Určit si mantinely byla výzva, říká bytová ombudsmanka a doktorandka

Kdyby měla říct, co ji jako bytovou ombudsmanku definuje, byl by to lidský přístup. Na ten Klára Kolbabová myslí vždy, když řeší problémy svých klientů. Absolventka veřejné politiky a lidských zdrojů a doktorandka sociální politiky a sociální práce, která působí jako bytová ombudsmanka na brněnském magistrátu, ve své práci totiž pomáhá řešit nájemníkům obecních bytů jejich problémy. „Práce s lidmi mě baví. Často za mnou přichází nespokojení klienti, ale když mi při odchodu řeknou, že jsem jim pomohla, jsem šťastná,“ říká Klára Kolbabová.

26. 1. 2021 Tereza Čunátová


Po dokončení magisterského studia získala Kolbabová místo jako brněnská bytová ombudsmanka. Na fakultě sociálních studií navíc dokončuje doktorské studium sociální politiky a sociální práce. Foto: archiv Kláry Kolbabové 
Jako bytová ombudsmanka pracujete už od roku 2017. Na co se zaměřujete?

Hlavně na opakované a dlouhodobé stížnosti, které se nájemníkům pořád nepodařilo vyřešit. Snažím se jim především poradit, co udělat pro zlepšení situace. Brno má zhruba 28 tisíc obecních bytů a většina z nich je svěřená do péče městským částem, které jsou tak pronajímatelem. Mou prací je řešit problémy lidí, kteří v těchto bytech bydlí. Když zjistím chybu na straně městské části, která má byt na starosti, je pak řešení už na ní.

Ale někdy se nejedná pouze o problémy, které by mohla vyřešit městská část.

Problémů je celá řada. Od neshod na technickém stavu domu a stavebních úpravách, po problémy s neprodloužením nájemní smlouvy nebo například se sousedskými spory. Ze začátku jsem byla odhodlaná pomoct všem hned a nejlépe, jak to jde. Později jsem ale zjistila, že je občas nutné lidem na rovinu říct, že není mou povinností vyřešit jejich problémy hned. Často jednám s lidmi, kteří nemají dostatek informací a v systému se tolik nevyznají. Nemají přístup na internet a je pro ně těžší dohledat si informace. Musím jim proto především vysvětlit možnosti, které mají. Určit si mantinely byla v některých ohledech výzva.

Zmínila jste, že řešíte i sousedské spory. Není těžké být v této věci nestranná?

Určitě je nutné ověřit si situaci z více zdrojů. Když se mi zdá, že je stížnost oprávněná, většinou se sejdu s oběma stranami. V ideálním případě se vidíme všichni společně a já se snažím, aby si to lidé vzájemně vyříkali. Po jejich domluvě ještě nějaký čas rodiny průběžně kontroluju, jestli svou dohodu opravdu dodržují. Část práce tedy trávím v terénu, přímo na místě, kde klienti bydlí.

Co je pro vás tedy nejtěžší?

Určitě ty momenty, kdy jednám s lidmi, kteří by opravdu potřebovali obecní byt, ale já nemám žádnou pravomoc, jak jim pomoct. Lidé se často se stěhují z domu, ke kterému mají citový vztah a nemají představu o své budoucnosti. Já ale nedokážu zajistit, aby získali obecní byt a nemohu ani ovlivnit jejich místo v pořadníku žadatelů. Snažím se jim ale nabídnout osobní přístup – s každým si domluvím osobní schůzku a vysvětlím mu jeho možnosti.

Na bytovou ombudsmanku se mohou obracet nájemníci obecních bytů v Brně se svými stížnostmi. Zdroj: Magistrát města Brna
Existuje pozice bytových ombudsmanů i v jiných městech?

Pozice bytového ombudsmana v současné době v žádném jiném městě není. Do určité míry je to tedy brněnská rarita. Snažím se ale sledovat, jak se oblast bydlení, zejména sociální bydlení, řeší jinde. Například Brno je jedno z měst, ve kterém se pilotně testovala koncepce sociálního bydlení. Organizátoři projektu zkoušeli různé přístupy řešení bezdomovectví a bytové nouze. Společně s tím se pojila různá setkávání zástupců obcí, kteří navzájem sdíleli zkušenosti, jak takové problémy řešit.

Na pozici bytového ombudsmana jste nastoupila úplně první, hned po jejím zřízení v roce 2017, navíc jako čerstvá absolventka magisterského studia. Byla jste na tuto profesi dostatečně vybavená?

Když brněnský magistrát vypsal výběrové řízení, řekla jsem si, že to aspoň zkusím. Vůbec mě ale nenapadlo, že bych ho mohla vyhrát. Připadalo mi, že pouhé označení „bytový ombudsman“ volá po nějakém pánovi v kvádru a s knírem. Protože ale pozice tehdy vznikla nově, asi každý člověk by ji musel uchopit podle sebe. Jelikož jsem byla čerstvá absolventka, měla jsem v sobě a stále mám, velkou motivaci pomáhat lidem, kteří se na mě obrátí. Proto to možná vnímám jako výhodu. Něco jsem se samozřejmě musela doučit, ale to je s příchodem do nové práce běžné.

