Larp je divadlo bez publika, říká studentka s neobvyklým koníčkem

Na fakultě sociálních studií studuje žunalistiku a bezpečnostní a strategická studia, ve volném čase hraje larp, tedy hry, při nichž se účastníci na několik hodin stávají postavou ve fiktivním světě. „Nejvíc mě na larpu baví, že zažiju situace, do kterých bych se jinak nedostala. Prožitek ze hry je mnohdy velmi silný, někdy i pláču,“ říká Sabina Žilková.

Svůj první larp si studentka zahrála v patnácti letech, kdy ji ke hře přivedla její starší sestra. „Hráli jsme komorní larp a hrozně mě to tehdy zasáhlo. Nedokázala jsem ještě úplně oddělit hru od reality a moje sestra, která taky hrála, na mě byla ve hře nepříjemná a útočná. Byla jsem z toho pak hodně špatná,“ vzpomíná Žilková. Nepříjemná zkušenost však studentku neodradila, spíš naopak. Hrám ve fiktivním světě se začala naplno věnovat a dnes si jich zahraje i několik desítek ročně.

Před každým larpem si hráči rozdělí postavy, které budou hrát. Od uvaděče, který hru moderuje, pak dostávají při hraní pokyny, jakým směrem se má děj rozvíjet. Jak ale charakter své postavy a úkoly pojmou, už je na samotných hráčích. „Larp je takové divadlo bez publika,“ shrnuje studentka.

Prostředí, ve kterých se hry odehrávají, vycházejí z fikce i z reality. „Hrají se například larpy ze světů Harryho Pottera nebo Pána prstenů, ale časté jsou i apokalyptické či historické larpy, třeba z doby totality,“ vysvětluje Žilková, která také sama několik her napsala. 

Sabina Žilková se jako elfka účastní larpů odehrávajících se ve fantasy světě. Video: Tomáš Houška

Larpy stojí od dvou stovek do několika tisíc

Hry jsou velmi různorodé a v počtu hráčů či délce hry téměř neomezené. Existují larpy pro jednoho i pro tisíc účastníků, larpy hodinové i několikadenní. Mezi ty základní typy ale patří bitvy, outdoorové a městské larpy a komorní larpy. „Já jsem člověk, kterému se líbí všechny druhy. Ráda se zajedu s někým pomlátit na bitvu a ráda si zahraju princeznu v korzetu v komorním larpu,“ říká Žilková, která se ve volném čase věnuje také historickému kontaktnímu šermu.

Komorních larpů, které jsou většinou pro méně hráčů a trvají jen několik hodin, si Žilková zahraje za rok kolem dvaceti. Větší akce jako jsou například víkendové larpy stihne jen čtyři až pět ročně, protože jsou náročnější nejen časově, ale také finančně. „Komorní larpy a bitvy stojí tak do dvou stovek, ty větší pak klidně tisíce. Letos jsem za larpy dala celkem asi deset tisíc,“ přiznává nadšenkyně do rolových her, která se v minulosti zúčastnila také jednoho z největších larpů v Česku. Do Bitvy pěti armád spolu s ní zasáhlo více než tisíc hráčů.

Kostýmy jí pomáhá šít babička

Většina larpů je nezisková a organizují je nadšenci, kteří to dělají dobrovolně. „Peníze, které za hry platíme, jsou buď za kostým, který si účastníci někdy mohou půjčit, nebo na nájem prostor. U vícedenních larpů se platí i ubytování a strava,“ vysvětluje Žilková.

Více peněz než za vstupné, hráči většinou vynaloží za kostýmy, které bývají často podmínkou pro účast v larpu. „Jsou tací, kteří dají za kostým klidně desítky tisíc korun. Například historické boty stojí od dvou tisíc výš, zbroj klidně patnáct tisíc. Já se ale snažím převleky vyrábět co nejlevněji,“ říká studentka, která se ve volném čase ráda věnuje také společenskému tanci.

Kostýmy bývají dobře propracované, důraz je kladený na věrohodnost. Za lepší kostým může navíc hráč získat výhody, třeba více životů v bitvě. „Mám skvělou babičku, která mi kostýmy pomáhá šít, takže si většinou koupím jen látku. Často taky využívám půdu u nás doma, kde je spousta starého oblečení anebo sekáče, ve kterých se dá taky levně nakupovat,“ přibližuje Žilková.

Vystoupit z role je mnohdy obtížné

Na larpech Žilková nejvíc oceňuje emoce, které může prostřednictvím postav prožít. „Dokud si člověk sám nezahraje larp, je to pro něho těžko pochopitelné, ale někdy může být prožitek ze hry opravdu silný. Když třeba někdo, kdo je mé postavě ve hře velmi blízký, fiktivně zemře, pro mě je to v tu chvíli velmi reálné,“ vysvětluje studentka, která se těmto hrám věnuje už téměř pět let.

Může se ale také stát, že se hráč do role nevžije. Podle Žilkové se to děje buď proto, že je hráč nezkušený, nesedí mu role anebo je larp špatně vymyšlený. „Pokud je larp dobře napsaný, mám někdy problém z role vystoupit,“ dodává.

Kromě aktivního hraní Žilková několik komorních larpů také sama napsala. „Napsat larp znamená vytvořit hru, která bude fungovat. Vymyslet postavy a jejich charaktery, pravidla hry, nějakou zápletku. Hlavně to nesmí být nuda,“ míní studentka, která je například spoluautorkou hry Školní výlet.