V energetice nepracují jen inženýři, dokazuje absolvent FSS

Svoji pracovní pozici přirovnává ke komunikačnímu trychtýři, ze kterého vypadávají jen ty nejpodstatnější informace; jedná s evropskými politiky a v institucích Evropské unie se pohybuje zásadně s visačkou „akreditovaný lobbista“. Absolvent fakulty sociálních studií Daniel Měsíc pracuje jako zástupce společnosti ČEZ v Bruselu. Připouští, že česká představa o lobbistech bývá občas negativní, podle Měsíce je ale jejich práce důležitá. „V Česku se slovo lobbista používá většinou nepřesně ve spojení s různými nekalými praktikami a kauzami. Lobbista je ale naprosto legální a legitimní povolání. A je potřebné,“ tvrdí Měsíc.

5. 10. 2020 Hana Tománková


Absolvent oboru Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost pracuje jako akreditovaný lobbista pro společnost ČEZ. Studium na fakultě sociálních studií ho naučilo kritickému myšlení, které ve své práci využívá každý den. Foto: archiv Daniela Měsíce
Říkáte, že práce lobbistů je důležitá. Nepodkopávají ale akreditovaní lobbisté důvěru v evropské zákony?

Být lobbistou znamená, že zastupujete firmu a vysvětlujete její postoje tvůrcům legislativy. Zástupci neziskovek a odbory jsou také lobbisté a mají úplně stejnou úlohu – hájí zájmy konkrétní části společnosti. V evropských institucích musíme vystupovat maximálně transparentně, lze dohledat, s kým se setkáváme nebo jaký máme rozpočet. Určitě si tedy nemyslím, že by byl lobbing jakýmkoli způsobem nekalý. V Bruselu je lobbistů spousta, lidé tu lobbing vnímají jako standardní zaměstnání. Systém lobbingu je v Bruselu navíc nastavený velice spravedlivě – přímého jednání v Evropském parlamentu se v jeden den mohou účastnit maximálně čtyři lidé z jedné společnosti. Takže je úplně jedno, jestli zastupujete malou neziskovku, ČEZ nebo Google. Každá organizace může vyslat maximálně čtyři lobbisty. 

Jaké úkoly plní bruselská kancelář ČEZu, jejíž jste součástí?

Spolu s kolegou máme za úkol sledovat vývoj evropské legislativy, tedy pozorovat, co Evropská komise, Evropský parlament a Rada Evropské Unie chystají za právní předpisy. Jsem takový komunikační trychtýř – v Bruselu se toho na nás chrlí strašná spousta a my musíme zachytit novinky, které jsou pro ČEZ důležité, a informovat o nich kolegy v Praze. Z Prahy nám poté pošlou stanoviska, jež musíme srozumitelnou formou prezentovat tvůrcům politik v Bruselu. Například pokud bychom řešili normu Evropské unie o zpracování jaderného odpadu, budou se k ní vyjadřovat experti z jaderného provozu ČEZu a my pak jejich odborné stanovisko přetlumočíme v Bruselu.

Existuje v práci lobbisty něco jako běžný den?

Kdepak, každý den je jiný. Teď musíme kvůli koronaviru pracovat hlavně na dálku, takže mám daleko méně schůzek tváří v tvář. V běžném režimu ale trávím prací v terénu asi padesát procent času. Účastním se konferencí, ze kterých reportuju výstupy nebo tam prezentuju názory ČEZu. Samozřejmě mám i dvoustranné schůzky třeba s asistenty europoslanců. Druhou polovinu času sedím v kanceláři a probírám se novou legislativou nebo hledám, jaké další zákony se chystají. 

Jaké novinky jste zachytil v poslední době?

V září Evropská komise aktualizovala svůj cíl pro omezení emisí do roku 2030. Předtím bylo cílem omezit emise skleníkových plynů o 40 procent proti stavu z roku 1990, nyní zvýšila požadavek na 55 procent. Tyto kroky bedlivě sledujeme, protože od nich se bude odvíjet další postup při snižování emisí oxidu uhličitého v členských státech Evropské unie.

