Z fakulty na Okraj.cz: Jak absolventka buduje nezávislou žurnalistiku v rodné Ostravě

„Vždycky jsem měla tu ujetou představu, že se budu zasazovat o lepší svět. Asi ve dvanácti jsem ale upustila od toho, že bych byla učitelka nebo doktorka, a od té doby jsem chtěla být výhradně jenom novinářka. Navíc jsem hodně četla, a časem jsem proto dospěla k tomu, že politika ovlivňuje vše kolem nás a je ostudné, jak jí lidé málo rozumí. Tak jsem šla na vysokou studovat politologii i novinařinu,“ vzpomíná dnes už úspěšná absolventka fakulty sociálních studií.

Klára Filipová před sedmi lety dokončila dva bakalářské obory Politologie a Žurnalistika (dnes Mediální studia a žurnalistika). Po i při škole čerpala zkušenosti v brněnském studiu České televize a v roce 2020 se přestěhovala do Prahy za prací v pořadu Reportéři ČT. Dnes působí v datové redakci iRozhlasu a věnuje se regionální žurnalistice v moravskoslezském Okraji, který založila spolu se Simonou Janíkovou a Janem Žabkou.

Návrat do rodného města

Novinářka se po dekádě strávené v Brně a Praze znovu usadila v Ostravě loni o prázdninách. „Vždycky jsem se chtěla vrátit. Cítila jsem, že se to stane. A po deseti letech se můj pracovní i osobní život seskládal tak, že to bylo možné. Už vlastně nebylo na co čekat,“ říká rodačka z ostravského Přívozu. Sama vnímá, že město se za poslední roky dramaticky posunulo.

V Ostravě už například není tolik průmyslu, zlepšuje se životní prostředí a investuje se do rozvoje infrastruktury, kultury i veřejného prostoru. Navíc v ní stále převažují nižší ceny bydlení, které lákají zvláště mladé dospělé. Ostravský patriotismus tak opět oslovuje i nové generace a Filipová patří k těm, kdo se do města vrací, zatímco region dlouhodobě trpí odlivem mozků. Láska k rodnému kraji ale ani zdaleka neznamená, že by v něm vše viděla růžově.

Jak na okraji vznikl Okraj

Publicistický web Okraj.cz spatřil světlo světa letos v únoru a zasloužila se o to jeho současná tříčlenná redakce ve složení Klára Filipová, Simona Janíková a Jan Žabka. Ta na něm společně tvoří obsah pro podobné lidi, jako jsou oni sami. Cílovou skupinu Okraje tak Filipová popisuje jako třicátníky, kteří se vrací domů a chtějí být v kontaktu s děním v regionu.

„Rádi o sobě říkáme, že jsme tři blázni. A myslím, že tomu odpovídá i to, jakým způsobem jsme se do našeho společného projektu pustili. Na začátku jsme se v podstatě neznali,“ vysvětluje dnes už členka sehraného týmu, která se jako první poznala s Janem Žabkou. Prvopočátky Okraje se pak zrodily při jedné z jejich konverzací na pracovních konferencích. „Řekla jsem mu, že už mě pražská novinařina fakt otravuje. Že mi nedává smysl soupeřit o stejnou zprávu s patnácti dalšími lidmi, a naopak mi dává smysl věnovat se poctivé regionální novinařině. A že se chci vrátit do Ostravy,“ vypráví Filipová.

Nadšené novinářské duo pak ke spolupráci přizvalo také Simonu Janíkovou, která je zaujala trefným twitterovým vláknem reflektujícím návštěvu čerstvě zvoleného Petra Pavla v Moravskoslezském kraji. „Sešli jsme se na kafe a shodli jsme se, že jestli u nás chceme regionální novinařinu nakopnout, musíme to udělat co nejdřív. Pak jsme náhodou zakopli o grant, který se stal začátkem všeho,“ vzpomíná hlavní iniciátorka projektu. Z dua se tak za pár měsíců stalo trio, které na svůj projekt loni v září získalo finanční podporu od Journalismfund Europe.

