Výzkumnice: Kombinace práce a mateřství je pro matky obohacující

Hlavními tématy, kterými se Daňsová ve svém výzkumu zabývá, je mateřství a interakce mezi dětmi a rodiči. Na začátku října dostala za svoji výzkumnou činnost Cenu rektora pro vynikající studenty doktorských studijních programů. Stěžejním projektem, na kterém nyní výzkumnice pracuje a za který ocenění přebrala, je dlouhodobý výzkum zaměřený na rodičovství a mateřství. „Oslovovaly jsme ženy ve třetím trimestru těhotenství, výzkum pak trval až do tří let věku dítěte. Zajímalo nás, jak vypadá současná podoba rodin, jaké jsou jejich výchovné přístupy, jakým způsobem pečují o dítě nebo jak funguje partnerský vztah rodičů,“ popisuje psycholožka.

Zkoumá pracovní vytížení matek i poporodní depresi

Jedním z témat výzkumu bylo pracovní vytížení matek. Respondentky odpovídaly na otázky, jako například po jak dlouhé době od narození dítěte se vrací do zaměstnání či zda jim rodina zasahuje do pracovních povinností nebo naopak. „Zaujalo mě, že vyšší konflikt práce a rodiny prožívají matky, které pracují z domu a ne ty, které do práce dojíždějí. Sama teď mám dítě a vnímám to úplně stejně, protože ve chvíli, kdy vysoké školy musely přejít na online výuku, stres z toho, jak skloubit vlastní práci a rodinu, je pro mě najednou mnohem větší,“ říká Daňsová, která se na rodičovské dovolené věnuje i výuce na fakultě.

Z výsledků nicméně vyplývá, že kombinace pracovního a rodinného života je pro matky obohacující a většina z těch, které se rozhodly nastoupit do práce ještě při rodičovské dovolené, hodnotila toto rozhodnutí kladně. „Pokud člověk zastává více rolí, může to mít pozitivní dopad na jeho psychickou pohodu, dále pak může jedna role fungovat jako ochrana před stresem. Pokud například žena prožívá stres v práci, ale doma má kvalitní rodinné zázemí, může jí to pomoct,“ vysvětluje výhody Daňsová.

Daňsová, která za svůj výzkum dostala ocenění rektora, se přitom ke studiu psychologie dostala náhodou, když si obor přibrala do kombinace se sociologií. „Vůbec nejsem prvoplánový psycholog. Na fakultě sociálních studií jsem začala studovat sociologii, po roce studia jsem ale zjistila, že to není to, co jsem si představovala,“ vysvětluje své začátky na fakultě, kdy jednooborové studium vyměnila za kombinaci sociologie a psychologie.  

Při přechodu na magisterský stupeň už měla o psychologii jasno. Nepřemýšlela ani o změně univerzity či fakulty. „Na katedře nás doktorandy neberou jako lidi na nižší pozici. Člověk se tam cítí jako plnohodnotný člen týmu a je tam také obrovská podpora. Když něco chceme, tak to zkusíme,“ popisuje své zkušenosti.

Poznatky z výzkumu porovnává s vlastními zkušenostmi

Kromě akademické půdy si Daňsová vyzkoušela také psychologii v praxi. Než začala dělat doktorát, pracovala tři roky jako školní psycholožka na základní a mateřské škole. „Kombinace akademické půdy a práce v pomáhající profesi, konkrétně ve školství, je pro mě obohacující. Když se nedaří v jedné práci, může se to vyrovnat ve druhé a naopak. Pomáhání druhým je zároveň hodně náročné a je fajn si od toho odpočinout na univerzitě, kde člověk získá jiné podněty, je nucen neustále zapojovat mozek a neustále se rozvíjet, což je důležité také pro praxi,“ míní psycholožka.

Poznatky z praxe mnohdy využívá ve výuce, která ji rovněž moc baví. Přednáší například v předmětech Vývojová psychologie nebo Praktikum školní psychologie. V současné době však kvůli opatřením v souvislosti s pandemií koronaviru pouze online. „Je mi líto především studentů, protože ti přichází o to, co by mohli získat z kontaktní výuky. Spousta věcí do online prostředí úplně přenést nejde, například různé techniky pro práci se třídou,“ přibližuje své zkušenosti vyučující, podle které ani vzájemná komunikace se studenty není tak živá, jako obvykle bývá při přednáškách na univerzitě.

Nyní je Daňsová s dcerou na rodičovské dovolené a času na práci a výzkum jí tak ubylo. „Snažím se pracovat po večerech nebo přes den, když dcera spí,“ říká matka, která se ve volném čase ráda věnuje hraní únikových her a tráví čas v přírodě, kde relaxuje. Díky dceři teď může doktorandka porovnávat teoretické znalosti s vlastními zkušenostmi. „Ve spoustě věcí jsem ráda, že jsem vývojový psycholog, že rozumím věcem, které se ve vývoji dítěte objevují. Pak se na ně snažím podle toho reagovat. Často jsou mi mé znalosti ale k ničemu a nereaguju tak, jak bych měla a chtěla,“ přiznává Daňsová. Například záchvaty vzteku jsou u batolat zcela normální. Když ale rodič na dítě v tu chvíli křičí, emoci mu zakazuje, nebo mu vychází vstříc, učí tím dítě, že křik je odpověď na nepohodu a způsob, jak získat to, co chce. „Jsou chvíle, kdy ani já nemám energii a sílu vzteku dcery čelit a raději jí vyjdu vstříc, než abych byla vystavená dalšímu záchvatu jejího pláče,“ dodává psycholožka, přestože ví, že jako rodič by dceři spíše měla ukázat způsob, jak si se vztekem poradit jinak.