Před volbami je práce mluvčí peklo. Ale zábavné, říká absolventka

Práci v politickém marketingu si vysnila už při studiu na Masarykově univerzitě. Teď pracuje Karolína Sadílková jako PR manažerka a mluvčí České pirátské strany. Pro stranu nejdřív krátce pracovala jako dobrovolnice, protože v Pirátech viděla potenciál a byl jí sympatický i předseda Pirátů Ivan Bartoš. Později získala Sadílková u Pirátů stálou pozici. „Moc si vážím týmu kolem mě. Jsou to nejen mí kolegové, ale i kamarádi. To je důvod, proč jsem z práce tak nadšená,“ říká spokojeně Sadílková.

30. 7. 2020 Denisa Marynčáková


Karolína Sadílková získala bakalářský titul na Univerzitě Palackého v Olomouci, magisterský titul z politologie si dodělávala už na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Zdroj: Karolína Sadílková
Jak tráví PR manažerka a mluvčí Pirátů prázdniny?

Přes léto je práce méně, protože poslanci mají sněmovní prázdniny a do dolní komory se vrátí zase až v září. Když zasedá Poslanecká sněmovna, sedíme tam i dvanáct hodin. Začíná se v devět ráno a končí někdy i v devět večer. Přes prázdniny se proto více věnuju práci pro krajské organizace Pirátů. Na začátku října budou totiž krajské a senátní volby. Mám v plánu objet některé regiony, abych pomohla pirátským krajským kandidátům s přípravou. Kromě mediálních tréninků nabízím i konzultace, při kterých mám možnost mluvit s lidmi vně mé bubliny, tedy mimo Prahu, slyšet jejich problémy a pracovat s nimi.

Jak konkrétně vaše mediální tréninky vypadají? 

Jsou to cvičení, při kterých pomáhám našim politikům připravit se na vystoupení například v televizi. Chystám jim do pořadů podklady, ze kterých jasně vychází hlavní sdělení toho, co říkají, zdůrazňuju podpůrné argumenty a chystám i reakce na to, co může přijít od politických oponentů. Našim kandidátům a politikům připomínám, co nemají zapomenout zdůraznit, například jaké zákony se díky Pirátům podařilo odhlasovat ve sněmovně. Když to hodně zjednoduším, politici udělají základ, ty zákony, já potom dotvářím formu, kterou to jde ven, aby lidé naše sdělení co nejlépe chápali. Je to vlastně podstatná část mé práce, která mě hrozně baví, také proto, že jsem sama kdysi pracovala v médiích. 

V jakých médiích?

Už při magisterském studiu politologie jsem získala poloviční úvazek v brněnské redakci Mladé fronty DNES, kde jsem měla štěstí na nejlepší šéfovou Hanu Černohorskou. Žurnalistiku jsem sice nestudovala, ale když jsem napsala první článek, na kolegy z redakce zapůsobilo, že jsem podle dostupných volebních dat dokázala sama vypočítat přelivy voličů na jižní Moravě. Ze studia politologie jsem potom čerpala i nadále, protože jsem psala hlavně o brněnské komunální politice. Pracovat při studiu ale bylo náročné. Musela jsem si brát dovolenou přes zkouškové období, abych se mohla učit, celé prázdniny jsem potom pracovala. Byla to ale skvělá škola, naučilo mě to hodně zjednodušovat myšlenky, což je teď pro mou práci nejdůležitější. Překlápím sdělení politiků do řeči obyčejných lidí.

Hned po škole jste ale odešla do Prahy.

Můj manžel tam tehdy měl práci a já mohla přejít do pražské redakce Mladé fronty. Byla jsem tam chvíli. Potom můj bývalý šéf z novin začal dělat šéfa krajské redakce v České televizi a nabídl mi pozici redaktorky regionálního zpravodajství. Já to přijala a začala točit reportáže o politických tématech. Byl to pro mě ale velký očistec, protože jsem byla v permanentním stresu. Hned po probuzení jsem uvažovala, komu zavolat, aby byla reportáž objektivní. Potom jsem půl dne strávila v kolonách po Praze, a když šla má reportáž v šest večer do zpráv, začala jsem znovu přemýšlet nad tím, co budu točit druhý den.

Jak dlouho jste v České televizi vydržela?