I když to jako novinářka nerada přiznává, o příležitosti zapojit se do grantového programu Local Media for Democracy se Klára Filipová dozvěděla na Instagramu. Na začátku sice neviděla velkou šanci, jak by jako tři na sobě nezávislí novináři, kteří slibují, že spolu teprve něco založí, grant opravdu dostali. Tři měsíce práce na žádosti se ale zúročily a projekt podporu dostal. Bez získání grantu by podle Filipové týmu chyběla počáteční jiskra a Okraj by vůbec nevznikl.

Drží se hlavní vize, zatímco přibývají další

„Jsme novináři a nejsme moc dobří podnikatelé. Naší hlavní vizí zůstává publikovat hloubkové texty vysvětlující místní dění v kontextu. Všechno ostatní okolo toho je pro nás problematické nejen proto, že nemáme žádné podnikatelské zkušenosti, ale také protože jsme na to jen tři. Z toho jen jeden z nás to dělá na plný úvazek,“ popisuje novinářka, která zároveň pracuje v celostátním rozhlase.

Zatímco hlavní vize se už devátým měsícem naplňuje, Klára Filipová formuluje další, spíše byznysové plány do budoucna. Tím je v první řadě vybudovat kolem Okraje silnější čtenářskou komunitu, která bude jednak vyhledávat jejich delší, hloubkové texty, ale také by měla být nakloněná redakci podporovat i finančně. Počítá se ale s tím, že web bude i nadále fungovat převážně z grantů a jeho obsah bude zadarmo. Do rozpočtu by pak časem měl přibýt také příjem, který Filipová pojmenovává jako prodávání schopností – ona sama například může vést školení ohledně svobodného přístupu k informacím nebo základní datové analýzy. Aby tedy nezávislé regionální médium zůstalo nezávislé a soběstačné, bude více diverzifikovat své příjmy tak, aby jeho existence nestála jen na jednom ze způsobů financování.

Co se týče působení na další novinářské generace, Okraj už nyní spolupracuje s Ostravskou univerzitou a v budoucnu by mohl mladým žurnalistkám a žurnalistům nabídnout možnost stáží, aby redakce předávala své zkušenosti z lokální novinařiny dále. Jak ale Klára Filipová sama dodává, stážisty a stážistky by v Okraji chtěli férově zaplatit, a to současná finanční situace bohužel nedovoluje.

Kdyby se novinářka do podobného projektu pouštěla znova a mohla by se poučit z uplynulého roku, trvala by na stanovení jasnějších milníků, kterých chce redakce dosáhnout, cest k jejich dosažení a rozdělení rolí v týmu. „Nemáme teď žádného šéfa a na všem se musíme shodovat všichni tři. Demokracie je sice fantastická věc, ale v redakci je toto fungování náročné jak na naše mezilidské vztahy, tak na čas,“ vysvětluje.

Proč má poctivá regionální novinařina smysl

„Dlouhodobě sledujeme, že lidé přestávají číst zprávy a ztrácí v nás jako novináře důvěru. Z výzkumu jsem sice pár let pryč, ale mám pocit, že se to děje i proto, že média řeší věci, které jsou pro většinu Čechů prostě daleko. Opakovaně rozebírané střety zájmů Andreje Babiše zkrátka neovlivňují životy lidí tady. Je jim to jedno,” popisuje současný stav Klára Filipová. Pro lidi je podle ní důležitější, když si jejich starosta v klidu postaví dům z městského rozpočtu. Všichni to přitom ví, ale nikdo to neřeší.

Regionální novináři pak mají v podobných situacích tu výhodu, že jsou kauzám opravdu nablízku. Navíc je lidé u jejich práce vidí, znají je a vědí, že jsou místní. To redaktoři Okraje dále prohlubují tím, že „nastavují obličej“ a pořádají v Ostravě diskuze na témata svých článků. Jsou tedy otevření zpětné vazbě od čtenářů i jejich upozorněním na to, co mohli přehlédnout.

„Cíleně jsme se ale rozhodli, že nebudeme soupeřit se zpravodajskými veřejnoprávními médii. Byli bychom proti nim bez šance, a navíc svoji práci dělají výborně. Například to, co kolegové z České televize a Českého rozhlasu předvedli při nedávných povodních, je podle mě na medaili,“ říká Filipová, když uvažuje nad mediální konkurencí pro Okraj. Dodává ale, že celostátní média pro ně jinak konkurenci představují, protože velká témata z regionů, například o životním prostředí, zpracovávají také. Jejich redakce se ale tématům nevěnují tak do hloubky, nemají na regiony dostatek času, a navíc častokrát nezůstávají se svými zdroji v kontaktu.

