Studentka magisterského oboru psychologie Lenka Knapová patří mezi ty, kteří letos na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity získali ocenění I. A. Bláhy za nejlepší bakalářskou práci.
Studentka magisterského oboru psychologie Lenka Knapová patří mezi ty, kteří letos na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity získali ocenění I. A. Bláhy za nejlepší bakalářskou práci. Se svou prací zaměřenou na psychologii sportu uspěla i v mezinárodní soutěži. A úspěchy nesbírá jenom na akademické půdě – jako orientační běžkyně vyhrála před třemi lety zlatou medaili na juniorském mistrovství světa. Běžecké zkušenosti dokázala zúročit také ve výzkumu.
Na vztah vlastností a výkonu pod tlakem. Zajímalo mě, zda nějaká vlastnost může způsobit, že člověk v situaci pod tlakem podá horší nebo lepší výkon. Zkoumala jsem to u orientačních běžců.
Ano. Orientačnímu běhu se věnuju odmala, podobně jako moje mamka, která začala už na základní škole. Skupina orientačních běžců je úzce semknutá komunita, takže jsem vlastně neměla ani jinou možnost než běhat orienťák (úsměv). Ale jsem moc ráda. Orientačnímu běhu jsem se věnovala i na reprezentační úrovni. A protože mě toto téma hodně zajímá, dá se říct, že jsem svou bakalářskou prací chtěla tomuto sportu i trochu pomoci.
Od nějakých šestnácti let jsem byla v národním týmu, nejprve v dorosteneckém výběru, pak juniorském a nakonec krátce i v dospělém. Úspěchy přicházely postupně, jak jsem dorůstala do soutěživějšího věku a kategorií a věnovala více času tréninku a přípravě na závody. Největším úspěchem je jednoznačně zlatá medaile ze štafetového závodu na juniorském mistrovství světa 2013, které se konalo v České republice. Za medaili hodně vděčím svým „spoluběžkyním“ ve štafetě. Vážím si každého závodu, který se mi podaří odběhnout bez chyb a ze kterého mám dobrý pocit. V současné době jsem se však rozhodla dát alespoň na nějakou dobu přednost škole.
Všichni orientační běžci, kteří se účastnili mého výzkumu, běželi dva okruhy, tedy dvě trati v lese. Na jedné jsem simulovala situaci pod tlakem, snažila jsem se je tedy znervóznit. S trenéry jsme jim řekli, že jeden okruh budou trenéři podrobně rozebírat, vyhlásí ty nejlepší a ti pak získají finanční prémii. Na druhém okruhu nic takového nebylo, takže tlak na běžce by měl být téměř nulový.
Padesát šest, nicméně ze vzorku jsem musela s lítostí vyřadit třináct lidí kvůli vyvrtnutému kotníku nebo rozbité botě a podobně. Byly to důvody, které mě doopravdy mrzely. Každý člověk do výzkumu je dobrý.
Zjistila jsem, že lidé, kteří mají tendenci ztrácet pozornost, podávají v porovnání s ostatními horší výkon pod tlakem než v situaci bez tlaku.
Můžete si to představit tak, že dva lidé v situaci bez tlaku, například při tréninku, podají stejný výkon. Neznamená to ale, že podají stejný výkon také v situaci pod tlakem, protože třeba jeden z nich má tendenci ztrácet pozornost, která je součástí úzkosti. V situaci bez tlaku se to neprojeví, ale jakmile přijde situace pod tlakem, takový běžec prostě podává horší výkon.
Snažila jsem se to zjistit a dohledat. Mělo by to jít. Našla jsem třeba nějaké tréninky pro kouče, kteří pracují se svými svěřenci a jsou schopni zmírňovat tendenci ztrácet pozornost.
Řekla bych, že ano. Jednak se dá pracovat na snižování úzkosti a také se dá pracovat na tom, aby závodník nevnímal tlakovou situaci jako příliš tlakovou. Aby si zvykal a častěji se do takových situací dostával a tím by se postupně vliv tlaku ztrácel.
Přemýšlím o tom. Do výzkumu v bakalářské práci jsem zahrnula české dorostence a juniory na nejvyšší úrovni, takže spolupracuju s jejich trenéry. Konkrétně se asi na základě mých výsledků nic v trenérské praxi nezmění, ale přemýšlím i o tom, že bych s nimi spolupracovala v magisterské diplomové práci.
Moc ráda. Psychologie sportu není úplně tuctová oblast, takže na jednu stranu nabízí velký prostor, ale na druhou je obtížnější dozvědět se, jak všechno funguje, jak to dělat správně a vlastně i najít, na co by se člověk mohl zaměřit.
Ano, o doktorátu přemýšlím. Výzkum mě docela baví, zatím jsem si ho vyzkoušela při bakalářské práci a nějakých drobnějších věcech. Je to cesta, nad kterou uvažuju.