Bytové tematice jste se věnovala i ve své diplomové práci. Co vás na tom lákalo?

Vždycky mi záleželo na ostatních lidech. Po bakaláři jsem moha navázat ještě na sociální práci. Toužila jsem ale udělat výraznější změnu a zaměřit se na podmínky, které mohou náš sociální systém opravdu ovlivnit. Přivedlo mě to ke studiu veřejné politiky a lidských zdrojů. Doufala jsem, že budu pracovat ve státní správě, a že se budu věnovat sociální politice nebo politice bydlení. Ta mě začala hodně bavit zejména na magisterském studiu.

Věnovala jste se tématu ještě nějak hlouběji?

V posledním roce magisterského studia mi vyučující z katedry sociální politiky a sociální práce poskytli možnost stát se součástí výzkumu. Ten sloužil jako podklad pro tvorbu komunitního plánu sociálních služeb. Je to brněnský dokument, který se zpracovává vždy na období čtyř let. Zaměřuje se na způsoby financování sociálních služeb a řeší, jak se budou peníze přidělovat. Znamenalo to pro mě tehdy hrozně moc. Poprvé jsem dělala skupinové rozhovory s lidmi, kteří se potýkali s bezdomovectvím. Ptali jsme se jich na jejich názor na fungování služeb. Tehdy mě to hrozně nakoplo se této oblasti více věnovat.

Ve vzdělávání stále pokračujete a na fakultě sociálních studií dokončujete ještě doktorát. Co vám studium dalo?

Studium mi pomohlo nahlížet na různé problémy z více možných úhlů. Když se s někým neshodnu, vnímám to tak, že není jen jedna pravda, ale existují různé názory. Na druhou stranu je ale důležité shodnout se na nějakém cíli, ke kterému se bude směřovat. Na bakalářském stupni jsem studovala také sociologii, která dokáže problémy pojmenovat, ale řešení jsou více abstraktní. Veřejná politika je mnohem více nohama na zemi. A právě to je pro mě v mé práci důležité. Musím poznat, co nájemníkům obecních bytů chybí, a navrhovat řešení.

Klára Kolbabová získala na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity bakalářský titul ze sociologie a veřejné politiky a lidských zdrojů. Na magisterském studiu se rozhodla pokračovat v oboru Veřejná politika a lidské zdroje. Ve vzdělávání stále pokračuje a v současné době studuje sociální politiku a sociální práci na doktorském stupni.

Klára Kolbabová je první brněnskou bytovou ombudsmankou. Foto: archiv Kláry Kolbabové

Na pozici bytové ombudsmanky působí Kolbabová od srpna 2017, kdy brněnský magistrát tuto pozici zřídil. Ve volném čase si Kolbabová ráda čte knížky nebo hraje hry na playstationu. Má ráda i pohyb, věnuje se zejména pilates nebo silovému cvičení s vlastní vahou.

Řekli o ní

„Dobrý pracovník by měl mít disciplínu, aby zvládnul komplikace a došel rovnou k cíli, a také nadšení, aby inspiroval ostatní. Přesně to má Klára Kolbabová. Vynakládá veškerý svůj čas i energii k naplnění svých vizí. Svou oddaností k práci pak skvěle inspiruje ostatní lidi kolem sebe k podobnému přístupu. Taky si umí velmi efektivně organizovat svůj pracovní program. Přesto na sobě pořád pracuje, čte odbornou literaturu a navštěvuje vzdělávací kurzy. Zkrátka chce být připravená a umět si poradit i v nejobtížnějších situacích.“

Klára Feiková, kolegyně z magistrátu

„Pamatuju si, že politika bydlení a bezdomovectví Kláru hodně zajímaly. Zabývala se situací v Brně a chtěla přicházet s doporučeními, které by mohly situaci ovlivnit k lepšímu. Svou diplomovou práci o naplnění potřeb lidí v bytové nouzi ve vybraném azylovém domě nepsala jen proto, aby získala titul. Byla pro zvolené téma nadšená a přistupovala k němu zodpovědně. Záleželo jí na tom, aby se v oblasti bydlení děly nějaké změny.“

Magda Frišaufová, vedoucí diplomové práce

„S Klárou jsme se potkaly náhodou. Přisedla jsem si k ní na Prvákovinách, seznamovací akci pro studenty fakulty sociálních studií. Za pár týdnů se stala jednou z mých nejbližších kamarádek. Letos to bude deset let a na našem kamarádství se nic nezměnilo, přestože žijeme každá jinde. Už několikrát jsem měla možnost vidět, jak Klára pracuje. Když se pro něco nadchne, udělá pro to vše, co je v jejich silách. Ať už chce dostat áčko ze sociologie rodiny, dohrát hru na playstationu nebo zařídit, aby lidé (nejen) v Brně měli důstojné bydlení. Moc se těším na to, kam povedou její další kroky a pro co dalšího se nadchne příště.“

Sabina Netrvalová, spolužačka a kamarádka

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.