Absolventka žijící ve Švédsku: Chybí mi tu česká spontánnost, jako jít po práci na jedno

Začínat s pracovním i osobním životem v cizí zemi zní pro mnoho lidí jako sen. Je něco, na čem jste musela hodně zapracovat?

Jazyk, jednoznačně. Učím jenom v angličtině a ze začátku to bylo hrozné. Třeba se to už změnilo, ale když jsem já studovala, tak se člověk ve škole naučil dobře jen gramatiku, mluvit už ne. V mluvené řeči jsem měla velký blok. První přednášky jsem si psala slovo od slova a četla jsem je. Taky jsem se sama opravovala, něco jsem řekla a místo toho, abych pokračovala dál, začala jsem přemýšlet nad tím, že ta věta byla ve špatném čase.

Nyní pracujete na Dalarna University ve městě Falun, vycestovala jste do Švédska i na Erasmus?

V bakalářském ani magisterském programu jsem na Erasmus nevyjela, a pak jsem začala studovat doktorát. Řekla jsem si, že bych mohla vyjet na Erasmus, ale ne na studijní pobyt, na stáž. V podstatě už od bakaláře jsem směřovala k trhu práce a k politice zaměstnanosti. Jsem docela prakticky orientovaný člověk. A kam jinam jít studovat sociální stát a politiku zaměstnanosti než do Švédska. Když se naskytla příležitost odjet na tříměsíční stáž, obeslala jsem švédské úřady práce a z jednoho se mi ozvali. Na začátku ledna 2006 jsem jim napsala a 6. února jsem odlétala do Falunu. .

Přednášky studentům nahrávám dopředu, v hodinách pak o tématu diskutujeme

Pracovní stáž musela být o něco náročnější než studijní pobyt. Jak jste práci zvládala?

Přijela jsem tam na tříměsíční stáž, ale v podstatě jsem neuměla švédsky, takže jsem nepracovala, spíš jsem se učila, jak to tam funguje. Můj mentor mi vysvětloval, jak dělat prognózy na trhu práce, jak předvídat budoucí kompetence, celé to bylo hodně interaktivní. Učila jsem se i o švédské organizační kultuře. Pak jsem se zamilovala a vymýšlela, jak se po skončení stáže dostat do Švédska zpátky.

Takže jste se při studiu do Švédska vrátila a začala vaše kariéra na Dalarna University?

Ano, znovu jsem tam odjela přes Erasmus, tentokrát už na studijní pobyt. V Dalarně jsem studovala jednoletého magistra oboru Evropská politická sociologie. Zároveň tam učila jedna Češka, která už tam dál učit nechtěla, a tak mi po skončení studia jeden kolega nabídl práci přednášející místo ní. Vůbec jsem se na to necítila, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem odučila dva kurzy a další rok jsem učila znovu. Současně jsem ale v České republice dělala doktorát, takže to bylo samé přejíždění. V roce 2011, kdy jsem doktorát dodělala, mi nabídli práci na dobu určitou. O dva roky později jsem pak dostala možnost zažádat o pozici lektora v oboru podniková ekonomika a management, tedy v oboru, který jsem vůbec nestudovala, a výběrové řízení jsem vyhrála. Dnes učím mimo jiné předměty jako jsou organizační studia a lidské zdroje. Takže studium sociologie vlastně pořád využívám, jen v trochu jiném kontextu.

Naznačila jste, že dnes už máte povinností víc. Co je tedy náplní vaší práce?

Učím metodologické kurzy, vedu diplomové práce a jsem také zkoušející. Mám na starost magisterský program Obchodní studia s mezinárodním zaměřením, který dnes studují posluchači z dvanácti zemí. Teď se také dost věnuju rozvoji, v podstatě řeším, jak výuku posouvat dál. Jaké pedagogické metody zavést, aby se studenti aktivně učili. Jsem proti přednáškám v přednáškových sálech, proto je mám u svých kurzů nahrané dopředu, studenti se na ně podívají a společný čas ve škole využijeme k diskusi, řešení různých případových studií nebo jiným interaktivním aktivitám. V současné době se také věnuju tématu používání umělé inteligence ve vzdělávání.

Do Švédska jste přesunula celý svůj život. Plánujete se někdy do České republiky vrátit?

