V zahraničí strávil roky, dneska pomáhá cizincům v Brně

Ačkoliv pochází z Prahy, magisterské studium sociologie absolvoval na brněnské fakultě sociálních studií. Už na vysoké škole ho ale láska k cestování hnala taky do zahraničí. Kromě studijních pobytů v Kanadě a Japonsku pobýval i v Thajsku nebo Koreji. Přivydělával si různě, sekáním trávy i sbíráním čajových lístků. Zkušenosti ze zahraničí dnes čtyřiatřicetiletý cestovatel denně zúročuje při své práci v organizaci Brno Expat Centre, kde pomáhá cizincům seznamovat se s českým i brněnským prostředím.

Co vás přimělo studovat právě sociologii?

Už od střední školy mi byla blízká humanitní studia. Po maturitě jsem šel na pražskou Fakultu humanitních studií Karlovy univerzity, vzdělání tam zahrnovalo všechny humanitní vědy – sociologii, filozofii, psychologii, historii a studium jazyků zároveň. Sociologii mě v té době učil Miroslav Petrusek, který byl tak charismatickou osobností, že ze všech těch ostatních předmětů se ten jeho pro mě stal bezkonkurenčně nejzajímavějším. Rozhodl jsem se proto, že už nechci studovat všechno to ostatní, ale jen sociologii.

Pokračoval jste tedy ve studiu sociologie v Praze?

Studovat jen sociologii bohužel na fakultě humanitních studií nešlo. Musel jsem změnit fakultu, což znamenalo jít buď na Fakultu sociálních věd Karlovy univerzity, nebo do Brna na Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity. Rozhodl jsem se pro Brno.

O studiu v Praze jste ani neuvažoval?

Měl jsem podanou přihlášku i do Prahy, ale jako Pražák jsem potřeboval změnit prostředí, takže jsem se rozhodl odejít do Brna, kde jsem navíc navázal na bratrovy kontakty, takže jsem začal žít nový studentský život.

Rozhodl byste se zpětně jinak?

Ne, určitě ne. Jsem spokojený.

Studium mi změnilo pohled na svět

Jak vám studium sociologie pomohlo v praxi?

Tahle otázka má dvě odpovědi. Tou první je, že studium mi změnilo pohled na svět. Čtením textů, rozvojem kritického myšlení a kulturním nábojem katedry a fakulty se mi utvářel světonázor. Byl velmi liberální a otevřený světu a hnal mě dál poznávat cizí kultury a cestovat. A pomáhalo mi to i ve snadnější komunikaci.

A druhá odpověď?

Druhou odpovědí je to, co studium dává každému studentovi – obrovský sociální kapitál, síť kontaktů, množství lidí, které jsem potkal díky studiu, ať už spolužáků nebo učitelů. A samozřejmě taky kontakty ze zahraničních studií. Doteď mám pevnou síť kontaktů na každém kontinentu, jsou to mí blízcí přátelé a můžu za nimi kdykoliv přijet. Tohle žene člověka dál cestovat, utvářet si širší pohled na sebe, na svou zemi, na svůj kontinent a na celý svět.

Kde konkrétně jste v zahraničí studoval?

Díky výměnnému programu Masarykovy univerzity jsem byl rok v Kanadě a potom jeden semestr na Kansai Gaidai v Japonsku.

V čem se vaše zkušenosti ze zahraničních univerzit lišily?

V Kanadě byl obrovský důraz na vlastní aktivitu studentů v hodinách, takže museli být schopni aktivně diskutovat a vytvářet srozumitelné prezentace. Na druhou stranu tam byl daleko menší důraz na množství textů, které studenti museli načíst, a na celkové teoretické zarámování toho, co se učí. Studenti sice dokázali dobře aplikovat nějaké koncepty na sociální realitu, ale nevěděli, kdo ty koncepty vymyslel, jaký měly vývoj nebo s čím souvisí. V Japonsku je celý systém školství hodně jiný. Studenti pořád poslouchají a zapisují to, co se jim říká a učí se toho hodně nazpaměť. Důležité je, kolik hodin odsedí, kolik si toho zapíšou a jaké množství textu se naučí, spíše než to, jak to dokážou prakticky použít.

