Írán ho upoutal už při vysokoškolském studiu. Výzkumem regionu Středního východu se Josef Kraus z Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity zabývá téměř deset let. Loni v prosinci navštívil Írán už posedmé. Tentokrát tam na univerzitě Al-Mustafa strávil dva měsíce s cílem prostudovat tamní politický systém.
Írán ho upoutal už při vysokoškolském studiu. Výzkumem regionu Středního východu se Josef Kraus z Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity zabývá téměř deset let. Loni v prosinci navštívil Írán už posedmé. Tentokrát tam na univerzitě Al-Mustafa strávil dva měsíce s cílem prostudovat tamní politický systém.
Střední východ mě vždycky zajímal. Když jsem hledal možnosti specializace, zjistil jsem, že Íránem se u nás prakticky nikdo nezabývá. Vybočuje z celého regionu – není arabský, má za sebou tisíciletou tradici Perské říše a je zajímavý z politického i bezpečnostního hlediska. Koncentruje v sobě mnoho zajímavých věcí, které mě upoutaly. Právě proto se na něj posledních devět let zaměřuju.
Snažil jsem dostat na některou z íránských univerzit, protože informace o íránském politickém systému, který jsem tam jel zkoumat, jsou v Evropě dostupné velice málo a téměř nikdo mimo Írán tamní situaci nerozumí. Bylo proto velmi důležité se dostat přímo do Íránu a ideálně zvolit takové místo, kde mi vyjdou vstříc a kde se dostanu k zajímavým lidem a informacím – nakonec to místo byl Kóm, což je v podstatně náboženské a politické centrum země. Přestože je Kóm ultrakonzervativní religiózní město z hlediska politické vědy a náboženství, tedy ideologického základu režimu, bylo to dobré místo pro získávání informací a navázání kontaktů.
Prozkoumat tamější politický systém. Při žádosti o pobyt jsem podával návrh, který se týkal výzkumu íránského politického systému, a teprve na místě jsem řešil, co by mě konkrétně zajímalo. Chtěl jsem získat informace o šíitském politickém myšlení, seznámit se se základy ústavních principů islámské republiky, se stranickým systémem a diplomacií. V Íránu neodpovídá pojetí politických stran našemu pojetí, politické strany se označují spíše jako politické frakce.
Univerzitě jsem nastínil, co bych potřeboval zjistit, a oni mi sehnali akademiky z politických věd a také náboženské znalce. Odborníci si pro mě připravili výklad a poté jsem s nimi vedl rozhovory. Mluvil jsem třeba s jedním z nejdůležitějších vůdců šíitského islámu, který byl u formování íránského státu v 80. letech. A takové rozhovory jsem absolvoval třikrát až čtyřikrát denně po dobu dvou měsíců.
Rozhodně ne. Většina íránských profesorů sice mluvila dobrou angličtinou a někteří měli až překvapivě dobré znalosti o západních historických reáliích nebo řecké filozofii. Jsou to lidé, kteří studovali nebo byli na vědeckém pobytu v zahraničí. Ale když jsem mluvil s odborníky na íránský politický systém nebo náboženskými vůdci, musela přijít na řadu perština. Shodou okolností jsem se dostal i k ruštině, protože pár respondentů mělo vazbu na postsovětský region. Mými spolubydlícími se navíc na nějakou chvíli stala skupina Čečenců, kteří do Íránu přijeli také na výzkumný pobyt.
V Brně jsem si našel jednoho íránského imigranta a začal se s ním pravidelně scházet, abych zvládl jednoduchou perskou konverzaci. Teprve po čase přišly na řadu gramatické jevy a písmo. Písmo je při učení tohoto jazyka asi největší brzdou. Používá se totiž arabská abeceda, která není nejvhodnější pro záznam indoevropské perštiny, protože arabština patří mezi jazyky semitohamitské. Na základě zápisu tak bohužel není možné slovo správně vyslovit, pokud jej čtenář nezná, protože chybí zaznamenání samohlásek. Některá písmena se dají číst různými způsoby, a to už vůbec nemluvím o správném časování a dalších gramatických jevech.
To je těžké, letos jsem už byl v Íránu posedmé. Zemi už poměrně dobře znám a jen tak něco mě nepřekvapí. Ale obecně asi míra konzervatismu v Kómu. Tohle město je velmi odlišné od zbytku Íránu. Většina žen chodí v tradičním černém oděvu – čádoru, což už téměř nikde v Íránu nelze vidět. V Kómu je nulová možnost zábavy a vyžití, je plný arabských poutníků, ultrakonzervativních lidí, kteří skutečně dodržují pět modliteb denně, což se ve zbytku Íránu také nevidí. Ty dva měsíce byly opravdu hodně náročné.
Různorodí. Peršané tvoří přibližně polovinu obyvatelstva. A takový Peršan se bude kulturně chovat jinak než Ázerbájdžánec, Kurd nebo Balúč. Všichni mají svá národní specifika. Ale obecně jsou národem kulturním, hrdým na svoji vlastní minulost. Hrdost ale dokážou dohnat až do extrému v podobě extrémního nacionalismu zejména vůči svému okolí, tedy Arabům, Afgháncům nebo Pákistáncům.
