Státnice pod lupou. Některé katedry upravují způsob ukončení studia

Rozšířená obhajoba diplomové práce

Některé katedry na fakultě sociálních studií upravují podobu magisterských závěrečných zkoušek. Na Politologii, Sociální práci, Veřejné a sociální politice a lidských zdrojích, Evropských studiích, Sociologii a na Mediálních studiích a žurnalistice znamenají státnice rozšířenou obhajobu diplomové práce. Tradiční teoretické zkoušky končí a komise věnuje pozornost obsahu práce, jejímu formálnímu zpracování a znalosti zvoleného tématu. Zkoušející se můžou ptát i na témata, která s diplomovou prací volněji souvisejí. Obhajoba teď trvá déle, než bylo zvykem, obvykle okolo jedné hodiny. Studenti a studentky tak mají příležitost předvést, že své téma opravdu ovládají.

„Při obhajobách bylo vidět, že diplomanti chtějí o své práci mluvit víc, ale nebyl na to prostor. Nová forma státnic jim to umožní,” vysvětluje vedoucí katedry sociální politiky a sociální práce Kateřina Kubalčíková. Podle ní s prodlouženou obhajobou odpadá nejistota, zda nechat mluvit studenta, anebo dát přednost dotazům členů komise. Na vše je nyní dostatek času. „Zrušení ústní teoretické státní závěrečné zkoušky je trend a legitimní postup,” potvrzuje vedoucí katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Zdeněk Kříž.

Nový režim se ale netýká těch, kteří státnice opakují. Neúspěšní diplomanti musejí zkoušku splnit podle podmínek platných v době, kdy ji skládali poprvé.

Fakulta sociálních studií není jedinou školou, která k takové změně přistupuje. Na pražské Vysoké škole ekonomie a managementu také dochází k nahrazení tradiční ústní zkoušky odbornou diskuzí o diplomové práci. Stejně tak na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity stojí magisterská státní zkouška výhradně na obhajobě a související odborné rozpravě nad tématem, kterému se autor v práci věnoval.

Vedení Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy upustilo od ústních magisterských státnic už před pěti lety. Také tam studující ukončují studium výhradně rozpravou nad diplomovou prací. Školy, které mění podobu státnic nebo o to usilují, se inspirovaly zahraničím, kde se státní zkoušky často vůbec nekonají a za dostatečný důkaz znalostí se považuje úspěšné absolvování povinných předmětů.

„Rozšířenou obhajobu diplomové práce zavádíme na katedře sociologie od letošního semestru. Není to ale tak, že by komisi nezajímaly znalosti,” objasňuje vyučující Tomáš Doseděl a dodává, že obhajoba bude mít podobu kolegiální debaty o tématu. „Předpokládáme, že studující přijdou k obhajobě se znalostmi z povinných předmětů, a budou schopní na vysoké úrovni diskutovat o teoretických i metodologických aspektech své práce,” doplňuje.

Ke změně přistoupilo i vedení katedry politologie. „Myslíme si, že na magisterské úrovni není potřeba studující znovu zkoušet ze znalostí, ze kterých byli zkoušení už při studiu. Je nám sympatické, že vyvrcholením studia je rozprava nad diplomkou, která má být tím největším, co diplomant dokázal,” zdůvodnuje rozhodnutí vedoucí katedry Otto Eibl.

Katedra environmentálních studií k rozšířené obhajobě zatím nepřistoupila. Vedoucí katedry Vojtěch Pelikán vysvětluje, že tamní státnice mají vlastní specifickou logiku a osvědčený formát. „Nechceme se vůči novému trendu vymezovat, ale snažíme se zachovat mezioborovost,” říká Pelikán. Od studujících očekává dovednost propojit různé oborové perspektivy. „Zkoušku neskládáme pouze z otázek ověřujících znalosti. Jde nám o ověření schopnosti studujících kriticky přemýšlet nad environmentálními tématy,” dodává.

Závěrečná zkouška se na katedře environmentálních studií spočívá v obhajobě diplomové práce a dvou okruzích po čtyřech otázkách, na které aspiranti na magisterský titul po písemné přípravě odpovídají před komisí ústně. Pelikán plánuje ústní zkoušku zachovat, ale v současné době diskutuje s pedagogy dílčí úpravy okruhů. „Každý rok čerpáme ze stejné sady otázek, v červnovém termínu bychom je rádi obměnili,” prozrazuje.

