Studenti FSS šijí roušky, pomáhají seniorům, informují o aktualitách

Studentka psychologie pomáhá na seniorské lince a šije roušky

Marie Drápalová studuje poslední ročník magisterské psychologie na fakultě sociálních studií. Když v Česku začal platit nouzový stav, na internetu ji zaujaly výzvy k dobrovolnické činnosti. „Zaregistrovala jsem se na několika webech včetně dobrovolnického centra Masarykovy univerzity. Většinou se jednalo o pomoc ve smyslu zajišťování nákupů nebo venčení psa. Protože studuju psychologii, měla jsem pocit, že bych se mohla zapojit i v odbornějších činnostech,“ popisuje studentka.

Dlouho se jí nikdo neozval, pak jí ale do schránky přišel e-mail od vedoucí katedry psychologie, Lenky Lacinové, která studenty magisterské psychologie prosila o pomoc lince Senior Point, zprostředkovávající psychologickou a krizovou pomoc pro seniory. „Zarazila mě však poznámka vedoucí katedry, že senioři, kteří na tuto linku volají, bývají často podráždění. Zvažovala jsem, jestli to zvládnu a s registrací jsem vyčkávala,“ říká studentka psychologie. Nakonec ji ale koordinátoři Senior Pointu oslovili sami, jelikož ji našli v databázi dobrovolníků Masarykovy univerzity a měli zřejmě málo lidí, kteří by mohli vypomáhat. V tu chvíli už Drápalová neváhala a rozhodla se zapojit. V pondělí ráno se zúčastnila informační schůzky a hned dostala pondělní noční směnu. „Bylo to vše docela narychlo, ani jsem nevěděla, co mám říkat, když někdo zavolá, ale nebylo to až tak složité a zvládla jsem to,“ říká budoucí psycholožka.

Studentka psychologie nemusí nikam dojíždět, svou směnu na lince obstará z domova, jelikož její mobilní telefon je připojený na seniorskou linku vzdáleně. Její noční i denní směna trvá vždy od osmi do osmi. „Hned první směnu mě ráno v osm neodpojili, nastala chyba na straně operátora, takže jsem byla na příjmu až do tří do odpoledne. Navíc v ten den o Senior Pointu mluvili v Dobrém ránu na České televizi, takže mi za tu dobu volalo asi 35 lidí,“ směje se studentka, protože při klasické směně jí jen výjimečně zavolá víc než pět lidí.

Linka pro seniory je rozdělená na dvě části. Jedna je psychologická a druhá krizová, kam senioři volají, když potřebují poradit například s tím, kde sehnat roušku. Na krizové lince dříve působila i Drápalová. Tématem hovoru krizové linky byly často roušky, dezinfekce nebo obecné informace. „Za dvě minuty jsem byla schopná zjistit informaci, kterou by senior pracně hledal. S podrážděností seniorů, které jsem se obávala, jsem se nesetkala. Naopak mě mile překvapilo, že volající byli často velmi vděční. Propojovala jsem je například s charitou nebo neziskovými organizacemi, které se jim pak více věnovaly,“ popisuje studentka. Nyní si krizovou linku převzali kmenoví zaměstnanci Senior Pointu a studentka působí na psychologické lince. Pomoc na krizové a psychologické lince nebyla jedinou činností, které se budoucí psycholožka věnovala. Zvládá to dobře se šicím strojem, doma ušila asi šedesát roušek a zapojila se i do šití roušek v divadle Husa na provázku. Nyní pomáhá v kontaktním centru pro lidi bez domova organizace Podané ruce.

Tím, že je Marie Drápalová ve čtvrtém semestru magisterského studia, distanční výuka se jí nedotkla do takové míry, jako mnohých jiných studentů. Studium bude brzy ukončovat, píše diplomovou práci, kterou by ráda obhájila v lednu příštího roku. „Měla jsem mít akorát praxi ve školách v předmětu školní psychologie, tu bohužel nemůžu absolvovat. Taky je mi líto blokových předmětů, na které jsem se těšila a teď je nebudu moct absolvovat ve standardní podobě,“ uvádí studentka.

Studentka sociální práce vypomáhá v centru pro lidi bez domova

Do pomoci potřebným se v době pandemie pustila i studentka magisterského oboru sociální práce Adéla Kubíčková. Už při bakalářském studiu sbírala zkušenosti s profesí sociální pracovnice, vyzkoušela si práci v domově pro seniory nebo pomáhala lidem s duševními onemocněními. Po vypuknutí pandemie koronaviru se přidala k dobrovolníkům nejen z Masarykovy univerzity, ale i z dalších organizací. „Po začátku krize jsem začala vypomáhat terénním sociálním pracovnicím s roznosem obědů a nákupů seniorům v pečovatelské službě Naděje. Současně jsem také vypomáhala na krizové lince Senior Point,“ popisuje studentka.

