Jak zvládat psychickou zátěž při studiu? Pomůžou odborníci z FSS i univerzitní Poradenské centrum
Stres, úzkost nebo pocit přehlcení nejsou mezi vysokoškoláky neobvyklé. Studující Masarykovy univerzity se můžou obrátit na psychology z fakulty sociálních studií v Poradenském centru. Příběh studenta Pavla ukazuje, jak může pravidelná odborná podpora pomoct zvládnout náročná období a najít větší jistotu v každodenním fungování.
Na odborníky z Poradenského centra se můžou obrátit všichni aktivní studující Masarykovy univerzity, ať už řeší potíže spojené se studiem nebo s osobním životem. Nejčastěji jde o úzkosti, stres, prokrastinaci, problémy se spánkem nebo mezilidskými vztahy.
Student bakalářského programu na fakultě sociálních studií Pavel, který si vzhledem k citlivosti tématu nepřál uvést příjmení, začal před dvěma lety vnímat, že se necítí dobře. „Často mi bylo úzko, měl jsem problém cítit pozitivní emoce. Nebyl jsem si jistý sám sebou a měl jsem negativní myšlenky, které jsem se snažil aktivně potlačovat,“ vzpomíná. Pavlových problémů si všiml jeho kamarád, který v té době sdílel své vlastní trápení v univerzitním Poradenském centru. Protože měl s tamními odborníky dobrou zkušenost, doporučil návštěvu i Pavlovi. „Věděl jsem, že by to mohlo být časem horší, a to jsem nechtěl,” vysvětluje student, proč se rozhodl příležitost využít.
V centru můžou studující mluvit o svých problémech s poradcem či poradkyní, a díky odborné pomoci si tak lépe poradit se složitými situacemi. Základními pilíři centra jsou diskrétnost, důvěra a porozumění mezi poradcem a klientem. Mlčenlivost a dodržování etických standardů jsou samozřejmostí.
„Když se začneme zabývat duševním zdravím, často zaměřujeme pozornost především na duševní obtíže a nemoci. Je důležité věnovat se i prevenci. Základem všeho je sebepéče, podpora okolí a laskavé prostředí.“
Silvie Šimonová, hlavní manažerka Poradenského centra
V rezervačním systému si můžou studující vybrat z různých konzultantů a konzultantek. U každého z nich je napsáno, na jaké potíže se zaměřují. Pavel chodí od začátku ke stejné poradkyni. „Nejvíc mi pomohlo, že jsem se mohl svěřit. Že jsem našel důvěru a člověka, který mi chce a umí pomoct,“ popisuje. Preferuje osobní schůzky před on-line setkáváním, které centrum také nabízí. „Často si jenom povídáme, nebo zkoušíme různé techniky pro zvládání stresu. Jednou mi psycholožka doporučila knihu, díky které jsem lépe pochopil, co se se mnou děje,” dodává Pavel.
Individuální sezení trvá padesát minut. V případě osobních setkání studující nejčastěji dochází do konzultačních místností Poradenského centra na Žerotínově náměstí, ale s terapeutem je možné se setkat i mimo ně. Záleží na preferencích studujícího, případně na pokynech v potvrzovacím e-mailu, který obdrží po vytvoření rezervace. Konzultace můžou být nejen v češtině nebo angličtině. Využívají je i ukrajinsky mluvící lidé, existuje také možnost objednat se k francouzsky mluvícímu terapeutovi. Službu Poradenského centra můžou studující Masarykovy univerzity využít zdarma až sedmkrát za akademický rok.
Nejčastěji se na centrum obrací studující s problémy týkajícími se sebepřijetí, prokrastinace a časového managementu, nebo také s úzkostí, panickými atakami a nezvladatelným stresem. Někdy také přicházejí mluvit o svých partnerských a rodinných vztazích.
Studentka z fakulty sociálních studií Adéla, která si vzhledem k citlivosti tématu nepřála uvádět příjmení, se na Poradenské centrum obrátila celkem třikrát. Poprvé jej navštívila v době pandemie covidu-19, když měla problém s odloučením od rodičů. Psycholog, u kterého byla, jí nevyhovoval, protože jí doporučil knihy k přečtení a dál s ní nepracoval. Podruhé služeb centra využila o pár měsíců později, tentokrát oslovila psycholožku. Nelíbil se jí ale její konfrontační přístup. „Až napotřetí jsem našla odbornici, která mi vyhovovala. Dodnes jsem s ní v kontaktu. Každý zkrátka potřebuje něco jiného,“ míní. I přes počáteční neshody je nyní za pomoc, které se jí v centru dostalo, ráda. „Bez návštěvy centra bych se asi trápila dodnes,” přiznává.
