Politolog a boxer Šmíd: Do ringu už nechodím, boxovat jsem si přál odmalička

Boxu se chtěl věnovat už jako malý kluk, ale protože pocházel z vesnice, svůj sen si splnil až při studiu na střední škole ve velkém městě. Odborný asistent Tomáš Šmíd vyučuje na katedře politologie a zabývá se především tématy soudobých konfliktů a bezpečností. Ve volném čase boxuje, a to od třetího ročníku studia na Biskupském gymnáziu v Brně. Dnes už ovšem do ringu nechodí, spíše se věnuje trenérství a je i mezinárodním rozhodčím v boxu.

V rodině Tomáše Šmída nemá boxování žádnou tradici, jeho otec aktivně hrál kolektivní míčové hry, mezi nimi například fotbal. „Mě to ale opravdu od dětství silně táhlo k boxu. Nedokážu úplně popsat a vysvětlit, proč tomu tak bylo. Nevím, proč mě třeba víc nezaujal zápas nebo nějaký jiný úpolový sport,“ vysvětluje Šmíd.

Šmíd boxoval přes tři roky i závodně, a to ve Sportovním klubu policie Kometa Brno, i když jen na regionální úrovni. „Chodil jsem trénovat čtyřikrát až pětkrát týdně. Potom jsem se ale musel rozhodnout, jestli bude mít přednost box nebo vysokoškolské studium, protože dohromady to úplně nebylo možné zvládat. Nakonec jsem dal přednost studiu,“ říká. Únava z boxu je podle něj natolik specifická a jiná než například z fotbalu, že je se studiem jen těžko slučitelná. Trenér Šmíd si myslí, že sportovat naplno a aktivně na vrcholové úrovni není při studiu možné z časových důvodů, protože člověk vždy jedno pro druhé bude šidit. „Navíc jsem nebyl nijak extra talentovaný boxer, aby mi to ztížilo rozhodování,“ tvrdí. Za svůj největší boxerský úspěch považuje, že v kariéře vyhrál více zápasů, než kolik jich prohrál.

Rozhoduje i při boxerských zápasech v Evropě

V současnosti už  závodně neboxuje, avšak nadále se sportu věnuje. Působí jako trenér v oddílu MTM Boxing Brno, který nese v názvu zkratku podle jmen zakladatelů Martin, Tom a Mira. „Svým trenérským aktivitám věnuju přibližně hodinu a půl denně. Trénujeme v tělocvičně Jetsaam v Brně,“ říká Šmíd. 

Kromě trenérství se angažuje i jako mezinárodní rozhodčí, přičemž jezdí na turnaje po celé Evropě. „Například v srpnu jsem byl v Německu ve Frankfurtu nad Odrou na známém juniorském turnaji Brandenburg Cup, v březnu jsem byl na litevském Danas Pozniakas Tournament ve Vilniusu a v loňském roce třeba v Helsinkách na turnaji, kterého se účastní mistři světa nebo dokonce olympijští medailisté,“ upřesňuje. Na turnaje jezdí převážně o víkendech. Když už se stane, že daný turnaj zasahuje do pracovního týdne, bere si dovolenou, aby se jej mohl zúčastnit.

Ve svém volném čase si však kromě trenérství chodí i příležitostně zaboxovat. „Je to ale opravdu zřídka a už spíš boxuju na pytel. A do ringu chodím ještě méně často, skoro už vůbec,“ popisuje. Když už se chce udržet v kondici, jde si raději zaběhat. „Spoustu času mi zaberou trenérské aktivity, jimž věnuju čas, který bych si jindy vyhradil pro sebe,“ říká. Box je pro něj primárně koníčkem. Trenérstvím a jako rozhodčí si nicméně vydělá také nějaké peníze. „Je to opravdu celoživotní hobby, ale nějaké peníze mi přinese. Není to tak, že bych do něj musel investovat. Pokryje mi minimálně náklady na proježděný benzín,“ dokládá.

Ve volném čase také rád čte a cestuje

Box ovšem není jediná Šmídova volnočasová aktivita. Mimo něj si třeba rád čte. „Jsem velký čtenář. Nejsem až tak velkým fanouškem beletrie, i když rád čtu autory, jako je například Boris Leonidovič Pasternak, Lev Nikolajevič Tolstoj, Émile Zola nebo Franz Werfel. Mám rád i špionážní romány Johna le Carrého nebo Fredericka Forsytha. Více se ale zajímám o literaturu faktu a o publikace, které souvisejí s mým výzkumným zaměřením,“ říká. Vyučující bezpečnostních a strategických studií má také rád filmy a docela si zamiloval tematické seriály, jako je třeba životopisný seriál Narcos.

Ze sportu má kromě boxu rád vzpírání, zápas a fotbal. „Fotbal jsem hrával od dětství stejně jako box na regionální úrovni. A přestože nemám rád fotbalové funkcionáře a lidi okolo fotbalu, fotbal jako sport mám rád,“ líčí. Když má možnost a náladu, sleduje fotbal i v televizi. „Na zápasy už se ale nedívám příliš často, protože strávit devadesát minut u televize je docela dlouhá doba. A český fotbal nesleduju vůbec,“ vysvětluje.

Mimo zmiňované aktivity Šmíd také rád cestuje. V srpnu byl například v Čečensku. „Kavkaz je celkově moje oblíbená oblast a můj koníček, což je patrné i ze sylabu mých kurzů,“ usmívá se. Mezi jeho další oblíbené oblasti patří Blízký a Střední Východ a má velmi rád Írán nebo Turecko. „Když jsem byl na Fulbrightově stipendiu v USA, domluvili jsme se s kolegou Hubertem Smekalem, který tam shodou okolností byl na tom stipendiu také, jen na druhém pobřeží země, a kolegou Josefem Krausem a společně jsme objeli takřka celé Spojené státy s výjimkou Aljašky,“ popisuje na závěr.