„Řídím se pravidlem, že každá práce je krásná, když je hotová,“ říká děkan Břetislav Dančák, který po osmi letech předá děkanské křeslo Stanislavu Balíkovi

Byl osm let děkanem. Nyní se Břetislav Dančák těší, že se bude moci naplno věnovat výuce a nebude mít tolik starostí s vedením fakulty a papírováním. Má v plánu se více zapojit do akademického života, rád by se také více věnoval svému vlastnímu výzkumu. „Těším se, že budu mít více času, třeba i na to, abych si mohl lépe připravit a promyslet materiály k výuce,“ říká Dančák, kterému končí druhé děkanské období.  

Mohl byste popsat obyčejný den děkana? 

Můj obyčejný den vypadá jako den děkana, kterému pomalu končí funkční období. To znamená, že přemýšlím nad tím, co se povedlo, zároveň nad tím, co se nepovedlo a vím, že už některé věci prostě nestihnu. Co se týká běžného každodenního režimu, můj den je vyplněn mimo jiné jednáním s lidmi, nazval bych to personální politikou. Mluvím se zaměstnanci, abych pochopil jejich záměry a oni lépe porozuměli mým očekáváním. A samozřejmě také rutina, kdy podepisuji velká množství dokumentů, svolávám kolegia děkana, kde se projednávají věci, sám jsem členem kolegia rektora, připravuji se na jednání vědecké rady a spoustu dalších věcí. Mezitím se dokonce snažím i vyučovat a neztrácet kontakt se studenty.  

Jak bude vypadat obyčejný den Břetislava Dančáka, který už nebude děkanem? 

Chtěl bych rozhodně více učit, budu se snažit více zapojit do chodu katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a doufám, že budu mít více času na psaní a realizaci vlastního výzkumu. Hlavně doufám, že zmizí většina administrativy.  

Co konkrétně vyučujete?  

Učím geopolitiku na magisterském stupni v obou semestrech a zároveň mám své vlastní doktorské studenty, se kterými se snažím vytvářet výzkumy. Dnes je to bohužel tak, že i když jsou moje přednášky kvalitní, někdy cítím takové pnutí, že bych je mohl ještě vylepšit, ale není tolik času. Doufám, že tohle pomine a budu mít hodně kreativního prostoru a budu si moct říct, že jsem udělal maximum pro to, abych studentům předal kvalitní znalosti. 

Jste děkan už osmým rokem, byla to pro vás dlouhá doba? 

Je to dlouhá doba. Musím říct, že těch osm let skutečně znamená vytržení z akademického života, přeskládání priorit, a hlavně je naprosto nezbytné porozumění tomu, že děkanství je služba fakultě. Představa, že lze dělat děkana na plný úvazek a vedle toho se ještě věnovat akademické činnosti a dalším věcem, je v podstatě nereálná. Pokud chce mít děkan alespoň trochu času na zásadní strategické uvažovaní a rozhodování, musí mít vynikající tým proděkanů, a ten já mám. Mám obrovské štěstí na velmi kvalitní kolegy. Za osm let jsem dospěl k tomu, že fakulta je poměrně homogenní těleso – sedm kateder a čtyři výzkumné instituty. Všechno je vzájemně provázané a má mnoho společných rysů, i když se v některých drobnostech liší.  Jsme v podstatě velmi sevřená fakulta, která je schopná komunikovat kolegiálně a otevřeně. 

Kdyby to bylo možné, prodloužil byste si mandát ještě o další čtyři roky?  

Ne (směje se). Řídím se pravidlem, že každá práce je krásná, když je hotová. Zároveň představa, že člověk v pozici děkana je schopný každou práci beze zbytku dokončit, je nerealistická. Některé věci už nestihnu. Nechtěl bych si prodloužit období, protože po osmi letech bych se rád věnoval zase jiným činnostem.  

Co konkrétně vám nebude na práci děkana chybět?  

Nebudou mi chybět kvanta emailů, které každý den chodí a které člověk prostě musí projít alespoň zběžně, aby věděl, že jich může hodně smazat, zároveň ale musí dávat pozor, aby nesmazal nějaký důležitý (směje se). Nebude mi chybět napětí, kdy jsem poslední člověk, který rozhoduje o některých věcech. Když už nebudu muset o ničem důležitém rozhodovat, uklidní mě to a spadne ze mě určitá odpovědnost.  

