Na fakultě sociálních studií začínal Stanislav Balík jako brigádník. Nyní se vedoucí katedry politologie chce stát jejím děkanem.
Brigádník, student, pomocný vědecký pracovník, doktorand, asistent, předseda fakultního senátu nebo vedoucí katedry. Profesor Stanislav Balík na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity působí od jejích začátků. Aktuálně vede dvanáctým rokem katedru politologie a kandiduje na děkana fakulty. „Nesmírně si vážím práce, odvahy a étosu fakultních otců zakladatelů, na které chci navázat,” napsal v oznámení kandidatury na svém Facebooku Balík. Ve volném čase se věnuje skautingu, ke kterému vede také své dvě dcery.
Fakultu si pamatuju od úplných začátků, v lednu 1998 jsem byl jejím prvním brigádníkem. Na studijním oddělení jsem tehdy pomáhal abecedně řadit přihlášky studentů. Díky tomu jsem prožíval i administrativní začátky fakulty, kdy na filozofické fakultě, kde tehdy ještě fakulta sociálních studií sídlila, seděly v jedné místnosti sekretářka děkana a pracovnice studijního a ekonomického oddělení.
Pamatuju si obrovské nadšení, které na fakultě panovalo a chuť ukázat, že výuku a vědu je možné dělat lépe. Jsem přesvědčen, že tuto možnost fakulta využila. V posledních letech, i díky tomu, že vedu Akademický senát Masarykovy univerzity, se často dívám na fakultu zvenku a vidím ji v celouniverzitním srovnání.
Fakulta sociálních studií je v řadě ohledů výkladní skříní Masarykovy univerzity. Například velká část univerzitní studentské mobility se týká fakulty sociálních studií. Stejně tak vstřícný přístup ke studentům nebo zaměstnancům a celkový vnitřní chod je pro jiné fakulty stav z říše snů.
Jedním z nejlepších ocenění pro mě byl letošní fakultní rozpočet. Část financí rozdělují členové akademického senátu podle ukazatele kvality, který se snaží nepoměřovat vše pouze počtem studentů, ale také například počtem docentů a profesorů, množstvím studentů vyjíždějících do zahraničí a ze zahraničí přijíždějících sem, počtem zahraničních pracovníků, závěrečných prací vedených v cizím jazyce nebo objemem financí na vědu. V této části má letos katedra politologie největší podíl ze všech pracovišť fakulty. Když jsem katedru přebíral, nebyla na tom ekonomicky dobře. Teď je v objemu rozpočtu za katedrou mezinárodních vztahů a evropských studií druhou nejsilnější katedrou na fakultě. Také věřím, že se mi z katedry podařilo udělat místo, kam lidi chodí rádi pracovat a kde studenti cítí, že se s nimi zachází férově a že není problém se kdykoli ozvat. V posledních letech se nám také daří nebýt pouze studijním oborem na fakultě, ale zároveň oborem užitečným v porozumění mnoha společenských fenoménů v běžném životě. Podle statistik viditelnosti pracovníků Masarykovy univerzity je mezi deseti v médiích nejčastěji přítomnými akademiky sedm členů katedry politologie.
Ze začátku jsem býval, ale postupně jsem si zvykl.
Stala se mi zajímavá příhoda související s tím, že nás, Stanislavů Balíků činných ve veřejném prostoru, je víc, aniž bychom byli vzájemně příbuzní. Při jednom rozhlasovém vstupu jsem se měl vyjádřit k tématu zrušení obecně závazné vyhlášky. Zabývám se komunální politikou, a tak se mi to nezdálo nijak divné. Když začal přímý vstup, moderátorka mě představila jako bývalého ústavního soudce, protože zmíněnou vyhlášku zrušil ústavní soud. Vysvětlil jsem tedy, že jsem sice Stanislav Balík, ale politolog a historik. Rozhovor se i přesto nakonec konal.
