Děkan FSS: Každý student by měl absolvovat zahraniční pobyt

Propojení fakulty s mezinárodním prostředním, spolupráci se zahraničními partnery, nové možnosti studia v anglickém jazyce nebo nabídky zahraničních pobytů. To vše v sobě zahrnuje internacionalizace vzdělávání, která je jednou z priorit děkana Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Břetislava Dančáka. V pozici děkana má za sebou první rok svého druhého funkčního období.

V letošním akademickém roce vycestuje přes prestižní Fulbrightovo stipendium sedm výzkumníků z Masarykovy univerzity, z toho čtyři jsou z fakulty sociálních studií. Je to překvapivé číslo?

Není! Jsme dobří. Já jsem velkým stoupencem využívání Fulbrightova programu, sám jsem jeho absolventem. Absolvoval jsem výzkumný pobyt na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a tento program považuji za jeden z nejlepších a nejpřínosnějších, které v akademickém prostředí máme. Zároveň není administrativně nadmíru náročný a kolegyním a kolegům, kteří o takovém výjezdu uvažují, jednoznačně doporučuji: jeďte a snažte se udělat maximum pro to, aby se vám to podařilo. Pobyt, který časově překračuje několik měsíců, je velmi užitečný, pomůže člověku badatelsky načerpat nové zkušenosti, seznámí se s novým prostředím a novými lidmi. Vždy doporučuji, aby se výzkumníci snažili dostat na ty nejlepší americké univerzity. Vždy říkám: Nevolte pracoviště podle toho, že si myslíte, že méně prestižní instituce bude snadněji dostupná. Naopak, snažte se mířit na desítku do černého, šestku trefíte pokaždé. Účel je mimo jiné v tom navázat kontakty, vytvořil si síť kontaktů pro spolupráci s nejlepšími výzkumníky na nejlepších místech. Je to důležitý stavební kámen v akademické dráze.

S prorektorem pro akademické záležitosti Martinem Barešem, rovněž absolventem Fulbrightova programu, plánujete na Masarykově univerzitě vytvořit neformální platformu, kde by absolventi tohoto programu sdíleli své zkušenosti. Můžete tento nápad přiblížit?

Přemýšlíme nad tím, že by bylo velmi hezké sdružit komunitu lidí mající zkušenost s Fulbrightovým programem. Domníváme se, že by bylo sympatické, kdyby na Masarykově univerzitě existovalo neformální společenství lidí napříč fakultami, kteří mají tuto zkušenost. Mohli by inspirovat své kolegy, aby se nebáli vycestovat. Absolventi Fulbrightova programu, s nimiž jsem se potkal, se po svém pobytu habilitovali nebo napsali přínosnou publikaci a jsou to zajímavé osobnosti. 

Internacionalizace fakulty je rozhodující

Ve svých programových prioritách jako děkan fakulty uvádíte internacionalizaci vzdělání. Jaké kroky v tomto směru plánujete?

Internacionalizace je jedna z priorit, kterou se snažím držet od svého prvního funkčního období, a nepolevím v ní až do konce svého mandátu. Propojení s mezinárodním prostředím je jednoznačně prospěšné pro studenty, akademiky a nakonec pro celou univerzitu. Můžeme si ověřovat kvalitu vzdělání poskytovaného u nás s úrovní vzdělání v zahraničí, zvláště v západním světě, dominantně se bavíme o státech Evropské unie, ale máme partnery také ve Spojených státech, Kanadě, na Taiwanu, v Japonsku či Austrálii. Pro přijíždějící studenty je potřeba vytvořit takové podmínky, aby měli důvod sem jezdit.

Které kroky se týkají výuky?

