Jak se žije českým rodinám? Sociologové sledují změny ve vztazích i rodičovství

Kdo chce mít nad věcmi kontrolu, musí nejprve porozumět jejich fungování. To je mottem sociologického projektu Současná česká rodina. Podle vedoucího projektu na fakultě sociálních studií a zároveň vedoucího jeho české sekce Martina Kreidla je pro pochopení toho, co se s rodinou a rodinným životem děje, důležité znát soudobý kontext a vývoj událostí. „Nabízejí se nám úplně jiné možnosti analýzy, než jen zachycovat a popisovat rodinu v jednom okamžiku. Zjišťujeme, jak se rodiny vyvíjejí, a usuzujeme příčiny a následky změn,“ popisuje.

Výzkumné šetření přináší data z několika oblastí rodinného a společenského života. „Dotazníky sbíráme data o individuálních životních drahách lidí, organizaci domácností, partnerských životech, záměrech ohledně dětí a mezigeneračních vztazích. Zajímají nás i názory na rozvody, stejnopohlavní páry nebo rozdělení péče o děti,“ vysvětluje Kreidl.

Cílem projektu je zjistit, jak se jednotlivé faktory, jako například rozvodovost nebo porodnost, proměňují v čase a jak se liší v jednotlivých zemích. „Nasbíraná data zásadně doplňují a rozšiřují statistické údaje, na kterých demografie převážně staví. Jsou obzvlášť důležitá v době hlubokých společenských změn, například v souvislosti se stárnutím populace a aktuálně pozorovaným prudkým poklesem porodnosti,” říká demografka Anna Šťastná, vedoucí výzkumného týmu z Karlovy univerzity. Aby výzkumníci těmto procesům porozuměli a mohli na ně reagovat, potřebují podle Šťastné detailní informace o tom, co lidé skutečně prožívají a plánují.

Výzkum je pojatý jako panelové šetření, tedy pravidelně opakovaný průzkum se stejnou skupinou dotazovaných lidí. Vědci z několika států celého světa, mezi které patří kromě většiny evropských zemí například Argentina, Japonsko nebo Jižní Korea, sbírají data každé tři roky. Podle Šťastné přináší každá fáze individuálního i rodinného života specifické výzvy. Jednorázový průzkum ukáže jen momentální situaci, zatímco panelové šetření umožňuje sledovat změny. „Ptáme se na pracovní a rodinné strategie či reprodukční plány a na to, zda se je lidem daří naplňovat, nebo proč je někdy opouštějí nebo přehodnocují. Díky tomu lépe chápeme souvislosti mezi jednotlivými životními rozhodnutími,” zdůvodňuje Šťastná použitou metodu. 

Kromě Kreidla pracuje na projektu dalších sedm výzkumníků a výzkumnic z fakulty sociálních studií. Každý má na starosti něco jiného. „Při sběru dat jsem v kontaktu s agenturou, která sběr zajišťuje. Podílím se také na přípravě dotazníků a dokumentace k datům,“ popisuje svou roli v projektu odborná pracovnice z katedry sociologie Barbora Hubatková.

Přínos výzkumu vyzdvihuje i sociolog Jan Balon, který vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Na projektu se nijak nepodílí, ale práci svých kolegů se zájmem sleduje. Obzvláště oceňuje soustavné shromažďování kvalitních empirických dat o tématu, které má dlouhodobě nezpochybnitelnou sociologickou relevanci. „Projekt přirozeně navazuje na zavedenou tradici sociologie rodiny v českém prostředí. V brněnském kontextu je tato tradice úzce spjatá zejména s dílem profesora Iva Možného, který významně přispěl k jejímu institucionálnímu i intelektuálnímu ukotvení,” popisuje Balon. Současně podle něj výzkumníci tematicky i metodologicky navazují také na dlouhodobě rozvíjený výzkum na Karlově univerzitě.  

Klesající porodnost i proměna hodnot 

Výzkum Současná česká rodina se zabývá pestrou škálou témat, která ukazují, jak dnes žijí rodiny, páry i jednotlivci v Česku a jak se jejich životy mění v čase. Do výsledků se promítají partnerství a rodinné vztahy, nesezdaná soužití nebo život singles, tedy lidí bez partnera. Mezi zkoumané faktory patří také role mužů a žen v rodině nebo rodičovství a plánování rodiny, včetně vlivu příjmů či typu bydlení na reprodukční plány. Šetření se věnuje i mezigenerační pomoci, online seznamování, slaďování práce a rodiny, asistované reprodukci či antikoncepčnímu chování. Informační letáky, které z výsledků vznikají, mají podobu vizualizovaných shrnutí těchto analýz a jsou volně dostupné na stránkách projektu.