Plánované změny se podle vedoucího katedry dotknou i bakalářských státnic, které se nyní skládají kromě obhajoby závěrečné práce z dalších dvou částí: odborné eseje a písemného testu ověřujícího teoretické znalosti. „Obtížnost státnic z environmentálních studií mi přišla úměrná. Eseje jsem se bála, ale zadání bylo jasné a dalo se s ním dobře pracovat,” sděluje absolventka environmentálních studií Petra Hajdová. „V mém případě šlo o kritické zhodnocení výroku, podle kterého klimatickou změnu vyřeší technologie. Měla jsem na to reagovat a opřít argumentaci o odborné zdroje,“ upřesňuje Hajdová zadání.

Zatímco osvědčená esej zůstává, vedení katedry reviduje test z teorie. „Chceme přidat víc otevřených otázek, protože lépe ověřují porozumění oborovým tématům. Od ledna jich tedy bude víc, těch uzavřených naopak ubyde,“ říká Pelikán. Podle něj se současný formát osvědčil i díky tomu, že už v povinných předmětech převažuje písemná forma ověřování znalostí, a studující jsou tak na tento typ zkoušky dobře připraveni.

Bakalářské státnice: různé formy, stejný princip

Na jednotlivých katedrách se podoba bakalářské státní zkoušky liší. Některé obory staví na ústním přezkoušení, například Psychologie, Sociální práce nebo Mediální studia a žurnalistika. Jiné ověřují znalosti písemně, třeba Veřejná a sociální politika a lidské zdroje, Politologie, Sociologie, nebo Environmentální studia.

Ve všech případech ale platí jednotný princip dvou částí. Diplomant absolvuje teoretickou zkoušku, písemnou nebo ústní, a zvlášť potom obhajobu bakalářské práce. U té komise očekává prokázání porozumění tématu a základní sebereflexi, ale vyučující upozorňují, že přílišná sebekritika může uškodit. Studující někdy sami upozorní na problém, kterého by si komise jinak vůbec nevšimla, a tím si zbytečně sníží výsledné hodnocení.

„Na bakalářské úrovni žádnou změnu neplánujeme, zůstáváme u písemné zkoušky a ústní obhajoby závěrečné práce před komisí,” přibližuje Doseděl podobu státnic na katedře sociologie, kde letos úspěšně ukončila studium i Karolína Holásková. „Písemné části jsem se bála, hlavně kvůli z detailním otázkám, které oproti ústní zkoušce nejde takříkajíc okecat,” popisuje Holásková. Podle ní byly nakonec oba testy překvapivě příjemné. „Potěšilo mě, že otázky neověřovaly našprtané reálie. Spíš jsme se nad tím museli zamyslet. Metodologická část byla předvídatelná a bez záludností,” hodnotí studentka. Dodává, že na druhý den při obhajobě bakalářské práce ji členové komise podpořili.

Závěrečnou zkoušku z Mezinárodních vztahů si pochvaluje absolvent David Kroupa. „Bylo to náročné tak akorát. Nic přehnaně těžkého, ale ani nic lehkého. Stačilo si poctivě přečíst literaturu,” říká. Otázky byly podle něj zvolené tak, aby pokrývaly ode všeho něco: teorie mezinárodních vztahů, historii, jaderné zbraně a velmocenské záležitosti i českou zahraniční politiku. „Otevřené otázky byly dost obecné, aby se člověk mohl rozepsat,” vzpomíná Kroupa.

Studentka Sociální práce Amálie Nešporová se ke státnicím teprve chystá. „Čekají mě dva státnicové předměty, Teorie a metody sociální práce a Filozofie a etika v sociální práci,” přibližuje studentka. Má už vytvořené vlastní materiály a sehnala i podklady od starších studujících. Nešporovou nicméně vyvádí z míry nedostatečná informovanost studujících o podobě zkoušky. „Konkrétní informace se k nám dostaly až asi dva měsíce před státnicemi. Informace si předáváme hlavně mezi ročníky,” shrnuje. Ocenila by, kdyby důležité informace byly lépe formulované a dostupné na webu katedry včetně příkladů otázek.