Která ze zemí, které jste navštívil, pro vás měla největší přínos?

Největší určitě ty země, kde jsem byl nejdéle. V Kanadě a USA jsem byl dohromady rok a půl, osm měsíců jsem byl v Japonsku a půlrok v Thajsku. Díky tomu, že jsem žil delší dobu na jednom místě, jsem si mohl vytvořit hlubší vztah s lidmi okolo – ať už to byli místní nebo cizinci, kteří tam žili, znali to místo a z pohledu cizince ho dokázali lépe tlumočit někomu, kdo je taky nově příchozí.

Kromě studia jste v zahraničí i pracoval. Jakou práci jste vykonával?

Většinou to byly studentské brigády. Nešlo o žádnou profesní kvalifikaci. Zorávání rýžového pole, sběr čajových lístků… V Kanadě jsem dělal práci migrantů – staral jsem se o travní plochy kolem předměstských vil v okolí Toronta, pracoval jsem s lidmi z Asie, Evropy, Afriky i Jižní Ameriky. Poznal jsem tam to, o čem jsme se učili v hodinách sociologie – jak kapitalistický systém dokáže velmi efektivně dřít pracovníky na úkor jejich osobního života (smích).

Do které země byste se rád vrátil?

Všude tam, kde mám přátele. Takže tam, kde jsem byl delší dobu a kde jsem někoho poznal. Rád bych znova viděl své přátele a pokračoval v tom, o čem jsme spolu mluvili naposledy, nebo zjistil, co je tam nového.

A kterou další zemi byste ještě rád navštívil?

Nemám žádný seznam ani žádné ambice poznávat další země a hledat dobrodružství. Strašně rád jezdím do zemí, kde už jsem byl, ale i do pro mě nových zemí. Vždycky využiju to, co mi přijde do cesty. Letos jsem byl třeba pět týdnů v Koreji, i když to původně vůbec nebyl můj plán.

Brno mám rád a jsem na něj hrdý

Jak jste se dostal k práci s cizinci?

Plynule to navázalo na moje studium a na brigády spojené s Masarykovou univerzitou. Jako jeden z brigádníků jsem pomáhal například na Centru zahraniční spolupráce, díky čemuž jsem se seznámil s Donem Sparlingem, který centrum dlouhý čas vedl. Kromě toho jsem dělal tutora pro zahraniční studenty v International Student Club, kde jsem působil po návratu z Kanady.

Co vás k té práci motivovalo?

Dokázal jsem se vžít do situace přijíždějících studentů a říkal jsem si, že teď chci být tou rukou, která je povede po příjezdu do Brna. Asi dva nebo tři roky jsem pracoval jako dobrovolník a poznal jsem Brno optikou cizinců. Začal jsem vidět nejčastější překážky, se kterými se potkávají. Hledal jsem potom informace, díky čemuž jsem se dostal na akci Brno Expat Centre a tam se mi Don Sparling zmínil, že budou hledat nového ředitele kanceláře.

K čemu slouží Brno Expat Centre?

Brno Expat Centre je největším projektem neziskovky Brnopolis a vzniklo ze spolupráce s Kanceláří strategie města Brna. Ze začátku bylo plně financované městem Brnem jako služba, která má pomoct zahraničním expertům, kteří sem přijedou podporovat místní ekonomiku. Jedná se o zaměstnance nadnárodních firem, jako je například IBM, Red Hat, Honeywell, Kiwi, nebo o další pracovníky výzkumných center a podnikatele.

Jak konkrétně cizincům ve vašem centru pomáháte?

