Mediální konference ECREA, na které se v letošním roce v Brně sešlo více než 1 500 výzkumníků a výzkumnic z celého světa, poskytuje šanci také začínajícím akademikům a akademičkám představit svou práci. Na takzvané poster session mají možnost prezentovat své výzkumné projekty a získat od starších kolegů nové poznatky, doporučení i akademické kontakty. Z letošních třiceti prací patřilo pět mladým výzkumníkům a výzkumnicím z fakulty sociálních studií. Jak celou zkušenost popisují a čemu se ve svém výzkumu věnují?
O možnost prezentovat svůj výzkum v sekci pro začínající badatele a badatelky žádá každý ročník mediální konference European Communication Conference (ECC) mnoho mladých akademiků a akademiček z řady zemí světa. Letos šest mladých akademiků a akademiček působících na fakultě sociálních studií zaujalo svými výzkumnými pracemi anonymní recenzenty a formou plakátu v atriu fakulty představili svůj výzkum.
Dana Bučková, Tereza Bartůšková, Lucia Farkašová, Veronika Kováč, Martin Veselý a Barbora Lisztwan Honusová předvedli výzkumné projekty, které se zabývají například zkoumáním toho, jak lidé žijící na periferiích vnímají politiku a jakou roli v jejich politické angažovanosti hrají zpravodajská média, sociální sítě a politická komunikace, etikou dokumentárních filmů nebo budoucností žurnalistiky. „Ukazuje to, že témata, na kterých pracujeme, jsou mezinárodně relevantní a oslovila anonymní recenzenty, kteří výsledné práce vybírali,“ popsal student doktorského studia a odborný pracovník katedry mediálních studií a žurnalistiky Martin Veselý, který na konferenci představil projekt své disertační práce. Letošní ročník však přinesl jednu zásadní novinku – začínajícím vědcům a vědkyním poprvé s přípravou posteru pomáhali mentoři, kteří jim poskytli cenné rady, doporučení i akademické kontakty. Časopis Atrium představuje mladé výzkumnictvo a prezentované projekty.
Student doktorského programu Mediální a žurnalistická studia pod vedením Maríny Urbánikové pracuje na disertační práci, ve které zkoumá proměny současné české žurnalistiky. Na konferenci prezentoval poster, s jehož tvorbou mu pomáhala mentorka Phoebe Maares z univerzity v německém Tübingenu. „Téma Martinova výzkumu mi připadalo velmi zajímavé, takže jsme probrali i několik dalších potenciálních studií, které by ve své práci mohl vytvořit,“ popsala mentorka.
Zkušenost s mentorským programem hodnotí pozitivně i sám Veselý. „Při poster session si moje mentorka navíc dala tu práci a propojila mě s dalšími výzkumníky a výzkumnicemi relevantními pro mé zaměření,“ popisuje.
Veselý svůj výzkum staví na třech studiích. První se zaměřuje na představy novinářů a novinářek o budoucnosti jejich oboru, druhá na pohled publika a třetí se věnuje novým konceptům a formám žurnalistiky. Právě očekávání budoucnosti podle Veselého často ovlivňují rozhodování už dnes. „Často pomíjíme, že v osobním i profesním životě náš odhad budoucnosti zásadně ovlivňuje naše dnešní rozhodování,“ vysvětluje. Jako příklad uvádí nástup umělé inteligence. Zatímco jeden manažer redakce může očekávat, že AI zásadně promění novinařinu, a proto do ní začne výrazně investovat, jiný může podle něj věřit, že lidskou práci technologie nenahradí, a soustředit se raději na své novináře. „Ta samá organizace se může rozhodnout zcela odlišně jen na základě svých představ o budoucnosti,“ říká. Podle jeho rešerše přitom dosud nebyla věnovaná velká pozornost tomu, jak budoucnost svého oboru vnímají sami novináři.
Třetí studie se pak zaměřuje na takzvané nové koncepty žurnalistiky. Veselý jich v práci popisuje šestnáct, mezi nimi například Citizen Journalism, Public Journalism nebo Solution Journalism. Zajímá ho, zda tyto přístupy skutečně přinesly nové způsoby práce, nebo zda jde spíše o starší myšlenky pojmenované novými termíny. „Výchozí hypotézou je, že spousta z nich jsou už známé myšlenky v novém kabátě,“ říká. Zároveň ale zdůrazňuje, že chce k jednotlivým konceptům přistupovat otevřeně a zjistit, co skutečně přinesly.