Psycholožka, ke které dochází Pavel, mu nedávno doporučila řešit své problémy s dalšími odborníky. Než se ale dočká konzultace i s nimi, bude mu stále k dispozici. „Student nebo studentka můžou přijít prakticky s čímkoliv. Pokud na pomoc s jejich potížemi odborně nestačíme, odkážeme je na jiné odborníky,“ říká jedna z psycholožek Poradenského centra a absolventka fakulty sociálních studií Markéta Nekužová. Dodává, že pokud se studující potýkají s akutním problémem, měli by se obrátit na Linku první psychické pomoci.
Poradenské centrum nabízí i účast v podpůrných skupinách, kde si můžou studenti a studentky s podobnými problémy osvojit řadu užitečných dovedností pro budování psychické odolnosti a péče o duševní zdraví. „Spousta lidí si myslí, že to vypadá jako na setkání anonymních alkoholiků v amerických filmech,“ míní vedoucí centra Silvie Šimonová. Podle ní je vzájemné sdílení klíčovým pilířem těchto skupin. Studující si také zkouší například meditaci nebo psaní deníku.
Podpory ComMUNIty se chystá využít i Pavel. „Podívám se, co nabízejí. Rád bych takovou skupinu vyzkoušel,” říká. Do uzavřených skupin se lze přihlásit na začátku každého semestru, otevřené může navštívit kterýkoliv studující libovolně po celý rok. V otevřených skupinách není povinná účast, ale uzavřené je nutné navštěvovat pravidelně a v případě nemoci se omluvit.
V letošním jarním semestru je jednou z otevřených Skupina pro podporu duševního zdraví skrze meditaci laskavosti, které se studující můžou zúčastnit každé středeční odpoledne. Přihlásit se je možné vždy jeden den před lekcí. Při setkáních se studující pod dohledem odborníka věnují představení a nácviku konkrétních meditačních technik. „Ve skupině můžu cokoliv bezpečně sdílet, mám pozornost a podporu ostatních. Pomáhá mi i slyšet příběhy dalších lidí,” říká účastnice, která si přála zůstat v anonymitě. Mezi uzavřené skupiny patří různé sebezkušenostní podpůrné skupinky nebo ty pro budování odolnosti vůči stresu a pro sebepoznávání.
Pavel si na individuálních setkáních váží ochoty naslouchat a společného hledání řešení jeho problému. Cítí, že na to není sám, a mnoho doporučených technik mu dodnes pomáhá zvládat jeho potíže. „Jsem za služby Poradenského centra vděčný. Rozhodně bych je doporučil každému, kdo se potýká s nějakým duševním problémem,“ říká. Jeho kamarádi na něm podle něj vidí velkou změnu k dobrému.
Jak zvládat problémy při studiu?
Tlak na výkon, neustálá dostupnost a pocit studujících, že by měli zvládat víc, než je v jejich silách. Nemálo vysokoškoláků se potýká s prokrastinací, úzkostí nebo problémy se spánkem. Podle vyučujícího z katedry psychologie Romana Hytycha nejsou tyto stavy selháním, ale signálem, že je potřeba zpomalit a zaměřit se na vlastní potřeby.
Prokrastinace bývá podle Hytycha často vnímaná jako nedostatek disciplíny, byť ve skutečnosti může jít o reakci na přetížení. „Nejde o lenost. Je to především sebezáchovná snaha rozumu v boji s našimi nerealistickými očekáváními,“ vysvětluje. Dodává, že si na sebe lidé často nakládají víc, než jsou schopní zvládnout. Pomoct může jednoduché cvičení: zkusit si detailně projít, jak vypadá běžný den. „Často si až potom uvědomíme, kolik toho skutečně děláme a že odpočinek zaměňujeme za prokrastinaci,“ míní odborník.