Letáky je možné dohledat až do roku 2021, kdy výzkumníky zajímaly především demografické změny způsobené pandemií covidu-19. Tehdy například zjišťovali, jak vypadá partnerství nebo péče o děti v době pandemie či nakolik lidé důvěřují očkování.

Výsledky šetření podle Šťastné ukazují, že rodiny jsou dnes velmi různorodé. „Lidé častěji než kdy dřív vstupují do partnerství později, déle zvažují rodičovství a snaží se sladit rodinný život s pracovními ambicemi,” popisuje. Zároveň podle ní ale většina lidí stále považuje rodinu za jednu z nejdůležitějších hodnot, i když tomu nynější reprodukční a partnerské chování mladých lidí často příliš neodpovídá.

Podle Kreidla je pro pochopení současné české rodiny klíčové porozumět hodnotám, ze kterých vycházejí individuální rozhodnutí o partnerství a rodičovství. „Abychom rozuměli tomu, co se děje s českou rodinou, potřebujeme především chápat hodnotové podhoubí, ze kterého různá rozhodnutí ohledně rodiny pramení,“ říká. Dodává, že největší roli v rodinné politice a veřejném diskurzu má v současnosti klesající porodnost.

Ještě před pandemií covidu-19 přitom Česko patřilo k zemím s relativně vysokou porodností. „V roce 2020 bylo v Česku zhruba 1,85 dítěte na ženu. Za poslední rok klesla úhrnná plodnost přibližně na 1,2. Takový pokles je velmi rychlý a v našich dějinách zcela bezprecedentní,“ upozorňuje Kreidl. Podle něj byl poslední výraznější pokles zaznamenaný na počátku 90. let minulého století, ale ani tehdy nebyl tak hluboký.

Zásadní proměnou prochází i vnímání rodičovství. „V Česku dnes velmi málo lidí věří, že mít děti je povinnost. Představa, že žena musí mít děti, aby vedla naplněný život, v podstatě mizí,“ říká Kreidl. Ještě v roce 2005 podle něj zhruba tři čtvrtiny lidí souhlasily s tvrzením, že bez dětí život nestojí za nic. „V našem posledním výzkumu z roku 2021 to bylo kolem 35 až 40 procent. V generaci do třiceti let si to dnes myslí jen jeden člověk z pěti,“ dodává. Podle něj to znamená, že rozhodnutí o rodičovství se stále více individualizuje. „Už to nejsou rozhodnutí, která by reagovala na silnou společenskou normu. Každý člověk se rozhoduje podle své konkrétní situace,“ vyvozuje z výsledků aktuálních průzkumů.

Rozpad rodiny, nebo její proměna? 

Na otázku, zda se tradiční rodina rozpadá, odpovídá Kreidl opatrně. „Nemám rád tezi o rozpadu tradiční rodiny. Často se používá v politice k prosazení určitých politických rozhodnutí“ říká. Podle něj je přesnější mluvit o rozrůznění rodinných forem. „Rozvodovost za poslední století několikanásobně vzrostla. Výrazně narostl i podíl dětí narozených mimo manželství. Častější jsou také domácnosti single rodičů,“ uvádí. Proměna podle něj souvisí s širšími procesy modernizace a individualizace a poklesem vlivu náboženství.

Podle Šťastné se mění hlavně načasování životních událostí. „Partnerství i rodičovství přicházejí v pozdějším věku a lidé se častěji pohybují mezi různými typy vztahů. Přibývá také lidí, kteří nemají děti a ani je neplánují,” popisuje. Dodává, že tyto změny proměňují nejen podobu rodiny, ale i širší příbuzenské a další vztahové sítě.

Singles jako nové téma výzkumu 

Výzkumníci se nově zaměřují také na zvětšující se skupinu lidí žijících bez partnera. „ Před třiceti lety to byla přechodná kategorie. Dnes vidíme, že takových lidí přibývá, a že to není jen krátká životní epizoda,“ říká Kreidl. Podle něj je tato skupina velmi různorodá. „Většina z nich není se svým stavem úplně spokojená, ale zároveň si nehledají partnera. Část z nich už ani nevěří, že by někoho našla,“ popisuje. Mění se také ochota dělat kompromisy. „Dřív lidé často vstupovali do manželství za každou cenu. Dnes jsou někteří raději sami, než aby žili v neuspokojivém vztahu,” dodává.

Nejnovější výsledky z modulu zaměřeného na singles nejvíce překvapily výzkumnici Annu Šťastnou. Podle zjištění je podíl mladých lidí mezi 22 a 29 lety, kteří jsou single, výrazný: u mužů polovina a u žen dokonce tři čtvrtiny. „Data za Česko jsme obdrželi minulý měsíc a první výstupy ukazují, že mnoho mladých lidí by sice vztah chtělo a není spokojeno s tím, že jsou single, přitom si ale partnera aktivně nehledají. Očekávala jsem spíš, že budou tvrdit, že partnera hledají, ale z různých důvodů nenacházejí,” popisuje. Řada z nich podle ní navíc ani neočekává, že by si partnera nebo partnerku v příštích třech letech našla. Navazování vztahů tedy může být pro mladou generaci složitější, než výzkumníci doteď předpokládali.

