Kvalitní absolvent fakulty sociálních studií může leccos změnit, je přesvědčen nový proděkan

6. 6. 2017
Martin Vaculík vystřídal na pozici proděkana svého někdejšího školitele profesora Petra Macka. Foto: Jana Sosnová

Zpočátku váhal, jestli bude studovat psychologii nebo se věnovat vrcholovému sportu. Nakonec se Martin Vaculík rozhodl pro akademickou dráhu. Na fakultě sociálních studií začátkem května vystřídal v pozici proděkana pro výzkum a doktorské studium profesora Petra Macka. V nové funkci chce přispět k tomu, aby se na fakultě dařilo kvalitní vědě.

Jak se s nástupem na pozici proděkana změnila vaše dosavadní pracovní rutina?

Nová pozice pro mě znamená větší odpovědnost a pochopitelně také více práce. Od svého nástupu mluvím s více lidmi, se kterými jsem předtím v kontaktu nebyl, což vyžaduje čas. Jsem v kontaktu s vedoucími výzkumných pracovišť, předsedy oborových rad, vedoucími kateder, s děkanem, proděkany, s lidmi z rektorátu, a to je pro mě změna. Také mi denně přichází více e-mailů, se kterými se musím popasovat.

Co vás kromě jednání a většího počtu e-mailů potkalo v prvním měsíci v nové funkci?

Spíš bych řekl, co mě v nové roli překvapilo. Diskuse nad některými věcmi trvá výrazně déle, než jsem myslel, že bude trvat. Bude to pro mě asi jedna z věcí, na které si budu muset zvyknout.

Co si myslíte o stavu vědy a výzkumu na fakultě?

Z toho, jak znám výzkum a výzkumný výkon z pohledu řadového pracovníka katedry psychologie, mám pocit, že na tom nejsme nijak špatně. Řada výzkumníků z naší fakulty publikuje v kvalitních časopisech, daří se nám získávat grantové prostředky z domácích i zahraničních zdrojů. Na fakultě máme badatele, jejichž práce jsou citované ve světě a výzkumníky, kteří usilují o získání špičkových grantů nebo je získávají. Přesto si myslím, že máme dost prostoru posouvat se směrem ke kvalitě výzkumných výstupů, jako jsou například publikace v prestižních zahraničních časopisech.

Na co je potřeba se v této oblasti v blízké době zaměřit?

Mám za sebou první diskuse s vedoucími výzkumných pracovišť a jedna z věcí, která mě zajímala, jsou témata, jež v souvislosti s výzkumem na fakultě považují za důležitá k řešení. Objevuje se mezi nimi rozdělování finančních prostředků, které na výzkum dostáváme, nebo lepší projektová podpora z oddělení výzkumu. Na tyto věci se v blízké době zaměřím.

Čeho byste chtěl jako proděkan dosáhnout?

Chci podpořit vytváření podmínek pro to, aby se na fakultě dařilo kvalitní vědě a podávali jsme kvalitní vědecký výkon. V hlavě mám tři oblasti, které s tím souvisí. První je financování výzkumu, protože bez peněz to nejde. Druhá oblast se týká personální práce, tedy toho, jak vedoucí pracují se svými lidmi, jak je podněcují a motivují k tomu, aby dělali kvalitní výzkum a podávali kvalitní vědecký výkon. Také se chci podívat na kvalitu služeb poskytovaných v části oddělení, které se věnuje výzkumu a jeho podpoře.

Máte přesné plány, jak byste chtěl spravovat doktorské studium, které je také ve vaší agendě?

Byl bych rád, abychom se všemi oborovými radami a jejich předsedy měli společný cíl, kterým je kvalita studia. Přál bych si, abychom požadavky, které mají na studenty jednotlivé obory, vzájemně přiblížili a zařadili do doktorského studia některé společné prvky. Jedním z nich je například obhajoba disertačního projektu, což je doporučení Mezinárodní vědecké rady Masarykovy univerzity. Přál bych si, aby doktorské studium bylo kvalitní a náročné. Za jednu z příležitostí k posílení kvality i náročnosti doktorského studia považuju projekt Rozvoj výzkumně zaměřených studijních programů na fakultě sociálních studií. Výstupem by měla být inovace doktorských studijních programů na politologii a sociologii a také vznik tří nových doktorských programů, a to na environmentálních studiích, mediálních studiích a žurnalistice a klinické psychologii.

