Vždycky jsem byla takový pisálek, říká parašutistka a autorka knihy o mateřství

Vaše první kniha, která vyjde pravděpodobně letos v říjnu, se jmenuje Mámou. Proč jste se rozhodla napsat knihu o mateřství?

Když jsem otěhotněla, neměla jsem okolo sebe moc kamarádů a známých, kteří by už byli rodiči. O mateřství jsem nevěděla téměř nic. Začala jsem číst, zjišťovat si informace a potřebovala jsem nějak ventilovat všechny zážitky a emoce, které s tím vším přicházely. Kdeco jsem si zapisovala. Hlavně v počátcích rodičovství jsem se musela potýkat tak trochu sama se sebou, popasovat se s úplně novou životní rolí pro mě nebylo jen tak. Rozhodla jsem se své zápisy vydat v knize, protože si myslím, že by je mohly nastávající maminky ocenit.

Nakolik obtížné bylo pro vás, jakožto začínající autorku, s knihou prorazit? 

Už léta píšu do šuplíku, zapisuju si své myšlenky a zážitky, takže pro mě nebylo těžké dát knihu dohromady. Pro spolupráci jsem si vybrala nakladatelství Pointa, které se zaměřuje na začínající autory. U tohoto nakladatelství nemusíte mít kontakty nebo být influencer, protože základem pro vydání knihy je crowdfunding. Jakmile se vybere dostatečná částka, můžete začít s korekturami, sazbou, grafikou a dalšími věcmi, které jsou potřeba.

Jak jste si s crowfundingem vedla?

Původně jsem si myslela, že mě budou podporovat hlavně matky, sdílet příspěvky na Facebooku a podobně. Nakonec mě nejvíc podpořili mí přátelé, známí a rodina. Ze všech stran jsem slyšela, jak je to skvělé, že budu mít vlastní knihu (směje se). Cílovou částku se mi podařilo vybrat hlavně díky nim.

Zjistila jsem, že moje pisálkovství není v souladu s fungováním redakcí

Co se vám vybaví, když se řekne fakulta sociálních studií?

Rozhodně ta skvělá budova. Když jsem zjistila, že mě přijali, byla jsem nadšená, že budu chodit po těch krásných schodech a chodbách, které mají svoje osobité kouzlo. Vybaví se mi také kamarádi, které jsem si při studiu našla, a hlavně svobodná studentská léta.

Na fakultě sociálních studií jste vystudovala sociologii a žurnalistiku, proč vás zlákaly zrovna tyto dva obory?

Nejdřív jsem chtěla studovat filozofii, ale od toho mě mé okolí dost zrazovalo, takže jsem zvolila sociologii, která je se zdá být praktičtější, a přesto filozofii blízká. Žurnalistika pro mě byla jistou volbou, vždycky jsem byla takový pisálek. Ve výsledku mě ale mnohem více zaujala sociologie, velmi mě bavilo, jak byla výuka provázaná s příklady ze současné společnosti. Žurnalistika mi nakonec až tak blízká nebyla. Zjistila jsem, že moje pisálkovství není v souladu s tím, jak fungují redakce, takže jsem se začala více soustředit na mediální studia.

Jaký předmět či učitel na sociologii se vám vryl do paměti?

Rozhodně Miloš Havelka a jeho předmět Historická sociologie. Na zkoušku z tohoto předmětu jsem se opravdu pilně připravovala, kromě běžných podkladů jsem přečetla také Havelkovo dílo s názvem Ideje – dějiny – společnost. Byla jsem přesvědčená o tom, že z této zkoušky určitě dostanu áčko, cítila jsem se výborně připravená. K mému nemilému překvapení jsem dostala tuším déčko.

Mám za sebou asi čtyři sta seskoků

Vyjela jste při studiu i někam do zahraničí?

Erasmus jsem si nevyzkoušela, ale i tak bylo moje studium trošku mezinárodní. Odložila jsem si státnice o jeden semestr a začala pracovat v parašutistickém centru v Katalánsku. Předtím jsem se na jedné sportovní akci seznámila s paní, která mi pozici ve Španělsku nabídla. A protože mám ráda životní výzvy, nabídku jsem přijala. Ještě před odletem jsem přitom neuměla španělsky ani slovo. Nakonec jsem se nejenom naučila nový jazyk, ale také jsem se zamilovala do tamní kultury, jídla a jednoho kluka – mého nynějšího manžela (směje se). Poslední ročník bakaláře jsem vlastně studovala na dálku, všechny předměty jsem měla hotové, už mi chyběla jen bakalářská práce.

Proč jste začala pracovat zrovna v parašutistickém centru?

Moji rodiče i prarodiče byli parašutisti, takže mě to tímto směrem vedlo samo. Mám za sebou asi čtyři stovky seskoků, v posledních dvou letech tedy ani jeden, vzhledem k mateřství a také koronaviru. Nyní pracuju na částečný úvazek jako sportovní manažerka ve větrném tunelu v Letňanech a předtím jsem dělala sportovní manažerku v aeroklubu.

Říkáte, že máte za sebou okolo čtyři sta seskoků. Dostala jste se někdy do situace, kdy jste měla opravdu strach?

Nikdy jsem se nezranila, ale rozhodně jsem se bála. Hlavně v době, kdy jsem začínala. Myslím si, že strach má smysl, když v člověku vzbuzuje opatrnost, ale když mu zatemní smysly, je to signál k tomu, aby tu činnost ukončil. Na parašutismu mám ráda hlavně komunitu lidí, kteří se mu věnují, a doufám, že po mateřské se k tomuto sportu alespoň částečně vrátím.

Přála byste si, aby se parašutismu věnovala i vaše dcera?

To je těžká otázka. Rozhodnutí určitě nechám na ní, ale jsem si jistá, že jestli začne skákat, budu mít o ni větší strach, než jaký jsem kdy měla o sebe.

Žurnalistika mi pomáhá i při práci ve sportu

Proč jste po dokončení bakaláře nepokračovala na magisterský stupeň?

Hodně jsem chtěla, uvažovala jsem i o studiu ve Španělsku, nakonec se mi však studium nepodařilo skloubit s prací. Absolvovala jsem ale kurz sportovní diplomacie organizovaný Českým olympijským výborem a Vysokou školou ekonomickou v Praze. Učili jsme se například o mezikulturní komunikaci, právu, organizaci a financování sportovních akcí nebo o práci s médii.

Váš profesní život se točí okolo sportu, byla jste také hlavní organizátorkou historicky prvního mistrovství světa v létání ve větrném tunelu v roce 2015.

Bylo to první mistrovství světa v disciplínách při létání ve větrném tunelu, takzvaném indoor skydivingu. Jednou z disciplín byla například skupinová formace, která spočívá v tom, že čtyři závodníci předvádí různé sekvence v poloze na břiše a musí je provést bez chyb a zopakovat je co nejvíckrát za pětatřicet sekund. O medaile bojovali reprezentanti z více než dvaceti zemí, například z Jihoafrické republiky, Spojených arabských emirátů či Kataru.

Jak vám při práci ve sportovní oblasti pomáhá studium žurnalistiky?

V současné době je potřeba čím dál více se orientovat v marketingu, ve správě sociálních sítí a podobných oblastech. Studium žurnalistiky mi pomohlo snad také v tom, že se umím vyjadřovat či napsat dobře e-mail. A rozhodně jsem ho využila při psaní knihy.