Chce zabránit plýtvání plasty a obaly na jedno použití. Studentka rozdává látkové pytlíky

30. 7. 2018
Karolína Tomečková se svým přítelem při prvním rozdávání látkových pytlíků na Zelném trhu v Brně. Foto: archiv Karolíny Tomečkové

Kdyby mohla měnit svět, změnila by chování a způsob života druhých. Dvacetiletá studentka environmentalistiky vede skupinu lidí, se kterou rozdává látkové sáčky na potraviny ušité ze starých záclon. Snaží se, aby lidé byli empatičtí a žili více v souladu s přírodou. Plýtvání plasty a jednorázovými obaly ji rozčiluje, podobně jako těžba fosilních paliv, kácení stromů nebo převoz potravin přes půlku světa. Život by chtěla strávit po boku svého partnera s úsměvem na rtech. „Zbytek už se nějak vyvine,“ říká Karolína Tomečková.

Facebooková skupina Rozdáváme látkové pytlíky na potraviny má dnes přes dvanáct set členů, přestože ji Karolína Tomečková založila teprve v dubnu letošního roku. Dobrovolníci z celé republiky díky ní ze starých záclon a látek, které už lidé nevyužijí, šijí látkové pytlíky nejčastěji na ovoce nebo zeleninu. „Pytlíky rozdáváme zdarma, protože chceme, aby se tolik neplýtvalo. Snažíme se upozornit lidi na celkové plýtvání jednorázovými plastovými obaly. Vše je založené na dobrovolné pomoci a ochotě lidí. Má známá například šije pytlíky na přání a posílá je po celé republice, a to zcela bez nároku na odměnu,“ vypráví Karolína Tomečková.

Letos v červenci brněnská studentka uspořádala v pořadí už druhé rozdávání pytlíků, které se uskutečnilo na Zelném trhu v Brně. „Ohlasy byly o dost lepší než minule, už jsem si všimla jakéhosi zvykání si místních na rozdávání pytlíků. Osobně mě moc potěšil velmi pozitivní přístup trhovců, někteří by s námi rádi v budoucnu spolupracovali, myšlenka zamezit zbytečnému plýtvání se jim líbila. Nechali jsme jim proto pár kousků, aby je nabízeli zákazníkům místo škaredého mikrotenu,“ popisuje studentka.

S dobrovolníky nejčastěji z Brna, ale také z Ostravy už dohromady rozdali okolo sto padesáti látkových stahovacích pytlíků na ovoce, zeleninu nebo pečivo. Do aktivního rozdávání se zapojilo přes padesát lidí. Členové skupiny přitom posílají ušité stahovací pytlíky z celé republiky. Na sociální síti si také sdílejí návody, jak pytlíky různých velikostí ušít.

Skupina dobrovolníků se sešla po prvním rozdávání. Foto: archiv Karolíny Tomečkové

Změnila návyky a dívá se na svět jinýma očima

Usměvavá zrzka pochází z Uherského Hradiště. V Brně na fakultě sociálních studií jsou jejími obory environmentální studia a mediální studia a žurnalistika. V září nastoupí do druhého ročníku bakalářského studia. „Odmalička jsem ráda psala a vymýšlela různé příběhy, po čase jsem v sobě pocítila touhu stát se novinářkou. Environmentalistika byla taková volba na poslední chvíli. Kdo by to byl čekal, že se obory začátkem semestru úplně prohodí a já přestanu snít o novinařině, a naopak se zamiluju do environmentálních studií?“ usmívá se Tomečková.

Z environmentalistiky se pro ni stala srdcovka. Na oboru se jí líbila upřímnost, respekt a úcta k životnímu prostředí. „Za první dva semestry jsem se toho stihla hodně naučit, změnila jsem návyky. Převzala jsem za svůj život velkou zodpovědnost, už to není o mých rodičích, ale o mně samotné. Jaké si to udělám, takové to mám. Velmi střízlivě uvažuju o každém kroku, byť je to sebemenší banalita jako oblékání, doprava, nákup dárků, otázka plýtvání věcmi. Každým dnem jsem blíže ekologickému životnímu stylu a dále od mainstreamu. Teď se dívám na svět jinýma očima, jsem sama se sebou i se svým životem o dost spokojenější,“ popisuje aktivistka.

Na žurnalistiku však nechce zanevřít, ráda by v budoucnu uplatnila znalosti z obou oborů. Největší radost by pro ni byla, kdyby mohla psát o tématech souvisejících se životním prostředím. Myslí tím konfrontovat společnost s problémy, které sužují planetu, ale stále je lze reálně měnit a pracovat s nimi. „Týká se to nejen plýtvání, ale příkladem je i nadměrná produkce emisí, kácení stromů, těžba fosilních paliv, zneužívání zvířat pro lidskou zábavu či pro jídlo, používání chemických látek, takzvaná fast fashion, převoz potravin přes půlku planety a spousty dalších. Za zmínku krom ekologických hodnot stojí rozhodně i existence a možná náprava politické či sociální situace,“ myslí si Tomečková.

