Letní škola žurnalistiky je ideální trénink na praxi

Ještě jako středoškolačka navštívila Martina Kovaříková poprvé Letní žurnalistickou školu Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě, kde si na týden vyzkoušela práci novináře ještě před tím, než ji začala studovat na fakultě sociálních studií

12. 9. 2016 Kateřina Picková

Studentka a externí redaktorka Českého rozhlasu Martina Kovaříková dnes sama učí základy rozhlasové žurnalistiky. Foto: Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Ještě jako středoškolačka navštívila Martina Kovaříková poprvé Letní žurnalistickou školu Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě, kde si na týden vyzkoušela práci novináře ještě před tím, než ji začala studovat na fakultě sociálních studií. Letos jela studentka magisterského oboru veřejné politiky a lidských zdrojů na stejnou akci už poněkolikáté. Tentokrát jako lektorka rádiové skupiny. Na týdenním kurzu učila středoškoláky i vrstevníky yz vysokých škol základy rozhlasové žurnalistiky.

Proč jste navštívila Letní žurnalistickou školu Karla Havlíčka Borovského poprvé?

Doslechla jsem se o ní v roce 2010 jako studentka druhého ročníku gymnázia. V té době jsem se rozhodovala, zda se chci věnovat novinařině a zda ji studovat na vysoké škole. Protože jsem ze Žďáru nad Sázavou, měla jsem Havlíčkův Brod opravdu blízko a navíc na gymnáziu letní školu propagovali, takže jsem se tam přihlásila a jela jsem si to tam vyzkoušet.

Jaká byla vaše první zkušenost?

První rok jsem byla ve skupině tisk, kde jsem se učila základy psaní, tedy jak má vypadat zpráva a článek. Byl to pro mě úplně první kontakt s novinařinou, učila jsem se všechno od začátku. Tenkrát jsem také poprvé poznala několik vyučujících z fakulty sociálních studií, kteří tam byli přednášet. Potom jsem tam jela o rok později znovu, to jsem byla v televizní skupině. To byla úplně jiná zkušenost, učili jsme se práci s mikrofonem a kamerou, to bylo náročnější než první rok. Výsledek ale určitě stál za to.

Co vás vedlo k tomu stát se pak na letní škole lektorkou?

Několik dalších let jsem na letní školu jezdila jen jako návštěvník. Strávila jsem tam vždycky dva nebo tři dny. V té době už jsem externě spolupracovala s Českým rozhlasem. Moji kolegové tam jezdili dělat workshopy do skupiny rádio, a tak jsem jezdila s nimi buď jako pomocná ruka nebo se jen něco přiučit a podívat se, jak přednášejí. Vloni jsem pak sama jedné z lektorek nabídla spolupráci a ona kývla. Společně jsme měly na starost rádiovou skupinu, ale letos už vedla jinou skupinu, takže já jsem na tu rádiovou zůstala sama.

Kolik měla letní škola letos účastníků?

Přesně jednapadesát. Byl to náš zatím rekordní počet.

Jak vypadá týdenní program letní školy?

Skládá se z přednášek, workshopů a samostatné práce studentů. Záleží na tom, do které skupiny se studenti přihlásí – máme skupiny tisk, rádio, televize, nová média, public relations a foto. Program skupin zajišťují jejich lektoři.

Jaké jsou tedy povinnosti lektora skupiny?

Má na starosti celý týdenní program své skupiny. Zhruba půl roku dopředu jsem proto musela přemýšlet, jaké workshopy budu studentům zajišťovat – s něčím mi pomáhali zkušenější lektoři. Kromě toho jsem musela přemýšlet nad celkovým programem, aby na sebe vše navazovalo. Například bylo potřeba, abychom měli první den žurnalistický úvod a poté následovala přednáška věnovaná střihu, protože cílem té skupinky je, aby studenti tvořili vlastní reportáže.

Program pro středoškoláky i vysokoškoláky

Bylo náročné skládat takový program?

Muselo se to podrobně naplánovat. Je sice skvělé, že se studentům pozvou hosté, ale musí se jim dát prostor i na to, aby stihli natočit své reportáže. Nakonec jsme to zařídili tak, že jsme měli v pondělí a úterý hosta a poté ve čtvrtek dopoledne kratší workshop o zprávách. Zbytek času pak studenti pracovali na svých reportážích.