Jedním z bodů internacionalizace, který se nám daří prosazovat, je výuka v angličtině. Angličtina je lingua franca sociálních věd. Je potřeba učit v angličtině tak, abychom dokázali vzdělávat studenty v českých i anglických programech. Také prosazuji, že je standardní mít ve fakultní nabídce celé studijní programy v angličtině na magisterském a doktorském stupni. Druhou fází je otevření programů v angličtině už na bakalářském stupni. V současnosti je akreditovaný a bude zahájený studijní program International Relations and European Studies a rád bych, aby na fakultě do konce mého funkčního období vznikl průřezový celofakultní bakalářský program, do něhož bude přispívat všech sedm kateder. Bude pojatý jako liberal arts, jak jej obdobně známe z anglosaského prostředí. Tento bakalářský studijní program nebude zaměřen na jednu disciplínu, student bude mít možnost učinit si obrázek o všech možných směrech studia na fakultě a pak pokračovat na magisterském stupni v anglickém studijním programu.

V souvislosti s internacionalizací jste se už dříve zmínil i o možnosti finančně přispívat studentům na certifikované zkoušky z cizího jazyka.

Moje zjištění po letech působení na děkanátu, nejdříve v roli proděkana pro mezinárodní vztahy a následně děkana, je takové, že jedna z věcí, kterou jsme předpokládali – že studenti k nám přijdou ze středních škol s velmi dobrou znalostí angličtiny, bohužel neplatí. Hendikepem studentů z českých i slovenských středních škol je nedostatečná průprava v angličtině. Před lety panovalo přesvědčení, že anglicky se naši uchazeči naučí na středních školách a my je na fakultě budeme posouvat v odborné stránce jazyka. Ve skutečnosti tady máme velkou disproporci mezi studenty s výbornou znalostí jazyka a těmi, kteří umí anglicky na maturitní úrovni, ale ne dostatečně na to, aby se zlepšovali v odborné části. Anglické vzdělání si pak doplňují v soukromých jazykových školách. Moje představa je taková, že bychom studentům zajistili více jazykových kurzů, na které by si přispívali. Třeba před výjezdem na zahraniční pobyt by student navštěvoval intenzivní či víkendové kurzy, kde by si zdokonalil své nedostatky v jazyce. Po absolvování jazykové zkoušky a prokázání se některým mezinárodně uznávaným certifikátem, například od British Council, bychom mu vrátili část nákladů.

Kdy plánujete takovou změnu zavést?

Pilotní projekt jsme realizovali před několika měsíci a ukazuje se, že potřebujeme zlepšit propagaci. Myslím si, že v jarním semestru příštího roku bychom mohli mít širší nabídku

Počet studentů mířících za studiem do zahraničí je příliš malý

Jste spokojený s počtem studentů, kteří z fakulty sociálních studií jezdí na zahraniční studijní pobyty?

Ne, ten počet je ve srovnání s možnostmi malý. Optimálně by se číslo vyjíždějících mělo krýt s počtem studentů studujících na naší fakultě. Pokud člověk nemá vážný důvod, proč nevycestovat, určitě by měl na zahraniční pobyt jet. Ideální absolvent je takový, který už při bakalářském studiu někam vycestuje. Vzhledem ke kapacitám a možnostem, které máme, pokud číslo nebude překračovat nejméně padesát procent studentů, je pořád malé. Trend vyjíždění se bohužel neposiluje. Počet studentů rok od roku neroste, jak by mohl. Přitom máme smluvní dohody se solidními zahraničními partnery, kteří poskytují kvalitní vzdělání. Občas mezi studenty zaslechnu velký omyl týkající se toho, že si studenti musí kvůli pobytu v zahraničí prodloužit studium. To je nesmysl. Student by z této fakulty neměl odjet, když si není jistý, že mu kurzy, které si na zahraniční univerzitě vybral, zapadnou to studijního kurikula. Od toho jsou zahraniční koordinátoři a vedoucí na katedrách, aby studentům garantovali, že předměty jim budou uznány s kredity, které získali. To je obsaženo v learning agreement, bez něhož nemohou ven vyjet.

Jak by podle vás měl vypadat ideální absolvent naší fakulty?

Nebojácný a odhodlaný. Lídr, na kterém bude od začátku vidět, že je absolventem této fakulty, která vede lidi k tomu, aby přemýšleli tak, že překážky jsou od toho, aby se překonávaly, a problémy od toho, aby se řešily. Náš absolvent by se neměl bát jít do pracovního prostředí s tím, že chce něco změnit k lepšímu a být také ostatním k užitku. Tak si představuji ideálního absolventa.