Je něco konkrétního, v čem byste chtěl navázat na práci profesora Macka?

Když jsem mluvil s děkanem, jedna z prvních věcí, ve které jsem měl jasno, bylo pokračování v práci svého předchůdce. Pokud si to pamatuju přesně, profesor Macek byl nejdéle působícím proděkanem na fakultě sociálních studií. Znamená to, že hodně věcí nastavil a zařídil, v čemž bych na něj chtěl navázat. Myslím, že do dění na výzkumných pracovištích zasahoval minimálně a že autonomie výzkumných pracovišť je velká, což je věc, kterou budu respektovat. Také si myslím, že dokázal naslouchat různým stranám. Na to bych chtěl také navázat.

Fakulta sociálních studií je jeho srdeční záležitostí. Foto: Jana Sosnová

Kvalitní absolvent fakulty může
leccos posunout a změnit

V čem se odlišuje společenskovědní výzkum od ostatních oblastí?

Přírodní vědy mají na rozdíl od těch společenských hmatatelnější výsledky. Když vymyslíte účinnou látku pro lék, která funguje, je to jasně vidět. Také se mi zdá, že se společenským vědám příliš nedaří výsledky výzkumů prodávat. Možná nejsou dostatečně atraktivní, možná je výzkumníci prodat neumí.

Co si myslíte o názoru, že absolventi společenskovědních oborů jsou pro společnost nepodstatní?

Mně to tak nepřipadá, i když tyto hlasy chápu. Pokud ve společnosti chybí strojaři, je to asi na první pohled viditelnější problém, než když bude chybět psycholog nebo sociolog. Jsem však přesvědčený o tom, že kvalitní absolvent naší fakulty může leccos posunout a změnit, a to třeba tím, že pro řešení praktických problémů dokáže využívat moderní odborné poznatky, je schopný kriticky uvažovat nad tím, jak se věci v praxi dělají a poté postupy inovovat a zlepšovat. V mé odbornosti to například znamená, že pro výběr pracovníků budou používat metody, které umožňují měřit to, co při výběru měřit potřebujeme. V těchto ohledech si myslím, že je docela posun oproti minulosti. Soudím tak alespoň podle toho, jak znám zaměstnání některých absolventů našeho oboru, konkrétně z mé specializace psychologie práce. Někteří naši absolventi pracují například v personálních odděleních velkých firem a závádějí nové a efektivnější postupy do rozvoje pracovníků nebo do jejich výběru.

Proč jste se rozhodl pro studium psychologie?

Žádné velké rozhodování nebylo, byla to náhoda. Dlouho jsem dělal sportovní gymnastiku, takže jsem uvažoval úplně jiným směrem. Chtěl jsem dále sportovat, a tak byla logickou volbou Fakulta tělesné výchovy a sportu v Praze, ale do Prahy jsem nechtěl. Narodil jsem se ve Zlíně a žil v Brně, Praha byla moc velká, plná cizích lidí. Řešil jsem, jak se s tím vypořádám. Z mého dilematu mě vysvobodila zmiňovaná náhoda. Pár dní před termínem podávání přihlášek za mnou přišla maminka s tím, že existuje obor psychologie, který je dost zajímavý a jestli bych se nechtěl přihlásit. A tak jsem se přihlásil.

Kdy přišel pomyslný zlom a psychologie zvítězila nad sportem?

Sportovní gymnastiku jsem dělal od svých pěti let, dlouho na vrcholové úrovni. V tělocvičně jsem často trávil šest až sedm hodin denně, což člověka unaví. Přibližně ve druhém ročníku na vysoké škole jsem s aktivním vrcholovým sportem skončil a začal se věnovat jeho trénování. V tomto období zvítězila psychologie.

