Proč jste se rozhodly veřejně mluvit o sexu a o tématech s ním spojenými?
ZK: Podcast nám přišel jako zajímavá společná aktivita pro pár lidí, které máme na Facebooku. Vůbec nás nenapadlo, že budeme mít takovou poslechovost. Když jsme začaly nahrávat, nikdo nás nepoznával, teď se to i díky Ceně za nejlepší podcast mění. Vývoj poslechovosti z několika desítek na desetitisíce nás rozhodně překvapil.
TF: Poslechová základna Radia R, u kterého jsme začínaly, je malá a my jsme si myslely, že náš podcast zůstane v této komunitě.
Kdy vás začali poslouchat posluchači mimo komunitu Radia R?
TF: Posluchači začali přibývat, když jsme Vyhonit ďábla nahrály na streamingovou službu Spotify a pak nás začaly sdílet influencerky a youtuberky jako Gabriela Heclová či Nikola Čechová na Instagramu. Pamatuju si, jak jsme si na konci minulých letních prázdnin křičely radostí do telefonu, že nás Heclová sdílela. Je to totiž jedna z nejsledovanějších youtuberek v Česku.
Na Facebooku vás sledují přes tři tisíce lidí, na Instagramu máte dnes přes 18 tisíc fanoušků. Jak vnímáte aktuální mediální pozornost, kterou lidé věnují vám a vašemu podcastu?
ZK: Když nám začala růst sledovanost, radovaly jsme se z každé maličkosti. Například když nás sdílely zmíněné influencerky, říkaly jsme si, že nic lepšího už nepřijde. Vrcholem ale bylo vyhrát cenu Podcast roku. Díky výhře si nás všimli i redaktoři DVTV a udělali s námi rozhovor. Z mediální pozornosti jsme byly na začátku nadšené, ale setkáváme se i se stinnou stránkou. Pod články nacházíme komentáře od lidí, kteří nás ne vždy znají a naši práci v komentářích z různých důvodů odsuzují, například už jen kvůli názvu podcastu či jeho obsahu. Přála bych si, aby k nám byli lidé více chápaví.
TF: Většina ohlasů je ale pozitivních. Posluchači a posluchačky nám děkují za témata, píšou nám, jak jim pomohla, a hlavně ať pokračujeme v nahrávání.
Cítíte se při nahrávání ve stresu?
ZK: Mám pocit, že už jsem v menším stresu, než jsem byla na začátku, už jen kvůli tomu, že jsem zvyklejší nahrávat. Zároveň pokud se nám občas něco nepovede, vystřihneme to. Určitě reflektuju, že nás poslouchá stále více lidí. Dostáváme různé reakce, které se snažíme častokrát zohlednit a příště si dát pozor, protože nemáme žádný návod na to, jak udělat perfektní podcast. Učíme se společně s podcastem.
TF: Při nahrávání často zapomínám, že to bude poslouchat několik tisíc lidí. Stále je to pro mě rozhovor dvou kamarádek.
Existují témata, o kterých se nechcete bavit?
TF: Určitě ano. A nebudu o nich mluvit ani tady.
ZK: Také mám taková témata. Myslím, že pro nás obě platí, že se nejedná až tak o sexuální témata, jako o ta osobní, která se týkají bolestivých zkušeností z našich životů.
Nemáte strach, že vyčerpáte všechna témata?
ZK: Témat z oblasti sexuality a intimity máme opravdu mnoho a zatím nám nedochází. Do budoucna bychom se chtěly zaměřit i na úzkosti a psychické poruchy. Myslím, že by to i zapadalo do našeho konceptu, zároveň ale z našeho podcastu nechceme dělat podcast terapeutický. Pozorujeme naše publikum, ptáme se, a spolu s ním se vyvíjíme a díky tomu nás stále napadají nová témata.
Bavit se o úzkostech nebo psychických poruchách, to už určitě vyžaduje i jistou míru znalostí. Odkud čerpáte informace?