V minulosti mě vícekrát napadalo, jestli bych byl schopný uživit se i mimo univerzitu. Snažil jsem si to různě dokazovat, jednu dobu jsem například pravidelně několikrát týdně psal komentáře do Mladé fronty DNES nebo Lidových novin. Vím také, že kdyby zase přišly zlé časy politických čistek, uživil bych se i rukama, třeba jako zedník. O dobrovolném odchodu z univerzity jsem ale nikdy nepřemýšlel, moje práce je tak pestrá, že není možné, aby zevšedněla. Moje dny se liší, ať už v závislosti na střídání období semestru a zkoušek, nebo v souvislosti s pestrou náplní mé práce, kdy část dne věnuji administrativě a část výuce nebo psaní vědeckých textů. Poslední čtyři roky také prolínám prostředí fakultní a univerzitní, část týdne prací pro akademický senát a část týdne na katedře.
Klíčový je důraz na kvalitu nejen ve vědě, ale především ve vzdělávání. Dále otevřenost, snaha katedry vzájemně propojovat a přibližovat, abychom na fakultě nežili vedle sebe, ale spolu. A také důraz na výsledky. Když se pro něco rozhodneme, tak abychom to dotáhli až do konce. Nemám rád prohlášení, za kterými si nemůžu představit konkrétní cíl.
Určitě je to věc, která ve mně postupně zrála. Koneckonců, už minulý děkan Ladislav Rabušic mě před osmi lety ke kandidatuře neoficiálně vybízel, což jsem tehdy odmítl. Jednak jsem měl před sebou ještě hodně práce na katedře, a také jsem cítil, že ještě nejsem dostatečně osobnostně zralý.
To si nemyslím. Jsem přesvědčen, že je úplně jedno, jestli děkan přichází z katedry politologie nebo kterékoli jiné. Takové myšlení fakultě škodí. Děkan je sice statutární orgán fakulty, velkou část věcí ale nemůže rozhodovat sám, podílí se na tom proděkani, Akademický senát nebo Vědecká rada fakulty. Nemůže preferovat svůj obor, ať už při akreditacích nebo rozdělování rozpočtu. Stejně tak na katedře politologie, kterou vedu, máme kromě oboru politologie také bezpečnostní a strategická studia a Conflict and Democracy Studies. I když jsem politolog, nikdy jsem politologii neznevýhodňoval a přistupoval ke všem oborům férově.
Ano. Myslím si, že nekumulovat funkce mezi vedením fakulty a kateder patří k dobré kultuře fakulty sociálních studií. Bez ohledu na případný úspěch ve volbě děkana jsem už před rokem, kdy začal můj další tříletý mandát vedoucího katedry, kolegům řekl, že to bude můj poslední. Cítil jsem, že je potřeba, aby přišel někdo s novou energií. Zároveň si myslím, že není dobře, když člověk vede nějaké pracoviště neomezeně dlouho.
Jsem toho názoru, že je dobře, když má děkan zkušenost s vedením katedry nebo výzkumného ústavu. Je to důležité hlavně proto, že rozhodnutí, která dělá, musí garanti a vedoucí kateder provést a zapracovat do studijních plánů či jiných konkrétních opatření na katedrách. Zkušenosti z těchto pozic děkanovi pomáhají nestavět vzdušné zámky a dělat věci, o kterých ví, že budou proveditelné a jak je asi pracovníci fakulty budou vnímat. Proto jsem také rád, že současní kandidáti na rektora Masarykovy univerzity mají děkanskou zkušenost.
Chtěl bych být děkan důsledný a takový, který se nebude rozhodovat sám. Jedno skautské heslo, které mě provází už přes dvacet let, říká: „Dobrý skautský vůdce zřídkakdy rozhoduje sám. Jeho bratři dobře znají cestu k poradní skále.” Chtěl bych iniciovat širší fakultní debaty a být nablízku všem akademikům i neakademikům.
Myslím si, že minulých osm let pod vedením Břetislava Dančáka nebylo ztracených a fakulta je dokázala využít. Reagovala na měnící se vnější prostředí a kladla důrazu na kvalitu vědy a vzdělávání. Oceňuji tlak, který vyvinul stávající děkan na internacionalizaci studia a že se mu podařilo přesvědčit i váhající kolegy z ostatních oborů, že se vyplatí a má smysl mít vlastní studijní programy v angličtině.