Fakulta je mou srdeční záležitostí

Jak hodnotíte, že obor psychologie lze studovat na fakultě sociálních studií i filozofické fakultě?

Je-li psychologie natolik atraktivní, že je o ni zájem a pokud stále bereme mezi uchazeči opravdovou špičku, říkám si, proč ne.

Co vás spojuje s fakultou sociálních studií?

K fakultě mám vřelý vztah, je to moje srdeční záležitost. V roce 1996 jsem zahájil své doktorské studium na filozofické fakultě. Mým školitelem byl právě můj předchůdce na pozici proděkana profesor Macek. V roce 1998 jsem společně s ním odešel na fakultu sociálních studií a byl jsem jedním z prvních doktorandů, které fakulta měla. Jsem rád, že jsem byl u jejího založení, a také proto k ní cítím velký závazek, což byl také jeden z důvodů, proč jsem nabídku děkana na pozici proděkana, byť po dlouhém zvažování, přijal.

Na jakou oblast psychologie se zaměřujete?

Soustředím se na psychologii práce, což se týká například toho, jak vybrat vhodné lidi tak, aby podávali kvalitní výkon na pozicích, na které jsou vybíraní, jak vést lidi k tomu, aby pracovali tak, jak mají, jak je rozvíjet, aby se jim práce dařila, nebo jak pracovní výkon měřit.

Čím se zabýváte ve vašem současném výzkumu?

Co se týká mého výzkumného týmu, zabýváme se efektivitou leadershipu, tedy tím, jak efektivně vést lidi. Zkoumáme, jaké charakteristiky a chování člověka souvisí s tím, že lidé na vedoucích pozicích podávají kvalitní výkon. Zajímá nás směr vztahu mezi pracovní spokojeností a výkonem. Je to tak, že člověk, který je v práci spokojený, podává lepší výkon než ten, který je spokojený méně? Na toto téma děláme experimenty, ve kterých ovlivňujeme spokojenost s plněným úkolem a sledujeme její vliv na výkon, který člověk v úkolu podá. Z našich výzkumů vychází, že spokojenější člověk podává lepší výkon. Tyto výsledky získané v laboratoři plánujeme ověřovat v reálném prostředí. Také nás zajímá opačný směr vztahu, jestli jsou lidé odvádějící dobrý výkon v práci spokojenější než ti, kteří dobrý výkon nepodávají.

Líbí se vám v akademickém prostředí?

Mám ho rád především kvůli spoustě šikovných lidí, kteří se v něm pohybují. Například studenti mě nenechají ani na chvíli vydechnout, kladou chytré otázky, a to mě drží ve střehu, člověk nezakrní.

Jak si vysvětlujete, že proděkan pro výzkum a doktorské studium je opět psycholog?

Záměrem děkana je, aby ve vedení fakulty byli zastoupení lidé z různých oborů. Proto se obrátil opět na náš obor.

Neuvažoval jste někdy o tom, že byste pracoval jako soukromý psycholog?

Mimo fakultní prostředí od roku 2000 podnikám. Naše firma se zabývá výběrem správných pracovníků na různé pozice, snaží se najít talentované lidi nebo rozvíjet pracovníky a zvýšit jejich efektivitu v praxi.

Medailon

Proděkan Vaculík chce navázat na práci svého předchůdce. Foto: Jana Sosnová

Martin Vaculík je od začátku května proděkanem výzkum a doktorské studium. Působí také jako docent na katedře psychologie. V roce 1996 úspěšně absolvoval magisterské studium psychologie na filozofické fakultě a o čtyři roky později získal na fakultě sociálních studií, kam přešel spolu se svým školitelem profesorem Mackem, doktorský titul.

Ve svých výzkumech se zaměřuje na psychologii práce, v současnosti konkrétně na efektivitu leadershipu a na vztah mezi pracovními postoji a pracovním výkonem.

V letech 1996 a 2002 působil v Psychologickém ústavu Akademie věd České republiky, od roku 2000 působí na katedře psychologie, a pohybuje se také  mimo akademické prostředí. Od roku 2006 je jednatelem společnosti, která se zaměřuje na psychologii výběru a rozvoje lidí.