Studovat žurnalistiku by znova nešla

Klára Filipová se rozhodla ke studiu žurnalistiky i přesto, že si na středoškolské stáži v Moravskoslezském deníku vyslechla, že novinařina je řemeslo a psát se naučí, protože umí číst. Doufala ale, že jí vysokoškolské studium poskytne náskok oproti ostatním. „Poznala jsem tam učitelé, kteří jsou pro mě ikonami do dnešních dní. Tímto zdravím třeba Lenku Waschkovou Císařovou. Myslím si ale, že to studium samotné je do určité míry opravdu zbytečné, pokud se člověk nechce zabývat mediálním výzkumem,“ přemýšlí nad svým absolvovaným kombinovaným studiem žurnalistiky. Dnes už ovšem funguje studium žurnalistiky trochu jinak, protože program Mediální studia a žurnalistika se od podzimu 2019 vyučuje v reakreditované podobě.

Místo žurnalistiky by si dnes Klára Filipová vybrala jiný obor, třeba sociologii nebo veterinu. Cení ale, že jí škola kromě psaní otevřela cestu také k rozhlasu a televizi, naučila ji editačnímu procesu, hlouběji vštěpila etické hodnoty a nabídla skvělý sociální kapitál – tedy kontakty, které dnes může využít, ať už zůstaly u novinařiny, nebo ne. Na druhé stranu studium politologie splnilo všechny její představy. „Bylo to náročné, intenzivní, ale krásné. Lubomír Kopeček, Jan Holzer a Stanislav Balík je triáda mužů, která velice ovlivnila můj život,“ shrnuje s úsměvem.

I proto na bakalářské studium navázala magisterskou politologií. Tu ale nedokončila. Podle svých slov se prokousala celým magistrem, a pak už zbývalo „jen“ napsat diplomku. V to období se ale v jejím životě najednou sešla nová pracovní pozice, covid a konec studia, diplomka šla proto na vedlejší kolej. „Tady apeluju na mladší ročníky. Za každou cenu upřednostňujte své vzdělání před prací. Vždycky. Napsat diplomku je takhle zpětně vlastně jednoduchý úkol. Tak to všichni udělejte, prosím,“ říká.

Ve vzdělávání Filipová ale neustále pokračuje. Tento rok například začala jednosemestrální kurz na katedře informačních studií a knihovnictví v Brně, a to na téma Práce s daty: Jak porozumět světu dat a být strůjcem pokroku. Právě tam se chystá lépe a jinak přemýšlet o datech, se kterými pracuje nejen v datové redakci Českého rozhlasu a která ji fascinují. Data totiž podle ní nemůžou lhát, ale respondenti ano.

Jedna novinářka ve více redakcích. Je to řehole

„Už při zakládání Okraje jsem svým novým kolegům říkala, že si práci v datové redakci nechám. Cítím se tam v bezpečí. Jsou tam dobré vztahy, máme podobný zápal a usilujeme o stejnou věc,“ popisuje Filipová. Působit v obou redakcích tedy zpočátku nebyla otázka peněz, ale aktuálně se tato stránka ke zvážení přidává. Uživit se z jedné práce v regionální žurnalistice je totiž téměř nemožné.

Finanční nejistota je navíc téma, které je mezi novináři obecně aktuální. Klára Filipová to vnímá jako celospolečenský problém tkvící mimo jiné v tom, že v Česku neumíme odpovědné profese dostatečně ohodnocovat. Také je to ale výsledkem pracovního nastavení, které si pro sebe jako novinářka z velké části vytváří sama.

„Snažím se být vždy otevřená a bavit se o tom. Možná jsem někdy až prostořeká. Nikdy jsem proto nezlehčovala to, že novinařina je řehole. Jsem do ní pořád nadšená a beru ji jako službu lidem. Ale taky je to práce, která nikdy nekončí, je stresující a může negativně zasahovat do osobního života i zdraví,“ uzavírá upřímně Filipová.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, napište prosím editorce Atria na mail: 496823@mail.muni.cz. Děkujeme.