K častým potížím, se kterými se vysokoškoláci potýkají, patří úzkostné stavy. „Úzkost k našemu životu patří a snaží se nám něco říct. Pomáhá nám uvědomit si, co je pro nás důležité,“ říká Hytych. Prvním krokem je podle něj její přijetí. Namísto potlačování je důležité pokusit se porozumět tomu, co úzkost vyvolává, a vést se sebou vnitřní dialog. Pomoct může i uvědomění vlastního těla. „Zaměřme se na dech, vnímejme své tělo nebo kontakt se zemí. Někdy se stačí projít a rozhýbat,“ doporučuje. V akutních situacích může být oporou i aplikace Nepanikař, která nabízí rychlé techniky zvládání paniky.
Když jsou tělo i mysl v napětí, můžou se objevit i problémy se spánkem. „Potřebujeme se cítit bezpečně, abychom mohli usnout,“ vysvětluje Hytych. Pomoct může vytvoření příjemného prostředí i drobných večerních rituálů: tlumené světlo, klidná hudba nebo třeba audiokniha. „Kromě pelíšku pro tělo je ale nutné myslet i na pelíšek pro duši. Zpomalme nejen hodinu před spaním, ale ideálně celý den,“ doplňuje psycholog.
Anketa: Jaké techniky zvládání stresu se naučili a vyzkoušeli studující Psychologie?
Anna Kubelková, 26 let, studentka doktorského programu Psychologie na fakultě sociálních studií:
„Skvělou technikou je autogenní trénink, který funguje na principu všímavosti a přes záhadný název je jednoduchý. Jde o to si uvědomit, co vidíme, slyšíme, cítíme a na co si můžeme sáhnout, případně jakou to má strukturu nebo teplotu. Když se na tohle člověk vědomě soustředí, uvolní se.”
Adéla Jedlitschková, 26 let, absolventka magisterského oboru Psychologie na fakultě sociálních studií a studentka doktorského programu Psychologie na filozofické fakultě:
„Osvědčila se mi hluboká relaxace. Stačí si sednout nebo lehnout, zhluboka dýchat a postupně si uvědomovat a uvolňovat jednotlivé části svého těla. Je dobré to dělat před spaním, člověk se uklidní a lépe pak odpočívá.”
Tereza Hemberová, 20 let, studentka bakalářského programu Psychologie na fakultě sociálních studií:
„Když cítím, že je toho na mě moc, prostě se zastavím, vědomě se zhluboka nadechnu a snažím se vnímat přítomný okamžik. Je to takové uzemnění.”
Pomoc pohledem psychologa
Stanislav Svačinka vystudoval Psychologii na fakultě sociálních studií. Už při svém doktorském studiu působil jako studentský terapeut. Dnes v Poradenském centru pomáhá studujícím překonat stres, úzkosti a další psychické potíže spojené se studiem.
Co pro vás práce s klienty v Poradenském centru znamená?
Jsem rád, že můžu být užitečný a mám důvěru lidí, kteří se na mě obracejí s náročnými a citlivými tématy. Je tam ale i riziko vyhoření. Jde o práci, kde se výsledky nebudují vždy viditelně nebo lineárně a která dokáže být emočně a psychicky náročná. Přináší mi dost výzev, které mám rád, ale i tlak, abych se profesně rozvíjel.
Lze tuhle práci dělat, aniž by zasahovala do osobního života?
Rozhodně mi bere hodně času. Vzdělávání v téhle profesi se často děje ve volném čase. Když se k tomu přidá emoční náročnost, člověk si zpětně uvědomí, jak málo času věnoval svým blízkým. Nemyslím si ale, že je to dané jenom tou prací. Záleží, jak si člověk nastaví hranice.
Jak vnímáte roli Poradenského centra na univerzitě?
Vážím si práce se studujícími. Jsou to schopní lidé a je radost s nimi pracovat. Zároveň vnímám, že se služba v posledních letech výrazně posunula a dnes je mnohem dostupnější. Je ale důležité říct, že nemůže plně nahradit soukromý sektor nebo zdravotnický systém.
Jak poznáte, že pomoc skutečně funguje?
Jakožto terapeut si takovou otázku musím klást neustále – komu jsem pomohl, jak a do jaké míry. S jistotou se to ale říct nedá. Proto je důležité průběžně ověřovat s klienty, jestli se daří pracovat na tom, co jsme společně nastavili, a sledovat dopady terapie.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, napište prosím editorce Atria na mail: 520085@mail.muni.cz. Děkujeme.