Jde společnost ČEZ snižování emisí CO2 naproti, nebo se jakožto vlastník uhelných elektráren snaží zpomalovat dekarbonizaci, tedy odklon od technologií produkujících CO2?

Určitě bych neřekl zpomalovat. V naší strategii jsme se zavázali být uhlíkově neutrální do roku 2050 a uvědomujeme si, že vyřazení fosilních paliv je nevyhnutelné. Prioritou ČEZu tedy není dekarbonizaci zpomalovat, ale naopak zajistit, aby jednoho dne odstavené uhelné elektrárny byly nahrazené dostatečnou kapacitou z nízkouhlíkových zdrojů, což jsou obnovitelné zdroje, jaderné nebo vodní elektrárny. Zároveň jsme rádi, že Evropská komise představila fond spravedlivé transformace, který má pomoci regionům závislým na uhlí v plynulé a pokud možno ekonomicky bezbolestné transformaci na nízkouhlíkové zdroje.

Musíte jako lobbista někdy jít při prosazování zájmů ČEZu proti svému vlastnímu přesvědčení?

Já jsem ekologicky smýšlející člověk. Myslím si, že změna klimatu je naprosto reálná hrozba a dekarbonizace je potřeba. Skupina ČEZ svou budoucnost staví především na nízkouhlíkových zdrojích a s tím se dokážu ztotožnit. 

Ovšem podle výroční zprávy z roku 2019 plánuje ČEZ v následujících letech investovat do tradiční energetiky okolo 15 miliard korun, zatímco do nové energetiky, kam patří obnovitelné zdroje, průměrně 1,1 miliardy korun...

Tato čísla je nutné zasadit do kontextu. Investice neproudí pouze do nových zdrojů, ale převážně také do údržby a modernizace těch stávajících. K tomu si musíme uvědomit, že téměř 97 procent námi vyrobené elektřiny pochází z tradiční energetiky, kam se mimochodem počítají i vodní a jaderné elektrárny, tedy bezemisní zdroje. Převaha investic do tradiční energetiky je tak daná exitující strukturou výroby. Citovaná část výroční zprávy navíc vypočítává pouze investice do výroby, ale elektroenergetika znamená mnohem víc. Investujeme mimo jiné do rozvoje elektromobility nebo také do řešení, která umožní další rozvoj obnovitelných zdrojů. Například ČEZ Distribuce v následujících letech investuje do modernizace distribuční sítě 83 miliard korun a z toho čtvrtina prostředků míří do digitálních technologií.

Kromě toho, že potřebujete souznít se zájmy vašeho zaměstnavatele, co ještě je pro výkon vaší práce důležité?

Energetika je technický obor a já nejsem technik, nýbrž absolvent politických věd. Pro mou práci je zásadní schopnost vzít odbornou nebo technickou informaci a vysvětlit ji tvůrcům politik co nejjednodušším způsobem. I proto je práce transparentních lobbistů při evropských institucích velice důležitá. Evropští poslanci sledující energetiku zároveň pokrývají mnoho dalších oblastí. Mají sice asistenty, kteří se energetickým tématům věnují, ale ti toho také musí sledovat strašně moc a den má jen čtyřiadvacet hodin. Proto je potřebná práce lobbistů, kteří za poslanci nebo asistenty přijdou a poskytnou jim data o dopadech konkrétní legislativy například na spotřebitele, výrobce nebo životní prostředí. Oni si informace od nás zanalyzují a mohou či nemusí k nim přihlédnout při schvalování zákonů.

Jak vás na toto připravila fakulta sociálních studií, kde jste po bakalářském studiu Mezinárodních vztahů a Evropských studií absolvoval magisterský program Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost?