Jeho výzkum vychází také z obav, které podle něj v současnosti kolem budoucnosti žurnalistiky panují. „I v žurnalistické branži mají lidé špatnou náladu a bojí se, že tradiční žurnalistika je odsouzená k záhubě,“ popisuje. Sám přitom považuje tradiční žurnalistiku založenou na stabilních redakcích, zaměstnancích a editoriální kontrole za důležitou pro fungování demokracie a společnosti. „Mým cílem proto není pouze popsat proměny oboru, ale hledat také cesty, jak se může přizpůsobit měnící se společnosti,“ vysvětluje.
Pro Veselého jde zároveň o první zkušenost s velkou akademickou konferencí. „O to příjemnější je skutečnost, že se konala právě v Brně, které je pro mě domácím prostředím,“ říká. Na konferenci se původně hlásil s prezentací i posterem. Prezentace nakonec přijatá nebyla, poster shrnující hlavní téma jeho disertace však ano. „Prezentaci mi nevzali, protože zatím nemám finální výsledky,“ vysvětluje. Přestože ho rozhodnutí zpočátku zklamalo, účast na konferenci hodnotí pozitivně. „Jsem moc rád, že tu mohu být alespoň s posterem a bavit se s lidmi z různých zemí na začátku i vrcholu kariéry,“ říká. Právě možnost setkávat se s dalšími výzkumníky a výzkumnicemi považuje za jednu z nejcennějších částí konference. „Konference nejsou jen o prezentování vlastní práce, ale hlavně o tom poslouchat ostatní a držet prst na tepu doby. Zajímá mě, jaká témata ostatní řeší, co je trápí a jaké trendy se v oboru objevují,“ popisuje.
Do budoucna má Veselý zatím jeden hlavní cíl – dokončit disertační práci a doktorát. Co bude následovat, ale nechává otevřené. „Akademická kariéra je nejistá. Pro mě je ale důležité, aby moje práce měla společenský přínos, a působení na FSS MU mi to umožňuje,“ dodává.
Studentka doktorského programu Mediální a žurnalistická studia Veronika Kováč se ve své práci pod vedením Jana Motala zabývá etikou dokumentární tvorby. Zkoumá, jak české a slovenské dokumentaristky řeší etická dilemata při natáčení a jak při svém rozhodování vyvažují potřeby filmu s odpovědností vůči těm, jejichž příběhy zachycují. Zaměřuje se také na otázky moci, zranitelnosti a genderu v dokumentární tvorbě. K tématu ji přivedla už zkušenost z magisterského studia, kdy sama dokumentární film tvořila. „Zkoumala jsem, jak v médiích komunikovat hodnotově polarizující otázky bez dalšího rozdělování společnosti,“ popisuje. Později vstoupila do Centra pro mediální etiku a dialog a pod vedením Jana Motala se začala věnovat etice dokumentárního filmu, což je podle výzkumnice v mediálních i filmových studiích poměrně zanedbaná oblast.
Část svého výzkumu letos představila také na mediální konferenci ECC, kde měla možnost prezentovat práci jako poster session pro mladé výzkumníky. Pro Kováč šlo o první zkušenost s tak velkou konferencí i s formátem posteru. Díky mentorskému programu jí s přípravou posteru pomáhala mentorka Katharina Schöppl, která působí jako vědecká pracovnice v Centru pro výzkum médií, komunikace a informací na Univerzitě v Brémách. „Mentorka mi poskytla velmi rychlý a detailní feedback. Pomohla mi poster upravit, zredukovat text a správně ho usměrnit. Byla to skvělá motivace a podpora,“ popisuje.
Formát posteru pro ni byl novou zkušeností. „Je to poměrně fyzicky náročné a trochu jsem se cítila jako obchodnice. Člověk vlastně stojí a neví, jestli má svůj výzkum aktivně nabízet kolemjdoucím, oslovovat ty, kteří si čtou poster, nebo jen čekat, až se sami zeptají,“ říká. Zároveň ji překvapila pozitivní zpětná vazba. Lidé podle ní oceňovali především to, že se pokouší vytvořit teoretický model a že téma etiky dokumentární tvorby vybízí k přemýšlení.
