Absolventka řídí mírové projekty pro Asii i Afriku

Na fakultě sociálních studií jste studovala mezinárodní vztahy a sociální antropologii, proč jste si vybrala právě tuto kombinaci?

Mojí ambicí bylo studovat hlavně mezinárodní vztahy. Když jsem byla ještě na střední škole, absolvovala jsem jazykový kurz v Anglii a objevila jsem v sobě lásku k cizím zemím. Měla jsem pocit, že by mě mezinárodní vztahy bavily, navíc jeden můj příbuzný je diplomat, takže už jsem trochu věděla, do čeho jdu. První dva roky studia jsem sociální antropologii brala čistě jako druhý obor, ale v posledním ročníku bakalářského studia mi začala sociální antropologie dávat smysl, takže už v bakalářské práci jsem tyto dva obory spojila. Když jsem pak přijela do Anglie, zjistila jsem, že je tam sociální antropologie vnímaná jako velice prestižní obor, což jsem vůbec netušila, protože na fakultě sociálních studií jsem měla jen malou skupinu spolužáků, bylo to takové komornější.

Proč jste se rozhodla pokračovat v magisterském studiu v zahraničí?

Díky práci v brněnské jazykové škole jsem pracovala čtyři léta v Anglii jako administrátorka v místní jazykové škole. Cítila jsem, že jsem s tou zemí hodně spojená. Když jsem se po dokončení bakalářského studia rozhodovala, co budu studovat dál, poslala jsem si přihlášku mimo jiné i na University of Manchester na obor Peace and Conflict Studies.

Jak se podle vás liší studijní přístup v Anglii a v Česku?

Nechci to úplně generalizovat, protože jsem v Česku studovala bakaláře a v Anglii magistra. Základní rozdíl je určitě v tom, že magistr se v Británii studuje jen jeden rok, takže to bylo velmi rychlé a intenzivní. Ale kdybych si mohla vybrat, spíš bych preferovala dvouleté studium, protože bych alespoň měla čas všechny vědomosti vstřebat. Myslím, že britský způsob výuky je více interaktivní a také jsme měli semináře v malých skupinách. Hodně jsme se spolužáky diskutovali o povinné literatuře a argumentovali.

Najít zaměstnání v oboru není úplně běžné

Nyní pracujete jako projektová manažerka v mírotvorné organizaci Conciliation Resources. Jak jste se k té práci dostala?

 Neziskovou organizaci Conciliation Resources jsem znala už v době, kdy jsem psala bakalářskou práci, používala jsem jejich výzkumy. Při navazujícím studiu v Manchesteru jsem narazila na jimi vypsané výběrové řízení na pozici asistentky. Nyní už pracuju jako projektová manažerka a jsem za tu práci velice vděčná. Ne všem lidem, kteří studovali Peace and Conflict Studies, se podaří najít zaměstnání v oboru.

Jak se můžete podílet na tvorbě míru v zemích s vojenskými konflikty?

Peacebuilding je podpora mírových procesů, které zahrnují například podporu místní vlády nebo vyjednávání se stranami sporu. Naše organizace se ale zaměřuje spíše na lokální mírové procesy, komunity a společnosti, které byly v minulosti součástí válečného konfliktu. Conciliation Resources pomáhá lidem prostřednictvím dialogu a mediace najít a vybudovat cestu k mírovému soužití. Mír se musí budovat na všech úrovních, nejen s reprezentanty státu. Ti představují jen špičku ledovce.

Jaká je tedy náplň vaší práce?

Organizace Conciliation Resources se zabývá podporou mírových procesů ve válkou zničených zemích převážně v Africe, Asii a v Pacifiku. Nyní osobně pracuju na projektu mezinárodního konsorcia s názvem Smart Peace, který se soustředí na tři konkrétní země – Myanmar, Nigérii a Středoafrickou republiku. Jsem zodpovědná za řízení tohoto projektu včetně financí, administrativy a reportování donorovi, což je obdoba českého ministerstva zahraničí – Foreign, Commonwealth and Development Office.

Jezdíte pracovně i přímo do válkou postižených zemí nebo vše řídíte z Anglie?

Moje pracovní pozice zahrnuje i cestování, teď v pandemii to ale není možné. Za normálních okolností jezdím do příslušné země asi jednou za rok.

Budování míru je křehká věc

Jakým způsobem se buduje mír v době koronavirové pandemie?

Často se stává, že podpora mírových procesů je běh na dlouhou trať – uděláte dva kroky dopředu a tři zpět. Pandemie mírové procesy nezastavila, spíše vnesla novou dimenzi do už komplexních a komplikovaných podmínek válkou zničených zemí. Například v Myanmaru, což je země, jejíž ekonomika je založená primárně na turismu. Nedávné události jsou příkladem toho, ze budování míru je křehká věc a situace v konfliktních zemích se může měnit každým dnem. Na začátku února tohoto roku byl v Myanmaru vojenský převrat, který iniciovala tamní armáda Tatmadaw poté, co proarmádní politická strana prohrála koncem minulého roku volby. Tatmadaw vyhlásila rok trvající nouzový stav, na jehož konci by měly být vyhlášeny nové volby. Zda se tak opravdu stane a jak se bude situace v zemi vyvíjet, je nepředvídatelné. Stejně nejasné je i to, jakým směrem se bude ubírat mírový proces iniciovaný předchozí vládou kancléřky Aung San Suu Kyi. Navíc do toho zasáhla pandemie a ekonomická situace v Myanmaru se zhoršila, mnoho lidi ztratilo práci, mají méně peněz a nemají z čeho žít. 

Dokážete díky studiu sociální antropologie lépe porozumět místním kulturám?

Studium sociální antropologie a její teoretické koncepty, například etnicity a genderu, využívám v každodenní práci, hlavně při psaní reportů a výzkumných prací. Studia antropologie i mezinárodních vztahů si cením a ve finále si myslím, ze splnilo účel a dobře mě připravilo na pracovní život. 

Plánujete zůstat v zahraničí nebo vás láká odstěhovat se zpět do Česka?

Nevím, jestli chci v Anglii zůstat napořád. Hlavně kvůli tomu, že mám v Česku celou svoji rodinu a v poslední době si čím dál víc uvědomuju, jak je pro mne důležité rodinné zázemí. Sice jsem se v Británii vdala a s manželem si budujeme domov, stejně mi ale chybí užší kontakt s rodinou a přáteli. Plánujeme se tedy jednou přesunout do České republiky.