TF: Čerpáme z vlastních zkušeností i z odborné literatury. Ze zkušenosti svých vrstevníků se můžeme učit stejně dobře, jako z odborné literatury. Nicméně občas je třeba doplnit informace literaturou. Ale na některá témata prostě odborná literatura neexistuje nebo jsou to antropologické výzkumy ve formě rozhovorů. Rozhovory s hosty jsme proto zařadily do podcastu i my, abychom stále měly někoho s osobní zkušeností.
ZK: Určitě se snažíme si ke každé epizodě něco přečíst. Čteme odborné články, hledáme si studie, zmiňujeme knihy, ale čerpáme taky z Wikipedie nebo ze zkušeností lidí, se kterými jsme se na dané téma bavily.
Podle čeho si vybíráte hosty?
ZK: Chceme, aby náš host či hostka měli o tématu co říct. Na úplném začátku jsme vybíraly mezi našimi kamarády a známými, ale momentálně už nám lidi píšou i sami a doporučují nám konkrétní osobnosti nebo témata. Vnímám to tak, že čím jsme známější, tím jednodušší je někoho sehnat.
TF: Rády se ale pobavíme i s odborníky. Tuto cestu jsme zvolily například v dílu o antikoncepci.
Jak dlouho se na nahrávání dílů připravujete?
TF: Záleží na epizodě. Příprava trvá od jedné hodiny až po několik hodin. Na díl o úzkosti jsme se intenzivně připravovaly, protože se jednalo o téma, které neznáme. Při tomto díle jsme cítily větší odpovědnost. Při díle o análním sexu jsme se hodinu před nahráváním připravily a vycházely jsme spíše z vlastních zkušeností. Ale naše práce je i producentská, kdy sháníme hosta, dohadujeme čas natáčení, musíme zamluvit studio. A následně musíme díly postříhat, což zabere také několik hodin.
Kolik času za týden tedy podcastu věnujete?
TF: To vůbec neumím říct. Nejde jenom o to přijít do studia a nahrát epizodu. Je v tom obsažená práce se sponzory, na sociálních sítích, odpovídání na otázky našich fanoušků. Kromě toho se k tomu přidružují přednášky a nyní také turné po Česku, na které se chystáme a které si zařizujeme samy.
ZK: Hodně záleží na tom, co se zrovna děje, kdo z nás dvou stříhá epizodu, jestli se chystáme na nějakou akci nebo přednášku nebo jestli zrovna nahráváme. Většinou nahráváme alespoň dvě epizody naráz.
Na co máte v plánu využít výhru padesát tisíc korun ze soutěže Podcast roku?
ZK: Výhra má sloužit k propagaci v online rádiích společnosti Activeradio, která soutěž uspořádala. Peníze musíme využít tak, že si do jejich rádií, jako je Evropa 2, Frekvence 1, Rádio Z a audio platforma Youradio, dáme spot na náš podcast.
TF: Z marketingového hlediska je to pro nás i pro jejich firmu vynikající tah.
Dobrý marketingový tah je určitě i turné po Česku, na které se s podcastem chystáte. Co si od něho slibujete?
ZK: Chceme se setkat s fanoušky a nahrávat před nimi živě podcast. Na turné jedeme první dva týdny v září. S fanoušky se uvidíme v Chebu, Karlových Varech, Chomutově, Mostě, Ústí nad Labem, Děčíně, Liberci a v Praze.
Zaujal mě také váš projekt Vulva dne. I ten funguje ve spolupráci s fanoušky, kteří vám posílají fotografie objektů podobných vulvě. Je účelem pobavit, nebo má Vulva dne jiný záměr?
TF: Iniciativu jsme založily hlavně kvůli správnému označení vnějších ženských pohlavních orgánů. Lidé je často ani neznají nebo nazývají vulvu vagínou. Jelikož jsme se rozhodly zahájit diskusi o různých mýtech a nepochopení ve společnosti, zdálo se nám příznačné začít správnými slovy. Navíc různé vulvy dne odkazují i k rozmanitosti vzhledu ženských genitálií, které způsobují mnohým ženám komplexy prorůstající do traumat ze svého těla.
