Tichá opora fakulty. Bez recepčních by FSS nefungovala

Na fakultu přichází vždy s úsměvem a plná očekávání, co ji ten den čeká. Poté, co opustila práci v Moravském zemském muzeu, nastoupila Ludmila Šujanová v roce 2017 na pozici recepční a vrátné na fakultě sociálních studií. „Nejvíc mě na práci těší kontakt se studenty a s veřejností. Baví mě, že tenhle dům je pořád plný lidí a je jako takový organismus. Stále se tady proplétají psychologové, sociologové, taková pestrá směsice lidí, kteří jsou velmi příjemní. Do práce se vždycky těším,“ popisuje s nadšením Šujanová. 

Práce recepčních a vrátných je sice nenápadná, ale ve své podstatě nepostradatelná. Každý den zajišťují plynulý chod budovy, chrání studující i zaměstnance a nabízejí pomocnou ruku všem, kdo si o ni řeknou. Ne každý si ale umí představit, co všechno tahle profese obnáší.  

Vrátná, nebo recepční? 

Při vchodu do budovy FSS si asi každý nejprve všimne kruhového proskleného prostoru naproti dveřím: recepce. V ní sedí zaměstnanec správy budov, zvedá telefon, odpovídá na dotazy a hlídá, aby do budovy nevnikl někdo, kdo tam nemá co dělat. Vedle recepce je další důležitá místnost – vrátnice. Tam zaujímá své místo druhý zaměstnanec, který kontroluje záznamy z kamer, vydává klíče a přejímá zásilky a poštu.  

„Hlavní náplň naší práce spočívá v hlídání budovy, tedy aby sem nevcházeli lidé, kteří tu nemají co dělat. Taky musíme dobře znát zabezpečovací systém, který je tu nainstalovaný. Sledujeme příchozí a když se něco děje, zakročíme,“ vysvětluje Šujanová za recepčním pultem. 

Recepční mají na starosti také přebírání některých zásilek, přepojování telefonů, navigování lidí po budově či otevírání zadních vrat fakulty. Přebírají plakáty, letáky a brožury od nejrůznějších spolků a třídí je, aby byly aktuální a aby jich nebylo moc. Podle Ludmily Šujanové je nejdůležitější přizpůsobit prostor tak, aby se v něm studujícím dobře pracovalo.  

„Studující jsou na prvním místě. Jsou to oni, kvůli kterým a pro které tady jsme.“  

Za recepční Šujanovou chodívají lidé s nejrůznějšími prosbami a otázkami. Často například hledají Ústavní soud nebo Janáčkovu akademii múzických umění. Se začátkem nového semestru také přicházejí noví zahraniční studující. „Já mluvím anglicky jen málo, ale vždy se s nimi nějak domluvím, poradím, kam mají jít, doprava, doleva, kde najdou knihovnu a tak dále. Všichni jsou vybavení chytrými telefony, takže když mi ukážou místnost nebo člověka, za kterým jdou, dokážu je správně navést,“ popisuje Šujanová. 

Podle vyučující z katedry mediálních studií a žurnalistiky Markéty Malé jsou lidé na vrátnici a recepci vždy ochotní a přátelští. V minulosti jí pomohli například najít ztracený flashdisk, který zapomněla v učebně. „Paní Šujanová je sympatický člověk, vždy si s ní ráda povykládám. Je obdivuhodné, že si pamatuje řadu lidí a zná je příjmením, byť nás musí denně vidět nespočet. Nikdy jí nemusím připomínat, jak se jmenuju, když potřebuju pomoct,” říká Malá. 

Starostí vrátných je především půjčování klíčů od učeben. Musí si vést jejich evidenci, aby s nimi někdo neodešel. „Stává se, že naše klíče skončí v Praze nebo v Bratislavě, když je nějaký vyučující omylem odveze, a pak je musí poslat poštou,“ směje se Šujanová.   

Vrátní zapisují poštu a přijímají balíky přicházející z venku. Vedou také podací knihu, kam píšou záznamy o převzetí pošty a zásilek. A naopak, když potřebuje někdo ze zaměstnanců odeslat balíček, vrátní jej připraví a předají dopravci. „Na vrátnici neustále někdo zvoní a telefonuje. Například studující pořád volají a chtějí studijní oddělení. Přitom jim vždy vždy říkám, ať píšou elektronicky, protože jim ze studijního hned odpoví,“ říká Šujanová. 

