Šest žen a stovky místností. Co obnáší každodenní úklid fakulty
Nablýskané podlahy ani vyleštěné tabule nejsou samozřejmostí. Na fakultě sociálních studií se o pohodlí studujících i zaměstnanců stará šestičlenný tým uklízeček. Když ráno začínají první přednášky a semináře, mají už za sebou tyto ženy velký kus práce. Ivana Lepšíková, která uzavírá sérii Atria o profesích na fakultě, má už čtrnáct let na starosti úklid prvního podlaží.
Ivana Lepšíková uklízí na fakultě sociálních studií od roku 2011. Dřív pracovala na montáži panelů do kotlů, a když její místo zaměstnavatelé zrušili, rozhodla se vyzkoušet něco jiného. Ráda vzpomíná na svůj první den. „Překvapilo mě, jak je fakulta obrovská. Asi čtrnáct dní jsem se tady jen motala a hledala kumbál,“ směje se.
Každá z fakultních uklízeček udržuje jedno podlaží. Lepšíková uklízí v prvním, její kolegyně mají suterén s atriem, druhé, třetí, čtvrté a páté podlaží. K pátému má jedna z uklízeček na starosti také podlaží šesté, kde jsou pouze toalety a dvě využívané místnosti. „Tahle práce je často přehlížená, avšak naprosto zásadní pro fungování fakulty. Uklízečky udržují kulturní prostředí a chrání zdraví lidí, kteří v budově studují a pracují. Vážím si toho, že mám tak skvělý tým,“ pochvaluje si své podřízené vedoucí správy budov David Jati.
„Bez uklízeček by se budova za pár dnů možná nerozpadla, ale jejich absenci bychom začali pociťovat velice brzy. Čistota a pořádek vytvářejí základní pocit bezpečí, respektu a důstojnosti.“
Pavel Navrátil, zástupce vedoucího katedry sociální politiky a sociální práce
Jak vypadá běžný den fakultní uklízečky
Do práce chodí ženy už na šestou hodinu ranní, aby stihly uklidit, než do budovy přijdou studující a zaměstnanci. Nejprve zamíří do suterénu, kde mají své zázemí, a převléknou se do pracovních úborů. Potom se každá z nich odebere na své podlaží, kde má v úklidové místnosti neboli kumbálu uložené veškeré potřeby. „Skladujeme tam vozík, všemožné čisticí přípravky, toaletní papír k doplnění, utěrky, gumové rukavice, vysavač a další věci, které při úklidu potřebujeme. Všechno si nachystáme, naložíme vozík a s ním už jedeme do všech místností, které ten den musíme uklidit,“ popisuje Lepšíková.
Nejprve je třeba přichystat učebny před výukou. „Loni na fakultě přibyly bezpečnostní zámky na ISIC karty a studující mohou tím pádem vejít do učeben dřív. Stává se, že přicházejí hned v sedm hodin, což nám ubírá celkový čas na úklid,“ říká Lepšíková. Vzpomíná, že před změnou měly uklízečky čas na práci až do osmi hodin. Kromě suterénu a prvního podlaží je na všech ostatních podlažích přibližně šest učeben. V každé je nutné utřít stoly a parapety, vynést smetí, vysát koberce a vyčistit tabuli. Často také musejí vyhazovat zapomenuté lahve a kelímky od kávy.
Po učebnách přicházejí na řadu toalety, kterých je na každém podlaží několik. Nejprve je kvůli prvním příchozím potřeba uklidit hlavní toalety vedle výtahů. Méně využívané místnosti v rozích budovy si uklízečky většinou nechávají až na pozdější dopoledne.
Po zbytek dne uklízí každá z žen některé z přibližně třiceti kanceláří na svém podlaží. „Úklid kanceláří si rozdělujeme do více dnů, abychom je za pracovní týden zvládly uklidit všechny. Denně jich stihnu asi šest,“ říká Lepšíková. Kanceláře většinou uklízí, když jsou zrovna prázdné, anebo se se zaměstnanci domlouvá předem, aby si v době úklidu zašli na kávu či oběd. Dát do pořádku jednu kancelář Lepšíkové zabere přibližně patnáct až dvacet minut podle toho, jak je velká a kolik v ní pracuje lidí.