Nebyl to ani rok a potom jsem to vzdala. Získala jsem práci jako mluvčí Hospodářské komory. To je fakticky lobbistická organizace, která prosazuje a chrání zájmy podnikatelů. Podílí se na tvorbě zákonů, respektive je připomínkuje. Ani tato práce tak nebyla moc daleko od politologie. Po nějaké době mě ale přestalo bavit sedět zavřená ve velké sdílené kanceláři a nakonec jsem skončila i tam. Rozhodla jsem se, že si dám pauzu.

Ta trvala půl roku. Co jste v té době dělala?

Věnovala jsem se malým projektům z domu a zároveň se seznamovala s Prahou. V té době jsem potkala Jakuba Horáka, známého marketéra, který už kdysi spolupracoval na kampaních pro ODS, TOP 09 nebo Amnesty International. Tenkrát ho před sněmovními volbami v roce 2017 oslovili Piráti, jestli by jim neudělal kampaň. Neměli však nikoho, kdo by komunikoval s novináři a připravoval kandidáty do diskusí. Proto si Jakub Horák vzpomněl na mě. Piráti tehdy neměli peníze na kampaň, a tak jsme všichni nejdříve pracovali víceméně jako dobrovolníci. Kampaň se ale hrozně rozjela a Piráti začali nabírat na popularitě. Pro mě se z toho stala práce na celý den. Piráti nakonec sehnali sponzorský dar, aby mi měli jak zaplatit, a tak jsem pro ně začala pracovat už před volbami.

Proč jste přistoupila na to, že budete Pirátům pomáhat zadarmo?

Že do toho šel Jakub Horák, byla pro mě známka toho, že je to zajímavý projekt, který má smysl. Taky mi bylo sympatické, jak vystupoval předseda strany Ivan Bartoš, a uvědomovala jsem si, že pro žádnou jinou českou politickou stranu bych vlastně pracovat nechtěla. Proto jsem to riskla. Po volbách jsem u Pirátů chtěla zůstat i nadále, musela jsem ale nejdřív projít výběrovým řízením. To jsem však vyhrála.

S čím tedy Pirátům pomáháte?

Zajišťuju všechno, co se týká komunikace s médii. Píšu tiskové zprávy, domlouvám rozhovory a novinářům poskytuju vyjádření. Nade mnou je Mikuláš Ferjenčík, který je voleným šéfem stranického mediálního oboru. Já jsem pod ním a mám na starosti celý zbytek odboru. Sama mám dva zástupce, další část týmu se stará o komunikační kanály, například e-maily. Vydáváme i tištěné Pirátské listy. S tím, jak se strana rozrůstá, je to více o řízení týmu a personalistice. Loni jsem proto absolvovala kurz leadershipu. Součástí mediálního odboru je i tým lidí, kteří dělají sociální sítě, do kterých se já moc nepouštím.

Nemáte sociální sítě ráda?

Nebaví mě a spíše mi znepříjemňují život. Nálada je tam vyhrocená, zvláště v politické oblasti a je to tam spíše o hejtech, ze kterých mi je vždycky špatně. Ostatně jako reakce na urážlivé a nepravdivé komentáře vznikla taky série videí Politické hejtíčky. Mně samotné se jednou stalo, že mi na osobní profil na Instagramu nějaký uživatel psal výhružky, že když pracuju pro Piráty, měla bych jít do plynu. Z toho jsem byla úplně znechucená. 

K Pirátům máte asi ideologicky blízko. Je pro vás důležité pracovat právě pro takovou stranu?

Často se mě na to někdo ptá. Myslím, že lidé, kteří pracují v PR, se dělí do dvou skupin. Ta první pracuje kvůli hodnotě a důvěře v „produkt,“ což jsou pro mě Piráti. Lidé v té druhé skupině jsou profesionálové, kteří vezmou práci nezávisle na zaměstnavateli či produktu. Já jsem v té první skupině. Je pro mě důležité, abych se za Piráty mohla postavit. Neříkám, že kompletně souzním s pirátským programem, ale základ založený na svobodě a morálních a etických hodnotách je mi vlastní. Taky si moc vážím týmu kolem mě, poslaneckého klubu i předsedy Ivana Bartoše. Jsou to nejen mí kolegové, ale i kamarádi, což je důležité, když s nimi trávím tolik času.

Hodně času tedy trávíte prací. Máte vůbec nějaký volný čas?

