Zima strávená ve stanech, sněhových záhrabech, pod širákem nebo na lyžích. I tak může vypadat Erasmus nadšenců pro zimní outdoorové aktivity v Norsku. Telemark je místo pro milovníky přírody se sportovním duchem, ale také s tuhým kořínkem.
Původně jsem měl v hledáčku Erasmus v nějaké německy mluvící zemi, abych se při studiu mohl gratis zdokonalovat v němčině. Pak jsem ale zjistil, že fakulta sociálních studií a konkrétně moje katedra environmentálních studií nabízí Erasmus v městečku Bø na jihu Norska v oblasti Telemark. Studijní program má krkolomný název Nordic Backcountry Skiing and Outdoor Leadership. I když se mi od začátku zdála kombinace environmentalistiky a sportovní výchovy trochu nesmyslná, společenské vědy a ekologie těžko hledají společný průsečík se zimními sporty, dlouho jsem neváhal a přihlásil se na jarní semestr, který se zaměřuje hlavně na lyžování.
Po horách chodím, lezu a lyžuju od malička. Kdybych nejel do Norska, pendloval bych celou zimu mezi Brnem a Krkonošemi, kde bych se šest hodin denně jako lektor mořil s dětmi na pomě, talířovém lyžařském vleku. To vše kvůli těm dvěma hodinám lyžování v ranním prašanu nebo večernímu výšlapu přes krkonošskou Lysou horu na Kotel a pak freeridu, sjezdu na lyžích mimo značenou sjezdovku, s čelovkou zpátky dolů do Rokytnice. Tohle ale bylo něco docela jiného. Součástí školních předmětů bylo spaní pod širákem při minus patnácti stupních Celsia nebo čtyřhodinové kopání sněhové jeskyně, kterou pak bylo třeba druhý den ráno zase zahrabat. Nic z toho jsem ještě nezkoušel. Všechno mělo přijít teprve v Norsku.
Studium v Telemarku je zaměřené na praktické dovednosti. Z těch minimálně pěti měsíců, které musíte podle rozvrhu na univerzitě v Bø strávit, je zhruba u čtyřiceti dnů v kolonce učebna vyplněno outdoors. To znamená, že ze začátku můžete čekat spoustu běžkování, nějakou teorii a později i praxi první pomoci, výživy a nutného vybavení na horách při dlouhých pochodech. Kostru celého programu ale tvoří asi třicet dní rozdělených do pěti několikadenních výletů, tří lyžařských v zimě a dvou vodáckých na jaře. Na koupání zapomeňte, kanoistiku dělá v Norsku snesitelnou pouze neopren. Zbytek studia se točí převážně okolo teoretické a praktické přípravy a hodnocení výletů.
Kdo nemá žádné předchozí pedagogické vzdělání, jako třeba já, bude se mu o evaluaci za dlouhých norských nocí i zdát. Studenti se učí zhodnotit a reflektovat svojí vlastní práci ve skupině, zaměřují se na utváření rolí a fáze, kterými prochází skupina při plnění úkolu, dynamiku malých skupin. Vše působí jako z vojenské příručky. Studenti, kteří se na University of South Eastern Norway zapíšou, se mohou těšit na sportem nabitý studijní program s téměř měsíční pomlkou v dubnu, kterou většina lidí využívá k cestování po Norsku. Leden až březen je totiž vyhrazený pro lyžování a v dubnu se v podstatě čeká, až rozmrznou řeky, aby se v květnu mohlo vyrazit na vodu.
Studium ale není příliš flexibilní, měsíc před začátkem studia dostanete mailem první tištěnou verzi rozvrhu, s níž se v podstatě nedá nijak hýbat. V mém případě se jednalo o čtyři předměty tematicky zaměřené na běžecké a telemarkové lyžování. Všude vám budou neustále připomínat, že lyžování pochází z Norska. Dále jsem měl v rozvrhu předmět o historii a vztahu Norů k životnímu prostředí, což byl jediný předmět, který se snad vzdáleně týkal toho, co studuju doma. Nejdůležitější z celého studia je předmět backcountry lyžování. Jedná se o norskou verzi skialpinismu. Na jaře jsou na programu vodní sporty jako mořský kajaking a kanoistika.
Mírným zklamáním pro mě bylo, že studentům tohoto programu škola nedovolila zapsat si kurz norštiny, prý bychom stejně byli pořád v horách, nic bychom se nenaučili a jenom narušovali chod výuky. Měli pravdu.
Je třeba se připravit na to, že ceny se v Norsku pohybují o několik řádů výš než u nás. Pět set českých korun za jednosměrnou jízdenku do vlaku na trase Oslo– Bø je minimum. Za čtrnáct dní dubnového cestování za polárním kruhem se mi podařilo utratit všechny zbylé úspory. Květen byl pak poněkud krušný. Co jsem slyšel, Erasmus stipendium výdaje úplně nepokryje v žádné zemi. Z grantu máte v Norsku nárok na pět set eur měsíčně, jenže pokud nechcete zůstat o mrkvi a bramborách, přivezte si s sebou alespoň dvacet tisíc českých korun navíc.
Univerzita jihozápadního Norska je nejmladší vysoká škola v zemi. Kampus v Bø je zbrusu nový, všechno funguje, jak má. Škola zprostředkovává ubytování, při příjezdu mě vyzvedl na nádraží delegát, měl jsem pocit, že se mi většina lidí ze školy snaží věci všelijak usnadnit . Při studiu jsem byl vlastně většinu času obklopen zahraničními studenty z celého světa, v Bø jich studuje něco kolem stovky. Součástí kampusu je sportovní areál se všemi možnými druhy hřišť, krytou halou, plaveckým bazénem a kinem. Já jsem si při svém pobytu obzvlášť oblíbil saunu.
