Student, politik a rozhodčí: Díky tenisu jsem se naučil komunikovat

Studujete magisterský program, jste komunální politik, asistent v Senátu, a ještě létáte po světě jako rozhodčí tenisových turnajů. Jak to můžete všechno stíhat?

Snažím se mít u sebe pořád telefon s Google kalendářem, protože bez těchhle funkcí bych svůj život neměl absolutně uspořádaný. Každý den mám rozplánovaný na hodiny a volného času na jiné aktivity v některých obdobích přes rok nebývá mnoho. Ale když má člověk dobrý plán, jdou aktivity skloubit bez problému. Tím, že přednášky na našem oboru nejsou většinou povinné, mám čas kombinovat práci v Senátu, která nevyžaduje, aby byl člověk v práci pět dní v týdnu. Senát má jednání co tři týdny, takže to je jen otázka pár dní v měsíci, kdy tam musím být osobně. Co se týče komunální politiky, tu stíhám taky, troufám si říct obstojně. Tím, že Brno není daleko od Ostravy, to není problém.

Politologii jste původně studovat nechtěl. Jste nakonec spokojený?

Z gymplu jsem se hlásil na práva, byl to můj primární cíl. Dostal jsem se na některé fakulty, respektive na školy, ale zrovna tam, kam jsem nechtěl. To byla Plzeň a Olomouc. Měl jsem záložní plán, a sice politologii a mezinárodní vztahy v Brně. Město zvítězilo nad oborem, který jsem chtěl původně studovat, takže teď jsem hrdým studentem fakulty sociálních studií. Nakonec jsem se v politologii našel. Nelituju jediné vteřiny, kdy jsem ji šel studovat. V lednu jsem úspěšně složil státnice a jsem v navazujícím magisterském studiu na politickém marketingu.

Co vás vedlo k tomu pokračovat v magisterském programu?

Chtěl jsem si rozšířit obzory. I proto, že pracuju jako asistent senátorského klubu ODS a TOP09, kde mám na starosti komunikaci a sociální sítě. Studium mi otevírá nové obzory a nové poznatky z oboru. Doktorské studium mě neláká. Místo toho jsem si podal přihlášku ještě na jedno magisterské studium. Dálkově do Ostravy, na veřejnou ekonomiku a správu. Z jednoduchého důvodu – chtěl bych si rozšířit ekonomické vzdělání a veřejná ekonomika a správa se celkem doplňuje s politologií.

Aplikujete poznatky z přednášek ve své práci politika?

Určitě ano. Ve škole máme dva experty na politický marketing – Ottu Eibla a Miloše Gregora. Informace z jejich přednášek a seminářů jsou k nezaplacení. Většina politických marketérů si účtuje nemalé sumy a já mám tady šanci informace získat v uvozovkách zadarmo.

Tenis mě o politice hodně naučil

Vedle politiky a studia jste ještě hlavní rozhodčí tenisových turnajů. Existuje souvislost mezi politikou a tenisem?

Je tam spojitost. Nezdá se to, ale díky tenisu jsem se naučil komunikovat. Ze začátku jsem si myslel, že všechno umím nejlíp, ale tenis mě naučil, že tomu tak není, takže mě naučil i pokoře. Navíc jsem se zlepšil i po organizační stránce. Když dělá člověk rozhodčího, nahlédne i do organizace turnajů, což mu dá zkušenosti, které může využít i v politickém prostředí.

Co předcházelo roli rozhodčího?

Hrál jsem tenis závodně. Jako každý malý kluk jsem měl sen, že budu ve světové desítce. Nakonec to ale skončilo tím, že jsem byl podprůměrným hráčem, a ti, kteří jsou podprůměrní, můžou dělat maximálně trenéry nebo rozhodčí a já jsem si vybral to druhé.

Jak jste se k takové práci dostal?

V Ostravě máme mezinárodní turnaj mužů, kde jsem začínal jako sběrač míčků a můj bratr jako lajnový rozhodčí. Vždycky jsem se s bratrem rád poměřoval, takže bylo logické, že jsem chtěl být taky lajnovým rozhodčím. Když jsem se jím stal, zjistil jsem, že se dají objíždět turnaje nejen v České republice, ale taky v zahraničí, a to pro mě byla motivace dostávat se dál a dál.

Teď už jezdíte do zahraničí na prestižní turnaje. Jak se to rozhodčímu povede?

Člověk musí sbírat zkušenosti. Začínal jsem v České republice jako lajnový rozhodčí a potom i jako hlavní rozhodčí. Díky těmto zkušenostem jsem se dostával na zahraniční turnaje a čím jsem jich měl víc, tím jsem se mohl dostávat na více prestižnější turnaje. Teď vyjíždím za tenisem do zahraničí tak na deset týdnů za rok.

