Studenti by se měli učit využívat teoretické vědomosti v praxi, říká absolvent Ondřej Križko

První rok v Brně, druhý v Utrechtu. Absolvent fakulty sociálních studií Ondřej Križko si vyzkoušel studium dvou univerzit zároveň.

17. 12. 2018 Helena Havranová

Ondřej Križko (pátý zprava) studoval na dvou univerzitách zároveň a absolvoval stáž v Evropském parlamentu. Foto: archiv Ondřej Križko

Dva roky, dvě univerzity, dva magisterské tituly. Absolvent fakulty sociálních studií Ondřej Križko vystudoval dvojitý obor European Governance, tedy program zaměřený na evropské řízení. První rok strávil na Masarykově univerzitě v Brně, druhý rok na Utrechtské univerzitě v Nizozemí a při tom stihl ještě absolvovat čtyřměsíční stáž v Evropském parlamentu. Nyní pracuje na nizozemské ambasádě v Bratislavě a do země, kde rok studoval, se tak nepřímo vrátil. „Je to příjemná shoda okolností,“ říká politický rádce nizozemského velvyslance na Slovensku.  

Po bakalářském studiu na slovenské vysoké škole jste odešel studovat do zahraničí. Proč jste se tak rozhodl?

Důvodem byla vyšší kvalita zahraničních univerzit. V žebříčku hodnocení vysokých škol se do první tisícovky dostaly pouze tři slovenské univerzity, což je neukazuje v úplně pozitivním světle. Zhruba polovina slovenských studentů navíc uvažuje, že půjde studovat do zahraničí.  Myslím, že i při porovnání například s českými univerzitami je prostor pro zlepšení velký. 

Co si myslíte, že by se na slovenských vysokých školách mělo změnit?

Řekl bych, že je určitě mnoho věcí, které je třeba zlepšit. Na Slovensku je velká část výuky od základní až po vysokou školu postavená na memorování. Není tam příliš prostoru věnovaného rozvíjení kritického myšlení nebo diskuzím. Studenti chodí na přednášky a poslouchají vyučující. Co řeknou učitelé, to je pravda. V Brně a Utrechtu, kde jsem studoval, bylo vyučování otevřené, vedené formou diskuze a vyučující nás brali jako sobě rovné.

Na magisterském stupni jste si zvolil anglický program European Governance, dvojitý magisterský obor vyučovaný na Masarykově univerzitě v Brně a Utrechtské univerzitě v Nizozemsku. Proč jste si vybral právě tento program?

Když jsem dokončil bakalářské studium, hledal jsem nějaké alternativy, kde ve studiu pokračovat. Důležitým kritériem přitom byla možnost studovat v anglickém jazyce a zaměření na mezinárodní vztahy, respektive Evropskou unii. Při tom jsem narazil právě na tento program, který mě velmi zaujal. Přestože jsem se dostal i na jiné univerzity, například do Prahy, kombinace Brna a Utrechtu mi nakonec připadala jako nejlepší volba. 

Ondřej Križko (vpravo) se zapojil do iniciativy Diplomaté za rovnost, která se staví proti diskriminaci na základě sexuality či genderové identity. Foto: archiv Ondřej Križko

Méně studentů a individuální přístup vyučujících

Jak vypadalo přijímací řízení?

Samozřejmě jsem musel doložit nějaké podkladové materiály, jako výpis známek z předchozího studia nebo získané certifikáty, které musely splňovat určitá kritéria. Po výběrovém řízení následoval pohovor přes skype. U výběrové komise byli tehdy Vít Hloušek a Hubert Smekal z fakulty sociálních studií, ale nebylo to žádné náročné testování. Důležité bylo, jestli má uchazeč zájem o daný obor, případně nějaký cíl, kterému by se chtěl v budoucnu věnovat. Kromě Masarykovy univerzity přijímala studenty i Utrechtská univerzita. V Brně bylo uchazečů kolem dvaceti, ze kterých nás vybrali asi pět. Celkem nás pak do ročníku spolu se studenty vybranými Utrechtskou univerzitou nastoupilo devět. 

Vnímáte takto nízký počet studentů jako výhodu?

Určitě ano. Velkým plusem je individuální přístup, ale také vztahy v ročníku jsou lepší. Je to velká výhoda v porovnání s masovými ročníky, kde je sto padesát studentů. Ostatně mám za to, že jedním z cílů programu je právě výrazně nezvyšovat počet studentů v ročnících a uchovat tuto komorní úroveň.

Rok 2013, kdy jste nastoupil, byl vůbec první ročník existence programu. Jak studium vypadalo?