Kromě jednotlivých místností mají uklízečky na starosti také vytírání chodeb, čištění parapetů a dveří. „Není možné udržet všechno neustále dokonale čisté. Například chodby jsou na úklid velmi náročné, protože se tam hodně práší,“ vysvětluje Lepšíková. Před běžným úklidem má vždy přednost specifický požadavek, ať už jde o větší neočekávané znečištění, fakultní akci nebo prezidentskou návštěvu. „Na fakultě je hodně různých akcí. Když například technici stěhují židle a nábytek na konferenci, my musíme vše utřít, povysávat a nachystat. Jsme vždycky tam, kde je nás zrovna potřeba,“ říká uklízečka.
Nejnáročnější je pro zaměstnankyně ráno, kdy musí připravit učebny, většinu toalet a také chodby, které vytírají každý den. Pracovní doba jim končí vždy o půl třetí odpoledne. „Než odejdeme domů, vybíráme a vynášíme odpadky a také doplňujeme toaletní papír, aby vystačil až do konce dne,“ dodává.
V létě generální úklid, v zimě zdobení stromků
Nejvíc práce mají uklízečky v létě. Se začátkem letních prázdnin je čeká dvouměsíční maraton v podobě důkladného úklidu vylidněné fakulty. Musejí umýt všechny lustry, kartáčem vydrhnout schody a vyčistit kachličky i dlažbu na toaletách. Je potřeba zbavit se prachu i na méně přístupných místech. „Mimo prázdniny utíráme zaprášené skříně jen tam, kam dosáhneme, ale v době volna musíme vydrhnout opravdu vše a ze všech stran,“ popisuje generální úklid Lepšíková.
Další změna přichází v prosinci, kdy uklízečky dekorují fakultu a zdobí vánoční stromky na jednotlivých podlažích. „Technici každý rok vytáhnou stromeček a postaví ho do Atria už se světýlky, která elektrikář zapojí a my potom stromek dozdobíme. Vánočních stromků je na fakultě několik, líbí se mi ta atmosféra,“ usmívá se Lepšíková. Dodává, že většinou zdobí fakultu už v prvním adventním týdnu.
Zejména na začátku semestru bývá budova plná lidí a pro uklízečky je práce o poznání náročnější. Víc studentů znamená víc nepořádku i spotřebovaného toaletního papíru a utěrek, které je potřeba včas doplňovat. „Loni na fakultu přišlo opravdu hodně nových studujících a na úklidu je to znát. Například když objednáváme zásoby, musíme myslet dlouho dopředu, aby nám vystačily,“ vysvětluje.
Uklízečky společně s fakultními techniky pravidelně objednávají zásoby hygienických pomůcek, zejména toaletní papír a papírové utěrky, které se rychle spotřebovávají. Doplňovat musí také zásobu čističů a dezinfekcí. Na toaletách jsou k dispozici také menstruační potřeby pro ženy. „Dřív jsme pro ně chodily samy, ale bylo nám to nepříjemné. Prodavačkám bylo divné, že každý týden nakupujeme ve velkém. Nebyly nadšené, když jsme vždy vybraly celý regál s vložkami a obchod pak zůstal bez zásob,“ vzpomíná Lepšíková. Vedení fakulty loni na zkoušku zařídilo sponzoring. Jakmile skončí, budou uklízečky menstruační potřeby hromadně objednávat spolu s ostatním zbožím.
„Mám radost, když uklidím a vše je pak hezky čisté”
Každý den musejí uklízečky splnit mnoho úkolů, které zahrnují práci s vysavači a mycími stroji, neustálý pohyb a vystavování se různým úklidovým chemikáliím. „Je to fyzicky náročné. Nejhorší je pro mě utírání prachu. Člověk musí opravdu všude vlézt a všechno vydrhnout, a stále to nekončí,“ říká Lepšíková.
Fyzickou náročnost pociťuje také její kolegyně Romana Stejskalová, která na fakultě pracuje už dvacet let. „Nejtěžší je asi vysávání, to je zápřah na ruce, a potom utírání prachu, kdy musí člověk lézt pod stoly a pořád se zvedat nahoru a dolů. Mám problémy s ploténkami, takže to dost pociťuju. Ale to si člověk asi nevybere, lidé pracující na počítači mají zase problémy s karpály,“ míní Stejskalová. Právě kvůli bolestem ji jednou museli přátelé odvézt do nemocnice přímo z fakulty, jelikož se nemohla ani narovnat.