Jednoznačně. Je dobré mít takovéto propojení teorie a praxe. Samozřejmě kvůli tomu ale musím klást ještě větší důraz na objektivitu výzkumu a přemýšlet nad tím, do jaké míry je moje uvažování ovlivněno praxí. Přínos je to také pedagogický, k tématům na přednáškách, jako je financování, instituce nebo třeba volby, dávám konkrétní příklady ze svého působení v zastupitelstvu. Se studenty nepracuji s imaginárními prameny, ale každoročně jim například dávám k prostudování aktuální rozpočet Bludova, který jsem jim schopen okomentovat a vysvětlit do nejmenších detailů.
I když jsem přes týden kvůli práci převážně v Brně, duší a srdcem jsem v Bludově, kde mám také trvalý pobyt. Kromě politologa jsem i historik a napsat takovou knihu byl můj dlouhodobý sen. Je plodem mého dlouhodobého uvažování o sídelním vývoji Bludova. Znám historii velké části místních domů, pamatuju si jejich čísla popisná a vím, jak se obec rozvíjela. Snažil jsem se tyto informace propojit a skrze deset historických map se pokusil rekonstruovat dějiny sídelního prostotu obce.
Zrovna dopisuju kapitolu o oligarchizaci české politiky do knihy o historii a současnosti české politiky, kterou píšeme s kolegy z katedry politologie.
Skauting je způsob života, vedeného v souladu se skautským slibem, se skautským denním příkazem udělat každý den aspoň jeden dobrý skutek a zkrátka snahou žít dobrý život. Jsem rád, že skauting mohu prožívat ve společenství podobně naladěných lidí, se kterými už skoro dvacet let pořádám a vedu Jesenickou lesní školu, kde pořádáme vzdělávací kurzy a vychováváme nové skautské vedoucí.
V den svých dvanáctých narozenin jsem se účastnil první skautské schůzky v Bludově po pádu komunismu, a už jsem nepřestal. Oddíl jsem pár let poté začal i vést, samozřejmě spolu s tím jsem vedl tábory. Dodnes na tábory jezdím s naším asi čtyřiceti členným oddílem a vařím tam. Každý rok strávím na táborech asi tři týdny, když jsem si to počítal, zjistil jsem, že za tu dobu jsem na táborech pod stanem nebo týpí prožil rok a půl života.
Ano, už od roku 1990 mi říkají Ježek, podle mého tehdejšího sestřihu vlasů. Říkají mi tak v celém skautském okolí, a protože jsem činný i na celorepublikové úrovni, kde je Ježků víc, říkají mi Ježek Bludovský. Myslím, že někteří skauti mě ani pod jménem Stanislav Balík neznají.
Vedu. Obě moje dcery, kterým je jedenáct a čtrnáct let, byly zrovna nedávno na víkendové skautské výpravě na běžkách nedaleko Pradědu. Na zádech si musely asi osm kilometrů vézt všechny svoje věci včetně jídla. Vrátily se nadšené.
Stanislav Balík
*20. 2. 1978
Profesor Stanislav Balík studoval historii a politologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, později studoval politologii na nově vzniklé fakultě sociálních studií, kam se obor přesunul. V minulosti krátce působil jako obdobný asistent na Katedře společenských věd Fakulty velitelské a štábní Vojenské akademie v Brně, dnešní Univerzity obrany. Od roku 2002 pracuje na fakultě sociálních studií, kde už dvanáctým rokem vede katedru politologie. Předsedá Akademickému senátu Masarykovy univerzity, je členem Rady pro vnitřní hodnocení Masarykovy univerzity. V roce 2017 získal díky hlasování studentů Cenu rektora Masarykovy univerzity pro vynikající pedagogy v oblasti společenských a humanitních věd.
Kandidaturu na děkana fakulty sociálních studií, kterého budou členové Akademického senátu fakulty volit 11. dubna, oznámil na svém Facebooku 5. března.
„Nechci stavět vzdušné zámky. To, co nabízím, je reálné, proveditelné a žádoucí. Jsem přesvědčen, že na katedře politologie za mnou zůstaly konkrétní, jasné a výborné výsledky," píše ve svém volebním programu Stanislav Balík. V programu také stanovil jako klíčové cíle důraz na kvalitu, výsledky a otevřenost. „Výsledkem má být prestižní fakulta, kterou budeme mít oprávněně rádi a budeme na ni hrdí, na které budou studenti rádi studovat a získávat vzdělání, se kterým vyniknou na trhu práce, na které budou akademici rádi učit a bádat a na kterou se budou absolventi rádi vracet,” píše Balík v úvodu programu.
