Ve své bakalářské práci se zabýváte konceptem spravedlivé víry. Mohla byste čtenářům krátce vysvětlit, o co přesně se jedná?
Tento koncept tvrdí, že lidé s vysokou vírou ve spravedlivý svět očekávají, že za dobré chování bude člověk odměněný, za špatné potrestaný. Každý dostane, co si zaslouží. V literatuře nebyla příliš prozkoumaná souvislost této víry s trestem smrti, proto jsem se rozhodla jí věnovat. S vedoucím práce jsme se zamýšleli nad tím, jak práci uchopit. Nakonec jsem zkoumala, jak rámování, tedy zdůrazňování výhod či rizik zavedení trestu, ovlivňuje vztah mezi vírou ve spravedlivý svět a podporou trestu smrti.
V práci docházíte k závěru, že lidé, kteří věří ve spravedlivý svět méně, většinou podporují trest smrti. Překvapilo vás to?
Je to v rozporu s tím, co se píše ve dvou jiných studiích, které se této problematice věnují. Tématem se ovšem zabývají poměrně zjednodušeně. Mě osobně závěry nepřekvapily, i z výzkumu veřejného mínění z roku 2019 vyplývá, že lidé mají tendence souhlasit s výroky pro i proti trestu smrti. Záleží na prezentovaných argumentech. Myslím, že když má člověk vysokou víru ve spravedlivý svět, je pro něj těžké přijmout, že může být popravený někdo, u koho se později ukáže, že byl ve skutečnosti nevinný. Raději pak trest smrti nepodpoří, protože se obávají justičního omylu. S podporou trestu smrti souvisí také vzdělání, přičemž méně vzdělaní jsou mu naklonění více než lidé s vyšším vzděláním.
Jak jste se k tomuto tématu dostala?
Při výuce mě zaujala sociální psychologie. Tam jsem se poprvé doslechla o konceptu víry ve spravedlivý svět, o kterém jsem pak začala přemýšlet trochu více. A protože mě zajímá i politika a lidskoprávní otázky, rozhodla jsem se to propojit právě s trestem smrti.
Kolik času vám zabralo práci napsat?
Začala jsem na ní pracovat necelý rok dopředu. Docela dlouhou dobu jsem si vyjasňovala téma a teoretický základ. Dotazník, který jsem použila ke sbírání dat, jsem začala řešit v lednu, pět měsíců před státnicemi. Dávala jsem si na práci opravdu záležet, protože na magisterský stupeň psychologie se přijímalo na základě hodnocení bakalářských prací. Na základě bakalářky mě pak opravdu přijali.
Podpora trestu smrti souvisí se vzdělaností, já jsem proti
Nastal při psaní práce nějaký zajímavý moment, událost, s kterou jste se musela potýkat?
Stala se mi vtipná věc. Zablokovala jsem si omylem v informačním systému e-maily od svého vedoucího práce. Ani jsem nevěděla, že to jde. Špatně jsem na něco klikla. Začala jsem být nervózní, proč mi vedoucí neodpovídá. Do té doby totiž reagoval vždy rychle. Napsala jsem mu e-mail a připomněla se. Pak mě ale napadlo podívat se do spamu, kde jsem našla jeho odpovědi na všechny mé zprávy. Cítila jsem se velmi hloupě.
Zmínila jste, že jste ve své práci použila pro sběr dat dotazník. Vás vzorek čítal téměř 600 respondentů. Je to ve výzkumném kontextu bakalářských prací hodně?
Rozhodně to není málo, zároveň ale ne moc. Hlavní výhodou vzorku je rovnoměrné zastoupení pohlaví. To stejné se mi podařilo s věkem respondentů. Předností vzorku je tedy zejména jeho rozmanitost. Většinu internetových dotazníků totiž obvykle vyplňují hlavně ženy a studenti. Já jsem se ale snažila rozeslat dotazník i mimo můj běžný okruh lidí, který je přirozeně vysokoškolský. Prosila jsem také kamarády, ať pošlou dotazník svým prarodičům.
Jaký máte vy osobně postoj k trestu smrti?
Jsem spíše proti. Stejně jako spousta mých respondentů nemám stoprocentní důvěru v justiční systém. I politický systém se může rychle změnit. Můžeme to vidět v Maďarsku, kde v poslední době přituhuje. Byla bych tedy s trestem smrti opatrná. Při případném referendu bych nehlasovala pro.
Studium psychologie mě baví, chci na doktorát
Uspěla jste na soutěži studentských psychologických prací. Čím je podle vás zrovna vaše práce výjimečná?
Nemyslím si, že by má práce byla nejlepší. Mou výhodou je, že jsem schopná si téma obhájit v diskuzi. Nejsem trémař, prezentace mě tak moc jako spolužáky nestresuje. Když jsem vyhrála, cítila jsem se zvláštně. Měla jsem určitě radost, ale zároveň znám práce mých spolužáků, jejichž úroveň je také hodně vysoká. V soutěži byla spousta prací, které by si ocenění zasloužily.
To ale není jediná cena, kterou jste za svou práci získala. Máte také druhé místo z konference Mezinárodních studentských psychologických dnů v Olomouci a cenu Inocence Arnošta Bláhy. Které ocenění vás potěšilo nejvíce?
Všechny mají něco do sebe. U ceny Inocence Arnošta Bláhy byla největší konkurence. Práce mých spolužáku byly hodně kvalitní, byla jsem tedy hodně překvapená. Jsem ale ráda, že mé úsilí vložené do psaní práce bylo oceněné.
Podílíte se také na výzkumech v týmu IRTIS. Je věda tím, čemu byste se chtěla po studiu profesně věnovat?
Určitě se chci přihlásit na doktorát. Bavilo by mě učit, pravděpodobně něco ze sociální psychologie. Dělám si teď také kurz krizové intervence. Na částečný úvazek bych se chtěla zapojit do výzkumu na katedře. Ráda bych si zkusila mít i vlastní psychoterapeutickou praxi.
Co vás na studiu psychologie nejvíce baví?
Hodně mě baví předměty, které máme propojené s praxí. Měla jsem například předměty zaměřené na násilí v rodině nebo náhradní rodinnou péči. Studium je pochopitelně i dost teoretické, ale i to mě svým způsobem baví. Celkově jsem se studiem hodně spokojená. Předtím jsem neměla vůbec představu, jak vypadá věda v psychologii.
