O pozitivní zprávy mají lidé zájem, říká absolventka

O profesi novinářky snila Barbora Jahodová od středoškolských studií, teprve na vysoké škole ji uchvátila i psychologie. Hybnou silou k tomu stát se profesionální psychoterapeutkou jí byla touha pomáhat lidem a porozumět vlastním duševním pochodům. S podobnými úmysly začala psát pro web Pozitivní zprávy. „Každý by si měl vymezit vlastní mantinely, jaké informace si ještě pouštět k tělu. Samozřejmě je třeba zůstat v obraze, ale pokládám za velmi důležité vyvažovat všudypřítomný negativismus,“ nastiňuje bývalá šéfredaktorka, která je teď na mateřské dovolené. Vedení redakce proto předala kolegyni Adéle Svobodové.

19. 4. 2021 Karolína Tomečková


<span>Server Pozitivní zprávy je podle Jahodové v Česku unikátem. Podobně laděný projekt vznikl také na Slovensku pod názvem </span><a rel="noopener" href="https://www.dobrenoviny.sk/" target="_blank">Dobré noviny</a><span>. Foto: archiv Barbory Jahodové</span>
Vedla jste web, který publikuje pouze pozitivní zprávy. Není ale mezi čtenáři žádaný hlavně negativismus?

Z praxe vím, že když vedle sebe postavíte pozitivní a negativní zprávu, je velká pravděpodobnost, že většina lidí začne číst právě tu negativní. Z psychologického hlediska tyto typy výstupů táhnou, přestože v nás mnohdy vzbuzují úzkost. Proto taky někteří lidé praktikují informační detox, tedy že pár dní vůbec nesledují zpravodajství nebo jeho sledování výrazně omezí. Nevím, zda jde lidi přenastavit tak, aby negativní zprávy nevyhledávali. Co mi ale dává smysl, je poskytnout jim alternativu nebo návod na to, jak se z toho množství informací nezbláznit.

Návštěvnost vašeho webu roste, čím si to vysvětlujete?

Jednou z příčin je určitě spolupráce se Seznam.cz, který sdílí naše články. Tento server navštěvuje řada starších ročníků. Pro věkovou kategorii mých rodičů či prarodičů je na internetu poměrně náročné se vyznat v tom, kde čerpat informace. Zrovna u lidí nad padesát let je důležité, aby dostávali kvalitní pozitivně laděné informace, které vytlačí řetězové e-maily plné dezinformací. Z mého okolí vím, že právě starší lidé patří mezi jejich časté adresáty. Navíc odborníci přikládají pozitivnímu naladění mysli ve stáří velký význam, protože napomáhá dobré psychické i fyzické kondici.

Takže reakce jsou kladné?

Zpětná vazba nám potvrzuje, že náš web přináší spoustu pozitivních emocí. Samozřejmě se ale občas najdou i negativní ohlasy. Přestože se snažíme zaměřovat na nekontroverzní témata, občas napíšeme například o povolení sňatků pro homosexuály, což může někoho popudit. Většinou nám ale čtenáři píšou, že jim pozitivní zpravodajství v českém prostředí chybělo.

Jaké typy zpráv se těší největšímu zájmu?

Obecně jsou to zprávy pojednávající o inovacích, o tom, co se podařilo, ať už v Česku nebo v zahraničí. Velkou čtenost měly například články o vědcích, kteří přišli s očkováním proti koronaviru nebo vytvořili jednodušší metodu testování. Myslím, že naši čtenáři mají blízko k přírodě, protože ekologická témata jsou taky velmi ceněná, stejně jako rubrika zaměřená na zdraví.

A jaká zpráva v poslední době potěšila vás osobně?

Nejvíce mě zaujal rozhovor se zakladatelkami iniciativy (Ne)slyším. Jde o dvě dívky, které založily na Instagramu profil, kde vzdělávají veřejnost o znakovém jazyce. Snaží se tuto problematiku více zviditelnit a naučit lidi, jak komunikovat s neslyšícími. Do budoucna plánují dokonce pořádat kurzy pro školy. Těší mě, že v Česku vznikají tak smysluplné projekty.

Věnujete se žurnalistice, zároveň ale pracujete jako psycholožka. Bylo studium psychologie vaším životním snem, nebo jste zvažovala i jiná povolání?

Jako malou mě lákalo stát se třeba kadeřnicí nebo učitelkou. Až na střední škole jsem se rozhodla pro studium žurnalistiky. S psychologií to napoprvé nevyšlo, naštěstí jsem se na ni dostala na druhý pokus a musím říct, že mě nadchla. Po vysoké škole jsem se rozhodovala, jakému oboru se profesně věnovat. Nakonec nebylo třeba vybírat jedno povolání na úkor jiného. Díky Pozitivním zprávám se dá krásně skloubit obojí.