Podle vedoucího správy budov Davida Jatiho je v tomhle ohledu práce lidí na vrátnici a recepci nedocenitelná. „Recepční fungují jako filtr, který odlehčuje akademickým pracovníkům a administrativě od banálních dotazů, a zároveň zajišťuje, že naléhavé věci se dostanou ke správným lidem bez zbytečných prodlev,” pochvaluje si Jati zaměstnance. 

Správa budov zaměstnává celkem pět pracovníků, kteří se střídají ve službě na recepci, kde jsou vždy dva měsíce, a na vrátnici, kde si posedí měsíce tři. Recepční se střídají na směnách od pondělí do pátku, vrátní musí být na fakultě také o víkendu. 

Směna na recepci přináší každý den jiná překvapení 

Den na recepci začíná Ludmile Šujanové o půl šesté ráno, kdy přichází spolu s vrátným na ranní směnu. Přes noc na budovu dohlíží noční služba, kterou zajišťuje externí firma. Zaměstnanci musí ráno obejít a zkontrolovat celou budovu, a pokud v noci byly nějaké neobvyklé události, jako třeba poplach či vloupání, musí je začít řešit. Také musí zkontrolovat počítače s kamerovým a zabezpečovacím systémem, aby byly, jak říkají, „čisté“ a nikde „nevisel” žádný nevyřešený poplach. „Zvláštní situace se naštěstí nedějí každý den, ale například v létě se stalo, že nám někdo hodil dlažební kostku oknem do knihovny. Bylo to o půl druhé v noci, takže to museli řešit noční hlídači,“ vzpomíná na nedávný incident Šujanová. Podle ní jsou vloupání vzácná, ale občas se stane, že někdo vysadí okno v přízemí. „Pak nám odnesou třeba nábytek, zrcadlo, nebo něco, co se dá rychle vynést ven. Kanceláře jsou tady velmi dobře zabezpečené a hned se spustí alarm, takže to musí být opravdu rychlá akce,“ vysvětluje. 

Poté, co si zaměstnanci správy budov ráno předají s nočními hlídači směnu, rozdělují si společně práci, která je ten den čeká. Vždy mají přehled o tom, co se na fakultě v ten den má dít, jako například konference, promítání či koncert, promoce nebo imatrikulace. A podle toho, kdy se která akce přes den koná, rozloží síly a naplánují si celý den. Přijíždí také zásobovací auta, kterým je potřeba otevřít zadní vchod a dohlédnout, že je vše v pořádku. „Dopoledne bývá mnohem víc práce a směna rychle utíká. A jakmile se otevře fakultní Krmítko a začnou chodit studující, už to jede na plné obrátky,“ říká Šujanová.  

„Když se stane, že jsem na vrátnici nebo recepci sama, nemůžu si ani odskočit na záchod. Pořád po mně někdo něco chce.“ 

Další střídání služeb nastává mezi jednou a půl druhou hodinou odpolední, kdy přichází další služba a přebírá veškeré informace a povinnosti. Tato směna trvá do osmé hodiny večer, kdy nastupuje zpět noční hlídka. Na rozdíl od nabitého rána je podle Šujanové odpoledne klidnější, a to zejména proto, že zaměstnanci už odcházejí domů. Také se více akcí koná dopoledne, a stejně tak je to se zásobováním. „Odpoledne ale musím víc hlídat dveře a aktivitu na fakultě. Teď se třeba přihodilo, že nějaký student vzal za kliku dveří v zadní části knihovny, kde jsou nově nainstalované zabezpečovací magnety, a spustil tím okamžitý poplach v celé knihovně. Studující se samozřejmě vyplašili, když slyšeli alarm. Stalo se to odpoledne, zrovna když byla fakulta úplně plná, což bylo dost nepříjemné,“ zmiňuje Šujanová. 

Recepční mají kromě jiných povinností na starosti také pořádek u vchodu fakulty. Šujanová zdůrazňuje, že čisté foyer a uklizený vchod je vizitkou školy, a tak se často chopí smetáku a zametá chodník před budovou. Také kontroluje, jestli nejsou plné odpadkové koše, nebo zda studující neporušují zákaz kouření.  