„Prokletá” Bezpečnostní a strategická studia

Na většině kateder fakulty sociálních studií se úspěšnost u státnic drží dlouhodobě vysoko, obvykle mezi osmdesáti a pětadevadesáti procenty. Výjimku představují Bezpečnostní a strategická studia, kde se diplomantům daří hůře. V posledním jarním termínu jich uspělo zhruba třicet procent.

„Netěší mě, že tak vysoké procento studujících u státnic neuspělo, ale bohužel se to nestalo poprvé. Po každém termínu přemýšlíme, proč tomu tak je,” říká vedoucí katedry politologie Otto Eibl. Podle něj se ukazuje, že studující nevěnovali dost času přípravě na metodologické okruhy. „Metodologie prostupuje celým studiem, jen není zrovna oblíbená. Otázky ale nebyly zákeřné, stačilo se opravdu podívat do literatury,” říká. Upozorňuje i na to, že kvůli katastrofickému výsledku státnic se zpomaluje celý proces studia, protože neúspěšní diplomanti nemůžou pokračovat na navazující magisterské studium. „Celé je to teď zpožděné,” povzdychuje si.

Vedení katedry reaguje na vysokou neúspěšnost novým opakovacím kurzem metodologie. Vyučující Jan Kleiner doporučuje předmět právě studujícím, které na konci semestru čeká písemná státní závěrečná zkouška. Kurz obsahuje videopřednášky pokrývající klíčové metodologické koncepty, a jeho součástí jsou dva online testy a diskuzní semináře věnované kvalitativní i kvantitativní metodologii. „Doktoru Kleinerovi velmi záleží na tom, aby šli studující k závěrečné zkoušce dobře připravení,” komentuje snahu svého kolegy Eibl.

Pracovníci z katedry zároveň přistoupili k rozsáhlé revizi povinné literatury k teoretické zkoušce. Podle Kleinera prošel tým pedagogů veškeré materiály opravdu důkladně. „Nechtěli jsme u státnic zkoušet ze zastaralých knih, takže jsme zařadili nová vydání a některé tituly nahradili. Materiály teď tvoří především literatura, se kterou se studující potkají už v povinných kurzech,“ přibližuje.

Podle vyučujícího Miroslava Mareše není cílem pedagogů státní zkoušku z Bezpečnostních a strategických studií zlehčit. „Preferoval bych změnu typu otázek, aby byly víc aplikačně-úvahové. Mezi zkoušejícími to ale není dominující postoj. Předsedám sice programové radě, ale ta o podobě státnic nerozhoduje,” říká profesor.

K situaci se vyjádřili i někteří absolventi a absolventky oboru. „Studium bylo v pohodě. Proto mě šokovalo, když u předminulých státnic najednou neprošla polovina našeho ročníku. Nejvíc mě mrzí, že jsme ze strany vyučujících nezaznamenali žádnou sebereflexi,” říká David Kroupa, který státní zkoušku opakoval. Na druhý pokus ji zvládl, celý půl rok věnoval pravidelnému učení se spolužáky, kteří také opakovali. „Jediný metodologický kurz, který jsme měli, nás opravdu nepřipravil dostatečně,” dodává absolvent.

„Chyba je na obou stranách. Výuka metodologie je dlouhodobě nesprávně nastavená a část mých spolužáků podcenila samostatnou přípravu,” hodnotí Michaela, která si kvůli budoucímu uplatnění v oboru nepřeje zveřejňovat své celé jméno. „Problém je, že jsme o tom předtím tolik neslyšeli, metodologie bylo při studiu opravdu málo,” kritizuje nedostatečnou přípravu.