ZK: #Vulvadne vznikl velmi spontánně. Dávaly jsme na Instagramu do stories vždy nějaký předmět vypadající jako vulva s tímto hashtagem a postupně nám takové vulvy začali posílat fanoušci. Denně nám chodí desítky vulv, a tak jsme se tomu rozhodly vytvořit speciální instagramový účet.
Boření sexuálních mýtů přes sociální sítě, to je aktivita poměrně blízká vašim studijním oborům. Obohatilo vás studium na fakultě sociálních studií?
TF: Velmi oceňuju například předmět Audio a video pro jeho praktičnost. Naučila jsem se v něm technické základy pro zaznamenávání a zpracování zvuku, fotografií a videa. Vzhledem k povinné praxi v novinách jsem také pochopila, jak fungují redakce v médiích.
ZK: Díky studiu žurnalistiky jsem získala dobrý vhled do toho, jak fungují média a také rozhled. Dostala jsem se do okruhu inspirativních lidí a díky škole i nim jsem našla sebe sama.
Co vás přivedlo ke studiu právě na fakultě sociálních studií?
ZK: Po střední škole jsem nevěděla, kam bych chtěla směřovat. Pro fakultu sociálních studií jsem se rozhodla, protože se mi líbila možnost studovat dvojobor a také tam šly moje kamarádky.
TF: Ani já jsem po střední škole neměla jasno. Nejprve jsem studovala Filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, ale jen jeden semestr, než jsem odešla pracovat jako au-pair do Nizozemska. Na fakultu sociálních studií jsem přišla až dva roky po maturitě a nelituju. Dala jsem si čas na rozmyšlení, v zahraničí jsem se rozkoukala a žurnalistika a sociologie mi pak přišly jako dobrý nápad pro další studium. Chtěla jsem studovat obor podobný filozofii, žurnalistiku mi doporučila kamarádka, která mě překvapila tím, kolik praktických dovedností se na oboru učí.
Obě jste také působily ve studentském časopisu Halas. Začalo vaše přátelství už tenkrát?
TF: V Halasu jsme byly krátce. Pro časopis jsem napsala několik článků, ale mě ani Zuzanu psaní neoslovilo. Nepozdávalo se nám obsahově úzké zaměření na fakultu sociálních studií a Brno. Bylo to ale poprvé, co jsem si Zuzany ve škole všimla. Seděla hned vedle mě, do všeho se chtěla zapojovat, pořád se hlásila. Ona si mě ale z porad nepamatuje.
Jak zvládáte skloubit školu s vašimi mimoškolskými aktivitami?
TF: Zas tolik práce nemám, svůj čas rozděluju mezi školu, podcast a organizaci Konsent, která se věnuje prevenci sexuálního násilí a obtěžování. Zuzana má práce mnohem víc, vůbec nechápu, jak to dělá.
ZK: Svůj čas si hodně plánuju. Jsem lektorkou tance v tanečním studiu Studio4you. Pracuju také jako koordinátorka dobrovolníků v organizaci Be International, která se zabývá neformálním vzděláváním a zapojila jsem se i do organizace Green European Foundation. Je toho hodně, ale mám štěstí, že moje aktivity jsou flexibilní a že mě baví.
Jaké je to pro vás, jako vystudované žurnalistky, stát na straně zdrojů?
TF: Vidíme díky tomu více do zákulisí. Všímáme si, že si mnozí novináři i z velkých médií nedělají rešerše pořádně a většinou opakují stejné otázky, které nám už někdo položil. Originální otázky nám redaktoři pokládali v prvních dvou rozhovorech, pak se dotazy začaly opakovat.
Co byste si pro podcast přály do budoucna?
TF: Na tuto otázku neumím odpovědět. Už jsem se z minulosti poučila, že co si naplánuju, to skoro nikdy nevyjde. Takže se v prognózách krotím a snažím se pracovat na tom, co mám konkrétně na stole.
ZK: Zakládám si živnost, která se mi bude hodit nejen pro účely podcastu, ale i jako taneční lektorce a při dalších mých aktivitách.