Mela Malta… Svérázný Erasmus na svérázném ostrově
Místo na pláži začal studentce Erasmus na maltské policejní stanici. Nakonec se ale dočkala i vysněných teplých dní u moře, studentských večírků a přátelství, které Erasmem nekončí.
Na Maltu jsem se vrátila už poněkolikáté, tentokrát na tříměsíční praktickou stáž. Kromě ní jsem stíhala další dvě brigády, řešila problémy s bydlením a často balancovala na hranici vyčerpání. Přesto to stálo za to. Díky téhle zkušenosti jsem zjistila, co chci – a co už ne. Znovu jsem si potvrdila, že Malta zůstává místem, kterému můžu říkat domov, a to i díky příležitostem, které mi poskytuje studium na fakultě sociálních studií.
Bude tomu bezmála pět let, co jsem poprvé přistála na Maltě – a zamilovala se. Ostrov ve Středozemním moři si získal mé srdce téměř okamžitě. Proč? Protože mám pocit, že se na tak malém kousku země nachází celý svět. A já jsem jeho součástí.
Ve svých osmnácti jsem odletěla na tři týdny pracovat do hotelového resortu. Byla to praxe při střední škole, která mě na Maltu zavedla poprvé. Před nástupem na fakultu sociálních studií jsem si našla další praktickou stáž podporovanou Erasmem na pozici recepční v luxusním hotelu, tentokrát jsem zůstala na tři měsíce. Právě tehdy jsem na Maltě navázala vztah, díky kterému jsem se do země pravidelně vracela.
Po prvním ročníku na fakultě, v létě roku 2023, jsem pracovala jako skupinová vedoucí pro juniorské studující anglické jazykové školy Maltalingua. Doprovázela jsem ráno děti ve věku mezi osmi a sedmnácti lety do třídy, odpoledne a večer jsem s nimi chodila na různé aktivity do města nebo na pláž. Práce s dětmi je mi blízká, proto jsem si letní brigádu užívala na maximum.
Po rozchodu s přítelem jsem si od Malty dala na čas pauzu a letní sezónu 2024 strávila pracovně v Chorvatsku. Právě tam jsem si ale uvědomila jedno: že se chci vrátit. Po maltském slunci, atmosféře a známém prostředí se mi stýskalo víc, než jsem si dokázala připustit.
Vrátit se zpět na Maltu neznamenalo jen koupit letenku. Chtěla jsem tam znovu žít. Několik dní jsem intenzivně prohledávala internetové stránky, a pak jsem narazila na nabídku pozice stážisty pro správu sociálních sítí v jazykové škole EC v maltském Saint Julians. Úspěšně jsem prošla přijímacím řízením, kde mi možná pomohlo i to, že jsem se nadšeně rozpovídala o své lásce k Maltě a bakalářské práci, kterou o ostrově chci psát. Díky spolupráci s fakultou sociálních studií a programu Erasmus+ jsem získala finanční podporu a stáž si zapsala do studia jako předmět Zahraniční pracovní pobyt za 20 kreditů. Celý proces administrace byl intuitivní, jednoduchý a zabral pár hodin. Se vším potřebným mi pomohla oborová koordinátorka zahraničních výjezdů.
Jednou z největších výzev celého pobytu bylo najít si ubytování. I když jsem na Maltě strávila dohromady osm měsíců, ubytování jsem si nikdy předtím nezařizovala sama. Největší problémem bylo, že nikdo nechtěl pronajímat krátkodobě. Bydlení se dá nejlépe zařídit přes inzertní trh na sociálních sítích. Byl sice plný podvodných nabídek, trvalo to několik týdnů a musela jsem slevit ze svých nároků, ale nakonec se mi podařilo najít sdílený apartmán s vlastním pokojem.
Na ostrov jsem přiletěla v půlce května. Byla neděle v noci a hned v pondělí ráno jsem se měla dostavit na stáž. Ve stejný den nastoupila i francouzská studentka, se kterou jsme si rychle sedly. Pracovaly jsme částečně z domova, částečně v kanceláři, a já si brzy uvědomila, že mám víc volného času, než jsem čekala. Zároveň se ukázalo, že finanční příspěvek od Erasmu mi nepokryje veškeré výdaje – hlavně kvůli vysokému nájmu a obecně turistickým cenám. Rozhodla jsem se proto najít si ke stáži ještě brigádu.
Znovu jsem nastoupila do jazykové školy Maltalingua, už jako seniorská skupinová vedoucí. Hned první den jsem si uvědomila, jak moc mi to prostředí chybělo. A protože jsem tehdy zjevně měla dost energie, odpověděla jsem i na inzerát v ulici – hledali barmana do nočního klubu. Najednou jsem měla tři práce: jednu ráno, druhou večer a třetí v noci.