Na většině území bezproblémová, samozřejmě problém je u iráckých hranic zejména kvůli kurdským pašerákům. Hodně se hlídá, aby do Íránu nepřebíhali lidé z takzvaného Islámského státu, čehož se íránský režim silně obává, protože by tak byl jedním z prvních terčů Islámského státu. Neklidné jsou také provincie na pákistánských a afghánských hranicích, kde jsou časté přestřelky s pašeráky opiátů. Za několik posledních měsíců Írán výrazně posílil bezpečnostní opatření kvůli strachu z teroristického útoku ze strany Islámského státu. Ozbrojenci jsou vidět u typických infrastrukturních bodů, jako je letiště, metro nebo nádraží.
Řekl bych, že ano. A baťůžkářů, cyklistů a horalů tam je neuvěřitelné množství. Turistická infrastruktura je sice v plenkách, ale zejména turistů ze střední Evropy potkáte v Íránu hodně. Pokud se vyhnou problematickým provinciím typu Balúčistán, nemyslím si, že by jim hrozilo nebezpečí. Naopak míra kriminality je nižší než u nás, protože je to autoritářský stát, který si bezpečnost hlídá. Je větší pravděpodobnost, že vás v noci někdo přepadne v Praze na Václaváku než v Íránu.
Nedokážu si představit, v čem by mohl být Írán pro Evropu hrozbou. Naopak i přes historické a politické problémy považuju zemi za celkem přirozeného evropského spojence na celém Středním východě. Je to sice režim, který byl zejména kvůli podpoře terorismu problematický v 80. letech, jeho jaderný program také nebyl úplně nejtransparentnější, ale na druhou stranu je to režim, který se chová relativně pragmaticky. A navzdory tomu, že bývá ostrakizován z hlediska porušování lidských práv, můžeme ho v kontextu tohoto regionu označit za demokracii, ale spíše orientálního střihu. Za režim, který nějakým způsobem poskytuje svobody svým občanům. Minimálně v kontextu regionu Perského zálivu.
Cenzura je v Íránu samozřejmě obrovská – mediální i na internetu. Íránský stát se chová paternalisticky, protože zachází se svými občany jako s malými dětmi a snaží se filtrovat škodlivé vlivy. Co je škodlivé, posuzuje státní autorita. Na druhou stranu funguje cenzura jen ve veřejném prostoru, tedy v celostátních médiích a na veřejně dostupném internetu. Nutno ale podotknout, že pokud někdo touží po informacích u sebe doma, íránský stát není oprávněný zasahovat do domácího prostoru – což je nejspíše spojeno se šíitským politickým myšlením odkazujícím na imáma Alího, který odmítl vstupovat do domu bez pozvání. Zákon například zakazuje satelitní televize, ale prakticky každý má doma na střeše satelitní parabolu. Internet je sice silně cenzurovaný, ale v podstatě každý používá software pro vzdálený přístup, takže se dostane na jakoukoli stránku. Když se například v únoru konaly oslavy revoluce, jejichž součástí byly prorežimní demonstrace, stát měl obavy, aby se demonstrace nezvrhly do protirežimních, a na několik dní prakticky zablokoval internet.
Záleží jací akademici. Takzvaní prověření soudruzi ano. Nemají cenzurovaný internet, mají od vlády výjimku. Ale přestože Írán je zemí univerzit, ne všichni akademici mají volný přístup k informacím. V Kómu je ovšem právě hodně prověřených soudruhů.
Josef Kraus vystudoval politologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. V roce 2008 absolvoval Kurz speciální přípravy pro krizové situace na Vojenské akademii ve Vyškově. Před dvěma lety získal doktorát na Katedře politologie FSS MU, kde dnes působí jako odborný asistent. Zaměruje se na Střední východ a Kavkaz a vyučuje například předmět Zbrojní politika, Islámský radikalismus nebo Kybernetická válka.
Zabývá se terorismem, náboženským radikalismem a konfliktem o suroviny. Při terénních výzkumech navštívil Írán, Irák, Turecko, Izrael, Libanon, Arménii, Gruzii a konfliktní oblast Náhorní Karabach.
„S kolegou Krausem jsem toho zažil už hodně, je to jeden z mých nejbližších přátel. Některé historky jsou natolik privátní, že se o ně netřeba dělit se studenty, ale řadu veselých vzpomínek mám například na cestování po USA, Íránu nebo Kavkaze. Nikdy jsme se ani skutečně nepohádali, což je při mé přímé a impulsivní povaze a faktu, že on také není zrovna flegmatik, docela obdivuhodný výkon. Přesně a velice konzervativně chápe význam slova kamarád, čehož si na něm cením nejvíc.“
Tomáš Šmíd, odborný asistent na katedře politologie
„Pepík je můj kamarád a kolega. Je to férový člověk, na kterého se můžu spolehnout. Jeho ostrovtip je nezaměnitelný. Potřebujete-li experta na islámský svět, je to právě on. Sám tam strávil nemálo času, takže ví, o čem mluví.“
Petra Vejvodová, odborná asistentka na katedře politologie
Natálie Terčová se zasloužila o českou stopu v mezinárodní osvětové iniciativě o správě internetu. Jaká byla komunikace s Organizací spojených národů, co v iniciativě právě připravují a čím se sama na internetu řídí?
Pohľad na Izrael a Palestínu očami odborníka s dlhoročnými skúsenosťami na Blízkom východe Mareka Čejky. Prečo Hamas zaútočil na Izrael a aký historický kontext ich obklopuje? Čo hovorí o vedení Izraelu a možných dôsledkoch pre obyvateľov regiónu?
