„Americké vysoké školy vedou studující za ruce po celou dobu studia. Evropské školy, včetně Masarykovy univerzity, k nim přistupují více jako k dospělým lidem a vyžadují od nich samostatnost,“ soudí jednapadesátiletá Tiffany Turner Fite ze Spojených států amerických. Se svým manželem Benjaminem Fite se rozhodli přerušit pracovní kariéru a odcestovali do České republiky, kde momentálně oba dokončují na fakultě sociálních studií magisterské tituly v anglickojazyčných oborech.
Oba se shodují v tom, že český vysokoškolský systém je lepší než ten americký. „České univerzity očekávají, že na sebe studenti a studentky vezmou roli dospělého člověka a zvládnou se o sebe sami postarat. Ve Spojených státech za vysokoškoláky stále zodpovídají rodiče,“ vysvětluje Turner Fite. Manželé Fitovi se po dobu vysokoškolského studia svých dvou synů, kteří si také zvolili evropské univerzity, nikdy nedostali do přímého kontaktu s jejich školami.
„Jednou z nejpodstatnějších funkcí univerzit je umožnit mladému člověku plynulý přechod do světa dospělých. Mám ale pocit, že v USA se vysoké školy takovému světu podobají čím dál tím míň,“ říká Benjamin Fite. Podle něj americké univerzity vytváří spíše uzavřenou bublinu, ve které je studentstvo izolované od okolního prostředí. Dodává, že po ukončení studia nejsou američtí vysokoškoláci připravení na vstup do světa dospělých a realita trhu práce je pro ně často velký šok.
Manželé Fiteovi také vypozorovali, že americké vysoké školy jsou oproti těm českým výrazněji oddělené od zbytku města, což začlenění studujících do společnosti nepomáhá. „V USA je zvykem, že jsou fakulty, koleje a další univerzitní budovy uzavřené v jednom kampusu. Nejsou rozmístěné po celém městě, což je naopak případ Masarykovy univerzity,“ tvrdí Turner Fite. Jí samotné se české pojetí akademické infrastruktury zamlouvá mnohem více. Cítí se díky tomu nejen součástí univerzitního života, ale i celého města.
Stejně o amerických kampusech smýšlí i sedmadvacetiletý Američan Nickolas Charles Davis, který na fakultě sociálních studií studuje anglickojazyčný bakalářský program Politics, Media, and Communication. „Fakulta sociálních studií je situovaná ve středu města, deset minut od hlavního nádraží a blízko ke všem známým brněnským místům. Americké kampusy připomínají spíše města ve městech, izolovaná od všeho ostatního,“ popisuje.
Další podstatný aspekt, ve kterém se americké univerzity od těch českých liší, jsou poplatky za studium. Zatímco v Česku studenstvo na veřejných vysokých školách poplatky neplatí, v USA se může výše školného vyšplhat na desítky až stovky tisíc dolarů. Přestože zahraniční studující na Masarykově univerzitě za výuku v angličtině poplatky uhradit musí, stále je to podle Davise mnohem méně než na průměrné vysoké škole v USA. „Platím 1 500 euro, to je přibližně 36 tisíc korun za semestr, což je mnohem méně, než bych platil ve Státech. Je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem tam nechtěl studovat,“ říká.
Jelikož manželé Fiteovi přerušili kvůli studiu svou pracovní kariéru, hledali takovou školu, jejíž náklady by zvládli finančně pokrýt ze svých úspor. „Vybrali jsme si Masarykovu univerzitu a bydlení v Brně, protože nám výše poplatků dovolila ponechat si životní úroveň, na kterou jsme byli zvyklí,“ vysvětluje Turner Fite. Její manžel dodává, že studentské dluhy americkým vysokoškolákům vstup do dospělého života výrazně komplikují.
Přestože si manželé mohli díky své finanční stabilitě dovolit odcestovat kvůli studiu i ve věku, když už mají lidé vysokou školu obvykle absolvovanou, setkává se jejich krok s nepochopením ze strany okolí. „Známí si o nás myslí, že jsme buď blázni, nebo milionáři. Nejsme ani jedno, i když je možná trochu neobvyklé, přerušit v našem věku pracovní kariéru a místo toho studovat,“ tvrdí jednapadesátiletý Benjamin Fite. Navzdory občasným negativním reakcím si za svým rozhodnutím stojí. „Mám pocit, že si v tomto věku svého vzdělání cením mnohem víc než třeba před třiceti lety,“ sdílí Tiffany Fite, která dříve pracovala jako konzultantka pro organizační změny ve společnosti působící v oblasti zdravotnických technologií. Benjamin Fite byl zaměstnaný ve strojírenské firmě jako specialista na duševní vlastnictví.
I když se v Česku oběma líbí a dokonce zvažovali, že si tu zřídí trvalý pobyt, budou se po dokončení svých magisterských programů vracet zpátky do USA, aby mohli být oporou pro své rodiče. Totéž však neplatí pro Nickolase Davise. „Přestože mi chybí chutné americké jídlo, vracet se neplánuju. Líbí se mi tady víc než ve Státech. Nezůstanu ale v České republice, chci si vyzkoušet život i v nějakém jiném evropském městě,“ uzavírá. Co mu ale prý určitě bude v zahraničí chybět, je české pivo a spolehlivý systém veřejné dopravy.