„V předmětové anketě dlouhodobě čteme kritiku typu, že výuka tohoto předmětu je nadbytečná,” tvrdí vyučující metodologického kurzu Jakub Drmola. Je překvapený, že někteří studující později tvrdí opak. „U posledních státnic byly dvě metodologické otázky, obě vycházely z povinné literatury. Většina studujících jednu z nich nezodpověděla,” vysvětluje. Upozorňuje také, že metodologie tvořila jen třetinu známky v jednom ze dvou zkouškových okruhů. I kdyby z ní studující měli nula bodů, pořád by mohli projít díky zbývajícím částem. „Jako člen komise jsem opravoval otázku vojensko-historickou, a i ta dopadla velmi špatně. Ve světle těchto informací mi nedává smysl stavět metodologii do role obětního beránka, když problém byl zjevně širší a týkal se i dalších oblastí,” zamýšlí se Drmola.

Kleiner požádal ostatní vyučující, aby metodologii důsledně zapojovali do seminárních prací v jednotlivých kurzech. „Naučit studující metodologii vnímáme jako svoji zodpovědnost, stejně jako je zodpovědností studujících se na zkoušky poctivě připravit," uzavírá pedagog.

Žurnalistika bez praktické?

Státní závěrečná zkouška pro bakalářské studující oboru Mediální studia a žurnalistika se momentálně skládá ze tří částí: z praktické zkoušky, ústní teoretické zkoušky a obhajoby závěrečné práce. Garantka bakalářského programu Lenka Waschková Císařová uvedla, že vedení katedry plánuje v budoucnu úplně zrušit praktickou část. „Chceme ověřovat praktické schopnosti už při studiu. Studující můžou napsat i produktovou bakalářskou práci,” dodává. Vysvětluje také, že naplánovat všechny termíny je zkrátka náročné.

Vedení dlouhodobě naráží na kritiku některých studujících, podle kterých je státní závěrečná zkouška ve třech termínech zbytečně zdlouhavá. „Nevyhovovalo mi, že byla zkouška ze žurnalistiky roztahaná na několik týdnů. Byl jsem z toho v permanentním stresu. Na jiných oborech mají obhajobu rovnou spojenou se státnicemi, tady to bylo zbytečně natažené,” říká letošní absolvent Jan Bryja. Podobný názor má také absolventka Johana Křížová. „Po obhajobě bakalářky se mi vůbec neulevilo, protože jsem musela ještě několik dní čekat na teoretickou a praktickou část. Uvítala bych, kdyby to bylo jinak,” říká a dodává, že celé státnice byly opravdu náročné. Sama by doporučila vyhradit si na přípravu k ústní zkoušce alespoň měsíc. „Snažíme se najít vhodné řešení, které bude fungovat pro všechny,” zdůrazňuje garantka.

Spoléhat na materiály z druhé ruky se nevyplácí

Na katedře psychologie obvykle zvládá teoretickou část bakalářské zkoušky téměř každý. Neúspěchy se objevují jen výjimečně, a některé termíny v minulosti neměly jediného propadlého. Poslední státnice ale byly výjimkou; uspělo 51 studujících a dalších 11 bude zkoušku opakovat, což je na poměry katedry nezvykle vysoké číslo.

Podle vyučujícího Jana Širůčka sehrála zásadní roli přílišná důvěra v chabě vypracované podklady sdílené mezi studentstvem. „Jsem přesvědčený, že to byla hlavní příčina neúspěchu. Státnice dlouho fungovaly bez problémů, a tak se rozšířila představa, že jsou jednoduché. Studující začali spoléhat na materiály z druhé ruky,” nastiňuje problém Širůček. „Tyhle materiály znám, mají velmi nízkou kvalitu a před jejich používáním varujeme, nicméně asi marně,” povzdychává si. 

Širůčkovy domněnky o příčině neúspěšnosti potvrzuje absolventka Psychologie Nikola Vůjtěchová. „Existuje sdílený disk, kde jsou nahrané různé zápisky z mnoha předmětů včetně otázek ze státnic. Tyhle materiály opravdu vypadají pochybně,” přibližuje. Vůjtěchová si státnicové otázky vypracovala sama. Zkombinovala vlastní zápisky z předmětů s těmi veřejně dostupnými. „Na zkoušku vzpomínám jako na hodně stresujících čtyřicet minut. Nevěděla jsem, co čekat a jak moc se komise bude doptávat. Překvapilo mě, jak všichni vyučující najednou vypadali vážně,” vybavuje si. Podle ní by pomohlo, kdyby měli studující už při studiu víc ústních zkoušek a naučili se tak mluvit před komisí.