Ani po pracovní době nemůžete jako novinář úplně vypnout, říká absolvent

Vždy jste se chtěl věnovat novinařině?

Ano, s tou vidinou jsem na fakultu sociálních studií šel. K psaní mě to táhlo už na gymnáziu. Evropská studia jsem si zvolil jen proto, že jsem musel. Žurnalistiku šlo tehdy studovat pouze v kombinaci s jiným oborem. Evropská studia mě začala zajímat až po čase, nakonec jsem se v nich ale našel více než v žurnalistice. V profesním životě se mi pak povedlo oba obory propojit.

Jak se liší práce v tematicky úzce zaměřené redakci oproti běžným zpravodajským redakcím?

Ono se to nemusí zdát, ale v Euractivu je práce opravdu různorodá. Dění v Evropské unii je živé, pořád se děje něco zajímavého. Není to žádný stereotyp. Vyzkoušel jsem si práci i v Brněnském deníku Rovnost, kde jsem byl na povinné žurnalistické praxi. Trochu mi vadilo, že každý redaktor měl zadanou svou oblast, které se věnoval. Dejme tomu, že bych pokrýval Kometu Brno.  Kdybych se měl pořád věnovat jenom výsledkům sportovních utkání a dělat rozhovory s těmi samými hokejisty, moc dlouho by mě to nebavilo. Paradoxně mi tedy přijde práce v Euractivu mnohem pestřejší.

 V Euractivu se věnujete Evropské unii. Děláte skutečně novinařinu, zpravodajství, máte volnost ve výběru témat i zdrojů, dodržujete žurnalistická pravidla včetně vyváženosti, nebo jde spíše o public relations ve prospěch Evropské unie?

Jsme klasický zpravodajský web s redakčními principy nezávislosti. Dáváme tedy prostor i kritice Evropské unie, pokud je zasloužená. Když článek vznikne v rámci nějaké spolupráce, je to na webu vždy uvedeno. Na komentáře pak máme názorovou sekci, inzerce je speciálně označená.

Píšete články nejen z domova, ale i ze zahraničí. Řekl byste o své práci, že je náročná?

Novinařina obecně je náročnou profesí, z mého pohledu ale třeba ne tolik jako směnný provoz někde ve výrobě. Sám s ním sice zkušenosti nemám, ale lidé v mém okolí tento typ zaměstnání mají. Jejich práce je náročná, hlavně fyzicky. Na druhou stranu, novinářská profese může být náročná psychicky. Po pracovní době nemůžete jen tak vypnout, pořád se totiž děje něco zajímavého. Musíte si udržovat přehled. Pro mě bývají náročná například zasedání Evropské rady v Bruselu, kde se jedná i dlouho do noci. Musím být neustále ve střehu a připravený okamžitě zaslat materiály do své domácí redakce. Někdy také musíte nečekaně na letiště a vrátit se domů.

Můžete uvést nějakou konkrétní situaci, kdy se vám toto stalo?

V červnu jsem byl v Bruselu na Evropské radě. Byli jsme součástí novinářské delegace, která tam byla s Andrejem Babišem. Na jižní Moravě uhodilo tornádo, a tak jsme museli odletět zpět do Česka. Nevěděli jsme ale, kdy přesně. Měli jsme zapnuté telefony i v noci, aby nám letadlo neuletělo.

Kolik článků týdně napíšete?

Většinou publikuju dva až tři články týdně. Nicméně vzhledem k tomu, že jsme malá redakce, dělám i různé jiné věci, které jsou potřeba. Často texty edituju nebo překládám.

A uživíte se psaním pro Euractiv? Sám jste teď zmínil, že jste malá redakce.

Ano, nikde bokem si přivydělávat nemusím. Euractiv totiž funguje i díky komunikačním partnerstvím s různými klienty, pro které pořádáme například debaty. Je to zase další zdroj peněz pro redakci.

Vysvětlujeme roli Evropské unie v řešení pandemie

Hlavním tématem většiny médií se stal v posledních dvou letech koronavirus. Jak ovlivnila pandemie vaši práci?

Redakční porady se přesunuly do online prostředí. V článcích jsme se snažili vysvětlovat roli Evropské unie v řešení pandemie. Odrazilo se to i na čtenosti, která nám hodně stoupla. Věnovali jsme se i vakcínám, jednáním a veškeré legislativě, která se s nimi pojí.

A jak významnou roli tedy podle vás Evropská unie při řešení pandemie zastává?

Na jaře, když pandemie začala, se Evropská unie tak trochu hledala. Iniciativu převzaly především členské státy – uzavíraly vnější hranice, každý stát se řídil vlastními rozhodnutími a opatřeními. Postupně svou roli ale našla, zejména ve vyjednávání o vakcínách.

Mediálně diskutovanou je i současná situace na bělorusko-polských hranicích. Jaký je váš pohled na toto téma?

Samozřejmě je potřeba se na to dívat trochu střízlivě. Máme z místa nějaké zprávy od humanitárních organizací o porušování lidských i mezinárodních práv. Nemám důvod jim nevěřit. Polská ani běloruská strana tam nepouští novináře, sami si tedy nemůžeme informace nezávisle ověřit. Samozřejmě tu je i druhá strana mince. Běloruský režim využívá migraci jako nátlak na Evropskou unii, tudíž Polsko musí nějak reagovat. Jestli je reakce adekvátní nebo ne, to já posoudit nedokážu.

Rád vzpomínám na přínosné diskuze s pedagogy

Jak vzpomínáte na studium na fakultě sociálních studií?

Vzpomínám na něj hezky, měli jsme skvělý kolektiv. Hlavně na evropských studiích, kde jsme s pedagogy chodili na různá posezení do restaurací. S učiteli jsme se tam mohli bavit méně formálně. Na to vzpomínám moc rád.

Co vám studium žurnalistiky a evropských studií dalo?

Získal jsem velké množství znalostí o Evropské unii. Žurnalistika mi zase ukázala, jak to funguje v médiích. Naučil jsem se také akademickému psaní a celkově práci s informacemi. Do budoucna možná upustím od novinařiny, blíže mám k nějaké analytičtější práci, co se týká evropské legislativy. Znalosti na to mám právě i díky studiu na fakultě sociálních studiích.