Mladí lidé se snaží rozbít pravidla, míní vyučující z Pákistánu

I přes nesouhlas svého otce odešla rodačka z Pákistánu Asma Abbas studovat politologii a filozofii do Spojených států. Letos strávila celý semestr na fakultě sociálních studií Masarykovy unvierzity v Brně. Přednášela o historii ženství i o feminismu.

Narodila se v roce, kdy v Pákistánu začala několik let trvající vojenská diktatura. Její otec byl velmi politicky aktivní a jeho rodina kvůli tomu čelila represím. Možná právě události, které prožívala v dětství, přivedly muslimku Asmu Abbas ke studiu politických teorií ve Spojených státech, kde se i přes nesouhlas svého otce usadila.

Při studiu v New Yorku vycestovala Abbas do polského Krakowa, kde se spřátelila s Ivou Šmídovou z brněnské katedry sociologie. Když jí její kamarádka nabídla, aby přijela učit na Masarykovu univerzitu, ani na chvíli neváhala, i když to znamenalo opustit manžela, který kvůli práci zůstal ve Spojených státech. Chtěla si odpočinout od velkého amerického města, a tak se i s dcerou přestěhovala do Brna.

Vystudovaná politoložka nezamířila na katedru politologie, ale usadila se mezi sociologickými obory. Sama sebe považuje za feministku a ve svých výzkumech se často zabývá otázkou historie ženství, o které mluvila i na svých přednáškách a seminářích určených především posluchačům a posluchačkám z oboru genderová studia. „Semináře byly skvělé, potkala jsem se s mladými lidmi, kteří nad věcmi opravdu přemýšlí,“ sděluje Abbas.

V jarním semestru si studenti bakalářského programu mohli zapsat její kurz The Feminine and the Political: How I Learnt to Stop Worrying and Love the Man. Do názvu kurzu zakomponovala větu „jak jsem se naučila přestat strachovat a milovat muže“, ale hned v první lekci objasnila, že se jedná o vtip a určitě účastníky kurzu nebude učit, jak mají milovat muže. Magisterští studenti měli možnost navštěvovat semináře o rase a náboženství se střízlivějším názvem Race, Religion and the Feminine: Postcolonial and Postsocialist Formations.

Její nejoblíbenější metodou výuky je diskuze. „Každý sdělí svůj názor, poté o tom debatujeme a přicházíme k novému poznání,“ objasňuje politoložka a filozofka. Někdy nechává své studenty, aby sami vedli hodinu a vymysleli svým spolužákům témata k diskuzi nebo úkoly.

Jsem muslimka žijící v Trumplandu

I když strávila na fakultě sociálních studií jen jeden semestr, podařilo se jí leccos změnit. „Přemluvila jsem vyučující z katedry sociologie, aby v místnosti s portréty slavných sociologických osobností pověsili obraz Williama Edwarda Burghardt Du Bois. Byl to první sociolog rasy a také Afroameričan. Napadlo mě to poté, co jsme se se studenty koukali na dokument o něm,“ vysvětluje akademička. Studenti portrét najdou v učebně 34.

Přestože považuje Brno za skvělé město plné mladých a chytrých lidí, ráda se zase vrací do Spojených států, které považuje za svůj domov. Už třináct let vyučuje na univerzitě Bard College at Simon's Rock ve státě Massachusetts na východě Spojených států. Z výuky čerpá sílu pro výzkumnou práci. „Učit mladé lidi je skvělé. Jsou jen krátce součástí akademického systému, takže se snaží rozbít pravidla a dosáhnout svých očekávání,“ vypráví vyučující kurzů jako globální politika nebo kapitál a kolonie.

Dlouho se však v na univerzitě v Massachusetts nezdrží. Na konci července se s celou rodinou stěhuje do Pákistánu. Přijala místo děkanky na univerzitě Indus Valley School of Art and Architecture.

Její návrat do rodné země ocení i její rodiče. „Musím se postarat o své rodiče, kteří teď přišli o dům. Navíc můj otec na tom není zdravotně dobře. Má přítomnost je teď největší podporou a pomocí, jakou mohu rodičům dát,“ vysvětluje. Plánuje v Pákistánu zůstat tři roky. Na univerzitu Bard College at Simon's Rock se plánuje zase vrátit, po dobu jejího pobytu v zahraničí bude vyučovat alespoň online kurzy.

Přestože se do Pákistánu těší, uvědomuje si, že to není zrovna bezpečné místo. „To ale není žádná země a já nechci být paranoidní. Navíc, jsem muslimka žijící v Trumplandu, je tohle bezpečnější?“ směje se Asma Abbas.

Otec vnímal Ameriku jako jádro imperialismu

Na Pákistán má Abbas spoustu hezkých vzpomínek. „Měla jsem šťastné dětství, studovala jsem na školách, které jsem si vybrala a dělala jsem, co mě bavilo. Rodiče mi vždy říkali, ať dělám to, co mě naplňuje. Nijak mě neomezovali,“ vypráví rodačka z přístavního města Karáčí.

Vzpomíná si však i na krušné chvíle, které její rodina zažila kvůli politickým aktivitám jejího otce. „Byl zapálený levicový aktivista. Celý život budoval dělnické hnutí. To mělo své důsledky. Přišel o práci a stejně tak lidé, kteří s ním byli v kontaktu. Tehdy jsme vtipkovali, že každý, kdo nese naše příjmení, bude bez práce,“ sděluje politoložka.

V období vlády diktatury levicově smýšlející lidé Pákistán raději opouštěli. Otec Asmy Abbas byl však přesvědčený, že je třeba zůstat a bojovat. „Proto ho velice zasáhl můj odchod ze země. Bylo to čistě moje rozhodnutí. Odcházela jsem za vědomostmi a novými příležitostmi, ne za manželem, jak to dělávaly jiné ženy,“ vzpomíná politická teoretička, který se zajímá také o historii a literaturu.

Další ránou pro jejího otce bylo zjištění, že se vydává studovat do Spojených států. „Ameriku vnímal jako jádro imperialismu, který odporuje jeho politickému smýšlení,“ objasňuje Abbas,

S podporou své matky si tehdy sotva dospělá Pákistánka prosadila studium na New school v New Yorku. „Poznala jsem tam úžasné lidi. Konečně někdo patřičně docenil moji práci,“ pochvaluje si absolventka politologie.

Nedokážu se zařadit do škatulky. Jsem politoložka i filozofka zároveň

Protože ráda propojuje politické směry s různými ideologiemi anebo literaturou, zvolila si Abbas pro své doktorské studium na univerzitě v Pensylvánii k politologii navíc i filozofii. „Líbí se mi propojování těchto oborů.  Například marxismus byl vždy propojený s literaturou a filozofií,“ vysvětluje autorka desítek odborných textů. Napsala například knihu Liberalismus a lidské utrpení s podtitulem materialistická reflexe politiky, etiky a estetiky, ve které se věnuje významu utrpení v současném světě.

Záhy však zjistila, že politické vědy jsou rozdělené do kategorií, které jí nevyhovují. Domnívá se, že se od klasických akademiků liší. „Chtěli nás zařadit do škatulek, ale já přirozeně cítila, že spousta ideologií a směrů je propojená. Konvenční akademici přesně definují svá pole působnosti. Já to však nedokážu, nemůžu se zařadit do určité škatulky. Nemohla bych si vybrat, jestli budu filozofka anebo politoložka. Jsem obojí,“ míní akademička, která ve svých publikacích kombinuje literaturu z mnoha různorodých odvětví.