a hledání shody, říká Baláž

Dnes Baláž pracuje jako výzkumný pracovník na fakultě sociálních studií. Díky Fulbrigh-Masarykovu stipendiu stráví osm měsíců na americké Univerzitě v Bostonu. Aktuálně je na pobytu ve Spojených státech díky Fulbright-Masarykovu stipendiu 15 Čechů, přičemž Roman Baláž je jediným zástupcem brněnské fakulty sociálních studií. ​„Budu zkoumat tři americká města, takzvaná sanctuary cities, tedy města, která se otevřeně postavila proti federální vládě a poskytují ochranu všem příchozím imigrantům. Takových měst je ve Spojených státech víc, já jsem ale zvolil Boston, Cambridge a Somerville, protože jsou si vzájemně geograficky velmi blízko a mají podobné charakteristiky,“ vysvětluje výzkumník.

Při výzkumu bude vycházet z konceptu multiúrovňového uspořádání veřejného vládnutí. Do řešení problémů, například s integrací nově příchozích, a zavádění opatření se obvykle zapojí aktéři z více úrovní, tedy například státní organizace, regionální, lokální a podobně. „Předpokládám, že všichni aktéři na různých úrovních a v různých sektorech mají určitou míru autonomie či svobody při řešení problémů spojených s imigrací do konkrétního místa," míní Baláž, který bude ve vybraných městech zkoumat, jak rozdílné mohou být představy, které o řešení těchto problémů mají aktéři zřízení federální vládou, státem Massachusetts, jednotlivými městy a angažovanými obyvateli.

Jeho cílem je zjistit, zda mezi aktéry nastává konflikt představ o povaze problémů spojených s imigrací, o způsobech jejich řešení, o nákladech na tato řešení nebo o žádoucích efektech, které by imigrace měla či mohla přinést. Předpokládá totiž, že mezi aktéry na různých úrovních a v různých sektorech může docházet ke konfliktu představ o problému, cílech, nástrojích a kýžených efektech. „Ve druhé fázi projektu proto budu hledat, co aktéři integrace využívají pro to, aby s těmi organizacemi či pracovníky, které pro svou práci potřebují, našli alespoň částečnou shodu a byli schopni se domluvit na spolupráci v procesu integrace imigrantů," upřesňuje své záměry Baláž.

Ve výzkumu se zaměří na způsoby legitimace představ o řešení problémů spojených s imigrací jednotlivými aktéry ve veřejném prostoru. „Zaměřím se na to, jak jednotliví aktéři komunikují své představy směrem k veřejnosti a jak si pro své plánované aktivity zajišťují legitimitu. Budu sledovat záznamy veřejných setkání, výstupy v médiích, veřejná prohlášení na ulicích a podobně. Pak budu tyto výstupy analyzovat,” přibližuje své metody výzkumník. Shodou okolností se budou v roce 2020 Spojené státy připravovat také na volbu nového prezidenta, a tak Baláž očekává, že se téma imigrace a integrace bude díky předvolebním kampaním objevovat ještě více.

Co funguje v USA, nemusí fungovat u nás

​Držitel Fulbrightova výzkumného stipendia je vázaný podmínkou, že se po dobu pobytu bude věnovat výzkumu a nikoliv výuce. „Na Bostonské univerzitě budu mít dva supervizory. Profesorku Vivien Schmidtovou z Frederick S. Pardee School of Global Studies, která mi bude pomáhat lépe pochopit zvolenou výzkumnou metodu, a pak to bude profesor Melvin Delgado ze School of Social Work, který se vedle komunitní práce zabývá i tématem sanctuary cities a pomůže mi v orientaci v této problematice,“ říká Baláž. 

Po dobu svého pobytu v Bostonu bude Baláž pracovat na odborném článku a připraví i takzvaný Policy Brief, ve kterém představí svá doporučení pro rozvoj integračních přístupů v Brně. „Američané jsou v multiúrovňovém vládnutí dál než Češi, mají mnohem hlubší historickou zkušenofst s občanskou participací,“ míní výzkumník, podle kterého ale bude důležitý také rozbor zjištěných poznatků. „Americká společnost se od té české hodně liší. Když tam například najdu nějaké nástroje, které jednotlivé strany úspěšně používají k dosažení shody, budu je pak muset zpracovat a připravit na užití v českém kontextu, protože ne všechno, co funguje ve Spojených státech, může ve stejné podobě fungovat i u nás,“ vysvětluje.

Po svém návratu pak v Brně plánuje uspořádat také seminář pro lidi z vedení města i místních organizací zabývajících se integrační politikou a kteří se podílejí na jejím uskutečňování. Rád by představil možné způsoby, jak se například lépe dorozumět se skupinami, které mají odlišný názor. „Mám pocit, že v Česku máme tendenci ignorovat lidi, kteří s námi nesouhlasí. Taky se mi zdá, že si tu budujeme ideové koalice, které mezi sebou neumí anebo nechtějí komunikovat. Podle mě je ale třeba vtáhnout do diskuze o možných řešeních určitých problémů všechny, kteří mají co říci, včetně těch, kteří s námi nesouhlasí. Právě oni nás mohou nejvíce obohatit a rozšířit naše obzory,“ myslí si Baláž.