Hlavní důvody byly dva. Zaprvé jsem až na jeden zdroj měla všechny zdroje v angličtině, takže bych musela překládat odborné názvy, a zhodnotila jsem, že pro mě bude jednodušší psát v angličtině. Také jsem si řekla, že když už by můj výzkum mohl přinést zajímavé výsledky, proč psát v češtině pro pár lidí a ne pro širší publikum.
U nás na katedře máme školní kolo studentských psychologických prací. Do školního kola se dostanou práce studentů, kteří jsou ochotni dělat něco navíc, protože musí svoji práci zkrátit na patnáct normostran a představit ji na školním kole soutěže. Většinou soutěží tak pět deset psychologických prací. Bývá zvykem, že vítěz je navržený na konferenci I. A. Bláhy. Takže jsem byla navržena na základě výhry v našem kole na katedře psychologie.
Jak kdy, protože jsem ji prezentovala už několikrát. Nejdřív jsem ji samozřejmě obhajovala, což byl největší stres. Poté jsem ji prezentovala na školním kole soutěže, kde jsem byla také docela nervózní. Ale na konferenci I. A. Bláhy už jsem měla pocit, že vím, jak v tom chodit. Naposledy jsem ji prezentovala ještě na mezinárodním kole soutěže, což byl zase podobný stres jako při obhajobě. Takže to není tak, že bych se tím už vůbec nestresovala.
Na této československé soutěži psychologických prací byla většina kateder psychologie z České republiky a Slovenska. Účastnili se jí studenti psychologie z Prahy, Olomouce, Bratislavy, ale i z menších kateder v Ostravě nebo Ružomberku. Řekla bych, že konkurence odpovídala tomu, co se děje na úrovni bakalářských prací.
No nad tím jsem ještě nepřemýšlela (smích). Pro mě je to impulz věnovat se dál tomu, co mě baví. Snažím se věci dělat pořádně a věřím, že pokud bude čas, prostor a budu mít energii, budu se snažit i při magisterské diplomové práci odvést co nejlepší výkon. Jak to bude vnímáno okolím, už nemůžu ovlivnit.
Určitě by si měli vybrat téma, které je baví. Ačkoli to může znít jako klišé, podle mě na tom hodně závisí, zda je člověk ochoten věnovat práci energii a napíše ji pořádně. Dokážu si představit, že kdybych si vybrala téma, které mi nebude blízké, nebudu mít ani takovou motivaci. A pak klasická rada – nenechat to na poslední chvíli a v posledních týdnech a dnech zkusit trochu spát, protože závěrečné úpravy je dobré dělat s čistou hlavou.
Lenka Knapová vystudovala bakalářský obor psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a v současné době studuje tamtéž magisterský navazující obor psychologie.
Za svou bakalářskou práci Vztah vybraných osobnostních charakteristik a výkonu pod tlakem ve sportu získala ocenění I. A. Bláhy a zvítězila na soutěžní konferenci studentských psychologických prací v Prešově. Úspěšná není jen ve vědě, ale také na závodech. V roce 2013 získala zlatou medaili ze štafetového závodu na juniorském mistrovství světa.
„Rád spolupracuju s lidmi, kteří jsou ochotní makat, je na nich vidět chuť do práce, na nic si nehrají, dokážou uvažovat do hloubky a je s nimi sranda. Lenka mezi takové lidi patří.“
Martin Vaculík, docent katedry psychologie
„Popravdě mě moc nepřekvapilo, že je Lenčina bakalářská práce tak dobře hodnocena, protože jsem si už zvykl, že je většinou tak trochu nejlepší v tom, čemu se aktuálně věnuje. Doufám, že s tím nemíní přestat, protože někdo to lidské poznání, za nás líné, musí posouvat dopředu.“
Jan Grundmann, Lenčin spolubydlící, dlouholetý kamarád a student fakulty informatiky
„Je super mít spolužačku jako je Lenka. Je stále veselá a usměvavá a svoji pozitivní energii lehce přenáší na ostatní, takže brzká rána s ní ve škole se nezdají tak hrozivá. Kvůli tomu by člověk ani neřekl, kolika různým a náročným činnostem se ve svém volném čase věnuje. Za to jí patří náš obdiv.“
Jitka Sedláková a Klára Čapková, spolužačky
Natálie Terčová se zasloužila o českou stopu v mezinárodní osvětové iniciativě o správě internetu. Jaká byla komunikace s Organizací spojených národů, co v iniciativě právě připravují a čím se sama na internetu řídí?
Pohľad na Izrael a Palestínu očami odborníka s dlhoročnými skúsenosťami na Blízkom východe Mareka Čejky. Prečo Hamas zaútočil na Izrael a aký historický kontext ich obklopuje? Čo hovorí o vedení Izraelu a možných dôsledkoch pre obyvateľov regiónu?
