Dělat rozhovory s osobnostmi jako je zpěvák Sting, skladatel Ennio Morricone nebo herec Daniel Radcliffe se každému nepoštěstí. Absolventka mediálních studií a žurnalistiky na fakultě sociálních studií Jana Záhorková však takových interview za svou šestiletou kariéru v kulturní redakci iDnes.cz pořídila několik. V současnosti už více než rok pracuje jako editorka pořadu Události v kultuře v České televizi. Práce je pro ni především výzvou.
Máte za sebou bohaté zkušenosti z kulturní žurnalistiky. Chtěla jste se jí věnovat vždycky?
Už při studiu jsem si uvědomila, že mě politika a ekonomika nebaví a že zprávy z kultury mi oproti tomu připadají pozitivnější. Upozorňují na zajímavé věci a to mě naplňuje. Navíc si myslím, že v téhle oblasti potkáte, ve vší úctě třeba k ústavním činitelům, ty nejzajímavější lidi.
Dělala jste rozhovory s hvězdami jako je zpěvák Sting nebo se členy rockové skupiny R.E.M. Co vás na nich překvapilo?
Myslím, že tady platí klišé, že čím větší hvězda, tím skromnější člověk. Důležitá je první otázka, která naznačí, jaké to povídání bude. Pak už to z člověka spadne, lidé jsou většinou jen příjemní.
Vzpomínáte ráda na nějaký konkrétní rozhovor?
Nejraději vzpomínám na sérii rozhovorů k filmu Hobit. Byly mé vůbec první před kamerou. Každý trval pět minut a chtěla jsem čas maximálně využít, nepromarnit jej. S někým, jako je režisér Peter Jackson, se člověk nepotká každý den. Dělala jsem si kartičky s otázkami, podtrhala klíčová slova, byla jsem nervózní i z toho, jak vypadám. Stresových faktorů bylo tolik, že jsem měla žaludek
sevřený jako rozinku. Nakonec jsem z toho ale měla velkou radost.
Kulturní redakci portálu iDnes.cz jste vyměnila za kulturní redakci České televize, kde nyní pracujete jako editorka.
V Mladé frontě Dnes a iDnes.cz se sloučily kulturní redakce a mně už nevyhovoval směr, kterým se tým ubíral. Trošku jsem to obrečela, zažila jsem tam ty nejlepší věci. Ale pak přišla nabídka na pozici editora Událostí v kultuře, tedy velká výzva. Připravovat
vlastní pořad, aby od začátku do konce dával smysl. Přinášet do něj své nápady. A každý den začínat od začátku.
Jaká je skladba pořadu, věnujete se více mainstreamu nebo alternativě?
Nechceme jít jen po povrchu. Chceme u všech akcí popojít o krok dál, vypíchnout detail nebo příběh, ukázat tisíckrát opakované věci v novém světle. Zní to sebevědomě, ale myslím, že se to daří. Zároveň je relace určena pro náročnějšího diváka, takže můžeme být odvážnější. Zpravodajství totiž nemusí být vůbec nudné.
Jak často jako editorka kultury navštěvujete kulturní akce?
Je to trošku za odměnu. S kolegou se střídáme ve dvou a jsou dny, kdy si kvůli tomu vyměňujeme služby. Na poslední výstavě jsem byla před týdnem. Možná jsem tou prací také trošku zmlsaná a už si vybírám jen to, co mi opravdu stojí za to vidět.
Jak vzpomínáte na své studium na fakultě sociálních studií?
V Brně jsem studovala, protože jsem se nedostala na Karlovu univerzitu. Odmítnutí považuju za nejlepší dárek, který mi ta škola mohla dát. Právě díky studiu v Brně jsem potkala výjimečné lidi, nejen na hodinách. Od druháku jsem pracovala v novinách. Dostala jsem tu nejlepší přípravu, jakou jsem si mohla přát.