Problémem bývají podle recepční také lidé bez domova, kteří se procházejí kolem fakulty, nebo před ní spí. „Chodí sem jedna bezdomovkyně, i když tak nevypadá, a nám se to samozřejmě moc nelíbí, protože ráno přijde, čistí si zuby a dělá veškerou očistu tady. Studující to asi nikdy nepostřehli, nikdy ji nevnímali jako někoho bez domova,“ zamýšlí se Šujanová. Podle ní nad tím vedení fakulty přivírá oči, protože se zaměřuje na sociální problémy a snaží se být proto v tomto ohledu vstřícné. 

Nabité září, klidné Vánoce a léto ve znamení rekonstrukce 

Každé roční období, a dokonce i každý kalendářní měsíc je na FSS jiný. Zaměstnanci u vstupu to pociťují na vlastní kůži, a to nejen podle toho, jak je jim na recepci zima, ale také podle atmosféry, která přichází se studujícími. V září se fakulta vrací do plně pracovního módu, studující přicházejí z prázdnin a zaměstnanci z dovolených. Zejména proto bývají září a říjen pro recepční a vrátné hektické měsíce, protože je budova opravdu plná lidí. Naopak v prosinci a začátkem nového roku je vše klidnější. „Do poloviny ledna je na fakultě opravdový klid, ale je to vždy takové ticho před bouří,“ popisuje Šujanová atmosféru fakulty ve zkouškovém období. 

„Když začíná nový semestr, přichází za námi strašně moc zahraničních studujících. Takže je odvádím do učeben nebo jim ukážu, kde je toaleta, kde výtah, kde najdou kavárnu a tak podobně. Často se nevyznají v Brně a potřebují poradit. Po měsíci až dvou už to opadá a okolo Vánoc je vše klidnější, protože všichni cizinci už všechno vědí a znají,” doplňuje Šujanová. 

Mohlo by se zdát, že v létě bude na fakultě menší provoz. A ačkoliv se většina studujících vrací do školy až po prázdninách, v létě se na fakultě dělají opravy a rekonstrukce a v budově se střídají různí lidé ze stavebních firem. Zkrátka, na fakultě je stále živo a recepční mají stále co dělat. 

Důležité je předvídat 

Do budovy vstupují různí lidé. Někteří studují, někteří pracují na fakultě. Pravidelně přicházejí také pošťáci, kurýři či zásobovači, lidé z externích firem, nebo třeba rodinní příslušníci. Při takovém počtu se může lehce stát, že proklouzne i člověk, který nemá ve škole co dělat. A právě v takovou chvíli zasahuje Ludmila Šujanová. 

„Když sedím na recepci, vždy číhám a pozoruju, kdo přichází. Každý, kdo je starší pětadvaceti let, je pro mě podezřelý. Pak jsou tu taková individua, která sem chodí už léta. A ta jsou buď prověřená a my víme, že nic neprovádí, anebo sem opravdu nepatří a s těmi se to musí řešit. V takový moment za nimi zajdu a neustále jim domlouvám,“ popisuje Ludmila Šujanová svoji práci. Stává se také, že si pracovníci knihovny všimnou někoho, kdo se podezřele pohybuje po knihovně a třeba se dívá ke stropu po kamerách. „Studující často odcházejí od stolků, jdou na toaletu a nechávají v knihovně všechny své věci. Stávají se potom snadnými terči pro krádež. Proto musíme být obezřetní a na tyto lidi dávat pozor,“ dodává.  

Kromě lidí uvnitř hlídají vrátní a recepční také budovu z venku. V současnosti je na zadní straně fakulty přistavěné lešení, a už se stalo, že po něm někdo pobíhal jako po překážkové dráze. Nedávno zase musela Šujanová řešit odchyt holubů. „Nad fakultním dvorkem je obrovská síť, přes kterou by nemělo nic proniknout dolů. Ale holoubci zase našli nějaký otvor a vletěli dovnitř. Chytali jsme je do klece tak, že jsme jim udělali zrnitou dálnici, a pak jsme je vypustili ven mimo budovu,“ líčí pobaveně. I takovou věc mají fakultní recepční na starosti. 

