Nechci měnit svět, chci dělat, co mě baví, říká zakladatel webu Denní chleba

Chtěl být herec, nebo sportovec. Jako novinář využije obojí

Od malička to Mazáče táhlo k herectví. „Jsem hodně společenský a extrovertní. S tím souvisí potřeba neustále mluvit a bavit ostatní,“ vysvětluje Mazáč. Od herecké kariéry ho ale zrazovali rodiče. Mají strach, že herectví je nevyzpytatelné a pro syna by si přáli peněžně zajištěnou budoucnost. A tak se na poslední chvíli rozhodl pro studium žurnalistiky. „V tu chvíli mě nic lepšího nenapadlo. Teď jsem ale spokojený a vím, že jsem se rozhodl správně,“ pochvaluje si.

Kromě herectví uvažovat student žurnalistiky i nad sportovní kariérou. Jelikož miluje basketbal, chtěl se jím živit. „Basketbal je v podstatě celý můj život, je to taková rodinná tradice. Můj táta a strýc ještě donedávna aktivně hráli a strýc taky trénoval,“ vysvětluje Mazáč, který začal hrát basketbal už jako pětiletý kluk za tým v Boskovicích. Když se jeho tým rozpadl, s basketem přestal a vrátil se k němu až na gymnáziu. „Hrál jsem v Blansku, pak v Brně hned nejvyšší soutěž v dané věkové kategorii. Byl jsem i na Olympiádě dětí a mládeže, odkud jsme dovezli stříbro,“ vzpomíná student. S nástupem na univerzitu přešel do týmu v Podolí u Brna, kde do dnes hraje druhou ligu. Nemusí tak trénovat každý den a může sport pohodlně skloubit se studiem.

Zároveň je pro něj basket hobby, kterým si i vydělává. Mazáč si totiž udělal i trenérskou licenci, takže v Podolí pomáhá s trénováním dětí. Znalost basketbalu se mu ale hodí i v oboru. O basketu pravidelně píše články pro Basket Brno, moderuje také pořad 5 na 5 v univerzitním Radiu R. „Jedná se o pořad o basketu, kde zpovídám hosty z basketbalového prostředí. Každý den sleduju dění v české nejvyšší lize i v zahraničí. Využívám kontakty ze své hráčské kariéry, nebo získané v Basketu Brno a povídám si díky tomu s lidmi, o kterých se mi dřív ani nesnilo. Nevím, jestli mě to vůbec někdy přestane bavit,“ tvrdí Mazáč.

Jeho web má být pro čtenáře denním chlebem

Denní chleba přináší lidem témata každodenního dne. S názvem si Mazáč dlouho lámal hlavu. Chtěl, aby byl snadno zapamatovatelný a odpovídal obsahu, kterým web plní. „Jednoho dne mě napadlo pořekadlo‚ ‘je to můj denní chleba‘ a název byl na světě,“ vzpomíná. Web založil v době, kdy byl na Erasmu v Portugalsku. Redaktory vybíral ze svých známých, podle jejich stylu a předchozí tvorby. Začínali s třemi vydanými články týdně, dnes už pokryjí celý pracovní týden. „Chtěl bych, abychom se postupně dopracovali až k sedmi vydávacím dnům týdně, “ přeje si Mazáč.

Denní chleba se svým stylem řadí na půl cesty mezi blogem a zpravodajským webem. „Do zpravodajství bychom se pouštěli neradi, a tak píšeme hlavně publicisticky. Psát zprávy podle mého názoru znamená jen zaznamenávat fakta, což mě nikdy moc nezaujalo. Raději napíšu něco, do čeho můžu vložit svůj vlastní názor. Píšeme tedy publicistické, názorové texty, ale snažíme se, aby pojednávaly o aktuálních tématech, a i přes převahu názorů dbáme na faktickou správnost a vyváženost,” říká Mazáč. Denní chleba je podle něj určený pro čtenáře, kteří si rádi přečtou články o vážných tématech, například o demonstracích v Hongkongu, ale i odlehčené texty jako filmové recenze či fejetony. Mazáč tvrdí, že čtení článků na jejich webu nezabere více než pět minut, což podle něj většina čtenářů uvítá.

S tématy přichází každý redaktor sám, přičemž své návrhy a týdenní plán společně projednávají na redakční radě v neděli večer. „Ve výběru témat i v žánru nechávám všem volnou ruku, jen se občas radíme, z jakého úhlu by bylo dobré téma pojmout,“ popisuje Mazáč.

Denní chleba přináší politické články i poezii

Na stránkách webu čtenáři najdou celou škálu témat, od politiky až po básně o lásce a smrti. Básničky jsou novinkou a je to hlavně počin Vladimíra Buchara. Většinou se jedná o zamyšlení autora, například pohled na svět environmentalisty nebo křesťana. Nově na webu Denní chleba čtenáři objeví i sérii Na lehkou notu. „Je to takové odpočinkové čtení a zároveň zamyšlení o hudbě,“ popisuje rubriku Mazáč. S nápadem přišla redaktorka Kamila Jablonická, která se probírá různými písněmi a hledá mezi nimi spojitosti. Jeden článek se například věnoval tématu ticha. Zmiňuje například Depeche Mode a jejich píseň Enjoy The Silence či Team a jejich Reklamu na ticho.

Psaní má být hlavně zábava

Redakce webu v budoucnu plánuje i cílenou reklamu na Facebooku, v tuto chvíli je ale tvorba článků spíš zdrojem zábavy. Propagaci však Jan Mazáč nezatracuje, v říjnu uspořádal ve spolupráci s boskovickým pekařstvím akci na náměstí Svobody, kde se společně s návštěvníky a kolemjdoucími snažili vytvořit rekord v počtu lidí, kteří si kousnou do chleba na jednom místě. „Byla to sice propagace našeho webu, ale nechtěl jsem, aby byla tak očividná, což byla možná chyba. Spousta lidí přišla jen kvůli chlebu zdarma. Ve výsledku jsem ale byl spokojený, protože si přišlo do chleba kousnout 61 lidí, což je víc než nic,“ směje se. Na akci se kromě chleba rozdávaly i samolepky s logem webu. „Myslím si, že díky akci na Svoboďáku jsme na web nalákali přibližně dvacet lidí,“ odhaduje student.

Znalosti získané studiem se při psaní článků hodí

Student přiznal, že už v hodinách publicistiky mu v hlavě uvízla myšlenka, že by glosy a jiné podobné texty psal rád častěji. „Žurnalistika mi dala určité základy toho, jak psát, naučila mě vyváženosti, takže byť píšeme názorové texty, chceme, abychom všechno odůvodnili a ideálně nastínili i protinázor. Podle mě je tohle klíčem k těm nejkvalitnějším textům,“ tvrdí Mazáč. Ze svého druhého oboru, kterým je veřejná politika a lidské zdroje mnoho znalostí nevyužije, jelikož Denní chleba nepíše o tématech týkajících se tohoto zaměření.

Do budoucna by se Mazáč chtěl Denním chlebem i živit

Aktuálním Mazáčovým cílem je, aby brzy na webu vycházel článek každý den „Nemám ani optimistickou ani pesimistickou vizi, jsem realista. Kdybychom Denní chleba dostali do fáze, kdy už bude vydělávat nějaké peníze třeba díky inzerci, bylo by to skvělé. Kdyby to bylo v době, kdy dostuduju a tohle by mě mohlo v budoucnu živit, budu nejšťastnější člověk na světě,“ uzavírá student.