Ve funkci děkana příliš času na výzkum nezbývá

Ne každý si umí představit, co všechno vlastně děkan dělá…

Děkan řídí fakultu, musí mít tedy celkový přehled o dění na fakultě. K tomu, aby to mohl dělat dobře, si vybírá spolupracovníky – tajemníka a proděkany, kteří jsou jeho poradci. Děkan má mandát odvozený z voleb akademického senátu. Stanovuje hlavní směřování fakulty a nese největší odpovědnost za její vývoj. Můj den obvykle začíná v brzkých ranních hodinách, kdy si načrtnu, co se bude dít. Na děkanát se dostávám před osmou hodinou. Dopoledne trávím většinou záležitostmi, které vyžadují strategické rozhodování. Je to období analytického myšlení a snahy v klidu najít postupy pro složitější a nejdůležitější záležitosti. Od jedenácté hodiny mívám schůzky, pravidelně chodím na pracovní obědy a poté pokračuju v jednáních a vyřizování běžné agendy. Obvykle fakultu opouštím před půl sedmou večer.

Zbývá vám čas na výzkum?

Výzkum v tomto období trpí nejvíce. Co se snažím nezanedbávat, je kontakt se studenty – nejenom že učím na magisterském stupni, ale zároveň mám své doktorandy, se kterými pravidelně konzultuji záležitosti týkající se studia a jejich akademického rozvoje. Ale už se těším, až se zase budu moci naplno vrátit k výzkumu a činnosti, která mě nejvíce těšila, což je tvoření badatelských výstupů a intenzivní učení.

Kterými tématy se ve svém výzkumu především zabýváte?

Jsem garantem magisterských oborů mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost a anglického ekvivalentu Energy Security Studies, takže co mě v posledních letech nejvíce zajímá, je energetická bezpečnost – jak z hlediska sociálněvědního, tak z pohledu přírodovědného i technického. Ukazuje se totiž, že podstatná část problémů v energetice se neděje pod povrchem či pod zemí, tedy nepramení z toho, že bychom nevěděli, jak surovinu získat, jak zvládnout geologické nebo technické výzvy, ale potíže se projevují na povrchu – mezi státy a aktéry, jejichž rozdílné zájmy jsou často v konfliktu. V tuzemsku jsme první obor svého druhu. Energetika se obecně pěstuje na technických vysokých školách, ale my se snažíme kombinovat znalosti sociálněvědní se znalostmi exaktních věd. Dále mě dlouhodobě zajímají transatlantické vztahy a středoevropský region.

Co rád děláte ve volném čase?

Pokud nějaký mám, rád cestuju. Snažím se většinou cestovat se svou rodinou, sám se jako děkan nacestuji poměrně hodně, především za účelem navazování kontaktů a spolupráce mezi naší fakultou a partnerskými institucemi v zahraničí. Nejvíce mě těší, když mohu s rodinou strávit čas třeba výletem na kole. Taky se snažím neopomíjet četbu nejen odborné literatury, ale i prózy, která je velmi podstatná pro udržení si svěžího nadhledu a střízlivého úsudku.

A máte oblíbeného spisovatele?

Mám. Rád čtu Philipa Rotha, Josefa Škvoreckého, Milana Kunderu, Bohumila Hrabala – to jsou asi moji nejoblíbenější autoři.

Medailon

Břetislav Dančák je děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity od roku 2011. Nyní má za sebou první rok svého druhého funkčního období. Předtím působil jako proděkan pro zahraniční vztahy. V letech 2004 až 2009 byl ředitel Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity.

Je docentem a garantem oboru mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií. Díky prestižnímu Fulbrightovu programu strávil jeden akademický rok na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Ve svém výzkumu se zabývá především energetickou bezpečností, transatlantickými vztahy a středoevropským regionem.

Řekli o něm