Podobné zážitky má také Jiřina Zukalová, která pracuje na vrátnici už devatenáct let. Za tu dobu zažila na fakultě ledacos. „Pamatuju si krádeže, zloděje utíkající po schodech s televizí a s dalším vybavením, honičky i volání policie,” říká Zukalová. S úsměvem vzpomíná, že se jednou nešťastnou náhodou spustil poplach v Krmítku, když tamní baristé smažili topinky.  

A jak je to s klíči? 

Vrátní jsou na fakultě mimo jiné od toho, aby vydávali klíče. V budově je asi čtyřicet místností, od kterých je možné půjčit si klíč, a nejsou to jen učebny, ale také například dětský koutek. „Jednou jsem si spočítala, kolikrát jsem za dopoledne udělala výpůjčku klíčů, a bylo to osmdesátkrát. Za takové dopoledne, kdy musíte řešit i jiné věci, je to opravdu hodně,“ říká Šujanová.  

Od letošního září však na dveřích učeben přibyly elektronické zámky a vyučující i studující je tak mohou nově otevřít přiložením studentské či zaměstnanecké karty. Pro vrátné je to příslib ulehčení práce. Prozatím ale fungují v přechodném režimu, než si na změnu všichni zvyknou. I nadále ale budou potřeba záložní klíče, jelikož na fakultu dojíždějí zahraniční či externí vyučující, kteří průkaz nevlastní a bez klíče se do posluchárny nedostanou.  

V budově je mnoho místností, ale jedná se převážně o kanceláře, které si zamykají pracovníci vlastními klíči a záložní klíče neexistují. V krajních případech má vrátnice v trezoru uložený také univerzální klíč, kterým lze odemknout každá místnost. „Používáme ho opravdu v nejvyšší nouzi, asi tak jednou za půl roku, když někdo nechá otevřenou kancelář, nebo se tam někdo vloupá. Většinou to ale bývá nedopatřením,“ dodává Šujanová. 

Ztracené náušnice, tužka k tabletu i sedmdesát tisíc korun

Recepční také schraňují ztracené věci, od prstenů, náušnic, sluchátek, počítačových myší až po dotyková pera k tabletům. Pokud se ztratí nějaký předmět, s největší pravděpodobností bude podle Šujanové na vrátnici. Vrátní ho uloží buď do trezoru, nebo do uzamykatelné skříňky ke klíčům. 

„Jednou se u nás našla peněženka, ve které bylo asi sedmdesát tisíc korun. A protože byl uvnitř občanský průkaz, mohla jsem toho muže vypátrat. Byl to příbuzný studenta a přišel sem na promoci. Našla jsem ho na Instagramu, podle fotky jsem si řekla, že by to mohl být on, a tak jsem mu napsala. A byl to on. Obdaroval nás potom vínem a kyticemi, protože si myslel, že se s tou peněženkou nadobro rozloučil,“ líčí svůj nedávný zážitek Šujanová. Dodává, že jakmile se v učebnách nějaká věc ztratí, téměř vždy se zase najde. „Možná, že jeden student z tisíce by si tu peněženku nechal, ale já myslím, že sedmdesát tisíc korun v hotovosti by ho v kapse určitě pálilo,“ dodává pobaveně.  

Podle Šujanové by měl správný vrátný umět od všeho kousek. „Musíme mít celou budovu v malíku a vědět, kde jsou hlavní uzávěry vody nebo únikové východy. Když potom nastane nečekaná událost, musíme rychle reagovat a vyřešit ji,” zdůrazňuje. Další vlastnost, která by podle ní neměla vrátnému chybět, je vstřícnost a ochota pomáhat. Zmiňuje například zahraniční studující, kteří bývají často zmatení a se kterými je třeba se umět domluvit a poradit jim.  

Recepční Šujanová má svoji práci velmi ráda. Je spokojená, když může být mezi lidmi a když se pořád něco děje. „Přeju všem, kteří k nám na fakultu nastoupili, aby své studium úspěšně dokončili. Aby dobře studovali v klidném prostředí, a my jim to tady k tomu uzpůsobíme,“ vzkazuje studujícím Ludmila Šujanová.