Nabízíme jim pomoc při příjezdu a usazování se v České republice a v Brně. A potom i při postupné integraci. Pokud tu cizinci zůstávají déle, motivujeme je k tomu, aby se učili česky a aby se integrovali do místní komunity. Chceme, aby se znali nejen mezi sebou navzájem, ale aby si vytvořili vztahy i s Brňany. Kromě toho pořádáme konference nebo informativní semináře. Jsou to panely na různá témata, která se nejčastěji týkají pobytové agendy, víz, hledání bydlení, zdravotní péče nebo sociálních služeb.

Co je náplní vaší práce?

V kanceláři jsme čtyři a každý den odpovídáme na dotazy našich klientů e-maily, telefonáty nebo při osobních schůzkách. Spravujeme taky webovou stránku, na níž je spousta už předpřipravených informací. Jsou tam články o tom, co je nového v Brně nebo jaké jsou změny týkající se cizinců. Kromě toho máme i blog, do kterého přispívají čtyři cizinci. Posledním pilířem naší činnosti jsou pak pořádané akce.

Na co konkrétně se vás cizinci ptají?

Téměř na cokoliv – kde co najdou, jak co vyřešit, jak dohledat informace v angličtině. Řešíme vše – od toho, jak legálně přestěhovat fretku z Moskvy do Brna až po geopolitický dotaz typu, ‚Co se s námi stane, až Británie vystoupí z Evropské unie'.

Soustředíte se více na integraci cizinců nebo na internacionalizaci Brna?

Upřímně, snažíme se to balancovat. Když začínala neziskovka Brnopolis, nebylo to kvůli službě cizincům. Ve statutu té neziskovky je internacionalizace Brna, to znamená jeho otevírání mezinárodnímu vlivu a mezinárodním myšlenkám. To byl prvotní impuls. Chtěli jsme využít potenciál, který sem cizinci přinášejí právě pro město, místní samosprávu a místní komunitu. Samozřejmě mě na tom ale díky mým zkušenostem ze zahraničí baví být průvodcem nově příchozích po Brně, protože mám město rád a jsem na něj hrdý. Strašně si užívám, když můžu ukazovat to nejlepší, co tady je, a občas pomlčet o tom, co tady ještě není a co se mi úplně nelíbí. Ale právě díky tomu, že cizinců přibývá, můžeme vidět reálné důsledky. Brno se rozvíjí ekonomicky, kulturně, i co se týče kultury stravování.

A jak se tedy rozvíjí kultura stravování?

Na kultuře stravování mají velký podíl právě cizinci. Zaprvé vědí, co je autentická kuchyně a neuvěří Vietnamcům, když jim dají nudle s majonézou, že to je pravé vietnamské jídlo. Zadruhé znají standardy stravování nejenom v Česku, ale i ve světě. A zatřetí vytvářejí silnou ekonomickou sílu, která má na to utrácet za služby a za volný čas. Většina těch lidí je ve věku mezi třiceti a čtyřiceti lety a jsou ještě singles, takže většinu svých příjmů mohou utrácet za sebe, za svoje koníčky a za svůj volný čas.

Jak trávíte vy svůj volný čas vy?

Největším zájmem sociologů je posedávání po hospodách a setkávání se s kamarády a s dalšími lidmi (smích). Jsem tvor společenský, strašně rád se s lidmi bavím. Ať už s kamarády, které znám dlouho, nebo s těmi, které znám krátce.

Máte i nějaký koníček?

Poslední dva roky chodím pravidelně swingovat. V Brně vznikla velmi silná swingová komunita, která už má takové jméno, že naše učitele si zvou na většinu evropských swingových festivalů. Ta skupina lidí kolem má silnou sociální identitu, takže spolu strašně drží. Je to založené nejen na nějakém sportovním zájmu o tanec, ale i zájmu být s lidmi, které baví tanec, hudba a konkrétní životní styl. Životní styl, který znamená užívání si života spolu s pohybem a hudbu.