Uklízečky mají k dispozici i nástroje, které jim práci do jisté míry ulehčují. Velkým pomocníkem při úklidu je mycí stroj na podlahy, který si mezi sebou střídají. „Když setřu podlahu, nikdy to není takové, jako když ji vyčistím strojem. Mám vždycky radost, že je ta práce zase jiná, než když vytírám klasicky mopem,“ vysvětluje Lepšíková. Podle vedoucího správy budov Jatiho plánuje vedení fakulty větší investice do vybavení, které se snaží průběžně obnovovat. Zmínil například lepší vysavače, další mycí stroj a nové úklidové vozíky.
Kromě fyzické námahy je práce náročná také po psychické stránce, uklízečky pociťují monotónnost. „Nemůžu pracovat pořád stejně. Každý týden musím změnit pořadí jednotlivých činností, abych nejela jako kafemlejnek. Kdybych neměnila rutinu, asi bych se brzy zbláznila,“ směje se Lepšíková.
Každý den na fakultu přicházejí stovky lidí, kteří zanechávají stopy v podobě špíny, nečistot a odpadu. Za jeden pracovní den vynese každá z uklízeček přibližně čtyři až pět stodvacetilitrových pytlů plných odpadků, což je asi čtyřiadvacet takových pytlů z celé fakulty. „Kdybychom jeden den nepřišly do práce, vypadalo by to na fakultě hodně špatně. Například toalety by byly po jednom dni bez zásob papíru a koše v učebnách a kancelářích by přetékaly odpadky,“ říká Lepšíková. Dodává, že pokud má jedna z uklízeček dovolenou, musí za ni ostatní zaskakovat a rozdělují si mezi sebe její podlaží. O to náročnější je, když má dovolenou víc žen naráz. „Uklizené prostory připadají všem normální. Každý přijde do hotového, ale nevidí za tím naši práci. Kdyby dorazil hned v šest ráno, viděl by to jinak,“ zamýšlí se uklízečka.
Není nepořádek jako nepořádek
Jedním z nejméně vítaných znečištění je pro uklízečky rozlitá káva na koberci, která se špatně odstraňuje. Právě zapomenuté kelímky od kávy jsou podle Lepšíkové typickým nepořádkem studujících. Častým nálezem jsou také krabičky s nedojedeným jídlem či odpadky pohozené mimo koš. „V knihovně se stává, že studující zastrkují obaly od pochutin do křesel, dokonce jsem tam jednou našla i zbytek polévky s nudlemi. Křesla v knihovně vysáváme každý měsíc, a opravdu se nestačíme divit, co jsou studující schopní tam nechat,“ prozrazuje Lepšíková.
Další nepříjemnou činností je mytí tabulí v učebnách. Vždy, když uklízečky narazí na popsanou tabuli, velmi je to v práci zdrží. „Ve většině učeben nechávají vyučující tabule popsané. Když je potřebujeme vyčistit, musíme vzít menší žebřík a lézt nahoru, abychom všude dosáhly,“ vysvětluje uklízečka.
Nečekané návštěvy často pobaví, ale i zkomplikují práci
Fakulta sociálních studií je veřejná budova, a tak se občas stane, že se kromě studujících a zaměstnanců ve dveřích objeví i nečekaní hosté. Koho nezastaví vrátní, toho mají na starosti uklízečky. Brzy ráno navštěvují fakultu kolemjdoucí, kteří potřebují využít toaletu, jenomže uklízečky teprve dávají kabinky po předchozím dni do pořádku. „Jednou přišla na toaletu žena a ani si nezavřela dveře od kabinky. Řekla jsem jí, aby to udělala. Ona nechtěla, prý jsme tam přece samy. Ukázala jsem na voňavku, která visí nad zrcadlem, a řekla, že mně je to jedno, ale támhle je kamera. Dveře od kabinky se okamžitě zabouchly,“ vypráví pobaveně Lepšíková.
Většinou se takové incidenty stávají v brzkých ranních hodinách, kdy není výjimkou, že na fakultu zavítají opilí lidé vracející se z hospody. „Vrátní dělají svoji práci dobře a takové lidi posílají pryč. Něco jiného je, když přijde studující o půl sedmé s tím, že mu přijel vlak moc brzo. Ale kromě studujících a zaměstnanců nemá nikdo jiný v tuhle dobu na fakultě co dělat,“ vysvětluje.
Jednou například na fakultu přiběhl cizí muž a zavřel se na pánských záchodech. Ivana Lepšíková to ohlásila na vrátnici, protože z místnosti slyšela cákání vody. „S vrátnou jsme otevřely, pán se tam umýval. Měl svlečené triko a přepíral si ho v umyvadle. Na zemi bylo plno pěny z mýdla, zeptala jsem se, kdo to po něm bude uklízet. Vytřel podlahu svým oblečením. Potom se omluvil a odešel pryč. Naštěstí to bylo v létě a venku nebyla zima,“ popisuje uklízečka nevšední zážitek.