Díky velkému zájmu studentů Masarykovy univerzity o dobrovolnické aktivity neměla Kubíčková tolik práce, dozvěděla se však o další dobrovolnické výzvě organizace Podané ruce, kde byla už předtím na dlouhodobé praxi. Organizace otevřela v Brně kontaktní centrum pro lidi bez domova. Zájemci mohou do centra přijít a najíst se, nechat se testovat na koronavirus nebo se věnovat hygieně, která je v dnešních dnech důležitá. „Měla jsem radost, že můžu být součástí této výzvy a mohu tak pomoct lidem bez domova,“ pochvaluje si Kubíčková.

V Podaných rukou studentka koordinuje ostatní dobrovolníky z fakulty sociálních studií. „Nikdo to nechtěl dělat, a protože bez koordinátora by to nešlo, přihlásila jsem se,“ říká Kubíčková. Jejím hlavním úkolem je, aby každý dobrovolník věděl, co má dělat a byl s ním na jeho stanovišti i zkušený sociální pracovník, který ví, jak s klienty komunikovat. Její činnost je však při šestapůlhodinové směně různorodější a rozhodně se nenudí. „Většinou zaskakuju buď za sociální pracovníky nebo studenty, dezinfikuju stoly nebo vydávám nápoje klientům,“ říká studentka.

Vždy na konci směny v kontaktním centru je potřeba vše řádně vydezinfikovat a sklidit venkovní vybavení do stanů. Koordinátorka dobrovolníků si pochvaluje hlavně atmosféru v centru, často prý s úklidem centra pomáhají i klienti. Zkušenost v Podaných rukou považuje za velmi přínosnou z hlediska její budoucí profese sociální pracovnice. Jelikož se v kontaktním centru dodržují přísná hygienická pravidla, budoucí pracovnice nemá strach z nákazy koronavirem. „Nosíme rukavice, respirátory, štíty, a navíc se můžeme nechat každý týden testovat. Trocha strachu se někdy objeví, protože mezi klienty často vznikají konflikty, jelikož je centrum často plné. Při těchto situacích vždy voláme zkušené sociální pracovníky, kteří situaci rychle uklidní,“ popisuje studentka.

Jelikož Kubíčková dokončuje svá studia, nemá už tolik předmětů. Dobrovolnictví se věnuje většinou pět dní v týdnu, takže jí nezbývá moc volného času. Distanční výuku však zvládá dobře a snaží se dokončit svou diplomovou práci, ve které se věnuje participaci klientů na procesu komunitního plánování sociálních služeb pro seniory.

Živý vstup MUNI TV z uzavřené fakulty, to byly začátky dobrovolničení studentů žurnalistiky

Do pomoci Masarykově univerzitě se zapojili také žurnalisté, nestali se však typickými dobrovolníky, výzvu pomáhat pojali redaktoři univerzitní televize novinářsky. Jan Mikulášek je součástí týmu MUNI TV už více než rok. Ze začátku byl hlavně za kamerou, postupně se dostal až k moderování. „Živé vysílání, které jsem sám moderoval, jsem poprvé zažil na Multimediálním dni, kde jsem dělal rozhovor s Martinem Řezníčkem. Byl jsem sice trochu nervózní, ale doufal jsem, že tak zkušený novinář jako je on mě nenechá na holičkách, kdybych třeba nevěděl, na co se zeptat,“ vzpomíná na své začátky student žurnalistiky a sociální antropologie.

Když vláda 10. března nařídila uzavření škol, byl Mikulášek ještě na přednášce. Chvíli poté, co se objevilo nařízení o zavření škol, se celému týmu ozvala šéfredaktorka MUNI TV Andrea Čandová, že by chtěla na odpoledne připravit živé vysílání. Dali do kupy tým okolo deseti lidí, po obědě se sešli ve střižně a začali pracovat. „Měli jsme jen čtyři a půl hodiny na přípravu, vysílání mělo začít v pět odpoledne. Nikdy jsme nic tak narychlo nevytvářeli,“ popisuje situaci moderátor MUNI TV. Mezitím co tým univerzitní televize připravoval živé vysílání, fakulta se začala vylidňovat a zavírat.

Tým krizového vysílání domlouval hosty, kteří by mohli v podvečer promluvit o situaci ohledně koronaviru. A protože jedním z hostů byl i rektor Martin Bareš, MUNI TV od něj dostala zelenou a mohla celé vysílání odvysílat z prostor fakulty sociálních studií i přesto, že už byl vstup na jednotlivé fakulty zakázaný. Hlavní moderátorkou úterního live streamu byla Čandová a Mikulášek se přihlásil jako druhý moderátor. Měl na starosti reportování o aktuálních číslech, ukazoval například infografiku. „S přípravou mi pomáhali další kolegové a já si chystal hlavně to, co budu říkat. Kamerovou čtečku máme totiž v MUNI TV jen jednu, a tu měla jako hlavní moderátorka Andrea. I tak jsem spoustu věcí četl z tabletu a spatra jsem mluvil jen málo,“ říká student.

