Stáže mě naučily čelit problémům, říká absolventka environmentalistiky

Absolventka environmentálních studií Aneta Dostálová vždycky vnímala studium jako možnost získat co nejvíce informací a vytěžit z nich maximum. Po ukončení studia se místo kariérního postupu rozhodla vydat na dvě absolventské stáže a získat nové zkušenosti – v půlce loňského srpna tak odjela na dva měsíce do Itálie a hned nato na čtyřměsíční stáž do Slovinska. „S každou navštívenou zemí mám Česko raději,“ směje se.

Aneta Dostálová, absolventka environmentálních studií, se uvědoměle zapojuje do ekologických projektů, takový přístup ale neměla odjakživa. Dokonce ani studium environmentalistiky pro ni nebylo přímočaré. „Byl to spíš postupný vývoj. Výraznějším impulsem pro mě byla až ekologie, jeden z kurzů na bakalářském studiu komunitních studií v Pardubicích. Hodně spolužáků, včetně mě, to oslovilo, když jsme se rozhodovali, kam jít na magisterské studium,“ vysvětluje Dostálová.

Na magisterský obor environmentálních studií potom nastoupila do Brna, kde se ekologickým problémům začala věnovat více do hloubky. Jako téma diplomové práce zvolila kontroverzní skupinu aktivistů Fuck for Forest a jejich projekty podporující ekologii. „Zaujalo mě, že se někdo snaží zachraňovat deštné pralesy a mluvit o ekologii skrz produkci pornografie,“ popisuje svoji motivaci ke zpracování tématu. „Chtěla jsem se na to podívat z více hledisek – jestli je to etické, jestli to spadá do pravého fundraisingu a jak se to liší od postupu jiných organizací,“ doplňuje Dostálová.

Dvě absolventské stáže za sebou

V průběhu svého studia byla i na studijním pobytu v Litvě a pozitivní zkušenost ji motivovala k tomu, aby přes program Erasmus+ vyjela i na stáž. Místo jedné stáže se ale rovnou rozhodla pro dvě a vyrazila na ně až po státnicích. „Všechny potřebné dokumenty i hledání vhodné organizace si ale studenti musí vyřídit ještě před absolvováním studia, aby měli nárok na stipendium,“ upřesňuje absolventka environmentalistiky a dodává, že ji mile překvapila ochota a pomoc ze strany Centra zahraniční spolupráce.

Po první stáži se poohlížela v Itálii, protože její bývalý přítel byl Ital, takže chtěla být ve stejné zemi jako on. Kvůli jazykové bariéře jí nakonec právě on pomáhal sehnat místo. „Psala jsem organizacím v angličtině, ale nikdo mi moc neodpovídal, takže celá komunikace pak byla v jeho režii. Nakonec se mi podařilo sehnat stáž v organizaci sídlící v městečku Piedimonte San Germano,“ vysvětluje.

V italské organizaci, ve které pracovalo sotva pět lidí, všechno nefungovalo tak hladce, jak očekávala. „Problémem Italů na jihu, a obecně jižních národů, je dochvilnost a plnění povinností. Mým původním záměrem bylo, že udělám kampaň, která Italy zasvětí do místních ekologických problémů. Bohužel hlavní vedoucí organizace chtěl pokrýt až moc témat, takže v konečném výsledku jsme nic nedokončili na sto procent. Přesto to ale byla dobrá zkušenost,“ dodává.

Environmentální výchova pro nejmenší

Pětiměsíční stáž ve slovinské státní organizaci Center šolskih in obšolskih dejavnosti v Cerknu, která spadá pod ministerstvem školství, si ale užila od začátku do konce, ačkoliv její vyřízení bylo o dost složitější – potřebné dokumenty se kvůli zdlouhavé státní byrokracii podepsaly až v nejzazší termín, v den státnic.

Pracovním místem byla Dostálová nadšená. „Jela jsem do malého městečka Cerkno. Je to takové malé údolíčko uprostřed obrovských hor, kde bylo zařízení na způsob školy v přírodě. Jezdily tam děti ze škol se svými vyučujícími, většinou zhruba na čtyři dny. Já a ostatní kolegové jsme jim pak zajišťovali program během dne,“ vysvětluje základní povinnosti.

Ze začátku se nejdříve držela kolegů, později už měla i svůj vlastní program pro děti. Zatímco kolegové s dětmi trávili čas venku a vyprávěli jim o historii, Dostálová měla prostor pro vlastní program o ekologii. „Většinou jsem měla na starost skupinku patnácti dětí s jedním vyučujícím. Nejdřív jsem jim vykládala o základních ekologických tématech formou her. V druhé části programu jsem děti pak rozdělila do skupinek a chtěla jsem po nich, aby udělaly fotostory,“ popisuje Dostálová.

Aby si děti procvičily získané znalosti, dostala každá skupinka pohádku, v níž musely řešit určitý ekologický problém. „Například v pohádce o Sněhurce se musely děti vypořádat s nepořádkem v lese, vytvořit příběh a řešení a pak o něm mluvit s vrstevníky,“ shrnuje svou práci absolventka.

Své zkušenosti se zahraničím hodnotí šestadvacetiletá optimistka kladně, ráda se ale vrací domů. „S každou novou zemí, do které jedu, se mi potvrzuje, že Česko a Češi nejsou vůbec špatní. Ať už srovnáváme to, jakou máme kulturu nebo jaký máme přístup ke vzdělání,“ myslí si Dostálová.

Jako negativum pobytu v zahraničí ale paradoxně vnímá zhoršení angličtiny. „Mluvit s cizinci anglicky často znamená poslouchat různé zahraniční akcenty,“ vysvětluje Dostálová. I proto se rozhodla pro další bod své cesty – pobyt v Anglii, kde momentálně pracuje jako pečovatelka v organizaci Care 1st Homecare v anglickém Bristolu, čímž navázala na své dobrovolnické aktivity v různých organizacích ještě z dob svých studií.