A co vám bude chybět?  

Rozhodně krásné prostředí mezi lidmi, se kterými pracuji. Mám výborný vztah s paní tajemnicí, s paní asistentkou, s proděkankami i s proděkany. A nesmím zapomenout na tvůrčí prostředí, kdy víte, že musíte sladit hodně zájmů a zároveň chcete něco prosadit a musíte kolegy přesvědčit, že by se mělo jít právě tímto směrem.   

Jaký by měl být podle vás budoucí děkan fakulty sociálních studií? 

Děkan musí být leader. Měl by to být člověk, který je odhodlaný na sebe vzít závazek a akademická veřejnost musí mít jistotu, že fakultu povede dobře. Musí vědět, že řídí své nejbližší kolegy a musí je umět přesvědčit. Dobrý děkan by měl být schopen komunikovat dovnitř i vně fakulty a měl by toto prostředí dobře znát, aby mohl prosazovat zájmy fakulty. Důležité je, aby měl děkan mezinárodní rozhled a také měl zkušenost s řízením nějaké instituce, typu katedry. Je potřeba, aby si budoucí děkan byl vědom toho, že je to na prvním místě služba, a to skutečně znamená na čtyři, případně na osm let změnit a přeskládat své priority.  

Díky studijním programům v angličtině získala naše fakulta evropskou úroveň 

 V rozhovoru pro Halas z roku 2011 jste řekl, že naše fakulta má našlápnuto být mezi nejlepšími ve střední Evropě, jak to vidíte dnes, daří se to? 

V mnohém se nám to povedlo. Dlouhodobě patříme mezi fakulty, především v českém a slovenském prostředí, které mají největší zájem uchazečů, což je pro mě signál, že jsme na tom dobře.  Charakteristickým znakem mého děkanování byla rozhodně spolupráce se zahraničím prostřednictvím studijních programů v angličtině. Když jsme začínali, měli jsme dva až tři anglické studijní programy na magisterském stupni, dneska máme devět anglických studijních programů na magistru a jeden na bakalářském stupni.

Mojí ambicí bylo, aby naše fakulta poskytovala celé spektrum disciplín, které máme v českém jazyce i v angličtině. Tím jsme se dostali na evropskou úroveň. Měli bychom se ovšem poměřovat se zeměmi, které jsou populačně podobné, jazykově se hodně liší od anglicko-jazyčného nebo německo-jazyčného mainstreamu, takže pokud chtějí uspět, musí rozvíjet angličtinu.  Ivo Možný měl při vzniku fakulty dravý přístup. Když už jsem byl děkanem, chodili jsme spolu na oběd. Mockrát jsem s ním debatoval a bylo vidět, že jeho bystrá očka zkoumají, jak dalece své návrhy myslím vážně. Mojí představě, že se fakulta může skrze anglické programy stát evropskou fakultou, moc nevěřil. Říkal, že lidé nebudou chtít. Ale podařilo se to změnit a z toho mám velkou radost. Dneska nikoho nenapadne si myslet, že bychom to měli zastavit. 

Znamená to, že se zvýšil zájem studentů ze zahraničí?  

Poměr přijíždějících se zvýšil. Díky anglickým studijním programům se najednou objevily možnosti, které zahraniční studenti dříve neměli. Programy fungují už několik let a jsou schopny přitahovat zajímavé uchazeče. Velmi mile mě překvapil i rozjezd bakalářského studijního programu v angličtině International Relations and European Politics. Očekávali jsme menší zájem v řádu jednotlivců, ale ročník nabral velice rychle docela slušný počet studentů z různých koutů světa. Vedou se debaty o dalších dvou bakalářských anglických programech, takže doufám, že se to podaří naplnit.  

Zdá se vám, že se naši studenti zajímají více o angličtinu a o zahraniční výjezdy než dřív?  