Samostatné, a přesto sehraný tým
V běžné pracovní dny má každá uklízečka své povinnosti a své patro. Když se ale na fakultě konají třeba promoce nebo Multimediální den, fungují jako tým. Musí vše připravit a potom včas uklidit, očistit stoly i židle a po akci je pomoct odnést. Také společně vytírají, uklízí nepořádek po návštěvnících a stěhují zpět původní nábytek. Pokud je součástí fakultní akce občerstvení, mají na starosti také nádobí. „Například nedávno, když byl na fakultě prezident, musela tam zůstat jedna kolegyně a vyřešit odpadky. To stejné platí pro víkendové akce. Jedna nebo dvě z nás musí přijít a postarat se o pořádek,“ vysvětluje Lepšíková.
Spolupracovat musí uklízečky také při nečekaných příhodách. Jednu takovou zažila Lenka Matušková, která už pátým rokem uklízí na třetím podlaží budovy. Na fakultě pracovali zedníci, v Marešově ulici sundávali starou omítku a pokládali novou. „Všichni byli poučení, že nemají otevírat okna. Ale pak jsem brzo ráno přišla do auly a všude bylo bílo. Někdo chtěl vyvětrat a všechna fasáda, kterou pracovníci obouchali ze zdi, napadala dovnitř,“ říká se smíchem Matušková. Ostatní uklízečky musely všeho nechat a přispěchat na pomoc, protože v osm hodin měla být v místnosti výuka. „Skoro hodinu tam bylo opravdu co dělat. Všechno jsme musely umýt. V aule je tři sta židlí, všechny jsme musely dát pryč a pak zase nastěhovat zpět,“ doplňuje kolegyni Lepšíková. Týmová práce se ale povedla a nepořádek z omítky stihly společně včas uklidit.
„V duchu mě těší, když uklidím a vidím za sebou dobrou práci. Jsem ráda, když přijde našemu správci děkovný mail od návštěvníka. Je příjemné, když si naší práce někdo všimne. Stává se i to, že nás někdo zastaví na chodbě a poděkuje nám. Mně se to v prvním podlaží ještě nestalo, ale například kolegyni ve čtvrtém už ano,“ uzavírá Lepšíková.
Ivana Lepšíková pracuje na fakultě sociálních studií jako uklízečka čtrnáct let. Rodačka ze Zastávky nedaleko Brna se vyučila v textilním průmyslu jako pletařka. Ve svém oboru pracovala asi rok. Po roce 1989 ale nenašla další uplatnění, a tak začala objevovat jiné možnosti. Před příchodem na FSS pracovala na montáži panelů do kotlů, ale její místo bylo zrušeno. V roce 2011 proto nastoupila na pozici uklízečky, kde zůstává dodnes.
Ráda chodí na procházky do přírody, hlavně o víkendu, když má volno. Baví ji práce na zahradě, houbaření a rybaření. Také se věnuje rodině, zejména svému pětiletému vnoučeti. Po práci ráda relaxuje u filmů a luští křížovky. „Když přijedu z práce domů, mám nutkání něco uklidit. Ale často si řeknu, že to musí vydržet do druhého dne. V práci nosím chytré hodinky a za jednu směnu, než to celé pouklízím, nachodím kolem šestnácti tisíc kroků. Jsem ráda, když si po práci na chvíli odpočinu,“ říká Lepšíková.
Zajímavosti z práce uklízeček
- Uklízečky pečují také o tři fakultní výtahy, které musí být vždy čisté a vyleštěné.
- Prací uklízeček není mytí oken. Kvůli bezpečí zaměstnankyň umývá okna externí firma.
- Uklízečky se starají o tříděný odpad. Často se stává, že studující na fakultě vyhazují kelímky s nedopitým nápojem do tříděného papírového odpadu. Tím ale všechen papír uvnitř znečistí a celý obsah je potřeba vyhodit do směsného odpadu. Odběrová firma by totiž znečištěný papír nepřijala.
- Za covidu chodívaly uklízečky do práce v intervalech, a to zejména ze začátku, kdy platila přísná omezení. Každý týden se střídaly po tříčlenných týmech. „Jakmile se opatření rozvolnila, mohli zaměstnanci chodit do kanceláří. Musely jsme obcházet všechny místnosti, protože jsme nevěděly, kdo kde zrovna bude a kde tedy bude potřeba uklidit. Navíc jsme stále udržovaly fakultu v čistotě, i když to bylo samozřejmě výrazně jednodušší,” vzpomíná Lepšíková.
