Protilátka na přetechnizovaný svět. Společenské vědy dnes potřebujeme víc než kdy dřív

Zatímco technologie mění svět každým dnem, sociologové upozorňují na proměnu mezilidských vztahů, ekonomové analyzují dopady automatizace na pracovní trh a psychologové zkoumají vliv digitálního prostředí na pozornost. „Společenské vědy jsou důležité, protože nám pomáhají porozumět tomu, co, jak, proč a s jakými dopady se ve společnosti děje,” říká docentka z katedry mediálních studií a žurnalistiky Marína Urbániková. Podle ní rozvíjejí dovednost kriticky přemýšlet o moci institucí a organizací, normách i hodnotách, které zásadně ovlivňují každodenní život.  

„Dát si dvě a dvě dohromady”  

Magisterská studentka na francouzké univerzitě SciencesPO Olívie Molčáková často rozpozná, jestli lidé okolo ní mají společenskovědní vzdělání. „Uvažují totiž mnohem kritičtěji a umí si dát dvě a dvě dohromady,” odůvodňuje studující mezinárodní bezpečnosti v Paříži. Dodává, že pak jsou dotyční vůči manipulaci, dezinformacím nebo propagandě výrazně odolnější. 

Podobný názor zastává i absolvent fakulty sociálních studií Jan Míča. „V době, kdy se společnost rychle mění a čelíme nejrůznějším krizím, je dovednost rozumět souvislostem a kriticky přemýšlet důležitější než kdy dřív,“ uvažuje bývalý student evropských studií a politologie. Tvrdí, že společenské vědy pomáhají lépe chápat svět kolem nás. „Proč se lidé rozhodují tak, jak se rozhodují? Jak fungují média nebo politická moc?“ ptá se Míča s tím, že ať už jde o práci ve veřejné správě nebo kdekoliv jinde, bez porozumění lidem a společnosti to prostě nejde.  

Podle ekonoma Daniela Münicha působícího v Ekonomickém ústavu Akademie věd České republiky a CERGE-EI jsou společenské vědy českou laickou veřejností široce podceňované. „Z pohledu veřejných priorit jsou nedoceňované a výrazně podfinancované,“ poznamenává odborník. I tak mu ale jejich studium dalo živobytí a práci, která ho baví a naplňuje. „Tyto vědy kultivují společnost a přispívají skrze veřejné politiky k prosperitě zemí,“ komentuje Münich. 

Proč lidé společenským vědám nevěří? 

Autoři studie z června 2025 týkající se vnímání a stavu české politologie Tadeáš Celý a Andrew L. Roberts uvádějí, že i když naprostá většina lidí po celém světě vědcům a vědkyním důvěřuje, společenské vědy mívají nejnižší důvěru ze všech vědních oborů. Často totiž přinášejí závěry, které odporují zažitým představám části veřejnosti.  

Výzkumy z politické psychologie ukazují, že ani dobře podložené důkazy nemusí vést ke změně názoru. U lidí s opačným postojem naopak často vyvolávají odmítavou reakci, což pak oslabuje důvěru v obor. „Lidé vnímají některé společenské problémy jako nepříjemné, kontroverzní či neřešitelné,“ říká absolvent fakulty sociálních studií Celý s tím, že se občas sám sebe ptá, jestli je česká společnost připravená přijmout společenské vědy. 

Dalším důvodem může být to, že výsledky společenských věd nejsou na první pohled výrazně viditelné. Na rozdíl od medicíny nebo technických oborů nepřinášejí nové léky, technologický pokrok ani konkrétní vynálezy. Jejich přínos se promítá jiným způsobem, například do tvorby veřejných politik, vzdělávání nebo nastavení daňového systému. 

Děkan fakulty sociálních studií Stanislav Balík je toho názoru, že společenské vědy mají výhodu, která je současně nevýhodou. „Naše škola není vysokoškolské učiliště připravující absolventy a absolventky na jednu konkrétní profesi, kterou pak budou provozovat celý život,“ vysvětluje. Dodává, že cílem je, aby studující obstáli v měnícím se světě. „Na různých tématech jako společnost, politika, bezpečnost, lidská mysl, životní prostředí nebo média je učíme něco obecnějšího – myslet, formulovat, diskutovat, vyhmátnout to důležité, dokázat a vysvětlit,“ uzavírá Balík. Takové dovednosti se podle něho hodí v zásadě kdekoli. 

Toho si cení magisterská studentka mediálních studií a žurnalistiky Nikol Junková. „Společenské vědy přináší diskuzi do společnosti, a to je hodně důležité,“ míní Junková, i když uznává, že na rozdíl od přírodních věd se ty společenské nedají objektivně měřit.

Společnost musí porozumět sama sobě 

Praktické uplatnění všestrannosti právě ukazuje třeba pohled na nejmladší generaci. Dnešní mladí lidé žijí od dětství v tom nejpropojenějším světě, jaký tu kdy byl, paradoxně se ale někteří z nich potýkají s osamělostí, úzkostmi a vztahovými problémy. Tyto i další jevy zkoumají odborníci z různých oborů společenských věd. Vysvětlují například, proč děti opakují slovní spojení six-seven, nebo proč mají mladiství méně sexu. Rozumět těmto posunům nutně potřebují školy, média, politici i firmy, pokud chtějí s nastupující generací efektivně fungovat. 