Jednou z přednášejících byla i Pavla Holcová, zakladatelka Českého centra pro investigativní žurnalistiku. Foto: archiv LŽŠ
Přidala jste do programu vlastní nápad?

Když už jsem převzala skupinku, chtěla jsem přinést něco nového, takže jsem naplánovala, že budeme každý den vysílat zprávy. Vždycky v osm ráno mé studentky přišly na hodinu a každá měla zpracovat jednu zprávu. O hodinu později jsme vysílaly zprávy z letní žurnalistické školy. Potom den pokračoval buď workshopem, nebo samostatnou prací na reportážích.

Účastní se letní školy více středoškoláků nebo vysokoškoláků?

Myslím, že je to docela vyrovnané. Jezdí trochu více studentů ze středních škol, protože si novinařinu chtějí vyzkoušet, a potom se rozhodnout, jestli se jí chtějí věnovat. Ale i vysokoškoláků tam jezdí dost – letos jsme měli studenty z Masarykovy univerzity i z Karlovy univerzity a jezdí i studenti z Univerzity Palackého.

Je program zajímavý i pro vysokoškoláky?

I studenti z univerzity se na letní škole naučí něco nového, program určitě není jen pro středoškoláky. Například ti, kteří se na univerzitě nestihli kvůli nízké kapacitě zapsat do některých praktických předmětů, si to právě na letní škole mohou vyzkoušet. Letos jsme dokonce měli i několik starších účastníků, kteří už pracují, ale chtějí si vyzkoušet něco nového.

Jak skládáte program pro tak rozmanitou skupinu?

Musíme počítat s tím, že se zúčastní různě zkušení studenti. Na začátku se ale stejně vždy dělá obecný úvod pro všechny. Vysokoškoláci si to tak všechno znovu zopakují a pak je zajímavé sledovat jak ti, kteří už mají nějaké základy z vysokoškolského studia, pomáhají úplným začátečníkům. Na konci týdne se úroveň srovná a všichni jsou na tom hodně podobně.

Jak vypadá výuka?

Vždycky se snažím studentům všechno vysvětlovat co nejvíc prakticky – jako kdybych to vysvětlovala svým spolužákům. Protože máme jen týden, nedokážeme se do jednotlivých oborů úplně ponořit. Nemám hodinu a půl jako ve škole, abychom mohli probrat do hloubky jednu věc, ale musím na začátku vysvětlit hodně věcí naráz. Proto se spoustu věcí studenti naučí až v praxi – něco napíšou špatně a já si uvědomím, že jsem jim to neřekla. Snažím se jim tedy na začátku říct spíše míň věcí, abych je tolik nezahltila, a potom postupně přidávám. Celý ten týden se pak znalosti postupně nabalují.

Novinařinu si na letní škole může vyzkoušet i biolog

Snažíte se program pro studenty nějak zatraktivňovat?

Snažíme se neustále rozvíjet a hledat zajímavé hosty na odpolední a večerní přednášky a na workshopech se více zaobírat sociálními sítěmi a internetem. Proto nám jedna ze skupinek zaměřených na webové zpravodajství od loňska funguje jako skupinka nová média a její program se posunul více k sociálním sítím a k webové propagaci. Snažíme se reagovat na aktuální trendy v novinařině, zároveň se ale držíme i tradičních hodnot.

Odkud za vámi na letní školu studenti jezdí?

Studenti z Prahy ani z Brna to nemají tak daleko, Havlíčkův Brod je umístěný ideálně na půl cesty, ale jezdí k nám lidé v podstatě z celé republiky. Navíc za námi jezdí studenti ze zahraničí, například z Ukrajiny, Ruska, Slovenska nebo Polska.

Uzpůsobujete program pro zahraniční studenty?

Ne, všechny reportáže a příspěvky se vytvářejí v češtině. Studenti, kteří k nám jezdí z Ukrajiny, Ruska nebo Polska, jsou vždycky studenti bohemistiky, takže se česky učí. Letos jsem například měla ve své skupině dvě dívky z Ukrajiny a jednu z Běloruska. Česky rozumí, jen mají trošku problém s napsáním zpráv – proto bylo potřeba to po nich přečíst a trošku počeštit. Máme i přednášky v angličtině nebo němčině, ale to jen pokud je tam zahraniční host, přednášky pak pro všechny studenty překládáme do češtiny.