S jakými problémy se na vás jako na psychoterapeutku lidé nejčastěji obrací?

Hodně lidí chodí s potížemi, které se projevují jako úzkostné stavy. Dále často přicházejí s tématy, jako je hledání smyslu života, organizace času či nastavení cílů. Řeší také poruchy nálady včetně depresí. Z pohledu současné situace se lidé na psychoterapeuty obrací ve spojitosti s koronavirem. S tím souvisí řada témat, například zvládání pracovního života či školy z domu. Za velký problém považuju fakt, že byla omezena řada koníčků, přes které mohou lidé odfiltrovat stres. Dříve k tomu sloužila například sportovní centra, která jsou však nyní zavřená.

Z mnohých výzkumů vyplývá, že s pandemií ve společnosti narostla poptávka po psychologické pomoci. Pozorujete tento trend i ve své praxi?

Ze své zkušenosti i vyprávění kolegů zvýšený zájem vnímám. Velmi problematické je ale to, že ještě donedávna se soukromí psychoterapeuti nemohli s klienty scházet osobně. Od pondělí dvanáctého dubna však může část psychoterapeutů včetně mě opět vykonávat činnost osobně. Jde o psychoterapeuty, kteří mají živnost Psychologické poradenství a diagnostika, tedy o psychoterapeuty s vysokoškolským psychologickým vzděláním. Původní nařízení bylo velmi omezující pro lidi, kteří nemají k dispozici počítač nebo se necítí komfortně v online prostředí. I tak ale je zájem o online terapii masivní. Statistiky Národního ústavu duševního zdraví potvrzují, že v důsledku pandemie se potýká s duševním onemocněním téměř každý třetí dospělý. Je taky velká pravděpodobnost, že až tato situace pomine, teprve potom dolehne na spoustu dalších lidí.

 Je v dnešní době snadné sehnat psychologa, nebo je jich naopak nedostatek?

Ve velkých městech poptávka a nabídka poměrně odpovídá. Samozřejmě záleží, jestli se bavíme o soukromé sféře, kde si člověk psychoterapii platí, nebo o státní sféře, kde sezení hradí pojišťovna nebo sociální služba. I ve větších městech je ale problém najít psychologickou pomoc zdarma, hlavně pro děti. Čekací lhůty jsou až půl roku, někdy i déle. Co se týče menších měst a okrajových částí Česka, je nabídka psychologické pomoci podhodnocená.

Co děláte vy pro to, abyste se udržela v duševní kondici?

Pro mě je současná doba těžká. Jsem těhotná a mám větší obavy z nákazy, která by mohla negativně ovlivnit nejen mě, ale i dítě. Zaměřuju se proto na zdroje, které mi dodávají energii. Chodím více do přírody, čtu nebo trávím čas v kuchyni. Když už jsem opravdu vyčerpaná, nechám emoce projevit a sdílím své obavy s blízkými. To, že si člověk zanadává nebo pobrečí, je naprosto v pořádku.

V minulosti byli lidé s psychickými obtížemi často vystavení společenským stigmatům. Jak dnes veřejnost nahlíží na pravidelné návštěvy psychologů?

Existují různé osvětové projekty a besedy, kde se lidé můžou setkat s někým, kdo má duševní onemocnění, a poznat, že se od něho nijak neodlišují. Takže myslím, že se situace výrazně zlepšuje a lidé mají ochotu sdílet své zkušenosti s psychoterapií. Vnímám takový trend hlavně u mladších lidí. U starší generace častěji přetrvává větší strach z toho říct si o psychologickou či terapeutickou pomoc.

Co vás na vaší práci nejvíce těší?

Dobrý pocit z toho, když se terapie vydaří a klientovi se opravdu uleví. Sdílet s ním tuto zkušenost je největší odměnou.

Jakým překážkám naopak čelíte?

Psychologie i psychoterapie je běh na dlouhou trať. Hotovým psychoterapeutem člověk není hned po dostudování, naopak se jím stává v průběhu života. Formují ho životní okolnosti, zkušenosti. Po zakončení vysoké školy jej čeká ještě pětiletý psychoterapeutický výcvik. Do toho se vzdělává i prostřednictvím dalších kurzů, což stojí dost času i peněz. Další velkou výzvou je psychohygiena. Pro mě je pořád velmi náročné netahat si s sebou emoce domů, když mám za sebou náročnější terapii.

Co byste doporučila lidem, pokud se potýkají s úzkostmi či jinými psychickými obtížemi?