Podobně se vyjadřuje i Urbániková. „Zjištění ze společenskovědních výzkumů slouží jako podklad i zpětná vazba pro tvorbu veřejných politik i legislativy a jsou klíčová pro jejich kvalitu,“ sděluje vědkyně s tím, že pokud nechce společnost pouze intuitivně přežívat, musí lépe rozumět sama sobě. Právě tato schopnost podle ní umožňuje efektivněji čelit současným i budoucím výzvám.  

I když vědci v laboratoři vyvinou špičkovou vakcínu nebo inženýři navrhnou chytrý algoritmus, neznamená to, že se vynálezy setkají s úspěchem. V praxi totiž více záleží na lidské povaze, síle každodenních zvyků, ekonomických zájmů a politice. Lidé se mohou například nechat zviklat dezinformacemi a novou očkovací látku odmítnout. Role společenských věd spočívá v poskytnutí kontextu a porozumění tomuto chování. „Vzdělání na fakultě jako FSS nám pak dává soft skills, s nimiž změny dokážeme lépe překlenout,“ říká koordinátor projektu Demagog Petr Gongala. 

Schopnost kriticky přemýšlet, ověřovat informace nebo chápat širší souvislosti dnes patří mezi dovednosti, které mají využití téměř v každém oboru. Zatímco konkrétní technické znalosti u pracovníků a pracovnic rychle zastarávají, orientace ve společnosti nebo práce a komunikace s lidmi jsou potřeba napříč různými profesemi. Absolventi a absolvetnky společenských věd nepracují jen v akademické sféře, ale v odlišných oborech, jako jsou média, marketing, diplomacie, veřejná správa či technologické firmy. „Nepřestává mě příjemně překvapovat, v kolika zajímavých oblastech se setkávám s našimi absolventy a absolventkami. A to i tam, kde bych to ani nečekal, například v investičních bankách nebo energetických společnostech,“ komentuje děkan.

Most k lidskosti v přetechnizované době 

Společenskovědní vědci zkoumají především fakta, která získávají například prostřednictvím statistického odelování volebního chování, hloubkových kvalitativních studií nebo kvantitativní analýzy velkých dat. Studenti a studentky se učí kriticky analyzovat zdroje, rozeznávat korelaci od kauzality a chápat, že komplexní problémy málokdy mívají jednoduchá řešení. „Ve studiu společenských věd osobně nacházím hluboký smysl, jelikož jejich poznatky se promítají do formování a chápání každodennosti, kterou prožívám,“ vypráví magisterská studentka sociologie Lenka Hamšíková. 

Sociální otázky spojené například s nerovností či migrací se podle ní zrcadlí v realitě každého člověka.  Zmiňuje například seniory počítající každou korunu, migranty vykonávající náročnou práci do pozdních nočních hodin nebo mladé dospělé čelící nejistotě bydlení a pracovních podmínek. „Schopnost společenských věd tyto každodenní zkušenosti nejen pojmenovat, ale také zasadit do širších společenských souvislostí, považuju za klíčový předpoklad pro hledání jejich možných řešení,“ poznamenává Hamšíková. 

Lidstvo se nachází v éře, kdy vývoj technologií jako je umělá integence předbíhá schopnost adaptovat na ně právní, etické a sociální struktury. Podle absolventa oborů psychologie a sociální politiky a práce Adama Táborského se z lidských interakcí stávají data, z lidí čísla a z pozornosti komodita. „Právě proto potřebujeme obory, které nám připomínají, že člověk není jen jednotka výkonu, položka ve statistice nebo soubor měřitelných proměnných,” přibližuje svůj názor Táborský. Je přesvědčen, že díky nim se učíme ptát nejen na to, co funguje, ale také pro koho, za jakých podmínek a s jakými důsledky. „V tom jsou podle mě takové obory zásadní, kultivují citlivost vůči člověku, vztahům, prostředí a hodnotám, které nelze jednoduše převést do tabulek,“ odůvodňuje absolvent, podle kterého jsou společenské vědy taktéž zdrojem inovací. Nemají totiž jen uchovávat dosavadní moudrost, ale umožňovat, aby z ní vyrůstaly nové ideje, projekty, služby, výzkumy a iniciativy reagující na proměňující se svět. 

Táborský s tímto přístupem založil i Terapii mezi stromy. Jedná se o inovativní terapeutický přístup, kdy se klient nebo klientka místo sezení v klasické uzavřené ordinaci prochází v lese či parku. Projekt vychází z přesvědčení, že péče o psychiku se se nemusí uskutečňovat pouze mezi čtyřmi stěnami, ale může se odehrávat i v živém prostředí, které člověka přirozeně zpomaluje, uzemňuje a vrací do vztahu se sebou i se světem. 

Zakladatel Terapie mezi stromy neshledává důležitost společenských věd jen v akademickém prostředí, ale i v jejich schopnosti vytvářet mosty. „Ať už mezi výzkumem a praxí, jednotlivcem a společností, člověkem a přírodou nebo odborností a každodenním životem,“ uzavírá Táborský s tím, že v době rychlých technologických změn je schopnost reflexe a porozumění jedním ze stěžejních zdrojů lidskosti.