V té době jsem se zároveň rozhodla přestěhovat. Můj původní pokoj neměl okno, chybělo mi denní světlo, nefungovalo internetové připojení a lokalita ani cena už pro mě neměly smysl. Náhodou jsem objevila pokoj v jedné maltské vile kousek od centra, v přepočtu za deset tisíc korun měsíčně. Ze dne na den jsem se přestěhovala. Ani nové bydlení nebylo ideální, protože v domě bydleli i majitelé a zrovna dvakrát nedbali o pořádek. Platila jsem ale výrazně méně a měla jsem to navíc blíž k mým třem zaměstnáním. Po nějaké době jsem se ovšem dostala do sporu s vlastníky, kteří v bytě netolerovali návštěvy a zakázali mi do něj kohokoliv zvát. Výsledek byl takový, že jsem se týden před svým odjezdem musela stěhovat znovu. Mám to alespoň dostatečně natrénované do budoucna.
Trojí pracovní režim jsem zvládala přesně dva týdny. Brzy mi došlo, že práce v nočním klubu není žádný med – spíš čisté peklo. Od té doby u mě mají barmani a barmanky hluboký respekt. Já sama totiž na hlasitou hudbu a opilé lidi jednoduše neměla nervy. A tak jsem se upřímně zaradovala, když mě z baru po krátké době vyhodili poté, co jsem požádala o omezení počtu směn. Mému zaměstnavateli to nevyhovovalo a tím jsem klubovou kapitolu uzavřela.
Úplně jiný zážitek mi přinesla práce v jazykové škole Maltalingua, kterou jsem si zamilovala. Nejen díky dětem, se kterými jsem trávila čas, ale i kvůli týmu mladých lidí z různých koutů Evropy, se kterými se mi skvěle spolupracovalo. V roli seniorní skupinové vedoucí jsem měla víc zodpovědnosti, ale o to víc mě to bavilo. Se studujícími jsme vyráželi na různá místa na ostrově a kontakt s nimi mě naplňoval. Práci jsem nevnímala jako směnu a neodpočítávala jsem, za jak dlouho půjdu domů.
A pak tu byl hlavní důvod, proč jsem na Maltu přijela: pracovní stáž v jazykové škole EC. Rychle jsem se stala součástí marketingového týmu, který měl na starosti především podporu programu Embassy Summer. Program je jedním z hlavních produktů jazykové školy a zaměřuje se na letní jazykové pobyty pro studující z celého světa, které škola organizuje nejen na Maltě, ale i v dalších zemích, jako je Anglie, Irsko nebo Spojené státy americké.
Mojí hlavní pracovní náplní bylo plánování, vytváření a vydávání obsahu na sociálních sítích. Sdílela jsem příspěvky z jednotlivých kampusů, zveřejňovala studentské momentky, tvořila krátká videa, odpovídala na komentáře a starala se o základní komunitní management. Kromě toho jsem měla přístup k interním nástrojům, sledovala dosah příspěvků a pomáhala s úpravou fotek nebo videí, které do centrály posílali vedoucí z různých center.
Bavilo mě vidět marketing zevnitř velké mezinárodní instituce. Byla to pro mě cenná zkušenost, ale zároveň jsem si uvědomila, že dlouhodobá práce v online prostředí mě nenaplňuje tak, jak jsem čekala. Když jsem většinu dne trávila za obrazovkou, chyběla mi přímá interakce s lidmi. Přesto jsem moc ráda, že jsem si marketing mohla vyzkoušet a říct si, že to pro mě není. Celý zážitek v kanceláři mi navíc často znepříjemňovala velmi studená klimatizace, kterou si můj vedoucí s oblibou zapínal.
I přesto, že mě práce v online prostředí nenadchla, nelituju ani jediné hodiny. Naučila jsem se pracovat s plánovacími nástroji, analyzovat dosah obsahu, přemýšlet nad strukturou příspěvků i jazykem, který oslovuje konkrétní cílovou skupinu. Zkušenosti ze stáže navíc vnímám jako přínosné i pro své další směřování v žurnalistice. Marketing mě sice nepohltil, ale naučil mě, jak důležité je umět formulovat sdělení jednoduše, efektivně a s ohledem na kontext. I to je pro práci v médiích zásadní.