Časově je práce mluvčí hodně náročná, například si nikdy moc nemůžete vypnout mobil. Ráda cvičím jógu a chtěla bych se naučit meditovat, víc odpočívat a trochu zvolnit životní tempo. Náročnost mé práce se dělí na takové etapy. Například když je kampaň, je to peklo, ale takové zábavné peklo. Musím například počítat s tím, že se domů dostanu až v jedenáct večer. Před volbami je totiž hodně diskusí, a já se na všechny snažím jezdit s naším předsedou Ivanem Bartošem. To zabírá strašně moc času. V běžném provozu se ale snažím držet osm až deset hodin práce. Neumím si představit, že bych tu práci dělala, kdyby mě tolik nebavila. A jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala, i když to byla souhra okolností. Samozřejmě záleží na tom, jaké máte základy ze školy, ale taky je důležité, jaké lidi potkáte na životní cestě.

A máte pocit, že vám politologie na fakultě sociálních studií dala dobré základy? 

Škola mě hodně motivovala. Díky ní jsem byla i na stáži v TOP 09. Pracovala jsem tam s mluvčí Alžbětou Plívovou. Ta mě začala učit základy práce na tiskovém oddělení. Škola mi, mimo jiné, pomohla i dobře diskutovat a argumentovat. Pamatuju si třeba, že jsem chodila k profesoru Lubomíru Kopečkovi na Zrod české polistopadové politiky. Barvitě jsme tam diskutovali o zadaných textech a mně to pomohlo utřídit si myšlenky a formulovat argumenty a taky si je obhájit. Měla jsem hrozně ráda jeho způsob přemýšlení a komentáře, když nám tenkrát barvitě vyprávěl o době opoziční smlouvy. Taky jsem měla ráda přednášky zaměřené na politický marketing. Vždycky se mi líbilo, jak své předměty vedl Otto Eibl. Jedním z nejvíce praktických předmětů byly Simulace volebních kampaní, kde jsme se spolužáky vedli cvičnou volební kampaň.

Bakaláře jste studovala na Univerzitě Palackého Olomouci, proč jste na magistra přešla do Brna?

Bylo to právě z důvodu, že brněnská politologie je více prakticky zaměřená. V Olomouci jsem studovala na katedře politologie a evropských studií. Ta škola byla strašně fajn, ale chtěla jsem něco praktičtějšího do života a od kamarádů jsem věděla, že taková je politologie v Brně. Na přednáškách z politického marketingu jsme často měli pozvané lidi z praxe, které mě bavilo poslouchat. Od té doby jsem si práci mluvčí moc přála dělat, zároveň jsem ale vůbec neznala cestu, jak se k ní dostat. V marketingu je dost drsňáků, kteří jdou přes mrtvoly a moc se s prací nemažou. Já jsem byla vždycky citlivější člověk a mám radost, že jsem se potkala s Piráty, kde se vzájemně respektujeme.

Karolína Sadílková

Karolína Sadílková se narodila v roce 1989 ve Vysokém Mýtě. Po gymnáziu se rozhodla studovat politologii na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde si vybrala specializaci na politický marketing. Po ukončení bakalářského studia v roce 2011 přešla na politologii na fakultu sociálních studií. Při studiu pracovala jako redaktorka Mladé fronty DNES, kde psala o brněnské komunální politice. Poté, co získala magisterský titul, se přestěhovala do Prahy, kde krátce pokračovala v psaní pro Mladou frontu, potom ale přešla do České televize. Práci mluvčí si nejdříve vyzkoušela pro Hospodářskou komoru České republiky, kde působila i jako vedoucí tiskového oddělení. S Pirátskou stranou začala spolupracovat jako externí PR konzultant před sněmovními volbami v roce 2017. Po volbách se přihlásila do výběrového řízení, které vyhrála a stala se šéfkou PR strany. Předseda České pirátské strany Ivan Bartoš o Sadílkové říká, že je zásadní člověk v pirátském mediálním odboru. „Sám jsem se od Karolíny naučil, jak sdělovat srozumitelně své názory, jak spolupracovat s novináři, i když mě některé otázky netěší, jak mluvit, ale i jak naslouchat a rozumět,“ uvedl Bartoš.

Svůj volný čas Sadílková věnuje manželovi a taky jejich mazlíčkovi, jack russel teriérovi Schulmeisterovi. S manželem Tomášem se poznali už v prvním semestru na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Víte, že…

Na pozicích mluvčích v různých firmách a institucích pracuje více absolventů fakulty sociálních studií. Například:

Více článků

Přehled všech článků