Mám pocit, že je to výrazně lepší, ale stále ne dostatečně. Moje ideální představa je taková, že když je bakalářské studium šesti semestrální, student může strávit jeden semestr v zahraničí. Měl by to být sen každého studenta. Překážky, které jsou viditelné, se ještě kdysi dávno týkaly jazykové výbavy a určitého ostychu ze změny prostředí. To ale platilo ještě za mého prvního funkčního období. Dneska už ten pocit nemám, protože se u nás na fakultě značně rozšířila nabídka anglicko-jazyčných kurzů a studenti se setkávají s akademiky ze zahraničí a angličtina se objevuje v jejich každodenní komunikaci. 

Sloupy v Atriu krásně vyjadřují podstatu fakulty sociálních studií 

Působíte na fakultě už dlouhou dobu, máte tady v budově oblíbené místo? 

Velmi rád chodím na terasu, mám rád zeleň.  Proto jsem chtěl ozelenit fakultu na všech patrech, snad si toho lidé na fakultě všimli. Na parapetech jsou fíkusy benjamina, které jsou i tady u mě v pracovně. Zeleň člověka uklidňuje, dává mu harmonii, a i když si to spousta lidí neuvědomuje, tak na ně má vliv. Dalším krásným prostorem je Aula, ale když nad tím přemýšlím, nejúžasnější je rozhodně Atrium. Sloupy v Atriu mě nepřestávají fascinovat. Krásně vyjadřují podstatu fakulty. Na jedné straně jsme okolním světem často vnímáni jako producenti měkkých výstupů, ale pak najednou zjistíte, že vlastně zrovna tato fakulta je schopná dát správnou odpověď na spoustu důležitých otázek týkajících se FakeNews, životního prostředí nebo psychiky člověka. Ono to vypadá, že jsou sloupy z křehkého skla, které může lehce prasknout a rozbít se, ale vevnitř je ocelová výztuha, a to je integrita fakulty, ta pevnost a přesvědčení, že svou práci děláme dobře. A na tom všem stojí terasa, a to se mi líbí, je v tom určitá symbolika.  

Patří péče o rostliny k vašim koníčkům? 

Příroda mě baví a tady v děkanské pracovně se to tak nějak rozvinulo, ale doma se rostlinám věnuje hlavně manželka (směje se).  Hrozně mě to uklidňuje, když vidím, jak rostou a když řeším nějaké složité věci, je pro mě největší relaxací věnovat se chvíli rostlinám a pak se znovu vrátit k práci.  

Budou se rostliny stěhovat s vámi z pracovny děkana?  

Ne, to bude můj odkaz pro nástupce (směje se) a budu se chodit dívat, jak se nový děkan o zeleň postará.  

Co byste fakultě popřál do budoucna?  

Aby si udržela tu dynamiku a temperament. Aby si udržela chuť přijímat výzvy a přemýšlet nad řešením problémů, když se objeví. A nebát se toho. Aby byla ještě více vidět a splnila očekávání budoucích studentů a aby se absolventi nebáli vyjít ven z budovy a hledat si kvalitní práci v Česku i v zahraničí.  

Na Dančákovo místo nastoupí Stanislav Balík– rozhovor s ním čtěte zde

Břetislav Dančák

*1973 

Břetislav Dančák je děkan fakulty sociálních studií od roku 2011 a 31. srpna 2019 mu končí jeho druhé děkanské období. Je docentem a také garantem oboru mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií. V minulosti také vedl Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Díky Fulbrightovu stipendiu mohl strávit jeden akademický rok v New Yorku na Kolumbijské univerzitě, mimo jiné taky velmi podporuje studentské zahraniční výjezdy.  

Po dobu jeho děkanování fakulta sociálních studií začala rozšiřovat studium v angličtině, zavedla magisterské studijní programy v angličtině, a dokonce i jeden bakalářský anglický program. Břetislav Dančák se zasloužil i o reorganizaci studia, kdy od září 2019 všechny katedry na fakultě sociálních studií přejdou ze studijních oborů na studijní programy, kdy už studenti nebudou studovat oba obory se stejnou váhou, ale vyberou si, které studijní zaměření je pro ně hlavní a které vedlejší. Jak sám Dančák říká: „Restrukturalizace studia je v podstatě největší studijní změna v dějinách fakulty od dob, co fakulta vznikla.“