Komu byste letní žurnalistickou školu doporučila?

Vždycky říkám, že to není škola jen pro studenty žurnalistiky. Může na ni přijet i student biologie nebo matematiky, který si chce novinařinu vyzkoušet. Celý týden se může postupně seznamovat s novinářským řemeslem, zkusí si práci v televizi, rádiu, tištěném médiu nebo naopak práci v agentuře public relations. Z pohledu studentky žurnalistiky je to podle mě ideální místo, kam vyrazit před povinnou tříměsíční žurnalistickou praxí. Když studenti vyjedou nejdřív na letní žurnalistickou školu, vyzkoušejí si práci v terénu a na praxi v redakci už pak nejsou tak vyděšení, protože si sami tím procesem už prošli ve větší rychlosti a stresu než ve škole. Myslím, že studenti tuhle možnost ocení a třeba budou i trošku napřed oproti kolegům, kteří tu zkušenost nemají.

Medailon

Martina Kovaříková loni dokončila bakalářské studium žurnalistiky a veřejné politiky a lidských zdrojů, v současné době pokračuje v magisterském studiu na veřejné politice.

V roce 2010 se poprvé setkala s novinařinou ve Žďárském deníku. Od března 2013 pak začala spolupracovat s Českým rozhlasem v jihlavské redakci a od letošního roku pracuje jako externí redaktorka kulturní rubriky v brněnské redakci.

Několik let jezdí pravidelně na Letní žurnalistickou školu, poslední dva roky jako lektorka. Letos připravovala týdenní program pro pětičlennou rádiovou skupinu a seznamovala tak své studenty se základy rozhlasové žurnalistiky.

Ačkoliv je hrdou rodačkou ze Žďáru nad Sázavou, momentálně žije v Brně, kde studuje a pracuje. Mezi její koníčky patří četba, filmy, seriály, vaření a procházky se psem. Nejraději ale dohání spánkový deficit.

Řekli o ní

„Byla jsem moc ráda, že jsem si na letní škole vybrala skupinu rádio. Uvažuju o tom, že se do této skupiny přihlásím i příští rok, hlavně kvůli Martině. Myslím, že jsme si lepší lektorku nemohli přát. Byla spíše kamarádkou a dobrou rádkyní než učitelkou – možná i proto, že mezi námi není velký věkový rozdíl. Těším se proto na příští rok a naši další spolupráci.“

Edita Vrbová, absolventka Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského

„Martinu jsem poznat před pár měsíci, když nastoupila do brněnské redakce Českého rozhlasu. Předtím jsem ji vídal ve škole, ale protože jsem nebyl typ člověka, který se příliš baví se spolužáky, blíže jsem ji neznal. Teď mi to přijde jako škoda, protože Martina je milá a zkušená kolegyně, která dobře doplňuje náš brněnský tým. I když v redakci netráví každý den jako my, je vždycky fajn, když přijde a náš kolektiv zase o něco víc oživí. Věřím, že jako rozhlasová redaktorka vydrží ještě dlouho a doufám, že ji to dlouho bude bavit a že ji zájem o úmornou a únavnou novinařinu jen tak nepřejde.“

Tomáš Kremr, redaktor zpravodajství v brněnské redakci Českého rozhlasu a absolvent bakalářského žurnalistiky a sociologie na FSS

„S Martinou jsme se potkaly v několika různých kurzech na žurnalistice, v některých z nich jsme dokonce spolupracovaly na projektech a seminárních pracích. Martina kromě svědomité přípravy a přemýšlení nad zadaným problémem vynikala také zkušenostmi z praxe. Jako jedna z mála už totiž v době studií pracovala pro tištěná média i rozhlas, díky čemuž ve skupinových úkolech často plnila roli člověka, na kterého se můžeme spolehnout a obrátit, protože už věděla, jak jisté zákonitosti v opravdovém novinářském prostředí fungují.“

Petra Martinková, absolventka bakalářského oboru žurnalistiky a mediálních studií na FSS
Fotogalerie

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.