Jak žijí rodiny v Evropě, Asii i Americe? 

Nejméně jedné vlny sběru dat se doposud zúčastnilo devatenáct převážně evropských zemí, z nichž se čtrnáct, včetně Česka, podílelo i na panelovém výzkumu. Sociologové se přitom opakovaně ptali stejných lidí. „Projektu se účastní většina severní, střední a západní Evropy. Když se podíváme na mapu zemí, kde se výzkum uskutečňuje, je tam jedno větší bílé místo, a tím je Balkán. Z nějakého důvodu se výzkum s výjimkou Chorvatska na Balkáně neprosadil,“ říká Kreidl. Do výzkumu se nezapojilo také Slovensko. Španělsko a Portugalsko se výzkumu neúčastní, protože pro ně byl příliš drahý. Mimo Evropu se do výzkumu zapojila Argentina, Uruguay, Jižní Korea, Japonsko a Tchaj-wan. „Peníze na projekt hledáme také v dalších zemích. Před dvaceti lety byla ve výzkumu i Austrálie, tam ho ale také pozastavily problémy s penězi,“ přibližuje Kreidl.

Právě mezinárodní rozměr výzkumu vnímá Šťastná jako klíčový. „Díky němu můžeme porovnávat, v čem se česká zkušenost podobá jiným zemím a v čem je naopak specifická. Partnerské a reprodukční chování a jeho změny se v Česku nedějí ve vakuu, hlavní trendy často vidíme v předstihu v jiných zemích. Například nyní velmi diskutovaný pokles plodnosti a porodnosti řeší v zemích severní Evropy poslední desetiletí,” říká.

Výzkumníci získaná data srovnávají a zjišťují, jaké jsou oproti Česku rozdíly ve fungování rodiny v jiných státech světa. „Rodiny sdílí spoustu charakteristik, které jsou dané moderní dobou a systémem, ve kterém žijeme.  Tržní ekonomika, kapitalismus, demokracie a individualizace se na nás podepisují docela podobným způsobem,“ uvádí Kreidl. Nějaké rozdíly ale pozoruje, protože každý stát má odlišnou tradici fungování rodiny. „Například rodinný systém v severní Evropě je výrazně jiný než v jižní Evropě. Česko je někde na půl cesty,“ dodává.

Data, která mluví do politiky 

Kromě zprostředkování veřejnosti předávají výzkumníci své poznatky také tvůrcům sociální politiky. Praktický dopad na její tvorbu je podle Šťastné jeden z hlavních smyslů projektu. „Data slouží jako důležitý podklad. Ministerstvo práce a sociálních věcí projekt podporovalo už při prvním sběru dat v letech 2020 až 2022, ve kterém bylo v roli aplikačního garanta,” zmiňuje.

Výzkumníci se snaží, aby se data dala využít i pro tvorbu veřejných politik, zejména rodinné politiky. „Intenzivně komunikujeme s ministerstvem práce a sociálních věcí a s kolegy a kolegyněmi z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, kteří získaná data používají pro tvorbu různých strategických politických dokumentů,“ přibližuje Kreidl.

 Jedním z nich je  Zpráva o rodině, kterou výzkumný ústav připravuje jednou na tři roky. Právě v ní se podle Šťastné nejvýrazněji promítají nové poznatky, které výzkum přináší. „Jde o analytickou studii v podobě knihy, na základě které ministerstvo práce připravuje strategii rodinné politiky. Je to dokument, ve kterém se snaží reagovat na trendy a potenciální ohrožení rodiny,“ říká Kreidl. Dodává, že se mu pak uzpůsobuje rodinná politika jako taková.  „Chceme, aby politici o datech věděli a aby pro ně byla užitečná. Jsme otevření i tomu, aby zasahovali do podoby dotazníku, protože je jasné, že akademické a politické zájmy se nemusí vždy potkat,“ dodává. Komunikace s ministrem Marianem Jurečkou (KDU-ČSL) z minulé vlády byla podle Kreidla velmi intenzivní. Současný ministr Aleš Juchelka (ANO) podle něj agendu převezme.

Výzkumníci konzultují výsledky také s lékařskými společnostmi. „Spolupracujeme například na tématech reprodukčního zdraví a odkladu rodičovství, kde výzkum poskytuje využitelné informace o chováních, postojích a plánech lidí,” říká Šťastná. Podle ní je na projektu Současná česká rodina nejvíce přínosné, že jeho výsledky nacházejí uplatnění i mimo akademickou teorii.​