Volný čas

Volný čas Martin Vaculík rád tráví na čerstvém vzduchu. „Když jsem unavený, běhám, někdy uběhnu asi dvě stě dvacet kilometrů za měsíc. Hodně mi to pomáhá odpočinout si a zbavit se věcí, které mě tíží. V létě pak trávím dost času na horách," říká.

Ve volném čase Martin Vaculík rád běhá a leze po horách. Foto: archiv Martina Vaculíka

Rád tráví dovolenou například v Alpách. Foto: archiv Martina Vaculíka

Na svých cestách po světě navštívil i americký Grand Canyon. Foto: archiv Martina Vaculíka

Martin Vaculík věří, že pokud má být duševní práce efektivní, musí být vyvážená fyzickou prací. Foto: archiv Martina Vaculíka

Řekli o něm

Martina znám už skoro dvacet let. Téměř patnáct let spolu pracujeme v oblasti psychologie výběru a rozvoje lidí. Vnímám ho jako velmi pracovitého kolegu, náročného na sebe i na druhé a zároveň jako člověka, pro kterého jsou velmi důležité přátelské vztahy s druhými lidmi. Vždy jsem z jeho strany cítila respekt, důvěru a partnerský přístup. Znám ho jako člověka, který si na nic nehraje, je upřímný a otevřený, nechybí mu ohleduplnost a smysl pro humor. Proto jsem za těch patnáct let ani jednou neuvažovala o tom, že bych raději pracovala s někým jiným. Za celou dobu naší spolupráce jsme měli mezi sebou v podstatě jen dva konflikty – první se týkal grafické podoby jednoho našeho dokumentu a ten druhý toho, že Martin byl v určitý moment připravený k vyššímu nasazení než já. Jitka Čupová, kamarádka a spolupracovnice
Jako školitele jsem si Martina Vaculíka vybrala jednoduše proto, že je radost s ním spolupracovat. Už z nižších ročníků jsem si ho pamatovala jako někoho, kdo chystá zajímavé přednášky a semináře, přistupuje ke studentům přátelsky a dává si záležet na tom, aby to, co dělá, dělal pořádně. Jako školitel mi předává cenné zkušenosti z výzkumu i praxe, stejně důležitá je pro mě ale i jeho podpora a lidský přístup ve chvílích, kdy se mi věci nedaří tak, jak bych si přála. Nepochybuju, že se od něj ještě dlouho budu mít co učit. Ludmila Kašpárková, doktorská studentka psychologie
Martina Vaculíka znám od svých studentských let. Ačkoliv může působit na někoho přísně, věřím, že je vždy otevřený diskuzi. Ve výuce i vedení týmu dává předem jasná a transparentní pravidla. Domnívám se, že Martin má výborné manažerské schopnosti, a ne náhodou je garantem specializace psychologie práce, kterou na fakultě rozvinul. Jelikož si myslím, že pozice proděkana je primárně manažerská pozice, je podle mě docent Vaculík tou správnou osobou, která dokáže posunout organizaci vědy a výzkumu na fakultě směrem vpřed. David Šmahel, dlouholetý kolega
Martin je člověk, který ve svém přístupu ke studentům i kolegům dokáže skloubit náročnost a požadavky s osobní podporou a pozitivní motivací. Umí nejen vyslechnout a povzbudit, ale také jasně sdělit svá očekávání. Podle mé zkušenosti je to člověk, který ke druhým přistupuje s ochotou spolupracovat, vést dialog, ale i přijímat konstruktivní zpětnou vazbu a přiznat svou chybu. A podobný přístup očekává i z druhé strany. Řekl bych, že upřednostňuje věcný a pragmatický přístup a nebojí se iniciovat změnu tam, kde by podle jeho názoru věci mohly fungovat lépe. V tomto smyslu ho vnímám jako člověka, který stojí nohama na zemi a který dokáže projevit iniciativu, kdykoli to vnímá jako užitečné. Tomáš Řiháček, odborný asistent na katedře psychologie
Autor: Jan Jakovljevič