Válka komplikuje studentce žurnalistiky pobyt v Izraeli. Je to ale i novinářská příležitost

Když se Szárazové před devíti měsíci naskytla možnost vyjet studovat na izraelskou Reichmanovu univerzitu, dlouho ji zvažovala. Blízký východ ji zajímal a v Izraeli měla kamarády a známé. „Byla jsem si vědomá rizik, ale chtěla jsem poznat místní kulturu, což nakonec zvítězilo,” říká.

Szárazová Izrael už v minulosti navštívila, a tentokrát s ní vyrazila i její maminka. „Mamka měla zpočátku kulturní šok, v dobrém slova smyslu. Všichni tu jsou velmi otevření a hned vás vezmou do svého kruhu,” přibližuje Szárazová povahu lidí v regionu. Společnost je tam podle ní pestrá, protože vedle sebe žijí židé, muslimové a křesťané.

„Věděla jsem, že se to může vyostřit”

S maminkou první dny cestovaly a navštěvovaly památky a galerie v okolí Tel Avivu. Věci si nechaly v pronajatém bytě ve městě Herzlija. V pátek 27. února odjely navštívit své známé na sever. Chtěly oslavit židovský svátek šabat. Konflikt začal o den později. „Měly jsme opravdu štěstí, že jsme zrovna byly na severu. Nevím, co bychom dělaly, kdybychom zůstaly v centru,” míní Szárazová.

Studentka tušila, že taková situace může nastat. „Nechci se litovat. Počítala jsem s tím,“ říká. Od svého příjezdu cítila v zemi rostoucí napětí. Místní říkali, že něco podobného očekávali už asi dva měsíce. „Netušila jsem, že je situace tak vážná,” dodává.

Předpokládala, že jestli se něco stane, bude to v noci. Mýlila se. Na okamžik, kdy zazněly první sirény, si pamatuje velmi přesně. Byla sobota ráno kolem osmé hodiny. Probudila se těsně před tím, než zaslechla sirény. „V tu chvíli jsem si vlastně ani neuvědomovala, že se něco děje. Asi za to mohl stres,“ říká.

Do krytu za patnáct vteřin

Varovný systém funguje různě podle toho, odkud rakety přilétají. Pokud jde o útok z Íránu, obyvatelé většinou dostávají upozornění několik minut předem. Mají tak dost času dojít do krytu. Aplikace, kterou má většina Izraelců v mobilu, pak informuje také o tom, kdy incident skončil a jestli je možné vyjít ven. Lidé obvykle zůstávají v bunkru deset až patnáct minut. Složitější situace nastává v případě raket teroristického uskupení Hizballáh, které útočí na kratší vzdálenost: od libanonských hranic. V takovém případě systém často nestihne reagovat s předstihem, a po rozeznění sirén mají lidi poblíž hranice jen asi patnáct vteřin, aby se schovali.

„Když jdeme spát, počítáme s tím, že nás v noci může probudit útok,“ popisuje studentka. Často slyší vojenská letadla nebo vzdálené výbuchy. Spí v ložnici a v případě nouze běží do krytu. Její maminka a děti jejich známých spí raději rovnou v něm. Mají tam připravené matrace, dostatek pitné vody i zásoby jídla.

Příležitost pro lepší mezilidské vztahy

Přes den většinou zůstávají doma. Snaží se ale fungovat co nejnormálněji. Vaří, hrají hry a tráví čas spolu. Pro malé děti je stres z bombardování ještě náročnější. „Snažíme se vytvořit příjemnou atmosféru hlavně pro ně,“ vysvětluje Szárazová.

Pro její maminku byla situace velmi stresující, postupně si ale na realitu zvykla a zvládá ji velmi dobře. I když nezná místní jazyk, komunikuje se svými českými kamarádkami a ty jí pomáhají udržet klid. V krytu je vždy mezi prvními. Snaží se zachovat si chladnou hlavu. „V celé situaci jsem poznala novou stránku svojí mámy,” přiznává Szárazová. Intenzivní zkušenost je sblížila a jejich vztah prohloubila. Její maminka zároveň přiznává, že je radši s dcerou než doma v Česku. „Kdyby zůstala doma, zešílela by strachy,” odlehčuje situaci studentka.

Szárazová nyní plánuje návrat do Česka. Přišel jí e-mail z tamní české ambasády s informacemi o repatriačních letech, které ale nestíhá. Nejdřív se totiž musí dostat ze severu země do centra, což podle ní není jednoduché. Přesun by trval několik hodin a není bezpečný. Zatím spolu s maminkou vyčkávají, jak se situace vyvine, a jestli budou moct později odletět komerční aerolinkou.

Místní univerzita začíná 15. března s on-line výukou.  Až se situace uklidní, bude pokračovat v normálním režimu. „Teď chci odjet do bezpečí. Až to ale bude možné, chtěla bych se sem vrátit a nastoupit do školy,” říká Szárazová.

„Stala jsem se zdrojem informací”

Pro studentku Mediálních studií a žurnalistiky je takový pobyt zároveň příležitostí. Z Izraele několikrát živě vstoupila do vysílání ČT24 a začala sdílet informace nejen na svém instagramu. „Brněnská redakce České televize mě oslovila, jestli bych nechtěla zpracovat z místa sérii krátkých videí,” říká studentka o příležitosti, kterou přijala. Bere to jako způsob, jak ventilovat to, co prožívá.

Velkou pozornost věnuje ověřování informací. Na sociálních sítích se podle ní šíří množství uměle vytvořených videí, která mají silný emocionální dopad a rychle se sdílejí. Proto každou informaci kontroluje v několika zdrojích. „Jako zdroj informací využívám Telegram, ale čekám, až zprávu potvrdí i izraelská a jiná média,” objasňuje Szárazová.

Právě studium žurnalistiky jí podle vlastních slov v této situaci výrazně pomáhá. Naučilo ji informace ověřovat a hledat souvislosti. Sleduje, jak stejnou událost popisují různá média.

První živý vstup do televize byl pro ni stresující. „Stala jsem se zdrojem informací a měla jsem obavu, abych neřekla něco nepřesného,” vzpomíná Szárazová. Uprostřed své první odpovědi se zasekla, ale moderátor na to zareagoval a položil jí další otázku. V dalších televizních vstupech už byla mnohem sebevědomější. „Pomohlo mi, že jsem při vlastní praxi v televizi několik živých vstupů sledovala,” říká.

Svoji zkušenost vnímá jako velmi cennou, a to jak profesně, tak osobně. „Uvědomila jsem si, že je ve mně novinářský instinkt, o kterém jsem si dlouho myslela, že ho nemám,“ říká. Měla pocit, že o tom, co se děje, musí mluvit a informovat. A tak, přestože se ocitla v náročné situaci, by své rozhodnutí odcestovat do Izraele neměnila. „Hodně mě to posunulo dopředu,“ uzavírá.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, napište prosím editorce Atria na mail: 520085@mail.muni.cz. Děkujeme.​