Už dopředu bylo avizováno, že jde o dvouleté magisterské studium. První ročník jsem tedy strávil v Brně, i když výuka byla možná trochu odlišná oproti standardním českým programům. Protože nás bylo v ročníku jen devět, přístup byl více individuální a byl zde větší prostor pro diskuze a interaktivní metody, než když je v přednáškové učebně sto studentů. Na konci semestrů byly standardně zkoušky. Poté jsme všichni z ročníku šli studovat druhý rok do Utrechtu, kde se k nám navíc přidalo ještě několik studentů z univerzity v Konstanz. Tam jsme dále pokračovali ve studiu, přičemž místo druhého semestru v Utrechtu byla praktická stáž, která pak sloužila jako základ diplomové práce

Co kromě výuky vnímáte jako pozitivní aspekt programu?

Určitě komunikaci a velmi dobré vztahy se studenty i vyučujícími. Kromě toho se mi také změnil způsob uvažování o jiných kulturách. V Brně jsme například v ročníku byli čtyři národnosti, kromě mě ze Slovenska tam byli také studenti z Holandska, Německa a Itálie. V neposlední řadě se mi líbilo zažít dvě odlišná prostředí. Po roce stráveném v Brně byl přesun do Utrechtu příjemnou změnou. 

Celé studium bylo v angličtině. Bylo to pro vás kvůli tomu náročnější?

Samozřejmě je potřeba dobře ovládat angličtinu, například pro čtení odborných textů. Já sám jsem však s tímto problém neměl, strávil jsem už v minulosti rok studiem v Anglii na univerzitě v Birminghamu. Pro mě bylo asi nejtěžší překonat odlišné systémy, například u zkoušek. Na českých a slovenských školách jsou obvykle dané otázky, na které studenti na základě naučených vědomostí odpovídají. Všechno jsou to fakta, která se dají snadno dohledat. V Nizozemsku studenti místo zkoušky často píší eseje nebo aplikují nabyté vědomostí na konkrétních případech v reálných situacích. To je naučí využívat to, co se naučili, v praxi, což je něco, co se například na Slovensku vůbec neučí. 

Jaké další rozdíly jste zaznamenal?

V porovnání například s Bratislavou je obecně velký rozdíl v přístupu ke studiu. Zatímco na Slovensku to bylo opravdu víceméně jen o memorování, školy v Brně a Utrechtu podporují kritické myšlení. Vyučující berou studenty jako rovnocenné partnery a všechno se diskutuje. Pokud má někdo jiný názor, debatuje se o něm a je to přidaná hodnota, není to vnímáno jako nějaký problém.

Zkušenosti ze zahraničních škol jsou dnes nezbytné

Při studiu v Utrechtu jste absolvoval také čtyřměsíční stáž v Evropském parlamentu. Jak jste se tam dostal?

Každý student si v prvním semestru v Utrechtu vybírá, kam by na výzkumnou stáž chtěl jít. Na výběr jsou různá zaměření, přičemž já jsem si zvolil Evropský parlament. Studie by měla mít nějakou přidanou hodnotou pro danou instituci, v mém případě tedy Evropský parlament, zároveň ale slouží jako základ diplomové práce. V každém případě je to ale výzkumná práce, takže studenti si určí nějakou problematiku, na které pak provádí výzkum.

Jakému tématu jste se věnoval vy?

V Evropském parlamentu jsem byl v době, kdy vznikal Junckerův plán. Jako téma výzkumu jsem si proto vybral jeho politický význam a také mě zajímalo, jakým způsobem může tento plán a investice oživit ekonomiku a zlepšit nezaměstnanost mladých lidí. 

Nyní pracujete na nizozemské ambasádě na Slovensku. Pomohlo vám k tomu i to, že jste studoval právě v nizozemském Utrechtu?

Roli v tom hrálo více faktorů, ale byla to jistě přidaná hodnota, protože jsem tu zemi už trochu znal. Obecně bylo výhodou, že jsem měl zkušenosti i ze zahraničních škol. V této oblasti je to už víceméně podmínka, mezi mými kolegy není nikdo, kdo by měl pouze titul ze slovenské vysoké školy.

Čím se na nizozemské ambasádě zabýváte?

Jsem politický rádce velvyslance, takže mám na starosti především monitorování politického dění na Slovensku. Zabývám se také identifikací oblastí pro prohloubení bilaterální spolupráce, informováním o pozicích Slovenska v Evropské unii a dohlížím na záležitosti, které se týkají médií a veřejné diplomacie. 