Protože to bylo poprvé, co MUNI TV připravovala vysílání tak narychlo, objevily se i technické problémy. „Vždycky, když byla řada na mě, musel jsem si zapnout mikrofon, který jsem měl připnutý na oblečení. V jednu chvíli se ale stala nějaká chyba a já jsem mluvil, ale nebyl slyšet zvuk. Diváci na Facebooku psali, že mě neslyší, z režie na mě mluvili, že mě nikdo neslyší a já jsem nevěděl, co se děje. Nakonec v režii zjistili, že byl zapnutý jiný mikrofon, tak se Andrea mezitím omluvila za technický problém a já si to odříkal znovu od začátku,“ směje se Mikulášek.

Druhé vysílání, které MUNI TV na svém Facebooku odvysílala ve čtvrtek 12. března, už bylo bez jakýchkoliv technických problémů a díky tomu, že měl štáb MUNI TV na přípravu více času, bylo i pečlivější. Tentokrát se s hosty bavila Markéta Sehnalová a druhým moderátorem byl opět Jan Mikulášek. „Pamatuju si, že byl krásný slunečný den, ale my jsme z celé koronavirové situace byli trochu vyděšení, zároveň jsme měli divný pocit z toho, že se shromažďujeme. Jenže potřeba informovat ostatní studenty o tom, co se děje, byla v tu chvíli silnější,“ uvádí student.

Nikdo z týmu MUNI TV nečekal, že první krizové vysílání bude mít takový úspěch, mělo dvanáct tisíc zhlédnutí, druhé vysílání více než devět tisíc.„Byli jsme prakticky jediní z celé univerzity, kteří předávali aktuální důležité informace o opatřeních fakulty studentům a měli jsme z toho velice dobrý pocit,“ pochvaluje si student. I když byl sám ze všech čísel ohledně koronaviru malinko vyděšený, snažil se na nich vždy najít aspoň špetku něčeho pozitivního. „Čerpal jsem z webových stránek Světové zdravotnické organizace a sám jsem si počítal procenta nakažených. Snažil jsem se zdůrazňovat, že to není až taková hrůza, i když jsem postupně začal chápat, jak vážná situace to ve skutečnosti je,“ říká budoucí novinář.

I on jako student žurnalistiky a sociální antropologie studuje z domova. Účastní se online přednášek, a hlavně čte povinnou literaturu. „V létě bych měl být na praxi v České televizi Brno. Doufám, že se praxe uskuteční, dostat se do České televize byl můj cíl a jsem zvědavý, co všechno se naučím.“ uzavírá Mikulášek.

Do pomoci se zapojili i prváci

Student bezpečnostních a strategických studií a žurnalistiky Štěpán Bumba je sice na fakultě sociálních studií nováčkem, ale i tak si mezi svými studijními povinnostmi najde čas pomáhat druhým. „O dobrovolnictví jsem se dozvěděl někdy na začátku března. Vybídla mě k němu moje mamka,“ vzpomíná student. Když se objevila nabídka dobrovolnictví pod záštitou Masarykovy univerzity, neváhal a přihlásil se. Bylo potřeba jen vyplnit formuláře. „Vyplnil jsem online přihlášku a přibližně za týden se mi ozvali. Musel jsem doložit, že jsem byl čtrnáct dní doma a nemám příznaky koronaviru a mohl jsem začít pomáhat,“ říká Bumba.

Studentova první zkušenost s dobrovolnictvím zahrnovala venčení. „Venčil jsem jedné nevidomé paní vodicího psa. Chodil jsem k ní brzy ráno a pak zase odpoledne. Venčení vždy trvalo asi hodinu. Užíval jsem si to, protože jsem mohl do přírody a na chvíli vypnout. Pejsek byl šikovný, takže jsem s ním neměl žádný problém,“ pochvaluje si student. Vodícího psa Bumba chodil venčit i o víkendech, časem se s nevidomou paní začal domlouvat i mimo nabídku Masarykovy univerzity. „Rád jsem pomohl. Nevidomí se přece jen musí orientovat mimo jiné tím, že sahají na okolní věci, a to by mohl být zrovna v této koronavirové krizi problém. Složitější pro mě osobně bylo, že nevidomá paní bydlí v pečovatelském domě. Měl jsem psychický blok, že bych mohl nakazit další lidi, kteří v domě žijí. Naštěstí se nic nestalo a já strach časem překonal,“ říká dobrovolník.

Teď má student fakulty sociálních studií sice volno, protože je více dobrovolníků než těch, kteří potřebují pomoc, ale kdykoliv se na něj mohou z dobrovolnického centra Masarykovy univerzity obrátit. Zatím se věnuje studijním povinnostem, sleduje online přednášky, účastní se povinných seminářů a snaží se stíhat všechny úkoly. „Je to zvláštní, ale přijde mi, že máme mnohem víc práce, než když jsme chodili na normální výuku. Největší překážkou je pro mě prokrastinace, ale snažím se a doufám, že všechny seminární práce zvládnu odevzdat v termínu,“ přiznává student. Výhodou distanční výuky je podle studenta hlavně to, že může spát tak dlouho, jak potřebuje. „Dobrovolnictví se mi líbí, protože můžu pomoct lidem, kteří to zrovna potřebují a vlastně tím pomáhám i sobě a naší fakultě,“ říká dobrovolník. Doplňuje, že i když sám má astma a patří do rizikovější skupiny, motivace pomáhat je pro něj silnější.