Ve svém výzkumu narazila na dvě zásadní věci. „Etika dokumentu se často zkoumá prostřednictvím filmů a případových studií, zatímco empirický výzkum přímo s lidmi, kteří dokumenty vytvářejí, chybí,“ vysvětluje. Zároveň se podle ní akademická debata stále výrazně opírá o teorie západních mužských filmových teoretiků ze 70. až 90. let. minulého století „Zajímalo mě, jestli opravdu najdu tento teoretický rámec i v reálném životě filmových režisérek,“ doplňuje.
Pro svůj výzkum zvolila metodu zakotvené teorie. Umožňuje podle ní postupovat odspodu nahoru a ptát se lidí přímo v terénu a nechat data postupně ukazovat, která témata jsou skutečně důležitá. „Jedním z nejsilnějších, ale původně neočekávaných témat se ukázalo být skloubení mateřství s profesí režie. V dnešních podmínkách filmového průmyslu je to velmi náročné,“ popisuje. Etická dilemata přitom podle Kováč nevznikají jen při velkých a dlouhodobých rozhodnutích, ale mohou se odehrát za několik vteřin. „Dokumentaristka například sleduje, jak se člověk před kamerou rozpláče, a musí se okamžitě rozhodnout, zda kameru ponechá zapnutou a zachytí silný moment pro film, nebo ji vypne a dá protagonistovi soukromí. Zjistila jsem, že se v daném momentě filmařky musí rozhodovat velmi rychle, a tak se řídí hlavně podle intuice a tělesného pocitu,“ vysvětluje.
Respondentkami výzkumu jsou české a slovenské dokumentaristky. „Filmová scéna je velmi malá, proto je výzkum anonymizovaný. Kontakty jsem získávala i díky konferenci o etice dokumentu, kterou pořádáme na Mezinárodním festivalu dokumentární tvorby v Jihlavě s Janem Motalem, případně přes producenty,“ popisuje výběr respondentek Kováč.
Význam dokumentárního filmu přitom Kováč vidí i v jeho schopnosti ovlivňovat společenský diskurz. „Výzkumy ukazují, že lidé dokumentárním filmům někdy důvěřují dokonce více než běžným zprávám,“ říká. Jako příklad uvádí dokument Invisible War o sexuálním zneužívání v americké armádě, který podle ní přispěl ke změně legislativy. Právě proto ji mrzí, že se etice dokumentární tvorby věnuje ve výzkumu relativně málo pozornosti.
Akademický výzkum přitom Kováč propojuje i se svou vlastní filmařskou praxí. Připravuje dokumentární film o náhradním mateřství. Projekt se však potýká s obtížným financováním. „Na Slovensku nás třikrát odmítl Audiovizuální fond, nyní jsme proto navázali spolupráci s českým producentem,“ vysvětluje. Další profesní směřování zatím nemá pevně dané. „Akademická i filmová dráha je nejistá. Uvidím, jaké dveře se otevřou. Může to být další film, pokračování ve výzkumu, návrat k žurnalistice nebo chování koní,“ uzavírá.
Formát poster session je podle jedné z organizátorek letošního ročníku konference a autorky nápadu mentoringu Lucie Čejkové na konferencích poměrně běžný a mentoring často také. Méně často se podle ní propojují. Inspirovala se proto formátem, který mají doktorandská kolokvia žurnalistické sekce konference Mezinárodní asociace pro komunikaci (ICA).
„V loňském roce jsem v Denveru na takovém kolokviu prezentovala a poznala díky tomu skvělého mentora a kolegu Jonathana Hendrickxe. Zároveň jsem se právě prostřednictvím mentoringu v sekci politické komunikace na konferenci ICA seznámila s Emilií Gagrčin, která je pro mě ohromně inspirující výzkumnicí a zároveň vedla tým mladého výzkumnictví YECREA, takže jsme poster session pořádaly společně. Doufám, že někdo z našich prezentujících díky poster session našel mentora či mentorku, které jsem našla já v Emiliji a Jonathanovi,“ uvádí Čejková.
Letošní konference přinesla mimo jiné i jednu důležitou novinku. Studující plakát připravovali pod dohledem mentora, který jim byl přiřazený. Právě funkce mentora je klíčová. Podle Michaely Šaradín Lebedíkové z fakulty sociálních studií se často na běžných poster sessions stává, že nikdo nepřijde nebo lidé jen projdou, aniž by z toho autor cokoliv měl. „Přidáním funkce mentora jsme zajistili kvalitní zpětnou vazbu pro každého,“ vysvětlila.