Nevím, před covidem jsem pořád říkala ano. V covidu jsem si ale uvědomila, jakou mám ve Švédsku volnost. Za celou dobu covidu jsem měla roušku snad jen dvakrát. Mám komplikovanou situaci v tom, že muž, do kterého jsem se tu zamilovala a se kterým mám dvě děti, je Rus. Jemu se do Česka kvůli různým předsudkům nechce. To je důvod, proč jsme zůstali ve Švédsku. Má tam dobrou práci a je zvyklý na místní kulturu.

Ze znalostí získaných na fakultě sociálních studií těžím dodnes

V České republice jste studovala a později pracovala v Institutu veřejné a sociální politiky. Dokážete popsat rozdíly mezi studijními a pracovními poměry v České republice a ve Švédsku?

Největší rozdíl z pozice studenta je ve Švédsku seminární kultura. Na seminářích se o všem debatuje a student musí být schopný svou práci prezentovat, obhájit a taky kriticky zhodnotit práci jiných studentů. To za dob mých studií v Česku nebylo. Co se týče pracovního života, chybí mi ve Švédsku trochu spontánnosti. V Česku není problém po práci navrhnout kolegům a zajít na jedno. Takhle to ve Švédsku nefunguje. Každá akce se musí domluvit hodně dopředu. Na druhou stranu mají fiku, což je v podstatě pauza na kávu, kde se dvakrát za den všichni pracovníci sejdou, pijí kávu a povídají si. Řešíme témata pracovní i osobní, a za těch patnáct minut zvládneme tímto stylem vyřešit hromadu problémů. V každé organizaci jsou na to vyčleněné místnosti s automaty na kávu zdarma. Člověk přijde a opravdu s kolegy sdílí, a navíc to utužuje kolektiv. Na univerzitě navíc nemáme pevnou pracovní dobu. Roční sazba představuje nějakých 1 700 hodin, ale nikdo to nepočítá. Mám úkoly, musím odučit kurzy a v projektu musím do určitých termínů odevzdat práci, ale jak si práci rozdělím, závisí více či méně na mně.

Zpět k vašemu studiu. Vystudovala jste gymnázium v Pardubicích. Proč jste se rozhodla jít na fakultu sociálních studií do Brna?

V podstatě jsem jen chtěla jít studovat do Brna. Bylo trošku jedno co. Dělala jsem přijímací řízení na práva, na ekonomicko-správní fakultu, na přírodovědeckou fakultu, ale nejvíc mě lákalo jít studovat žurnalistiku. Chtěla jsem jít původně studovat žurnalistiku s psychologií, ale věděla jsem, že tam je hodně velký přetlak studentů. Tak jsem si řekla, že zkusím jako druhý obor sociologii, a musím říct, že mě to hodně bavilo.

U sociologie jste nakonec zůstala a získala v ní magisterský titul a doktorát ze sociální politiky a práce. Proč jste nepokračovala dále ve studiu žurnalistiky?

Žurnalistika pro mě byla klíčový obor, vybírala jsem, co dalšího k tomu. Na magistra jsem se už ale rozhodla pro sociologii, protože žurnalistika na magisterském stupni je víc zaměřená na mediální studia než na žurnalistickou praxi, která mě v tu dobu bavila. Sociologie je věda o společnosti, o tom, jak na sebe jednotlivé skupiny reagují. A to mě zajímalo. Asi jsem hodně ovlivněná svým otcem, který byl dlouholetým ředitelem úřadu práce, takže mě zajímalo a zajímá fungování trhu práce, politika zaměstnanosti a otázky nezaměstnanosti. V tu dobu to na fakultě učil profesor Petr Mareš, který byl kapacita a jeho přednášky byly hodně zajímavé. Ze znalostí, které mi předali profesoři Jan Keller, Ladislav Rabušic a Tomáš Sirovátka, těžím dodnes.

Říkáte, že znalosti využíváte i léta po promoci. Vybrala byste si tedy obor znovu?

Se současnými zkušenostmi si nejsem jistá. Podniková ekonomika a management, které teď učím, jsou založené na sociologických studiích, takže nabyté znalosti využiju, ale těžko říct. Jsem ráda za to, kde jsem dnes.

Vaše cesta je velmi specifická. Máte pro studenty, které by život v zahraničí lákal, nějakou radu?

Nebát se vyjet. Nebát se jet poznávat nové výzvy. I když pojedou na tři měsíce na stáž, nebo studovat na celý rok, vždy je to obohatí o zkušenosti, které v České republice nezískají.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, napište prosím editorce Atria na tento mail: 496823@mail.muni.cz. Děkujeme.