Je to velmi individuální, proto je důležité se zaměřit na to, co nám pomáhá. Ideální je mít nějaký čas pro sebe. Pokud člověk nežije sám, je vhodné si nastavit doma pravidla, aby měl místo, kde může vypnout. Lidem prospívá také únik do přírody, sport, chůze, popovídání si s blízkými. Návštěvu psychoterapeuta bych doporučila, pokud by pocity byly už nějakým způsobem zatěžující, ale samozřejmě na psychoterapii lze jít, i když se člověk chce „jen“ vypovídat.

Osmadvacetiletá Barbora Jahodová se narodila v Táboře. Na fakultě sociálních studií získala bakalářský titul z oborů Mediální studia a žurnalistika a Psychologie, v jejímž studiu pokračovala i na magisterském stupni. Ten úspěšně zakončila v roce 2018 diplomovou prací zaměřenou na téma Přetrvávající emoční pouto k bývalému partnerovi. Pak absolvovala roční systematický výcvik v koučinku a terapii, kurz krizové intervence a řadu dalších akreditovaných kurzů pro práci s dětmi i dospělými. Zaměřuje se na psychologické poradenství, psychodiagnostiku a psychoterapii v Brně, kde bydlí se svým manželem. Od roku 2018 je také frekventantkou komplexního pětiletého psychoterapeutického výcviku v přístupu zaměřeném na řešení. Pracovala také například ve Středisku výchovné péče, Pedagogicko-psychologické poradně a jako dobrovolnice působila v Psychiatrické nemocnici Brno v Černovicích. Donedávna byla také šéfredaktorkou webu Pozitivní zprávy. Aktuálně je na mateřské dovolené.

Její velkou vášní je cestování. Naposledy s partnerem navštívili Srí Lanku a Slovinsko, kam se opakovaně vrací. V budoucnosti plánují poznat pobaltské země, taky je láká návštěva Kanady či USA. Mezi její další zájmy patří latinskoamerické tance, zejména salsa a bachata. Volné chvíle tráví venku se psem nebo okopáváním zahrádky. „Nepohrdnu ani šlofíkem. Velmi ráda spím, což je koníček, který zabere spoustu času,“ směje se.

Pozitivní zprávy

Portál Pozitivní zprávy funguje od roku 2014, kdy jej založila bývalá rozhlasová moderátorka a reportérka Michaela Hýžová s vizí nabídnout protipól všem katastrofickým zprávám. Od loňského roku web vlastní podnikatel Libor Hoření. Nezisková organizace Pozitivní zprávy má svou základnu v Brně. Na začátku šlo spíše o dobrovolnický projekt, v posledních letech se však redakce rozrostla a práce v ní je placená jako v jiných médiích. Tým aktuálně čítá osm redaktorek a několik dalších lidí, kteří spravují sociální sítě nebo se věnují grafice. Na webu Pozitivních zpráv najdou čtenáři souhrn pozitivních událostí, zajímavé projekty z domova i ze světa nebo rozhovory s inspirativními osobnostmi.

Řekli o ní

„S paní Jahodovou jsem se poprvé potkal přibližně před osmi lety. Pravidelně spolu pracujeme na různých projektech už více než pět let. Za zmínku stojí například Svatba, kde dokázala skvěle upotřebit svou inteligenci a organizační schopnosti. Nyní kooperujeme na start-upu Dítě, kde jistě využije svoji empatii a vzdělávací talent v kombinaci s psychologickou praxí. Ačkoli se ne vždy shodneme na způsobu provedení či prioritách, věřím, že naše součinnost bude i v následujících letech úspěšně pokračovat.“

Vojtěch Jahoda, manžel

„Baru patří mezi mé nejbližší přátele. V každé situaci jsem u ní našla pochopení a podporu. Kromě toho byla a zůstává mým vzorem v asertivitě. Nebojí se mít jasný názor a pevně si za ním stát. Líbí se mi rozmanitost zájmů, kterým se věnuje – od pečení a vaření přes tanec, péči o pejska, malování, až po politiku a aktuální dění. Její profesní život je neméně pestrý, až se někdy zdá, že Bářin den má více než čtyřiadvacet hodin.“

Lenka Kubanek, spolužačka ze studia psychologie

„Už při vysokoškolských studiích mě Bára prostřednictvím své vnímavosti a přátelskosti vtáhla do kolektivu, a i díky ní mám na ty roky skvělé vzpomínky. Později jsme se začaly setkávat i pracovně prostřednictvím Pozitivních zpráv. Každému bych přála takovou šéfovou, jako je Bára – zodpovědnou, spolehlivou, pečlivou, ale zároveň vždycky lidskou a empatickou.“

Kristýna Motlová, redaktorka a editorka Pozitivních zpráv

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.