- Jednou čekalo na uklízečky na toaletách vánoční překvapení. „Našla jsem kapra v igelitce, který byl zastrčený pod záchodem. Asi ho tady někdo před Vánoci zapomněl,“ vzpomíná Romana Stejskalová.
Uklízečky znají každý kout fakulty, do kontaktu přijdou s každým
Uklízečky pracují pro správu budov, která kromě nich zaměstnává také vrátné, recepční a techniky. Tyto profese spolu úzce souvisejí. S vrátnými a recepčními řeší uklízečky zejména půjčování klíčů a domlouvají se na koordinaci fakultních akcí. „Na úklid máme šest perfektních zaměstnankyň, každá má své podlaží a jede jako pila. Když kolem druhé odpolední odchází a něco se přihodí, jsme jako záloha pro úklid my. Hlídáme, aby byl na fakultě pořádek, protože ten je vizitkou školy,“ říká recepční Ludmila Šujanová.
Úzce spolupracují také se zaměstnanci v Ústřední knihovně na FSS. Domlouvají se s nimi na všem, co je kolem úklidu třeba. Podle knihovnice Lucie Kuchtičkové je spolupráce s uklízečkami vždy rychlá a bezproblémová. Kromě úklidu studoven se společně starají o pořádek ve studentské kuchyňce v knihovně, která je velmi oblíbená a využívaná. „Uklízečky nám pomáhají vytvářet příjemné, čisté a útulné prostředí, abychom se my knihovníci i naši uživatelé cítili v knihovně jako doma,“ chválí si spolupráci Kuchtičková.
Do kontaktu přicházejí uklízečky se všemi pracovišti na fakultě, a to především kvůli úklidu kanceláří. „Záleží na konkrétním fakultním oddělení, každé má jiné nároky na úklid. Všichni jsou ale příjemní,“ popisuje své zkušenosti Lepšíková.
Naopak se studujícími se uklízečky na chodbách příliš nepotkávají. Velkou část své práce mají hotovou, než první studující ráno přijdou, a podle Lepšíkové většinou jen vejdou do učeben, takže nemají tolik možností se s nimi potkat. „Občas nás někdo pozdraví, občas ne. Studující jsou velmi milí hlavně na začátku semestru, pak už to lehce upadá. Stává se, že nám nově příchozí otevřou dveře, když vynášíme pytle s odpadky,“ říká Lepšíková.
Podle vedoucí katedry mediálních studií a žurnalistiky Ivety Jansové má každý pracující svoji roli a fakultu sociálních studií tvoří společnými silami. „Každý, kdo poctivě pracuje, zasluhuje úctu. Snažím se všechny slušně zdravit a všem tuto úctu patřičně prokazovat. Naše uklízečky jsou milé, vstřícné a zdá se, že pořád v dobré náladě,“ říká Jansová. Dodává, že je pro ni radost se s nimi potkávat a sem tam prohodit pár slov.
Podobně vnímá roli uklízeček také zástupce vedoucího katedry sociální politiky a sociální práce Pavel Navrátil. „Uklízečky jsou součástí pečujících profesí fakulty. Starají se o materiální stránku akademického života, podobně jako jiné profese pečují o tu administrativní či pedagogickou. Z hlediska sociální práce jsou příkladem toho, že skutečná hodnota práce nesouvisí s prestiží nebo výší platu, ale s tím, jaký má práce význam pro fungování celku,“ míní Navrátil. Právě uklízečky mu několikrát pomohly, když si zapomněl klíče od kanceláře a ony přispěchaly s univerzálním klíčem od dveří. „I v těchto malých zázracích si člověk uvědomí, jak moc náš každodenní akademický provoz stojí na lidech, kteří jsou často v pozadí, a přitom jsou nepostradatelní,“ dodává.
Nepostradatelnost uklízeček zdůrazňuje také vedoucí studijního oddělení Michaela Burgetová, podle níž je jejich práce významná, ačkoliv pro většinu lidí neviditelná. „Každé ráno máme vynesený koš, utřený prach, vysátý koberec, čistou chodbu. S uklízečkou na našem patře se potkáváme, vždy se pozdravíme a prohodíme pár slov,“ říká Burgetová.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, napište prosím editorce Atria na mail: 520085@mail.muni.cz. Děkujeme.