Fakulta sociálních studií má největší přidanou hodnotu v tom, že dává studentům schopnost kritického myšlení. To doceňuju neustále při čtení legislativních i nelegislativních dokumentů, které mám každý den na stole. Člověk z nich musí umět vytáhnout důležité věci a srozumitelně je vysvětlit. K tomu je kritické myšlení opravdu potřeba. Práce na fakultě byla také hodně samostatná, díky čemuž jsem schopný rychlé a efektivní rešerše. Navíc měla výuka často formu diskuse, takže se člověk naučil zformulovat a vyjádřit svůj názor na základě informací, které si předtím sám vyhledal. Tyto tři věci jsou pro mě teď opravdu důležité.

V posledním ročníku studia jste vyrazil do Paříže, kde jste absolvoval Erasmus na prestižní škole Sciences Po. Jak se tamní výuka lišila od přístupu v Brně?

Na Sciences Po bylo studium daleko více zaměřené na pochopení fungování energetických trhů. Přednášeli nám odborníci z velkých ropných společností jako Shell, OMV nebo lidé z Mezinárodní energetické agentury. To bylo ale v roce 2014, kdy se obor Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost v Brně teprve rodil. Můj ročník byl historicky druhý v pořadí. Jelikož jsem v pravidelném kontaktu s lidmi z fakulty, vím, že se nyní podobně jako v Paříži snaží vést studium praktickým směrem a dbát na uplatnitelnost absolventů v energetickém sektoru. A myslím, že se jim to daří.

Uplatnit se v energetice jako absolvent humanitního oboru zní složitě. Jak jste zvládl přechod od sociálních věd k energetice vy?

Člověk se musí neustále učit, za šest let od absolutoria jsem se toho naučil dost a hodně bych se toho naučit ještě měl. Na druhou stranu, já se nikdy nevěnoval vyloženě technickým aspektům energetiky. Zabývám se evropskými záležitostmi v kontextu energetiky. Musím ovládat energetiku, ale také potřebuju znát fungování evropských politik, a v této oblasti mě toho fakulta sociálních studií hodně naučila. Lidé často předpokládají, že energetice se věnují pouze absolventi technických oborů. Pobavilo mě, když mě na jedné konferenci neustále oslovovali jako inženýra Měsíce. Jsem rád, že dokazuju, že pro práci v energetice nemusí mít člověk jen technické vzdělání.

V Bruselu pracujete čtyři roky. Nejste už prací lobbisty přesycený?

S rutinou jsem se ještě ani nesetkal. Za ty čtyři roky jsem se zatím ani jednou nenudil. Přichází nová legislativa, takže výzvy se neustále proměňují. Zároveň nesedím jenom u stolu, ale hodně komunikuju s lidmi, za což jsem opravdu rád. Nedokážu si představit, že bych v práci jen ťukal data do excelu, to mě celý život strašilo. Navíc jsem nikdy neměl pocit, že bych už všechno věděl a znal, každý den se posouvám dál, a to je opravdu naplňující.

Chybí vám v Bruselu něco z české kultury?

Řekl bych svíčková, ale to už by nebyla pravda, protože jsem se ji naučil vařit. Ve volných chvílích vařím opravdu rád, u sebe doma pořádám pro přátele dny české kuchyně. Svíčkovou jsem naučil jíst i svoji belgickou přítelkyni, která si ji zamilovala. Mám intoleranci na lepek, takže musím vařit bezlepkově. Povědomí o bezlepkové kuchyni jsem se rozhodl rozšiřovat, a tak jsem si založil i blog na Instagramu, kam přidávám fotky svých výtvorů. Trochu mi v Bruselu chybí český humor, který je hodně specifický, tvrdý a někdy nekorektní. V Bruselu musí být člověk daleko opatrnější na to, co a jak říká.