Jeho hlavním vědeckým zájmem je především moderní česká politika, komunální politika a nedemokratické režimy. Napsal několik politologických a historických knih, nejnovější je historická kniha Od Markrabiny na prostřední hora - Atlas historických bludovských map, která je o procesu osídlování obce Bludov ležící na Šumpersku. Ve volném čase se věnuje skautingu a vede Jesenickou lesní školu, která pořádá vzdělávací kurzy pro budoucí skautské vedoucí.
Stanislav Balík se věnuje skautingu už téměř třicet let. Skautskou lilii, nejznámější ze symbolů skautů, nosí na klopě saka při výuce na fakultě i při vystoupeních v televizi.
Šéf katedry politologie: Skauting není jen zábava, ale životní styl
Zajímavosti
Datum a hodina konce podávání přihlášek kandidátů na děkana fakulty sociálních studií, 1. dubna ve dvě hodiny odpoledne, se přesně shodoval s datem a hodinou, kdy začala volební schůze rektora Masarykovy univerzity.
Vyhlášení volby děkana, 5. března, je den výročí narození Balíkovy babičky. Děkana budou členové akademického senátu volit 11. dubna, v den svátku sv. Stanislava a narozenin Balíkovy mladší dcery.
Řekli o něm
„Stanislava Balíka jsem poprvé začal vnímat jako výjimečnou osobnost při jeho vystoupení v sále Břetislava Bakaly v únoru 1998, kdy z pozice mladého studenta dokázal fundovaně oponovat tehdejšímu poslanci MiIoslavu Ransdorfovi. Naše další setkání byla už na katedře politologie, jejíž vedení později také přebral. Postupně rozrůstající pracoviště dostalo do čela člověka, který se dodnes nebojí převzít odpovědnost, je vnímavý ke svému okolí, dokáže motivovat, rozhodovat, a přitom citlivě přistupuje k řešení palčivých problémů. Za posledních více jak deset let dokázal dovést kolektiv dvou desítek lidí ke spokojenosti, dobrému pracovnímu výkonu a s rozvahou sledoval vše, co se kolem nás dělo. Když mi bakalářští studenti řekli, že ke studiu na naší katedře se definitivně rozhodli poté, co jim osobně zatelefonoval její vedoucí a ke studiu je namotivovat, dobře jsem jim rozuměl. Jeho schopnost promlouvat k lidem a vést je patří k nadprůměrným. Stanislav vždy dopředu věděl, kde jsou slabá místa katedry a snažil se společně s dalšími hledat vhodná řešení. Proto nebyl nikdy zaskočený nenadálou situací a heslo „vždy připraven“ se mu stalo nedílnou součástí všedního dne.“
Michal Pink, kolega z katedry politologie fakulty sociálních studií
„Stanislav Balík významně ovlivnil moji životní cestu. Byl mým skautským vůdcem, z jeho rukou jsem v roce 2001 přebíral vedení druhého oddílu v Bludově. Skauti mu říkají Ježek a dodnes vede Jesenickou lesní školu - vzdělávací instituci, která připravuje nové skautské vůdce. Byl mi za svědka, když jsem se ženil "u Kosteléčka" nad Hrabenovem, na stejném místě, kde jsem před mnoha lety skládal svůj skautský slib. Při mém studiu politologie na fakultě sociálních studií jsem absolvoval několik jeho kurzů, které byly vždy nabité vědomostmi a bohaté na diskuse. Vážím si jej jako mnohovrstevnaté osobnosti: je vynikajícím odborníkem, má výtečnou paměť, je chodicí encyklopedií. Je zodpovědným a schopným manažerem, přebírá iniciativu za věci kolem sebe, na katedře, v akademickém senátu i obecním zastupitelstvu. Je příkladným otcem, který se kromě dvou svých vlastních dcer dokáže postarat o celou bandu prťat na táboře. Neštítí se žádné práce. Každý rok tráví týden na táboře svého domovského oddílu jako kuchař, vlastníma rukama zrekonstruoval prvně skautskou klubovnu, pak i dům, ve kterém dnes bydlí. A při tom všem dokáže publikovat špičkové odborné práce.“