Setkal jste se osobně s nějakými slavnými hráči světového tenisu?

Vždycky jsem chtěl pískat Rogera Federera, byl to vždy můj neoblíbenější hráč. Povedlo se mi to v roce 2017, kdy byl v Praze poprvé představený projekt Laver Cupu. Hrál čtyřhru společně s Rafaelem Nadalem, takže jsem byl společně s těmito ikonami sportu na kurtu. Poté jsem před pár týdny pískal v Monaku Novaka Djokoviće.

Od řadového člena ODS k práci asistenta senátorského klubu

Česká politická scéna vám není cizí. Působíte na pozici asistenta senátorského klubu stran ODS a TOP 09 a taky jako komunální politik v Ostravě. Jak jste se do politiky dostal?

Měl jsem to štěstí, že jsem se volební kampaně do Poslanecké sněmovny v roce 2017 účastnil jako dobrovolník pod vedením nynějšího poslance Jakuba Jandy. Když se stal poslancem, měl jsem možnost jít k němu na stáž. Díky tomu jsem se pak dostal na stáž i k ostravskému senátorovi Zdeňku Nytrovi, který si mě vzal pod svá křídla. Protože předsedá senátorskému klubu ODS, nabídl mi práci asistenta. Do komunální politiky jsem se díky zkušenostem z předchozích let dostal v roce 2022 do komise rady našeho městského obvodu. 

Co si dáváte jako komunální politik za cíl?

Snažím se angažovat v různých projektech. Jsem členem komise pro strategický rozvoj, takže se snažím iniciovat směrem k radě obce zajímavé projekty. Jeden z nich je fontána uprostřed našeho rybníku. Moje vize je taková, že by měla vypadat jako ta, kterou mají v Ženevě, jen trochu menší.

V komunální politice působíte zatím krátce, ale dokázal byste říct, co je pro vás největší dosavadní úspěch?

Když se vrátím ke kampani, jedno z našich hesel bylo Spolu dáme sbohem soudruhům. Bylo to jedno z našich klíčových témat, které jsme v naší obci potažmo městské části, prosazovali, a nakonec se povedlo, že komunisté nebyli do zastupitelstva zvolení. Poprvé od sametové revoluce. Takže to považuju za veliký úspěch.

Jaká největší úskalí jako začínající politik vnímáte?

Protože jsem relativním nováčkem, bylo těžké přesvědčit lidi a nebát se iniciovat vlastní nápady a přesvědčit je, že mohou být dobré. Jak se říká, když přijde nový kohout do baráku, ostatní ho nemusí úplně brát.

A čím vás práce komunálního politika nejvíc obohacuje?

Asi novými kontakty. Musím ale pracovat hlavně na sobě, abych nápady, které iniciuju, dotáhl do konce. Jsme na začátku volebního období, takže mám necelé čtyři roky, abych dokázal, že jsem tam nešel nadarmo.

Politická strana není sprosté slovo

Proč jste si vybral právě senátorský klub ODS a TOP 09?

Jak jsem říkal, tu práci mi nabídl ostravský senátor Zdeněk Nytra, když jsem byl u něj na stáži. Ale od 18 let jsem členem ODS, takže to pro mě bylo logické pokračování. Ta strana je mi blízká a to, že se spojily dvě pravicové strany do jednoho senátorského klubu, mi taky připadá celkem logické.

Co práce asistenta obnáší?

Mám na starosti komunikaci. To znamená, že když se na některého senátora obrátí média, může to řešit se mnou. Dál spravuju taky Twitter a Facebook celého klubu.

Jste teprve na začátku své politické kariéry. Míříte v politice výš?

Kdybych řekl, že ne, budu lhát. Když řeknu, že ano, budu vypadat jako naivní fracek. Je mi teprve třiadvacet let, takže nejdřív bych chtěl něco dokázat v našem městském obvodu a potom, když už jsem přičichl k parlamentní práci, bych si chtěl vyzkoušet i pozici voleného zástupce v Poslanecké sněmovně. Uvidíme, kam se nakonec dostanu. Když jsem byl ve školce, ptali se nás, čím bychom chtěli být, až vyrosteme. Já jsem řekl, že prezidentem. Takže asi tolik.

Máte nějakou radu pro ty, kteří by se chtěli vydat podobnou cestou?

Ať se nebojí vstupovat do politických stran, není to nic špatného. Politická strana není sprosté slovo a když v ní budou mladí lidé, kteří přinesou nové nápady, pomůže to nejen těm stranám, ale i obyvatelům České republiky.