Teplický rodák Daniel Měsíc dokončil studium na fakultě sociálních studií v roce 2014. Ještě při magisterském studiu pracoval půl roku na energetickém úseku ministerstva průmyslu a obchodu a absolvoval stáž ve Stálé misi České republiky při OECD v Paříži. Jako čerstvý absolvent pracoval dva roky na úřadu vlády na pozici specialisty na energetickou a klimatickou politiku Evropské unie. Od roku 2016 žije v Bruselu, kde se ve volných chvílích věnuje například organizaci Young Energy Professionals Brussels sdružující bruselské odborníky na energetiku, kterou před třemi lety spoluzakládal.

Těžko dnes uvěřit, že na bakalářském studiu Měsíce nepřijali do programu Erasmus. „Musím přiznat, že na bakaláři jsem byl celkem lempl a na Erasmus jsem neměl dost dobrý prospěch. Byl jsem zkrátka mladý student, na kterém se podepsala četba Bukowského,“ směje se Měsíc. Když si pak volil magisterský obor, půjčil si knihu o energetické bezpečnosti a začetl se do ní natolik, že se rozhodl energetice věnovat. „Říkal jsem si, páni, to je první akademický text, který mě fakt baví. Tak jsem si podal přihlášku na Mezinárodní vztahy a energetickou bezpečnost a nikdy jsem toho nelitoval,“ vzpomíná Měsíc, který letos oslavil třicáté narozeniny.

Životem v zahraničí si plní svůj sen. „Brusel jsem měl dříve zafixovaný jako nudné šedivé město, kam jsem musel létat na služební cesty. Takže když mě ČEZ oslovil s nabídkou práce v Bruselu, moc jsem se na belgickou metropoli netěšil. Ale jakmile jsem se sem nastěhoval, ukázalo se, že je to naprosto parádní místo pro život. V Bruselu se cítím nejvíc doma od doby studií v Brně,“ uvádí absolvent. Kromě vaření se Měsíc odreagovává také u golfu. „Dříve jsem hrával golf pravidelně, po nástupu na vysokou školu jsem ale asi na sedm let přestal. V Bruselu jsem se k němu vrátil a moc si to užívám,“ popisuje Měsíc.

„Dan je neskutečně zapálený, ambiciózní a výkonný člověk. Protože ale v každé situaci vystupuje elegantně a s grácií, zdá se, že se prostě jen dobře baví a dělá věci, které mu dělají radost. Poprvé jsme se potkali při studiu energetické bezpečnosti na fakultě sociálních studií, kde jsme se s ostatními spolužáky velmi rychle semkli. Už při studiích ho energetika bavila a zkoušky pro něj nebyly problémem. Náhodou to byl právě Dan, díky kterému jsem ve svém profesním životě následoval cestu energetiky i já, díky čemuž spolu nyní můžeme pracovat v Bruselu, i když každý pro jinou společnost.“

Jakub Černohorský, spolužák z fakulty sociálních studií

„Někteří studenti vzbuzují ve vyučujících pocity nervozity v různých podobách a z různých důvodů. U Dana to byla nervozita z toho, jestli si po bakaláři vybere pokračování u nás na katedře, nebo o něj přijdeme. Dan s námi nakonec zůstal a svým přístupem nám pomohl utvářet magisterské programy, které stojí na přemýšlení, diskusích a vzájemné motivaci.“

Jan Osička, pedagog z fakulty sociálních studií

„S Danem jsem vždycky měla tendenci soutěžit. On mě ale jako starší brácha v téhle soutěži vždycky vedl a pomáhal mi. Je sice ambiciózní, ale nikdy sobecký a na cestě za svým cílem dokáže dopředu vést i lidi, kteří mu jsou blízcí. Kromě toho, že dělá kariéru jako lobby boy, taky výborně vaří a hraje skvěle golf. Rád o sobě říká, že poslouchá kvalitní hudbu, ve skutečnosti ho ale přistihnete, jak si nahlas zpívá skladbu Alexandrie Alexandra od Claude Françoise. Jestli se za Danem někdy vypravíte do Bruselu, připravte se na minimálně padesátikilometrovou túru a týdenní program vměstnaný do jednoho dne.“

Gabriela Měsícová, sestra

Více článků

Přehled všech článků