Mentoři byli účastníkům přiřazení na základě shody v tématu nebo metodologii. „Díky mentorům se mladí vědci dozví, jak výzkum dělat či vysvětlit lépe, nebo mohou pokládat otázky týkající se kariéry vědce,“ řekla Šaradín Lebedíková.
Poster sessions mají omezený počet míst. Letos zároveň byla podle ní mezi přihlášenými projekty velká konkurence. „Všechny přihlášky prošly anonymním hodnocením. Bylo to velice těsné, prošli opravdu jen ti nejlepší a spoustu dobrých prací museli hodnotící odmítnout,“ dodala.
Kritéria pro výběr prezentujících organizátoři podle Lucie Čejkové záměrně nastavili tak, aby se zaměřila na kvalitu projektu a uskutečitelnost nápadu, nikoli na už dosažené výsledky. „Vybrané prezentující jsme podle potřeb a cílů, které si sami stanovili v přihlašovacím formuláři, propojili s mentory a mentorkami,“ uvedla.
Mentoringová část podle ní přinesla intenzivní zpětnou vazbu a spolupráci v podobě, kterou si prezentující a mentor sami dohodli. „Myslím si, že právě pro mladé výzkumnictvo může být obrovsky přínosné, když svoje rozpracované projekty mohou na konferenci prezentovat, a to jednak kvůli zpětné vazbě na výzkumné nápady, jednak pro důležité kontakty a networking, které takový mentoring může přinést,“ popisuje Čejková.
Martin Veselý působí jako odborný pracovník na katedře mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Ve své odborné práci se věnuje mimo jiné metodologii mediálního výzkumu, současným proměnám žurnalistiky a alternativním přístupům k její tvorbě. Ve své bakalářské práci, za kterou obdržel Cenu Inocence Arnošta Bláhy, se zabýval etickými otázkami publikování uniklých odposlechů v médiích.
„Často pomíjíme, že v osobním i profesním životě náš odhad budoucnosti zásadně ovlivňuje naše dnešní rozhodování.“
Martin Veselý
Veronika Kováč je doktorandkou na katedře mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Ve své disertační práci se věnuje etice dokumentární tvorby a morálním dilematům filmových tvůrců a tvůrkyň při zpracování polarizujících témat.
Podílí se také na organizaci Konference o etice v dokumentárním filmu při Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava a věnuje se vlastní dokumentární tvorbě.
Asociace sdružuje tisíce výzkumníků, vyučujících i doktorských studujících z celé Evropy i světa, kteří se věnují médiím, žurnalistice, digitální či politické komunikaci, filmu, reklamě, umělé inteligenci nebo dezinformacím. Největší akcí, již ECREA pořádá, je právě European Communication Conference, která se koná jednou za dva roky, vždy v jiném evropském městě.
Zájem o účast na mediální konferenci je každým rokem vyšší. Přihlášek bylo letos podle jedné z organizátorek Aleny Pospíšil Mackové celkem okolo dvou a půl tisíce. „Zahrnuje to individuální prezentace, celé panely i kulaté stoly,“ dodala.
Pořádání podobně velké mezinárodní konference bylo pro fakultu sociálních studií premiérou. Přípravy, o které se staral organizační tým složený z jedenácti vyučujících katedry mediálních studií a žurnalistiky, začaly už na jaře. O pořádání konference je velký zájem, organizační tým tak mezi dalšími přihlášenými městy musel dokázat, že právě Brno je ideálním místem pro další ročník. Pro fakultu ale pořádání konference znamená víc než jen zkušenost s organizací velké mezinárodní akce.
Podle Aleny Pospíšil Mackové může pomoci posílit internacionalizaci fakulty a přinést nové kontakty pro budoucí spolupráci. „Lidé si Brno, fakultu, i univerzitu zapamatují. Je opravdu báječné vidět už teď v době konání konference, jak Brno a naše fakulta svítí na sociálních sítích, kde se akademici pohybují,“ popsala Pospíšil Macková.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, napište prosím editorovi Atria na mail: 535765@mail.muni.cz. Děkujeme.
Jak sociální sítě ovlivňují wellbeing dospívajících? Proč ženy v novinařině stále narážejí na překážky. Jakým změnám čelí mediální výzkum v době umělé inteligence, klimatické krize a rostoucí polarizace společnosti? Takovým otázkám se věnovali výzkumníci a výzkumnice z celého světa, kteří se začátkem září setkali na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