Ondřej Križko se snaží trávit co nejvíc času se svou rodinou. Foto: archiv Ondřej Križko

Medailon

Ondřej Križko pochází ze Slovenska, kde také absolvoval bakalářské studium na Ekonomické univerzitě v Bratislavě. Magisterské tituly má z Masarykovy univerzity v Brně a Utrechtské univerzity, kde studoval dvojitý program v anglickém jazyce European Governance zaměřený na evropské řízení. Při studiu se zúčastnil také čtyřměsíční stáže v Evropském parlamentu, kde se zabýval výzkumem Junckerova plánu. Pracoval v Bruselu jako reprezentant Slovenska v Radě Evropské Unie, v současnosti působí jako politický rádce velvyslance na nizozemské ambasádě v Bratislavě.  Ve volném čase rád sportuje, cestuje a učí se nové jazyky. Aktuálně se učí nizozemsky.

European Governance  

Dvouletý magisterský program zaměřený na evropské řízení funguje na Masarykově univerzitě ve spolupráci s Utrechtskou univerzitou. Studenti se učí analyzovat komplexní problémy evropské politiky a aplikovat teoretické znalosti na reálné situace. Vedle obecných politologických témat se program věnuje také aktuálním problémům, jako je migrační krize, regulace finančních trhů nebo důraz na ekologické reformy. Kromě Masarykovy univerzity spolupracuje na tomto programu Utrechtská univerzita také s Dablinskou univerzitou v Irsku a Konstanzskou univerzitou v Německu. Studenti stráví první rok na jedné z partnerských univerzit, poté se přesunou do nizozemského Utrechtu, kde navíc v druhém semestru absolvují výzkumnou stáž. Na konci studia získají absolventi dva magisterské tituly. Studium oboru European Governance si studenti hradí sami. Na Masarykově univerzitě školné činí 3000 eur za rok, na Univerzitě v Utrechtu 2083 eur za rok.

Řekli o něm

„Svého manžela znám už třináct let. Je inteligentní, slušný, společenský, cílevědomý a do všeho jde na sto procent. V práci se těší na každý nový projekt a vše se snaží dotáhnout k dokonalosti. Zároveň si ale umí zachovat chladnou hlavu a vyvarovat se zbytečného stresu. Rád sportuje a za tu dobu, co ho znám, jsem ještě nenašla sport, ve kterém by se mu nedařilo. Také rád cestuje a poznává nová místa, hlavně ta s dlouhou historií. Svou profesi dělá s nadšením, uvědomuje si ale, že práce není všechno, a proto se snaží co nejvíce času trávit s rodinou a přáteli. V současnosti nejvíc času tráví s naší osmiměsíční dcerou. Vždy, když přijde z práce domů, dcera se hned usmívá. Je úžasný otec, zároveň ale také velmi pozorný a empatický manžel, který mě umí povzbudit vždy, když je to třeba.“

Martina Križková, manželka

„Ondřeje jsem poznal před pár lety, když jsme společně nastupovali na Ministerstvo zahraničních věcí při slovenském předsednictví v Radě Evropy. Okamžitě jsme si lidsky sedli, skamarádili se a na dalších osm měsíců se z nás stali spolubydlící. Ondřej je inteligentní, mladý člověk, sportovní nadšenec a také zodpovědný otec. S jeho povahou by mě nepřekvapilo, kdyby se za několik let objevil v politice či některých vyšších pozicích v evropských nebo mezinárodních institucích.“

Javer Gusejnov, kolega a kamarád

„Na Ondřeje mám jen ty nejlepší vzpomínky. Je to přesně ten typ studenta, ale i absolventa, jakého si přejete. Na diskuzních seminářích to s věčně debatujícími nizozemskými spolužáky se suverénní angličtinou neměl úplně jednoduché. Nepovažoval za nutné vyjádřit se ke všemu, ale když mluvil, tak jeho vystoupení mělo váhu a ostatní jej velmi respektovali. Ondřej také výborně posloužil pro boření stereotypů východ – západ. Jako jediný zástupce nové členské země v daném ročníku programu European Governance se skvěle integroval do drtivě západoevropské skupiny, aniž by vnější pozorovatel rozeznal jakoukoliv odchylku od zbytku třídy. Jako student byl velmi bystrý, pohotový a příjemný, jako absolvent si tyto vlastnosti uchoval, navíc přidal reprezentativnost a sebevědomí absolventa špičkové univerzity. Vážím si toho, že na Masarykovu univerzitu nezapomíná a přijel například na debatu se studenty. Držím mu palce, aby se jeho kariérní trajektorie vyvíjela dle jeho představ.“

Hubert Smekal, vyučující na Fakultě sociálních studií

Více článků

Přehled všech článků