Své tři měsíce na Maltě jsem strávila převážně v práci. Ale když otevřu galerii v telefonu, nevypadá to tak. Vidím snímky výletů, večeří, západů slunce a momentek s lidmi, kteří za mnou na ostrov přijeli. V tak krátké době mě navštívilo hned několik skupin přátel nejen z Česka, ale i z Norska, kde jsem dříve byla na studijním pobytu. S dalšími jsem se potkávala přímo na Maltě – po práci jsme chodili k moři, procházeli se podél pobřeží, koupali se, opalovali a užívali si to, že máme ostrov na chvíli pro sebe.
Naše plány občas zdržely přeplněné autobusy, zácpy nebo zcela vynechané spoje – maltská veřejná doprava je totiž hodně laxní. Já už jsem ale věděla, do čeho jdu, a nijak mě to nerozhodilo. Člověk se prostě naučí čekat.
Maltsky sice nemluvím, ale vůbec to nevadí. Všude na ostrově se bez problémů domluvím anglicky. Znám ovšem nejtypičtější maltské slovo „mela“ – výraz pro „dobře”, který Malťané používají za téměř každou větou jako univerzální odpověď. Dlouho to bylo jediné slovo, které jsem ovládala. Slovník jsem si rozšířila ještě o „inħobbok“, tedy „miluju tě“. Nejspíš ho nikdy nebudu potřebovat, ale připadalo mi symbolické znát to nejkrásnější, co lze v cizím jazyce říct. Už jen proto, že k Maltě mám přesně tenhle vztah.
Posledních čtrnáct dní se na mně začalo projevovat celkové vyčerpání. Onemocněla jsem a začala se stresovat kvůli nadcházejícím státnicím v září. Celý můj pobyt utekl jako voda a teď je čas odjet zpět do Česka, odpočinout si a zaměřit se na úspěšné zakončení studia.
Bylo to už moje třetí léto na Maltě, ale loučení tentokrát bolí víc než kdy dřív. Můj staronový maltský život vypršel, ale to nejdůležitější zůstává: vzpomínky, zážitky, kontakty i vědomí, že se tu vždy budu cítit jako doma.
Karolína Benediktová je studentkou třetího ročníku Mediálních studií a žurnalistiky na fakultě sociálních studií. Jejím vedlejším oborem je Ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Pro časopis Atrium píše už druhým rokem, mimo jiné sdílela své zkušenosti ze studijního pobytu v norském Lillehammeru. Pracovala tři léta na Maltě a jedno v Chorvatsku. Povinnou studijní stáž absolvovala v České televizi. Mezi její zájmy patří cestování, poznávání nových kultur a pití ledové kávy.
Při studiu na Masarykově univerzitě existuje možnost vyjet do zahraničí nejen na studijní pobyt, ale také na pracovní stáž. Zahraniční stáž si student nebo studentka hledá a domlouvá samostatně – nejčastěji oslovením konkrétní firmy, organizace nebo školy. Důležité je, aby náplň práce odpovídala studovanému oboru. Pokud stáž schválí garantující katedra, studující si ji může zapsat do studia a získat za ni kredity. Díky programu Erasmus+ je navíc možné dostat finanční podporu, která pokryje část nákladů na pobyt i cestu. Ačkoliv většina studentů vyráží přes program do států Evropské unie, vyjet lze třeba i do některých zemí Asie nebo Ameriky.
Malta je ostrovní stát ve Středozemním moři, jižně od Itálie. Tvoří ho tři obydlené ostrovy: Malta, Gozo a Comino. Je členskou zemí Evropské unie a jejími oficiálními jazyky jsou maltština a angličtina. Hlavním městem je Valletta. Malta je známá především svou bohatou historií, kulturním dědictvím a příznivým středomořským klimatem.
„Zahraniční stáž přináší studujícím nejen odbornou praxi v mezinárodním prostředí, ale i hlubší pochopení cizích kultur a pracovních zvyklostí. Zlepšují si jazykové dovednosti v běžné i odborné komunikaci, navazují kontakty pro svou budoucí kariéru a často si odvážejí i cennou zkušenost v podobě větší sebedůvěry, samostatnosti a zodpovědnosti.“
Jarmila Strýčková, vedoucí oddělení pro mobility, Centrum zahraniční spolupráce Masarykovy univerzity
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, napište prosím editorce Atria na mail: 520085@mail.muni.cz.
Místo na pláži začal studentce Erasmus na maltské policejní stanici. Nakonec se ale dočkala i vysněných teplých dní u moře, studentských večírků a přátelství, které Erasmem nekončí.
Magisterská studentka veřejné a sociální politiky a lidských zdrojů na fakultě sociálních studií podnikla při studiu hned několik zahraničních výjezdů. Které to byly a co si z nich odnáší?