„Stanislava Balíka znám od doby, kdy byl ještě jako student frekventantem skautské Jesenické lesní školy. Už tehdy byly zřejmé jeho vynikající vlastnosti a když nastal čas, sám se stal vůdcem této školy, kterou povznesl na mimořádnou úroveň. Cítím k němu uznání, úctu, obdiv, respekt, přátelství, vděk a pokoru. Není snadné krátce vystihnout jeho charakter, je odpovědný, spolehlivý, spravedlivý, čestný, pilný i tolerantní. Je vůdcem s přirozenou autoritou, díky které dokáže skloubit instruktory různého věku i různých povah do jednotně fungujícího týmu, kde pro každého najde uplatnění, odpovídající jeho schopnostem. Nepotřebuje rozkazovat. Pod jeho vedením se absolventi školy nejen naučí požadované vědomosti, ale prožijí zde také atmosféru bratrství, zdravé romantiky, tradic a úcty k myšlenkovým základům hnutí i jeho duchovním hodnotám. Stanislav Balík, skautským jménem Ježek, je pro mne osobností, jakých nepotkávám v životě mnoho. Věřím, že je stejně dobrý i v zaměstnání, jako akademický funkcionář a pokud by chtěl, byl by jistě i výborný neúplatný a spravedlivý politik. Vážím si toho, že ač jsem o více než generaci starší, projevuje mi své bratrské přátelství a přízeň.“
Libor Kvapil, spolupracující skaut
„Stanislava Balíka jsem měl možnost více poznávat od roku 2002, kdy se ve svých čtyřiadvaceti letech stal poprvé zastupitelem Bludova. Jako nejmladší zastupitel tehdy svými názory výrazným způsobem napomohl vybřednout z patové situace při řešení stanovování nových orgánů obce. Od té doby se postupem času stal bezesporu nejpracovitějším a nejzodpovědnějším členem zastupitelstva obce, současně též zastupitelem, majícím největší všeobecný přehled. Přesto, že působí jako pedagog na vysoké škole v Brně, tedy mimo své trvalé bydliště v Bludově, stopa jeho práce je v Bludově velice zřetelná. O své rodné obci napsal několik knih, dlouhodobě působí jako šéfredaktor časopisu Bludovan. Vysoce oceňuji jeho soustavnou, zodpovědnou a cílevědomou práci, která jej postupnými kroky dovedla až k titulu vysokoškolského profesora.“
Pavel Ston, starosta Bludova
„Stanislava Balíka si vážím hlavně ze dvou důvodů. V pozici vedoucího katedry se můžete chovat jako šéf, který řídí katedru direktivně, nebo jak říkáme v politologii, jako první mezi rovnými. A Stanislav Balík byl vždy příkladem toho druhého přístupu. Mnohokrát jsem za ním přišel s různými nápady a snad nikdy jsem od něj neslyšel „ne”. Pokud bylo něco nereálné, nechal mě, abych si k tomu došel sám a vzal si tak z toho i ponaučení. Druhý důvod, proč si jej vážím, je jeho přístup ke studentům. Nikdy je nebere jako pouhou součást statistiky, vždy dokáže jednat lidsky. A inspiruje k tomu i ostatní členy katedry. Na jednu stranu mu přeji, aby při volbě nového děkana uspěl, na druhou stranu si tak trochu sobecky říkám, že to bude škoda – jeho zvolením katedra přijde o skvělého vedoucího.“
Miloš Gregor, kolega z katedry politologie fakulty sociálních studií
K začátku semestru a září se často pojí i nástup na stáže či praxe. Jak to s praxemi na jednotlivých katedrách fakulty sociálních studií je a kde je vhodné je hledat tak, abyste před začátkem nového semestru měli všechno vyřízené?
Budovu fakulty sociálních studií i její knihovnu čeká v létě rekonstrukce. Časopis Atrium přináší několik zajímavostí o oblíbeném studentském místu a tipy, jak se o prázdninách dostat ke své oblíbené knížce.