První rozdávání látkových pytlíků se uskutečnilo letos v červnu. Dobrovolníci při něm rozdali kolem stovky pytlíků. Foto: archiv Karolíny Tomečkové

V Brně je spokojená, v budoucnu by chtěla bydlet na vesnici

Když se rozhodovala, kde bude studovat, nechtěla žít daleko od domova a rodiny. „Přála jsem si být v centru dění, rádi chodíme s přítelem na koncerty, na různé výstavy, přednášky, jsme zkrátka kulturně založení, a to vše nám Brno dokáže nabídnout. A abych nezapomněla, všude kolem Brna je i nádherná příroda, kam můžu utíkat, když už je té kultury i na mě trochu moc,“ líčí Tomečková.

V Brně bydlí s přítelem v pronajatém malém bytě, protože mají rádi své soukromí. Ve velkoměstě je spokojená, ale netouží v Brně zůstat natrvalo. „V budoucnu bychom určitě chtěli bydlet na vesnici. Větší města nejsou nic pro nás, rádi bychom bydleli v blízkosti přírody a měli dostatek prostoru, maličký ekodomeček a velkou zahradu. A taky toužíme po tom žít co nejvíce možně soběstačně. To nám bohatě stačí ke štěstí,“ přemítá na závěr.

Životním snem Tomečkové je strávit život po boku milujícího partnera. Foto: archiv Karolíny Tomečkové

Karolína Tomečková na výletě v Lednicko-valtickém areálu. Foto: archiv Karolíny Tomečkové

Medailon

Dvacetiletá Karolína Tomečková studuje v Brně na fakultě sociálních studií environmentální studia v kombinaci s mediálními studii a žurnalistikou. Nepovažuje se za příliš společenský typ, proto volný čas nejraději tráví sama s přítelem v přírodě, na výletech, koncertech a festivalech, v přítmí čajovny nebo jen s v posteli s knížkou v ruce. Ráda vaří, peče, stará se o zahradu a pěstuje zeleninu a ovoce, ze kterého vyrábí sirupy, džemy nebo sušené ovoce. Často sbírá bylinky, vyrábí dekorace a přírodní kosmetiku, snaží se vzdělávat a fotí. S přítelem Jakubem Šilhavíkem pořádá pod hlavičkou uskupení Destroy Production koncerty alternativní a rockové hudby.

Látkové pytlíky rozdává i v prodejně Alfa – Zdravá výživa v Brně, kde si přivydělává prodejem například bezlepkových potravin nebo přírodní kosmetiky. Zajímá se o filmovou kulturu, baví ji navštěvovat blešáky, bazary, swapy a různé trhy. Miluje zvířata, s přítelem chodí venčit pejsky do útulku, snaží se také penězi i vlastními silami podporovat neziskové organizace. Někdy jen tak ráda leží v posteli a relaxuje.

Životní motto

Stále se hledám. Citát, který vystihuje její povahu a období, kdy studovala střední školu. „Hodně jsem se sebou bojovala a hledala se. Od doby, kdy jsem na výšce, více sama sobě rozumím a vím, jaká jsem a co od života očekávat. Pak jsou ale chvíle, kdy jsem sama překvapená vlastní reakcí. Možná se tedy ještě stále hledám,“ nastiňuje.

Zajímavosti

Přestože Tomečková založila skupinu na šití látkových pytlíků, sama šít prozatím neumí. „Umím jen trochu plést, ale už nějakou dobu mám zálusk na maminčin starý šicí stroj, snad mu v blízké době vdechnu život. Zatím projekt jen koriguju a starám se o propagaci, spolupráci, a to mne tedy baví. Nemám ráda, když jsem pasivní,“ říká autorka projektu.

Tomečková se s dobrovolníky při rozdávání látkových pytlíků setkává s rozličnými reakcemi. „Zažili už jsme pochvalu, někdo nám za pytlíky dává i peníze, ale máme za sebou i odmítnutí, dokonce až znechucení, také zkušenost se špatnou interpretací projektu. Vždy se však snažíme přejít do nějaké slušné roviny diskuze, nenechat se odradit, pozitivní reakce rozhodně převažují,“ vyzdvihuje studentka.

Tomečková se při rozdávání častěji setkává s podporou lidí i trhovců. Foto: archiv Karolíny Tomečkové

Podobné projekty

S myšlenkou snížit spotřebu plastových sáčků není Karolína Tomečková v Česku jediná. Zbytečně nevytvářet plastový odpad se v Česku snaží třeba také Monika Brýdová, která šije vlastní OvoZelsáčky na potraviny. Vyrábí je ze starých záclon, podobně jako lidé ze skupiny Rozdáváme látkové pytlíky. Brydová na svém blogu nabízí návod, jak si vlastní ovozelsáčky ušít.

Hromadění mikrotenových sáčků ve skříni vadilo i mladým českým podnikatelkám Haně Němcové a Tereze Dvořákové. Vymyslely unikátní barevné funkční sáčky na potraviny, které nazvaly Frusack. Univerzální sáčky vyrábějí z tkaniny na bázi kukuřičného škrobu. Pořizovací cena sady Frusack je však 490 korun za pět sáčků. „Připadá mi to moc drahé,“ komentuje Tomečková.

Autorka: Aneta Přadková