Jinak je ale třeba říct, že kromě všech možných sportovních aktivit a kroužků, na které je možné se přihlásit, toho ve městě moc není. Zanechme eufemismů, kromě školy tu není vůbec nic, je s podivem, že sem vůbec vede železnice. Koho by lákal noční život spíš než život v městečku obklopeném horskými hřebeny a toulání se po zasněžených kopcích, nudil by se.
O lidech ze severu se hodně povídá, že jsou uzavření a nesdílní. Je to pravda. Ovšem jen za určitých podmínek. Je trochu složitější se s někým spřátelit, osobní prostor tu lidé mají opravdu širší. Norové rozhodně nejsou vřelí lidé, jsou ale za každých okolností slušní a nápomocní. Často hovoří o sounáležitosti s rodnou zemí, patos vztahu ke krajině je tu skutečně silně zakořeněný a vůbec není nepodobný tomu, který známe my Češi. I národní obrození tu znají, podobně jako my si Norové prošli historickou etapou národního sebeobjevování.
Pro milovníky dobrého jídla a pití není Norsko ideálním místem. Těšil jsem se, jak budu pořád jíst ryby. Místo toho jsem první týden jedl jenom brambory, protože jsem se nemohl vzpamatovat z cenového šoku. Norové mají trochu jiné chutě, nezkušeného zákazníka na začátku zaskočí sladký sýr nebo sardinky se skořicí. Když už jsem si ale občas dopřál rybu, stálo to za to. Typickým norským jídlem jsou mexické tortilly nebo pizza. V případě tortill se většinou jedná o společenskou událost, kdy se lidé mohou sejít a společně povečeřet a popít. A to je další kámen úrazu – alkohol je tu opravdu mimořádně drahý, kromě piva se prodává ve specializovaných obchodech. Mnoho lidí tu pije ne pro zábavu, ale aby se opili a ztratili zábrany. Spousta lidí tu pije, dokud nepadnou.
I přesto je s místními občas těžší se spřátelit. Když si vás ale připustí blíže k tělu, zjistíte, že jsou to většinou upřímní a veselí lidé, kteří navíc žijí v krásné zemi plné vysokých hor a skalnatých mořských břehů. A jak nám radili starší spolužáci, tu zimu prostě zkuste nevnímat.
David Doležal
Je mi dvacet osm let a pocházím z východních Čech. I když žiju v Praze, rozhodl jsem se odejít za studiem do Brna, kde momentálně studuju druhý ročník magistra environmentálních studií. Díru do světa jednou udělám nejspíš jako kaskadér. Nejraději ze všeho mám ale cestování. Snažím se toho v životě stihnout co nejvíc, protože život je krátký. Dělat tisíc věcí najednou je ale někdy těžké. Mám rád hory, a proto jsem se také vydal do Norska.
Městečko Bø se nachází asi sto kilometrů na jihozápad od Osla. Tato část Norska je, stejně jako celý zbytek země, hornatá, lesnatá a protkaná přirozenými vodními plochami. Pamatuju si, že první dojem, který jsem měl z města Bø poté, co jsem vystoupil z vlaku, byla vůně surového dřeva. Jeho těžba je typická pro celou Skandinávii.
Za polárním kruhem
Díky množství volného času jsem mohl podniknout cestu za polární kruh, nejprve do Tromsø, kde jsem se sešel s rodinným známým, který pracuje ve zdejší nemocnici a specializuje se na vaginální plastické operace. Po pár dnech ve městě a v přilehlých horách jsem lodí napěchovanou německými důchodci odjel na souostroví Lofoty, půjčil jsem si auto a chvíli cestoval po okolí. Z Lofot jsem zamířil vlakem do Švédska. Cesta lůžkovým vlakem z Narviku do Osla trvá skoro celé dva dny, hlavně na severu vede železnice přes nádherná pohoří a národní parky.
Den Norske Turistforening, česky Norská trekingová asociace, má stoletou historii. S registrací získáte univerzální klíč k horským srubům, kterých je po celém Norsku asi pět set. Strávit alespoň jednu noc v některém z nich a pozorovat divokou zimní přírodu nebo polární záři je nezapomenutelný zážitek, i když to něco stojí. Veškeré informace jsou dostupné na jejich webu v angličtině.
Výrazem friluftsliv Norové označují nesoutěživé aktivity, které se odehrávají v přírodě jako alternativa sportu. Postupně se z nich stal životní přístup a způsob myšlení, vyznávající kladný vztah k přírodnímu prostředí. Zahrnuje outdoorové aktivity nebo prostě jen pobývání člověka v přírodě.
Z Telemarku pochází i stejnojmenný typ sjezdového lyžování, při kterém je lyžař v oblouku v mírně pokrčené pozici s jednou nohou posunutou vpřed. To umožňuje nezafixovaná pata v lyži jako třeba na běžkách. I některé telemarkové lyže vypadají jako kombinace sjezdových lyží a běžek. Ve skokanské terminologii značí telemark také předpisové dopadnutí do pokleku. Místní jsou na svoje lyže pochopitelně náležitě pyšní.
Jedinečný projekt, do kterého se letos mohou poprvé na Masarykově univerzitě zapojit studenti Evropských studií. Studenti ve dvojici získají od už zavedených odborníků v oboru zkušenosti a rady nejen do pracovního života, popisuje v rozhovoru vyučující Monika Brusenbauch Meislová.
Chcete sa dozvedieť, ako pracujú spravodajské služby, od plukovníka generálneho štábu? Libor Kutěj prednáša na katedre medzinárodných vzťahov a európskych štúdií jeden z obľúbených predmetov medzi študentmi.
